A mess it grows 15.

Nekončící pařba

Tom byl opilý. Namol.

Ale v jeho opilé mysli byl takhle opilý oprávněně. Bill s ním ještě nemluvil. Stále. A to už byl páteční večer. Celý den! Opravdu? Bill byl taková malá mrcha, když nedostal to, co chtěl, a to ho pak Tom chtěl škubat za vlasy, křičet na něj, šukat toho malého spratka, a to všechno najednou.

Zamračil se a dal si další lok Jacka Danielse, užíval si to hořké pálení, jak cestoval do jeho žaludku. Právě okupoval jednu party o pár měst dál v domě jednoho ze svých druhých bratranců, a doufal, že mu to navodí lepší náladu.

Nenavodilo. Vlastně byl ještě víc naštvaný a otrávený. Proč to sakra Bill nemohl nechat být?! Teď se Bill choval jako děvka a ignoroval ho jen proto, že ho Tom nechtěl vzít k sobě domů.

Krásný kus práce.

To je ten důvod, proč jsou vztahy ztrátou času.

Jen ti rozjebou mozek!

Čím víc o tom přemýšlel, tím víc byl otrávený, nejspíš kvůli tomu, že už bylo příliš mnoho alkoholu v jeho systému, a to ho činilo agresivnějším.

Doplazil se se značnými obtížemi do koupelny, celá místnost se mu točila a v krku měl knedlík, jako by měl každou chvíli zvracet. Kdykoliv zavřel oči, viděl Billa, a trestal se dalším obrovským lokem z lahve. Nechtěl na Billa myslet právě teď. Byl na něj naštvaný za to, že byl tak ctižádostivý a tvrdohlavý.

Odfrknul si, zastavil se před zavřenými dveřmi. Odhodlal se je otevřít, zatímco se musel zapřít o zeď pro celkovou oporu.

„Sorry.“ Zamumlal na nažhavený pár rozdávající si to přímo uprostřed na podlaze.

Kouknul se na dívku, která se snažila si užívat to, co jí očividně nezkušený chlapec dával. Byl všude. Nedbale ji líbal, trhavě a nerovnoměrně přirážel. I když byl opilý, nedalo se na to dívat. Hodila hlavou vzad a pokoušela se svůdně sténat, ale vyšlo z ní jen kočičí zamňoukání.

Neatraktivní.

Kluk se po něm podíval skelným pohledem. „Hodláš tady jen tak stát a zírat, nebo konečně vypadneš.“ Vyštěkl a neohrabaně ji vzal za její neexistující prsa.

Tom převrátil oči a ušklíbl se. „Vole,“ vyrazil ze sebe, udělal si přestávku na lok z lahve, „ona to jen předstírá a ty jsi příšerný, takže toho radši nech, než si ublížíš.“ Práskl za sebou dveřmi, než mohl říct cokoliv dalšího.

Vrátil se zpátky dolů, zapomněl, proč vlastně prvně šel nahoru, a usadil se na nejbližší židli, sledujíc lidi kolem sebe, jak se po sobě plazí nebo do sebe narážejí. Byl znechucen. Samí amatéři.

Zachytil pohled jedné dívky na tanečním parketu. Měla kraťoučkou minisukni a nějaký chlápek za ní se ji snažil zezadu ojíždět. Nenápadně se od něj vzdalovala, převracela při jeho pokusech oči, ale stále s ním tančila a oči měla přilepené na Tomovi.

Měla dvojče, nebo byl Tom tak zpitý, že už viděl dvakrát?

Měla nádherný zadek, dlouhé nohy, dolíčky ve tvářích a dlouhé blond vlasy, za které by se dalo tahat, zatímco by jí to dával zezadu.

Do hajzlu s Billem. Do hajzlu se vztahy. Pokynul dívce, která okamžitě opustila svého tanečního partnera a přitančila k němu. Usadila se mu na klíně, obtočila své ruce kolem jeho krku.

„Díval ses na mě…“ zavrněla.

„Chtělas mě.“ Odpověděl Tom a přistrčil jí lahev, aby se taky napila. Lokla si a zašklebila se. Smál se jí. „Moc silné?“

Zachichotala se a zavrtěla, aby se na jeho klíně usadila pohodlněji. „Řekni… jsem tvůj typ?“ zamrkala svými od řasenky ztvrdlými řasami. Takhle zblízka už nebyla tak hezká, jak si předtím myslel. Křivé zuby, rozmazaný lesk na rty, rozpatlané oční stíny, které se ani nehodily k tomu, co měla na sobě… Nebyla jako Bill.

