autor: Cinematics
Bill si dělá starosti o všechny jen ne o sebe, Tom si dělá starosti o něj
Ráno Tom s Billem trávili tím, že klečeli a dívali se na sebe, dotýkali se kůže toho druhého. Probudili se dřív než sluníčko a snažili se toho využít. Bill se za Tomem pohnul, jezdil mu prsty po zádech a vytvářel si jeho duševní obraz v mysli.
„Jsi jako topografická mapa,“ řekl Bill a Tom zamručel. „Jo. Topografická mapa toho nejnejlepšího kluka na světě!“
„Jsi blázen,“ odpověděl Tom a Bill přikývl; to byla pravda.
„A ty jsi bolestivý.“
„Cože?“
„Oh, nic,“ odpověděl Bill zpěvným hláskem, než políbil Toma na ucho a položil se na záda na velkou matraci.
„Mluvíš o tom,“ Tom se začervenal. „Ublížil jsem ti? Opravdu se omlouvám, nevěděl jsem, co dělám a já-„
„Pšt. Bylo to skvělé,“ zaradoval se Bill. „O nic nejde.“
„Jo? Bylo to skvělé?“
„Bylo to skvělé pro tebe?“
„Lepší.“
„Mm. Dobře. Trochu riskantní, ale s dalším cvikem…“ Bill se mračil.
„Se to ještě zlepší?“
„Přesně tak.“
„Hmmm,“ Tom se také položil a převalil se tak, aby se bradou mohl zabořit mezi Billovy klíční kosti. „Myslíš, že by to mohlo být lepší než tohle?“
„To nevím, byl by to vážně výkon, kdyby ano,“ zasmál se Bill a Tom souhlasil.
Leželi na zádech, ruku v ruce, sledovali východ slunce skrz Tomovo okno. Bill poznamenal něco o tom, že „Tom vychází“ a Tom se nad tím strašně moc začervenal. Líbilo se mu, nebo to spíš miloval, jak mu Bill říkal sluníčko. Nikdo to nezklamalo v tom, když se ho snažil rozesmát.
„Jsem nervózní ze setkání s rodiči…“ zašeptal Tom tiše, když slunce vyšlo tam, kam každé ráno.
„Bojíš se, že to slyšeli?“
„Jo, a jsem nervózní. Nevím.“
„To je v pohodě,“ odpověděl Bill. „Nemusíš být nervózní.“
Možná, že měl Bill pravdu, ale Tom si nedokázal pomoci. Věděl, že není nervózní z toho, co spolu dělali, byl to jen strach z toho, že je jeho rodiče slyšeli a že jim to všechno bude muset vysvětlit. Bylo to jen tak zvláštní a nové; ale byl to ten druh nového, když je všechno tak hezké a jasné a úžasné, že se všechno v porovnání s tím zdá divné a chabé. Možná vlastně nakonec byl Tomovo slunce právě Bill.
Ale jestli se Tom chce cítit nepohodlně, pak ho Bill nechá. Nebude Tomovi říkat, aby cítil něco, co nemůže kontrolovat a nad čím nedokáže držet pevnou ruku; mimoto, opravdu upřímně očekával, že Tom bude mít záchvat úzkosti, ale vedl si dobře a Bill byl na něj hrdý.
„Možná bychom se měli obléknout,“ navrhl Bill. „Než se mamka a Andy probudí…“
„Jo, dobrý nápad.“
Nechtěně se od sebe odtáhli, Tom Billa letmo políbil, než se začal přehrabovat v šuplících, co měl pod postelí, a našel si něco, co si vezme na sebe. Bill se cítil ve stresu, že si nenašel perfektní outfit pro dnešní den, ale bylo stále ještě brzo, takže měl čas.
„Jaký ti dnešek přijde, kdybys to měl vyjádřit oblečením?“
„Přijde mi… trochu chladný.“
„V tomhle pokoji ano,“ řekl Bill, než otevřel dveře na balkon, stále nahý, nechal vzduch dotýkat se jeho kůže. „Jo. Je dnes trochu chladněji. Miluju chladné letní dny. Miluju vrstvení oblečení. Nenávidím, když musím ukazovat ruce.“
„Ale jsou hezké…“
„Prostě jen preferuji být zakrytý od hlavy k patě; pak je totiž víc prostoru pro vzory a materiály.“
„No, dneska je tedy tvůj šťastný den.“
„A já bych řekl, že tahle noc byla naše šťastná noc,“ popíchl ho Bill. „Proč jinak by se tomu říkalo užívat si?“
„Prostě se jdi oblíknout,“ řekl Tom s plachým smíchem a Bill jen pokrčil rameny, než znovu zapadl do šatníku, aby si našel něco na sebe.
