autor: Sandra Trümper
Rozhovor, který Tomovi pomohl
Ten večer si to Tom uvědomil. Vracel se zrovna od Anise, jako ostatně v poslední době pořád, ale tentokrát ho nepřivítal úsměv jeho brášky, na který je zvyklý. Jistě, v poslední době se spolu tolik nebavili, ale Bill tady byl stále. Jenomže tentokrát tu nebyl.
Toma to v první chvíli zarazilo. Kde jeho dvojče je, když není s ním doma? A v tu chvíli mu přejel mráz po zádech. Kde byl on, když nebyl se svým dvojčetem doma? Byl u svého přítele. Samozřejmě, něco takového je naprosto normální a on byl opravdu rád, že mohl svůj volný čas trávit s Anisem. Ale zeptal se někdy Billa, jestli by nechtěl být s nimi? Zeptal se někdy, jaký měl den? Zajímal se o to, co jeho dvojče vlastně celý den dělá?
Zdrceně dosedl do křesla. Odcizili se. A mohl za to on. Tohle vědomí na něj působilo hůř než facka. Bolelo ho to, ale ne někde povrchově, ne tak, že by to mohl namazat mastí a bolest by zmizela. Tahle bolest byla jinde. Bolela ho duše, protože její druhá půlka se od ní odtrhla. Bylo to jako probuzení z narkózy.
Ne, nezazlíval Billovi, že tady teď není. Zazlíval sám sobě, že tu v posledních týdnech nebyl pro své dvojče. Neslíbili si snad, že tu vždycky pro sebe navzájem budou? Že je nikdy nikdo a nic nerozdělí? Že to nedovolí? A on to dovolil…
Jistě, Anis pro něj také hodně znamenal. Anis byl polovina jeho srdce. Ale Bill… Nemohl ho prostě jen tak vyškrtnout ze svého života. Nemohl se s ním jen tak rozloučit, říct Sbohem druhé polovině své duše. Ale stejně tak už ze svého života nemohl vyloučit Anise. Přece jen jeho romance není bezproblémová, není dokonalá.
Bude muset skloubit oba dva vztahy dohromady. Nehodlá se vzdát ani toho bratrského, ani toho nově objeveného mileneckého.
Bill se vrátil o hodinu později s tolika taškami plnými oblečení, že se jeden až divil, jak to všechno může pobrat. Ovšem Bill měl už takovou praxi, že ho takovéto množství nemohlo zaskočit.
Jeho výraz byl lehce utahaný, trošku ztrápený a unavený. Jediné, po čem teď toužil, byla postel. Opravdu, na nic jiného nemyslel. Možná proto ho překvapilo jeho dvojče sedící v křesle v obýváku. Zarazil se ve dveřích a překvapeně na něj několik vteřin mrkal. Možná ho nemělo překvapit, že Tom ve vlastním domě sedí v sedm hodin večer v obýváku. Ale už si natolik zvykl, že Tom chodí domů pouze na večeři a na noc, že ho překvapilo, že by si Tom třeba také chtěl popovídat.
„Ahoj,“ Tom lehce hravě naklonil hlavu a usmál se na své dvojče. Bill mu úsměv opětoval. Nechal plné tašky dopadnout na zem, se smíchem došel až k Tomovi a padl mu do náruče. Tom se také zasmál a pevně ho stisknul.
„Ahoj,“ odpověděl Bill s rozzářenýma očima, když se konečně pohodlně usadil na Tomově klíně.
„Promiň,“ zamumlal poněkud provinile Tom. Mezi prsty nechal protékat Billovy hedvábné, temné vlasy. „Asi jsem se poslední dobou nechoval jako ukázkový starší bratr, že?“ v jeho hlase Bill slyšel, že ho to opravdu mrzí, že se tím trápí. Ale zároveň v hravých čokoládách viděl, že Tom je opravdu šťastný. A on byl šťastný s ním. Protože jeho bratr se vrátil.
„V pořádku,“ věděl, že slova Nic se nestalo nebo jím podobná by nebyla na místě. Stalo se toho hodně a každá z těch změn byla velká. Alespoň pro ně ano. Ještě nikdy se nenašel nikdo, kdo by je dokázal rozdělit tak jako Anis. Ale ani jeden z nich mu to neměl za zlé. Tom prostě nemohl, protože ho k němu vázaly až moc silné city. A Bill, ačkoliv se ze začátku opravdu snažil, to taky nedokázal. On prostě nedokázal nenávidět člověka, který jeho bratra dělal tak strašně šťastným. Vlastně mu za to byl vděčný.
„Choval jsem se jako idiot,“ zatahal ho mírně za vlasy Tom. „Měl jsem tu být častěji. Pro tebe. Tak jako vždycky.“
„Jo, jenomže vždycky tu nebyl nikdo pro tebe. Máš právo si to teď vynahradit jako nikdo jiný.“
„Ale co ty?“
„No, vypadá to, že nejsem na svého velkého bratra až tak fixovaný, jak si onen dokonalý Superman myslí,“ zasmál se Bill a hravě Toma zatahal za copy. Ani za nic by mu neřekl, že ještě to dopoledne seděl přesně v tomhle křesle a utápěl se ve smutných myšlenkách. Protože to byla jen otázka jeho slabosti. Teď už se zase cítil silný a plný energie.