A je to tady znovu, nikdo se nevyrovná Billovi.

Zakousl se do svého piercingu ve rtu, vytlačil Billa ze své mysli a zanadával na něj. Přejel rukou po její noze, aby poškádlil toho Billa ve své hlavě.

„Máš kočičku nebo ptáka?“ zeptal se a odhrnul jí vlasy z obličeje.

„Posuň tu ruku ještě o něco výš a zjistíš to.“ Povzbuzovala ho, položila svou dlaň na jeho, a posunula ji pod svou sukni, zatímco ho tvrdě políbila.

„Jseš teplej?“ zeptala se, když se od ní odtáhl. Její dech byl zatuchlý a štiplavý, najednou ho od sebe odstrčila.

„Jsem bi.“ Odsekl. „A zrovna jsem si uvědomil, že levné hnusné kurvy nejsou můj typ.“

Postavila se, z očí jí šlehaly blesky.

„A špatně líbáš.“ Dodal a taky vstal. Podal jí svou lahev se zbytkem. „Na, pij a nebudeš si pamatovat nic, co jsem ti řekl, nebo to dej někomu, aby se ožral a snad tě konečně ošukal.“

Už toho měl dost, vyšel ven z domu a vydal se dolů ulicí. Když došel na konec, otočil se a šel jinou. Neměl ani ponětí, kam jde, ale věděl, že to je směr domů.

Po nějaké době si uvědomil, že mrzne a že se motá kolem snad celou věčnost.

„Zasranej Geo!“ vykřikl směrem k půlnoční obloze. „Hajzl, mě měl vyzvednout, protože sám nemůžu řídit!“ houpl nohou ve snaze kopnout do patníku, ale minul a tvrdě upadl na zadek přímo uprostřed ulice. „Nasrat na všechny!“ zařval a lehnul si na chodník, lehce se třásl.

Teď už mu bylo vážně zima a hrozně špatně. Nahmatal v kapse mobil. Vytočil první číslo, co mu přišlo na mysl.

„Ano?“ zeptal se ospalý hlas na druhé straně.

„Bille?“ zamumlal nezřetelně Tom, úplně zapomínal, že vlastně s Billem zrovna nemluví.

„Tome?“ Bill stále zněl, jako by ještě spal.

„Bille, vyzvedni mě. Ztratil jsem se.“

Bill najednou zněl mnohem ostražitěji. Tom byl neuvěřitelně ožralý a Bill zněl, jako by ho kousala lítost. „Kde jsi?“

„Nevím…“ Tom se vzepřel na loktech a rozhlédl se kolem. „Venku.“

„Kde venku?! Vždyť mrzne!“ naléhal Bill, na druhé straně to zašustilo. „Podívej se pořádně, ty idiote ožralej! Názvy ulic! Jaké je to město?“

Tom řekl název ulice, který viděl na rohu. Konečně, s potížemi a pomocí Billa, byl schopný říct název ulice a města.

Bill si povzdechnul, v pozadí zachrastily klíče. „Zůstaň přesně tam, kde jsi, Tome. Budu tam za míň než dvacet minut.“ Slíbil.

„Ani se nehnu.“ Tom zasténal, vlna nevolnosti na něj udeřila jako prudký příliv. Zavřel oči a chytil se za hlavu.

„Dobře. Nezavěšuj! Nechej svůj mobil zapnutý!“ připomněl mu, nesouhlas měl těžce přichycený v hlase.

Tom odložil telefon na chodník a pokračoval v ležení uprostřed ulice, pomalu upadal do spánku, kde se mu všechno brutálně točilo před očima.

Bill jel, jak nejrychleji mohl. Stejně tak moc, jako byl naštvaný na Toma, se potřeboval ujistit, že na tom není tak špatně, jak to znělo. Nekonečně ho to stresovalo, jeho střeva se svírala a kroutila, v hlavě mu běžel jeden děsivý scénář za druhým.

Našel ulici a zpomalil, projel kolem domu, který byl očividně ten, ve kterém se konala párty, kde se Tom tak zřídil. Zavrčel, zabočil do jiné ulice a pokračoval v pomalé jízdě, zatímco se díval kolem po motajícím se idiotovi.

