autor: Stela
Tak a máme tu konec našeho případu. Doufám, že ten, kdo to četl a zanechal nějaký ten komentář, ze kterých mám obrovskou radost, si to užíval stejně jako já psaní. Možná pošlu něco dalšího, to ještě uvidím. Jinak tento poslední díl je speciální tím, že bych ho chtěla věnovat Ondince. Človíčkovi, který u každého dílu zanechá sáhodlouhý komentář, bez ohledu na to, o čem se píše. Ať je to romanticej díl nebo akčňák. Vždy najde něco, co pochválí a napíše.
Proto je tento poslední dílek obzvlášť pro tebe, Ondinko. Doufám, že se líbí.
BILL
Dojeli jsme na ten dvůr před tu chátrající továrnu. Nic se tu nezměnilo za těch pár dní. Jen tu není tak prašno, protože před chvílí trošku sprchlo.
„Předpokládám, že tam zase polezu já, co?“
Na jazyku už mi tančilo jasné ano, ale vzpomněl jsem si na ráno, na ten jeho krk. Jak mu vytryskly slzy bolestí.
„Ne! Vylezu tam. Bolí tě krk, tak to po tobě nemůžu chtít.“ Přijdu k němu k autu. Z ruky mu vytáhnu tan opasek, na kterém je přidělané nářadí, a očima probodnu sloup, na který polezu.
„Tak, máš to utáhlé.“ Tom zkontroluje pás a pro jistotu ještě jednou přejede očima sponu.
„Tome, nejsem malý dítě.“ Zasměju se, a když otočím hlavu, protočím očima. Ale kdesi uvnitř mě to hřeje, že se o mě tak stará.
Dám jednu nohu na velký šroubek, který trčí se sloupu. Chci si na něj stoupnout. Nakrčím nos. Dočista jsem zapomněl na ten můj zadek. Ale co. Vyhoupnu se ještě výš a druhou zapřu za další. Je to jen taková ta bolest, co cítíte, ale výrazně si jí vlastně ani nevšímáte. To půjde.
„Tome, a to mám odšroubovat jen tu kameru nebo i ten základ na té skobičce?“ Volám na Toma sedícího na zemi a pozorujícího mě.
„Vem to všechno.“
„O.K. A neseď na té špinavé zemi, nachladíš se, a navíc před chvílí pršelo.“
„Bille? Můžeš mi objasnit, odkdy poslouchají starší bráchové ty mladší?“
„Od té doby, co jsou mladší bráchové krásnější, chytřejší a nadanější!“ No, tak takhle to asi není, ale nemůže sedět na studené zemi. Nachladí se.
Když mám, hotovo slezu dolů.
TOM
„Tak a teď se modleme, aby tam něco bylo.“ Šmydlám rukama o sebe, jako bych rychle prosil a koukám na zatím černý display na Hardmuthově počítači.
Konečně, kamera se spojila s počítačem a ukáže nám nahrávky. Hardmuth hned rozklikne nějakou složku a posadí se hlouběji do křesla.
„Do prdele!“ Zařvu když se na obrazovce objeví vrata továrny a moje maličkost, která se plazí po Billovi.
„Co blbneš? Co se děje?“ Hardmuth odlepil oči od monitoru a kouká na mě.
„Tam, tam!“ Napřáhnu prst k východu z dílen a koukám na něj.
„Co je?“ Stále nechápající Hardmuth kroutí hlavou.
„Někdo tam byl a něco nesl!“ Vykřiknu už zoufale, aby na chvíli odešel.
Přihrnu se k počítači, když odejde a nevidí na nás. Dám ten záznam zrychleně a useknu tu dobu, co jsme v záběru my.
„Kluci, to nic nebylo.“ Slyším zdálky volat Hartyho.
Rychle se vrátím na své místo vedle Billa, který to snad ani nepostřehl. A zapřu se lokty o stůl.
Tak tohle bylo o fous.