„Tak to je ale vážně zlé, protože to se na tebe Superman příště taky vykašle a žádný výlet na Mars nebude,“ pronesl smutně Tom.
„Ale ne!“ vyhrkl vyděšeně Bill. „A já už poslal dědovi zprávu, že za měsíc nás má čekat na oběd!“ oba dva se rozesmáli.
„Ale vážně, Bille. Ulevilo by se ti, kdybych všem řekl, s kým chodím?“ Billa ta otázka zaskočila. Ano, v posledních týdnech ho taky částečně svazovalo vědomí, že o tom, o čem tak často přemýšlí, si nemůže s nikým promluvit. Ale na druhou stranu, tím, že by Tom oficiálně oznámil, že chodí s Anisem, by se jejich vztah ocitl v těžké zkoušce. A Bill si nebyl jistý, že na to jsou ti dva připravení. I když, napadlo ho, on vlastně o jejich vztahu nic neví.
„Tome, řekni mi něco o Anisovi. Řekni mi něco o vás,“ vážně se na něj zadíval. Tom se usmál a mluvil.
Řekl Billovi o všem, co se mezi nimi stalo. Vyprávěl mu, jak kolikrát prostě jen leželi v trávě a povídali si. Nebo jak zašli za Buem a Joem do ohrady a blbli s nimi celé odpoledne. Jak je jednou vypustili do normální zahrady a Joe z toho měl takovou radost, že ho shodil do bazénu. Jak Anis okamžitě přiskočil k jeho okraji, aby zjistil, jestli se mu nic nestalo.
„A dneska…“ Tomovy tváře zrudly. Chtěl Billovi povědět o tom, jak se spolu koupali. Ale do jeho myšlenek se nahrnuly vzpomínky na to, jak ono koupání vlastně vypadalo. Billa jeho červené tváře zaujaly.
„Dneska?“ lehce povytáhl obočí.
„Koupali jsme se,“ rázně přikývl hlavou Tom.
„A?“ Bill byl zvědavý. Opravdu, tohle jejich povídání mu chybělo. A on prostě chtěl vědět o Tomovi všechno. Už jenom proto, že to byla jejich přirozenost.
„Bille!“ zaprotestoval Tom. „Jsi moje dvojče! Je blbý s tebou mluvit o…“
„Jsem tvoje dvojče. Není blbý se mnou mluvit o čemkoliv. Dokonce i o sexu.“
„Bille!“ Tom vypadal pohoršený tím, co Bill říkal. A Bill byl pobavený jeho výrazem. Opravdu, kde je jeho brácha? Ten, který do tolika kamer říkal tolik sprostých narážek? „Je něco jiného mluvit s tebou o svých postelových zkušenostech a o tomhle, víš?“
„Vážně? A v čem je tohle tak jiné?“ Bill ho nechtěl trápit, ale byl zvědavý. Chtěl vědět, proč s ním o tom Tom nechce mluvit. Ale Tom o tom ve skutečnosti s Billem chtěl mluvit. Chtěl mu říct, jak silné pocity při tom zažíval, chtěl se s ním o to podělit. Ale ještě nikdy s Billem neprobíral nic tak emotivního, nic, na čem by mu tak neuvěřitelně záleželo.
„Víš, s ním to bylo víc emotivní. Bylo to silnější a krásnější. A nebyl to sex,“ dodal rychle, když si uvědomil, co Bill říkal před tím.
„Ne?“ Billa to poněkud zarazilo. Tom o tom mluvil tak krásně, tak procítěně. Zase ale na druhou stranu, opravdu by Tom ve vážném vztahu tak brzy přistoupil na sex? A opravdu by tak brzy přistoupil na sex s mužem?
„Ne,“ Tomova odpověď byla rozhodná. „Bylo to jen… tření. Víš, tělo na tělo. A polibky. Ale při tom… Cítil jsem se, jako bych s ním byl opravdu spojený. Víš, ne tělesně. Prostě jen…“ nechal větu nedokončenou. Bill se pousmál.
„Miluješ ho.“
„Ani si nedokážeš představit jak moc.“
Na malý moment zavládlo ticho. Nebylo nijak napjaté, jen prostě vyplňovalo mezeru mezi dvěma tématy.
„Ulevilo by se ti, kdybych všem řekl, s kým chodím?“ zopakoval Tom svou původní otázku.
„Nejspíš ano,“ přiznal Bill. „Ale nechci, abys to dělal jen kvůli mně. Teď už to zvládnu.“
„Teď už?“
„Víš, nejsi jediný, kdo dál žije svůj život,“ vyplázl na něj jazyk Bill. Tom se usmál. Byl rád, že jeho dvojče dál žije, že se nezastavilo a nečekalo na něj. Nikdy dřív by si to nemyslel, ale teď opravdu začínal každý žít svůj život.