Málem narazil do obrubníku, když spatřil obrovskou hroudu uprostřed na zemi.

„Oh, prosím, řekni, že to nejsi ty, Tome!“ Bill nelibě zaskuhral.

Vystoupil z auta a šel směrem k rozvalené osobě ležící rozplácnuté přímo ve středu silnice na jedné hromadě.

„Tome?“ zeptal se Bill.

Tomova hlava se zvedla a rozhlédla kolem.

Bill si dřepnul vedle Toma a podíval se na něj.

„Bille! Tys přišel!“ vyhrknul nezřetelně, oči držel otevřené jen ztěžka.

„Cos to udělal?“ zavrčel Bill. „A proč jsi uprostřed ulice? Jsi blbý? Málem jsem tě srazil!“

„Příliš moc otázek, Billouši! Řekls mi, ať se ani nehnu.“ Tomova hlava se zakláněla dozadu jako novorozeněti, když se ho Bill snažil zvednout.

„Teď už mě snad budeš laskavě poslouchat? Sakra, Tome! Vždyť mrzne! Kde máš bundu?“ Bill se zachvěl.

Tom neodpověděl a Bill si to vyložil jako znamení, aby ho nacpal do auta. Rychle.

„Uff! Mohl bys mi tady trochu pomoct, Tome!“ zabručel, když zapojoval každý sebemenší sval, aby ho dostal ze silnice do vyhřátého auta.

Nějakým zázrakem, po těžkém boji a pár natažených svalech, byl Tom bezpečně nacpán do auta.

„Okej,“ vydechl Bill, vlezl si do auta taky a nastartoval. „Kde bydlíš?“

Tom se rozzlobeně zamračil. „Co jsem ti říkal?! Ke mně domů nepůjdem!“ vykřikl před tím, než jeho hlava tvrdě dopadla na okýnko.

Bill se ušklíbl. „Musím tě odvézt domů!“ argumentoval. „Kde jinde tě mám kurva nechat?“

„To je mi jedno!“

„Debile. Kde bydlíš?“

„Neřeknu.“ Tom si založil ruce, vypadal teď spíše na 2 roky, než na 18 let.

Bill bojoval se silnou chutí ho praštit.

„Fajn,“ zavrčel Bill a šlápnul nohou frustrovaně na brzdu.

„Tohle nemám zapotřebí!“ vyhrkl Tom a sáhl po klice u dveří.

„Jsi snad úplný blbec!?“ zaječel Bill, když Tom otevřel dveře rozjetého vozu. „Já řídím!“ sáhnul po automatickém zamykání a praštil Toma do nohy.

„Odcházím! Nechci další zkurvenou hádku!“ řekl Tom, snažil se odepnout, ale s neúspěchem.

„Jsou s tebou jen potíže!“ Bill se nahnul a chytil Tomovu ruku.

Na chvíli spolu bojovali, plácali po sobě dlaněmi, než to Bill konečně vzdal, uvědomil si, že ta bitka nemá smysl. „Fajn! Fajn! Odvezu tě k sobě domů. Jen přestaň!“

Tom přestal, podíval se na něj zasklenýma štěněčíma očima. „Okej.“ Řekl nakonec, usmál se a usadil se zpátky do svého sedadla. Bill obrátil oči v sloup a v tichosti pokračoval v řízení.

Tom to zalomil na půli cesty zpět, ale Billovi se podařilo ho probudit natolik, aby ho dostal nahoru do svého pokoje a nenadělal mnoho hluku. Opřel Toma o zeď, položil mu ruku na čelo a nevěřícně na něj koukal. Byly kurva 3 ráno a on se sral tady s tímhle tím?

„Bille…“ zaskučel Tom lehce probuzený, svíral si žaludek a sesouval se k zemi na hromadu.

„Neopovažuj se mi vrhnout na podlahu!“ zakřičel Bill a zběsile hledal kýbl. „Odplaz se do koupelny, Tome! Plaz se!“

Tom ho poslechl, zesláblý se plazil směrem ke koupelně a nahnul se nad záchodovou mísu, bojoval s dávícím reflexem.

„Bude ti líp, když to vyzvracíš,“ řekl Bill od dveří s rukama založenýma na hrudi.

Tom si hlasitě říhnul, potřásl hlavou.

Bill si s povzdechnutím kleknul vedle Toma, konejšivě ho pohladil po zádech. Tom už se nemohl ubránit, a když se nahnul dopředu, vyhodil ze svého žaludku všechno ven, děsivě sípajíc, když už neměl co zvracet. Bill zůstal za ním, třel jeho záda a jemně ho konejšil.