Harty zasedne zase k počítači a pustí ten záznam znovu, tentokrát bez nás. Naštěstí. Ten první den, co jsme tam dávali tu kameru, tam nebylo nic, až na nenažranou veverku, co loupala lískáč přímo uprostřed parkoviště.
Ztuhne mi krev v žilách. Na monitoru se něco ve tmě zaleskne. Jelikož má kamera noční vidění, poznáme že je to auta, a dokonce i SPZ.
„Tak a máme je, Tome, máme je!“ Bill vypískne a pověsí se mi na krk. Hopsá jak hopik s pusou dokořán a vřeští.“
„Co blbneš, jak víš, že jsou to oni.“ Trochu se vyprostím z Billova držení a přesunu se zase koukat na monitor. Bill je ale hned za mnou.
BILL
„Tome, zapoj poldovský smysly.“
Chytnu ho prsty za hlavu a přejíždím mu zezadu po spáncích. Lítá očima po autě na kameře, ale kroutí hlavou na znamení, že neví.
„Koukni na tu SPZtku a koukni za sebe.“ Sám se otočím a založím ruku do boku. S úsměvem machra kouknu na něj.
Tom se otočí.
„To je to auto, co na kameře.“ Přejde k němu a prsty přejíždí po laku. Přechází zepředu dozadu, a nakonec mu to docvakne.
„To je stejná SPZ, ona je stejná. My je doopravdy máme.“
Přejde ke mně a obejme mě. Máme radost jako puberťačky. To je náš zatím největší úkol a my ho zvládli.
„Kluci, já vám do toho nechci skákat, ale jak si můžete být tak jistí? Já vím, že tam je stejné auto, ve kterém vás pronásledovali na dálnici a stříleli po vás, ale nejdou vidět obličeje.“
Otočím se na Hardmutha a našpulím pusu stále v objetí s Tomem.
„Harty, nemyslíš, že už to, že nás pronásledovali na dálnici a stříleli po nás nám stačí?“ Odlepím se od Toma, ač nerad.
„Šéfové to stačit bude. Uvidí SPZtku a tři chlapy v černé vylézající z auta, a je to jasný.“
Plesknu rukama o sebe a usmívám se. Momentálně jsem ten nejšťastnější člověk na světě.
V KANCLU U ŠÉFOVÉ
„Takže ti chlapi jsou i na té kameře?“
„Ano, ale není jim vidět do obličeje. Myslím, že úplně stačí, že jsou tři. Mají stejné postavy jako ti naši. Stejné oblečení a stejné auto se stejnou SPZ značkou.
Šéfová dokoukala na záznam, který jsme jí donesli. Vytáhla flashku s počítače, založila ruce na stole a probodla nás pohledem.
„Jsem na vás pyšná. O ty tři už se postará Listing a Gustav. Vy máte volno až do té doby, než se něco stane.“ S těmito slovy vstala od stolu a popřála nám.
TOM
Upřímně se usmívám, když mi šéfová přeje potřesením ruky. Jsem tak šťastnej člověk. Přísahal jsem, že to vyřeším, a udělal jsem to. Je jasné, že bez Billa bych to nezvládl, ale Billovi popřeju vlastním způsobem doma na gauči.
Šéfová se nakloní k mému uchu.
„Kaulitzi, jste ten nejlepší policista na světě a váš bratr taky. Jste ti nejlepší policisté oba dva. A tady tohle je pro vás. Jen prosím, na kolonou vás prosím, ať vám vydrží alespoň měsíc.“
Tom vyběhl z kanceláře jako malý chlapec. Bill, který ho následoval, se jen zastavil u dveří, aby si vychutnal ten nádherný pohled na radujícího se bratra, když zkoušel klíčky napasovat do nové Audi.
Plesalo mu srdíčko, když jeho bratr nasedl a přijel pro něj před vchod, aby nastoupil a užili si spolu okružní jízdu.