„Dobrá. Myslím, že to s Anisem ještě probereme, ale rád bych začal pomalu odkrývat pravdu. Nemůžeme se zbytek života prostě jen schovávat. A aspoň Géčkům a Davidovi bych měl říct aspoň něco pravdy.“
„No teda! Tebe ta zamilovanost očividně nepřešla!“ zvolal David udiveně, když o tři dny později vešel k nim do zkušebny. Tom opět tancoval v koutě u kuchyňky.
„Nestěžuj si! Od tý doby, co je v tomhle stavu, je hnací motor celé kapely,“ zasmál se Bill. Pravda ale byla taková, že nejen Tom byl v poslední době nabit novou energií. Od jejich rozhovoru před třemi dny spolu jako dvojčata opět začali trávit víc času a tak se stali sluncem pro všechny okolo.
„Jasně, jasně… A kdy nám tu kočku předvedeš?“ David byl samý úsměv. Kapela se stále skvěle prodávala a kluci sami makali, takže on prakticky neměl důvod si dělat starosti.
„Nikdy,“ zářivě se na něj usmál Tom. „Protože to není kočka,“ za tu dobu už mluvil o jejich situaci i s Anisem. Oba se dohodli, že možná není špatný nápad pomalu poodkrývat jejich tajemství ostatním lidem. Alespoň jejich spolupracovníkům. Ale nemohli na to jít nijak rychle. Kdyby to všechno vyklopili najednou, reálně hrozil infarkt starších lidí.
„Nechceš nám, doufám, říct, že není hezká?“ zděsil se Georg.
„Není,“ Tom se zadkem opřel o kuchyňskou linku a s úsměvem se díval na všechny přítomné. Gustav se lehce mračil, Bill měl tázavě nakloněnou hlavu na stranu, Georg měl pootevřenou pusu a David se na něj tázavě díval. „Je totiž přenádhernej.“
„Počkej moment! Mluvil si právě o ní jako o něm?!“ David se lehce zamračil, což Toma pobavilo.
„Ne.“
David si tiše oddechl.
„Mluvil jsem o něm jako o něm,“ rasta si užíval tři šokované pohledy, které se na něj upřely. Jenom Bill se tiše smál do dlaně. Oh ano, přesně na tuhle chvíli se těšil. A mohlo to být ještě lepší, kdyby každému tady řekl, kdo onen on vlastně je. Ale neudělal to. Protože je pouze na Tomovi a Anisovi, kdy se rozhodnou říct celou pravdu.
„Takže… tím chceš říct… tím říkáš… že po všech těch nocích… po všech těch holkách… ti hlavu popletl nějakej… nějakej…“
„Muž?“ dokončil za Georga Tom. „Ne, není to prostě jen nějakej muž. Je to… ehm… no, prostě je to on.“
„On?“
„On.“
Georg i David Toma propalovali pohledem, jen Gustav sjel tím svým na Billa.
„Kdo je ten on?“ zeptal se přímo toho, od koho si myslel, že by mohl odpověď dostat snadněji. Ovšem Bill jen pokrčil rameny a nevinně se zaculil.
„Je jen na něm a Tomovi, kdy světu řeknou, kdo to je,“ zavrkal svatouškovsky a několikrát zamrkal.
„Takže ty to víš! A vsadím se, že od samého začátku!“
„Jistě,“ odpověděla dvojčata zcela samozřejmě.
„Jak dlouho?“ byla jediná Davidova otázka.
„Pár týdnů,“ pokrčil rameny Tom a otočil se ke konvici, ve které se právě dovařila voda. „A ano, Davide, jsem si naprosto jistý, že to oba myslíme vážně. Naprosto vážně.“
„Tome, jsi dost slavný na to, aby s tebou chtěl být někdo jen kvůli slávě a penězům.“
„Jo, ale on není z těch, kdo by šli po tomhle.“
„Proč ne?“
„Nepotřebuje to. Potřebuje jen mě… obyčejného Toma, který mu dá lásku,“ Tom byl rád, že je v tu chvíli zády k ostatním. V očích ho štípaly slzy, a zároveň věděl, že je v nich veškerá láska, kterou cítil, když si pouze vybavil Anisovu tvář. Nepotřeboval další Georgovy narážky.
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
já nepřežiju až se David dozví kdo to je :DDDDD
Ach ta láska^^ Je to tak krásný^^
jupííí, kluci už jsou zase spolu, už jsou to zase dvojčátka jak má být.. už jsou usměvaví oba 🙂
jsem ráda, že si to urovnali. Teď se jim bude žít líp 🙂
a rozhovor s Géčkama a Davidem?? Bomba!! skvělý.. tlemila bych se tomu pořád.. jak Geo jen zíral.. o Davidovi nemluvím.. a Gustí .. bože.. krááása 🙂