„Už je líp?“ zeptal se Bill a podal mu sklenici vody.

S roztřesenýma rukama uchopil sklenici a loknul si vody. Potřepal hlavou.

„To máš za to, žes tak chlastal.“ Pokáral ho lehce Bill.

Tom zase zaskuhral a nahnul se nad mísu, aby ze sebe vyhodil ještě víc. Bill se pohodlně usadil na zem, zřejmě taky ještě nějakou tu chvilku společně stráví. Tom se položil na zem, tichounce skučel a smotal se do klubíčka, objímajíc si žaludek, který pořád hořel a bolel po tom jedu. Bill mu nadzvedl hlavu a položil si ji na klín, starostlivě ho hladil po čele, zatímco Tom třepetal víčky.

Povzdychnul si. „Jsi špína, Tome.“

Tom se zesláble usmál, pevně sevřel víčka. Líně natáhl ruku, aby našel tu Billovu, a ukázal mu svou vděčnost.

„Máš ledové ruce!“ stěžoval si Bill, obtočil své hřející kolem Tomových chladných a třel je, aby se zahřály.

„Bille, necítím se dobře.“ Zalapal po dechu Tom.

„Sedni si,“ řekl Bill, tlačil ho do sedu bez velké pomoci z Tomovy strany.

„Už sedím,“ zamumlal Tom těsně před tím, než znovu násilně vrhnul. Bill zastrčil konce černých copánků za lem jeho trička, když Tom dokončil zvracení. Otočil se na Billa. „Kdy už to konečně skončí?“ zeptal se zničeně. „Už tam nic nemám…“

„Do postele.“ Nařídil mu Bill a ukázal na dveře.

Sledoval s lehkým pobavením, jak Tom zaplul do jeho pokoje, klopýtal po nohou i po rukou, válel se po zemi, jen aby se znovu zvednul.

Nakonec s velkým úsilím a žádnou pomocí od přihlížejícího Billa, se Tom dostal do postele.

„Hádám, že tohle je špatná chvíle na to, abych ti řekl, že spíš dole na gauči.“ Řekl hravě Bill a podal Tomovi vodu a aspirin.

„Ughhh!“ zamručel Tom a přetočil se, aby se znovu svalil z postele.

Bill se posadil na okraj postele. „Dělám si srandu, Tome. Vem si ty prášky a nech mě ti najít nějaké oblečení.“ Vstal, vyházel všechny věci ze své skříně, dokud nenašel nějaké kalhoty od pyžama, které vypadaly, jakože by mohly Tomovi sednout.

Tom byl úplně vyřízený, rozvalený na posteli, těžce dýchal, voda i aspirin ležely nedotčené na nočním stolku. V žádném případě teď nebyl schopný se probudit.

„Co bych pro tebe kurva všechno neudělal.“ Zanadával Bill, když Tomovi sundával boty. „Tome!“ zavolal na něj.

Jediné, čeho se mu dostalo, bylo lehké zamručení.

Pokračoval v rozepínání a svlíkání jeho kalhot, nahradil je pyžamem. Tom žádostivě zamručel, když Billovy prsty přejely přes kůži na jeho stehnech.

„Opovaž se ztvrdnout!“ varoval ho Bill, stáhl mu tričko a odhodil ho, nechal ho jen v jeho obrovském pyžamu. Konečně byl Tom připravený do postele, vypadal více pohodlně než předtím. Bill se taky připravil do postele a uvažoval, kde by měl spát. Tom si vzal jeho postel. Měl by si jít ustlat dolů na gauč, nebo jít do pokoje pro hosty.

Nakonec jen pohodil rukama, byl moc unavený, a tak Toma odsunul na kraj a vklouznul vedle něj. „Konec konců, tohle je moje postel. Měl bych mít právo v ní spát.“ Argumentoval sám pro sebe. Mrknul na Toma, jak spí s otevřenou pusou, těžce dýchá ve svém opileckém spánku. Potřásl hlavou, políbil jej něžně na tvář a přitulil se blíž s rukama obmotanýma kolem jeho pasu a nohama spletenýma s těmi Tomovými.

Netrvalo dlouho, než Bill vedle Toma usnul. Pro jednou nebyla Billova postel tak prázdná a opuštěná.