autor: Mykerina
Jen se na mě ušklíbne. Chvilku mě pozoruje, ale pak mi osušku podá. Rychle se do ní zabalím. Nehodlám provokovat. Ozve se uklidňující zamlaskání. Nejsem kůň! Protáhnu se kolem něj a rychle se chci obléct. Tom jde za mnou jako ocásek. Je nějaký divný. Snažím se ho ignorovat, ale když se posadí na postel, zmateně se otočím. Co chce? Sleduje mě. Já ho nechápu. Natáhnu se pro nějaké tričko, které mi koupil přes net. Je to trochu větší, ale mně to nevadí. A ještě tepláky. Nechce, abych nosil boxerky, když jsem doma. Doma? Ale vždyť tohle není domov, tohle je moje vězní, na které jsem si už bohužel docela zvyknul. Nuceně, ale zvyknul. To mě bude pozorovat, jak se převlíkám?
Chvilku se naschvál hrabu v šatníku. Je ticho. S otazníky v očích se na něj otočím, a zalapám po dechu. On usnul. Cože? Vykulím oči. Vypadá… jako štěně. Malé roztomilé štěně. Jenže když se naštve, je z něj pitbul. Obleču se. Nevím, jestli bych neměl něco uvařit. Nějakou jednoduchou večeři. Ale… když jdeme večer pryč… já nevím. Opatrně ho přikryju peřinou a odcupitám dolů. Zalezu do kuchyně a otevřu ledničku. Vždyť já ani nevím, co jí. Najednou mě ovane chladnější vzduch. Otočím se. Pootevřené dveře na terasu. Polknu. Nohy mám roztřesené. Mám? Nemám? On mě zabije, jestli mě najde. Ale… potřebuju na vzduch, dusím se tady. Dojdu ke konvici a dám vařit vodu, udělám si aspoň kafe, a pak si sednu ven.
Když cvakla voda, zalil jsem si hrníček a vzal voňavou lahůdku do ruky. Blaženě jsem přivřel oči. Tom tu měl kvalitní kávu. To se mu musí nechat. Vlezu na terasu a sednu si do proutěného křesílka. Ihned se zabalím do deky a koukám na západ slunce. Musím uznat, že je tady krásně, takové… romantické, klidné místo, jen obyvatelé domu jsou horší. Teda Tom není hrozný, zase až tak. Jen kdyby se ke mně choval jinak, kdyby… Ale to je jen samé kdyby. Tom se nezmění, už napořád zůstanu jeho děvka, jeho hračka, nedostanu se domů. Povzdechnu si a zadívám se do ohnivé žlutočervené koule. Jak se asi má máma s tátou? Hledají mě. To vím, ale možná, kdybych jim poslal nějakou zprávu, že jsem v pořádku, možná by se méně báli, a Tom by přestal chtít jim ublížit. Ale jak ho k tomu mám přesvědčit? Sexem? Ne díky, ještě teď mě všechno bolí, když se pohnu. Usrknu a přivřu oči. Najednou uslyším dupot po schodech a rychlé kroky směřující přímo na terasu. Tom prudce rozrazil dveře a tváří se jako bůh pomsty. Jen k němu zvednu oči. Trochu se mi klepou ruce, ale snažím se uklidnit. Nic jsem neprovedl.
Zasekne se pohledem na mě. Asi trošku nechápe. Naskytla se mi taková možnost útěku a já ji nevyužil.
„Proč nespíš?“ optám se ho celkem v klidu. Trochu zmateně zamrká.
„Co tu děláš?“ přejde moji otázku a zavrčí na mě. Pozvednu obočí. Musí mu to být jasné, vždyť má oči.
„Sedím a piju kávu,“ odpovím.
„Přestaň ze mě dělat debila! Chtěl si utéct, co?“ chytne mě za zápěstí. Nebráním se. Necukám.
„Kdybych chtěl utéct, rozhodně bych si tu nedával kávu, a utekl bych okamžitě. Tome, pusť mě, prosím,“
„Měl jsi možnost zdrhnout! Proč jsi to neudělal?!“
„Protože miluju své rodiče,“ odpovím bez zaváhání. Tom přimhouří oči. Vytáhne mě za zápěstí ven a přitiskne k sobě. Skoro ani nedýchám. Cítím jeho horkou kůži. Pálí jako rozžhavená ocel.
„Tví rodiče mají štěstí, že je máš rád natolik, že ti strach o ně nedovolí utéct, protože kdybys utekl, věř, že se nedožijou rána,“ syčí na mě. Nechápu, proč je tak vzteklý.
Tom
Držím ho u sebe v těsné blízkosti. Jeho tělo mě příjemně chladí. Volnou rukou mu sjedu na zadeček a stisknu. Trochu se napnul, ale nevydal ani hlásku. Vtáhnu ho za ruku dovnitř a položím jeho kafe na linku. Okamžitě ho položím na stůl a vtěsnám se mezi jeho roztažené nohy. Otočí hlavu a nedívá se na mě. Tak to teda ne, chlapečku! Chytnu mu čelist a otočím zpátky. Okamžitě ho začnu líbat, ale jako bych líbal znovu a opět kapra. Nespolupracuje. Trochu mě to nasere.
„Chtěl jsem tě ušetřit, ale…“ začnu si stahovat trenky. Stále má odvrácenou hlavu, i když svlékám jeho.
„Nebojíš se? Neprosíš?“
„A má to cenu? Stejně si uděláš, co chceš,“ mumlá. Prudce oddychuju. Přejedu mu prstem přes vstup. Usykne. Snažil se to zakrýt, ale nepovedlo se. Zvažuju, co dělat. Je rozbolavělý, to ano. Skousnu si ret. Když si ho teď vezmu, naběhnu si. Znovu přejedu prsty přes jeho vstup. Stáhne se. Přimhouřím oči a jeden prst zasunu. Utíká mi. Chytnu ho za bok a začnu prstit. Je napnutý, prudce oddychuje, ale mlčí. Pořádně se v něm hýbu.