Ruku v ruce se ti dva řítí stošedesátkou vstříc dalšímu kriminálnímu dobrodružství.
autor: Stela
betaread: Janule
Ono už to skončilo :'( a já tu povídku tak žrala :D… každopádně, krásný zakončení ;)) … už se těším, co zase vymyslíš příště ;)) Moc povedený Stely ♥
[1]: děkuju…..mám v plánu zase Kobru a něco už je na světě..no jak říkám..uvidím kdy něco pošlu, doufám že brzo 😀
[2]: taky doufám, že to bude brzo, ptž ty máš skvělý ff ;).. aspon mě tak připadaj, ale vím, že nejsme jediná ;)).. takže honem piš, at se zase můžu do něčeho pořádně zažrat 😛 😀
[3]: oh. no dobře píšu píšu :D…..mužeš to pak vyprávět USB dětem :D…..navíc slíbyla sem že sem napíšu jak sem dopadla u příjmaček na vysokou..takže ze tří mě vzali na 2 což beru jako ohromnej uspěch…je to Jihlava grafik…a pak ještě Praha..pořád zvažuju no.., ale vidím to na tu Prahu :)..musí to být dobrodružství.
Tím chci říct, že se nemusím šprtat na reparát a mám tři měsíce úžasného volna…který na to psaní z části využiju 😀
Boo Stelinko! :-*
Tak teď se ti teda něco podařilo, tečou mi slzy. Má to hned dva důvody. Ten první je, že Kobra končí, ale v závěru jsi napsala něco tak hezky otevřeně… každý si to může vyložit po svém… vstříc dalšímu krimi dobrodružství! Takže já hrozně moc doufám, že takto nádherných povídek napíšeš ještě celou řádku (PROSÍÍÍM, jsem tvůj fanda!), protože se nádherně čtou. Já hltala každý díl a prožívala jsem ho jak s twins, tak s tebou a na to jsem se pokaždé těšila nejvíce!♥
Další, čím jsi mě rozslzela – oh, já ani nevím, co říct, najednou ta slova chybí… prostě tvé překrásné věnování. Věř, že si ho moc vážím, úplně jsi mi vyrazila dech. Je tolik nádherné. Ale Stelinko, věř, že ty komenty se psaly samy, protože jsi těmi díly musela strhnout každého čtenáře, nejen mě! Píšeš krásně, využíváš jak napětí, tak vtip, když je zapotřebí odlehčit trošku to nebezpečí. Takže já ti moc tleskám, slyšíš ten aplaus? Jsi skorosousedka, tak ho jistě uslyšíš, že jo? DĚKUJIIIIIII :-*, zlatíčko, nejen, za nádherné okamžiky strávené u dokonalé povídky, ale hlavně za tu radost, kterou jsi čtenářům dala a víš za co ještě? Za ten úžasný postoj autora ke čtenáři, kterého si osobně na tobě hrozně vážím!!! Vždy už budu tvé povídky číst, protože jsi mě přesvědčila o té kráse, jde z tebe, proto je příběh tolik krásný. A všechny, co psalas, ať už básně, jednodílku anebo tvé krásné obrázky! Můžeš být na sebe pyšná! Máš velký talent!♥
Tak, já nenapsala nic k dílu, že? No, vidím Billa jak hopsá, nádherná představa. Ale je hodně chytrý. Plán spolu s tebou vymyslel dokonale. Tři a stejné postavy… jo, vím, že existují na PC programy, které dokáží naprosto přesně určit, zda jde o podezřelého. Takže důkaz stoprocentní. Nejen šéfová je na ně pyšná. Jsou to ti nejlepší policisté na světě, to máš svatou pravdu a Tommy? Oh, nová Audinka? Panejo, jakpak dlouho asi vydrží? Do tvého dalšího případu zcela určitě, že? Budu ho vyhlížet a moooc se těšit!
STELINKO, MOOOOOC DĚKUJI ZA NÁDHERNÝ ZÁŽITEK!♥ Budu se moc těšit na další!