„Auu,“ vyhrkne bolestně. Ihned se chytne za pusu. Ještě chvíli ho prstím, a když vidím, že nepovoluje, vyndám prsty. Jsou trochu od krve. Vyděšeně na mě kouká. Zhluboka se nadechnu. Moje chlouba se tyčí do výšky a potřebuje uvolnit. Podívám se na něj, očima mě žádá, abych mu neubližoval, abych ho nechal být. Abych mu nezpůsoboval bolest a ponížení. Chvíli přemýšlím. Pak ho chytnu za boky, silně se zachvěje a napne. Stáhnu ho k sobě do náruče a donutím kleknout na kolena.
„Kuř! Zachrání ti to zadek!“ zasyčím a propletu mu prsty do vlasů. Zvedne ke mně oči, chce protestovat? Překvapí, jednou rukou mě chytne a olízne špičku. Zvrátím hlavu. Dá se poslušně do práce a poctivě mě začne zpracovávat. Má jediné štěstí. Kdyby jen trochu protestoval, bez váhání mu ho do toho jeho prťavýho zadečku narvu. Hladím ho ve vlasech. Zatím nemám potřebu přirážet nebo být na něj jakkoliv tvrdý. Kouří dobře, o tom jsem se už měl párkrát tu čest přesvědčit.
„Umh… jo, zlatíčko,“ mručím spokojeně. Ta jeho pusinka je dokonalá. Cítím jeho jazyk, jeho piercing. Tělem mi projíždí mráz i horkost zároveň. Mravenčení. Začnu pohybovat lehce pánví. Držím mu vlasy, aby mu nepadaly do očí.
„Zakňourej, ukaž mi, že se ti to líbí,“ šeptám. Chvíli jsou slyšet jen moje steny, ale pak se přidá i jeho mručení. Nevím, jestli se mu to líbí nebo ne, ale poslech. Zrychluju, jde to na mě. Svírám mu vlasy, trochu cuchám. Boky přirážím více, ale ne tak, abych ho dusil. Je to zbytečné. Je poslušný.
„Oh… Bille… jo, kocourku, to je ono,“ sténám už hodně nahlas. Ještě chvilku mu přirážím do pusinky a vyvrcholím. Slyším dávení. Sklopím hlavu. Bill se snaží všechno poslušně spolknout. Pohladím ho po vlasech, když se mu to podaří. Vytáhnu ho na nohy a znovu posadím na stůl. Má trochu vykulené oči, ale zdá se být klidný.
„Šikovný,“ pochválím ho a začnu laskat na krku. Trochu se rozechvěje.
„Neboj se, už tě nechám být, jen se trošičku pomazlím.“ Hladím ho po bocích. Jazykem laskám na krční tepně. Mručím u toho. Trochu mu zakloním hlavu a užívám si jeho sladkou pokožku.
„Jsi můj. Sice moje děvka, ale podle zásluh by ses mohl vypracovat. Pamatuj si to. Teď se jdi obléct. Mária ti dala věci do ložnice.“ Naposledy polaskám jeho rty a propustím ho. Vyběhne z kuchyně ani se neotočí. Mno, uvidíme, jak se bude chovat večer.
autor: Mykerina
betaread: Janule
Agrrr!! Nesnáším ho!
Kdyby alespon nebyl tak tvrdohlavzý!
Nelíbí se mi Tomovy nálady. Chová se teď jak idiot. Už by mohl Billovi zařít věřit, myslím, že nic neudělá, když chce chránit rodiče, je to logické.
Jinak díl byl jako vždy dokonalý.
pořád se k němu chová hnusně:( už to fakt vypadalo, že se zlepší…mohl by, po dlouhý době zase jednou..:D úžasný jako vždy:)
chjo proč je to pořád takový?kdy se konečně začně k Billovi chovat mile?
ale pořád to miluju:)honem další!:D
to je teda pěkně náladovej :/ už to vypadá že je v pohodě a pak ho zase málem přizabije,já bych mu vypálila (sice by mě zabil ale co :D)…hooonem další díl xD
proč neutak jako?? já bych teda zdrahala.. rodiče moch v klídku varovat a mohli někam rychle odjet:D
tak kdy bude další dílek?:)
kretén jeden, jsem z něj opravdu znechucená. kdyby mě nezajímalo, jak dopadne Bill, jestli ve finále se dostane domů nebo ne, tak už to nečtu.
a Bill je taky hovado pitomý, proč u tý fotky nezačal křičet. to, že si dal radši kafe, to chápu, ale tu fotku, to posral na celý čáře.
Tom je síce strašne hnusný ale mne sa to takto páči xD teším sa na pokračko
[7]: 😀 Vidím, Ádinko, že Toma "miluješ" v této povídce stejně jako já! :))))
Tom by vážně zaslužil po čuni.. dyť Bill je uplně hodný.. a jemu se furt něco nelíbí.. Ale moc krásný díl.. jako vždycky.. :o)
já mam tuhle povídku ráda ať už je v ní cokoliv 😀 pokaždý je to skvělý
Další skvělej díl a Bill jak Toma přikryl,to bylo sladký…sakra nemůžu se dočkat až se Tom začne k Billovi chovat líp:)
aa tahle povidka je upne uzasna….nenechej se strhnou spatnyma komentarama a drz si svoje tempo a naladu cele povidky… protoze ta je opravdü skvela..
uz se tesim na pokracovani 🙂
Tomova náladovost a strach o Billův zadeček 🙂 To sem ivybaví při slovech Zkrocení zvířete.Miluju to