PS: Doufám, že jsi vše zvládla (ty testy), myslela jsem na tebe,přála ti štěstí, ale jsem přesvědčená, že můžeš slavit!♥ :-*
[4]: Jej, teď to čtu, já se minula komentem!
Stelinkooooooooooo! GRATULUJI! ♥♥♥ A ze srdce ti to přeji. Jsi šikulka, ale já nepochybovala! Věděla jsem, že jsi úžasná!
Ondinko….teda. Ted by mě zajimalo jaká je nevětší kapacita komentáře :D. Moc ti děkuju testy, jak sem psala na horu dopadli dobře :D….naštětí takže místo učení ten čas z části využiju právě na twincest tvornu, která mě neskutečně baví.
Včera večer sem dělala je tak ze zvědavosti obrázek na tu povídku…asi ji nazvu Princ Prokletých…ale to je jen taková první vlaštovka a ta jaro nedělá..musím na tom ještě hodně máknout.
Každopádně ty si to věnování zasloužíš, tvé komenty miluju stejně jako tu povídku a jelikož je má první uveřejněná..sem na ni dost pyšná :)..je to jako první pusa..nikdy nezapomeneš s kým byla ♥ 🙂
[7]: Máš být nač pyšná!! Tvá povídka je skvělá a tvé přirovnání… no, tak to sedí :)♥ Je přesné!
Ohhhhh, já se dočkáááááááááám????????? Slib mi to, prosím, teď hned… já vím, psalas, že jsem… no… že se jakoby bojíš tu povídku psát! Ale neboj, já tvé psaní miluju! A když teď čtu "Princ prokletých", oh bože, já snad vůbec nedýchám. To je nádhera! Hlavně piš, to bude pecka, už teď se nemůžu dočkat. Psalas, že znám detaily, jo jasně, ale jak jsem psala už minule, Lestat je gay podle knihy! Takže jsem zvědavá, kdo jím bude, koho Lestatem uděláš… říká si o to Bill, to je jasné. A víš co, já Toma vidím mnohem křehčího, jemnějšího… takže… úplně tohle volá po tvém dokonalém zpracování a mých komentů se určitě neboj!! Já budu nadšená.
Stejně tak jsem nadšená z tvých testů. Jsem hrozně ráda, že se ti plní tvůj životní sen, to je moc důležité. Láska a vzdělání. Holčičko, já ti to tolik přeji!♥
[8]: Ondinko ty ze mě máš takovou radost…..páni to mi neřekla ani maminka. Její slova byla "no ještě že tak" a tím končila její mána….čekala bych to spíš od jejího přítele ale no co….vím že má radost, nebo si to alespon myslím….
A speciálně pro tebe….ted ti na místě slibuju že Prince napíšu a pokud je tvé přání aby to byl Tom…tak bude, taky mi na to sedí….no Tommyho prostě už od začátku vidíme stejně….takže moje obava je tatam a do povídky se pustím 😀
[9]: ♥♥♥ :-* Jupíííííí, já mám teda dvojnásobnou radost! *tleská jako Bill, když vyhrávají TH cenu* Takže už teď ti strašně děkuji! Takže můžu čekat další skvost na blogu "PRINC PROKLETÝCH, awwwwwwy♥♥♥. Jsem nadšená! To bude bomba, ať už je ten den tady, prosím!
Ale ještě k tobě, už nebudu nijak rušit, hlavně pořádně své úspěchy oslav, ať už ty, které se týkají profesionálního života, ty jsou nejdůležitější, tak ty, které máš tady na blogu. Gratuluji k oběma a přeji ti moc krásný večer!♥
TY onedinkoo nikdy neotravuješ…ale taky ti přeji krásný večer 😀 ♥
Už konec ? 🙁 Škoda naprosto úžasná povídka 🙂
[12]: děkuju 🙂 ….neboj..někde se tu píše že už mám rozepsanou novou 😀
Super poviedka. Detektívka, pri ktorej som sa poriadne nasmiala, škoda, že je už koniec. 🙂