Jelikož bylo opravdu trochu chladno, Bill se rozhodl pro černo červený pruhovaný svetr; a vysoké černé vojenské boty. Pobíhal po domě jako muž na misi, následován Tomem, který se snažil najít své rodiče. Možná stále ještě spali nebo možná Tomova mamka vezla jeho tátu do práce, aby později mohla auto použít na nákupy. Ať už to bylo cokoliv, nemohl je najít, takže si vzali s Andreasem snídani a jedli ji po cestě do práce.
„Bavili jste se včera?“ zeptal se Andreas a Tom zrudnul, než se odvrátil a předstíral, že se dívá na etikety na sklenicích.
„Jo! Pláž je v noci tak nádherná,“ odpověděl Bill. „Tome, chceš nakoupit nějaký nový věci do krámu dneska večer?“ měnil téma konverzace a Tom to opravdu oceňoval.
„Jo, jasně,“ souhlasil Tom; protože chtěl, a taky proto, aby mohli mluvit o něčem jiném a aby se jich Andreas neptal na detaily jejich rande.
„Měli bychom koupit nějaký hezký pult,“ řekl Bill a kývl. „S červeným lakem, aby to bylo lesklé a hodilo se to ke zdem.“
„A možná nějaké světle hnědé věci? Třeba jako karamelová jablka?“ zeptal se Andreas a Bill divoce přikývl.
„Myslím, že to by vypadalo hezky,“ odpověděl Tom. „Už jsme tady dekoraci neměli celou věčnost…“
„No, pak je dobře, že tu jsem. Bude spíš jako… Extrémní předělávka obchodu, Billova edice, a já jsme vás moderátor, Bill Kaulitz! Dnes, ve speciální epizodě, budeme vybírat javorově zbarvené doplňky, které oživí teď neživý, a dovoluji si říct, že totálně jednotvárný obchod se sladkostmi! Zůstaňte naladěni, protože po reklamě budu – Oh, ahoj,“ řekl Bill a všichni se otočili na Gustavova malého bratra, který vtančil do obchodu, přerušil Billův dramatický televizní debut.
„Ahoj, Bille,“ řekl Max se šťastným úsměvem. „Um, vím, že sem Gustav nesmí, Tomiho mamka volala mojí mamce, a tak tady není, ale můj řetěz u kola se mi rozbil a…“
„Už nic neříkej!“ zakřičel Bill nadšeně. „Nejenže jsem mistr v dekoraci interiéru, kouzelník zvířecí biologie, a dovoluji si říct, až směšně dobře vypadající, ale jsem také všestranný nadšenec do jízdních kol. Nahodím ti řetěz dřív, než stihneš mrknout.“
„Bille,“ řekl Tom tiše. „Možná bych měl… co kdyby…“
„Je to kolo, Tome. Nekousne mě. Zůstaň tady s Andym a já se vrátím dřív, než mrkneš, měj se.“
„Měj se,“ řekl Tom.
„Vidíš, jsem zpátky!“ zasmál se pobaveně. „Tak jo, Maxi. Pojď mi ukázat tvoje kolo.“
Z nějakého důvodu měl Tom ohledně toho všeho špatný pocit. Max do krámu nikdy nechodil bez Gustava; to bylo zlaté pravidlo v Schäferovic rodině. Jestli Max chtěl jezdit po obchodech, pak by s sebou musel mít Gustava, který by ho převáděl po ulici, kdyby jezdila auta, a opatroval ho. Nebylo možné, aby tu Max byl sám, obzvlášť ne na kole.
„Tome, něco se děje, že jo?“ zeptal se Andreas, ale nebyla to moc otázka, protože on cítil přesně to samé jako Tom.
„N-ne, něco je špatně… Já… Andreasi, pojď se mnou.“
Venku si Max jezdil na kole po chodníku a Bill nebyl nikde k vidění. Oba dva chlapci Trümperovi cítili, jak se jim protočil žaludek, když uslyšeli jekot a viděli, jak Gustav vyběhl zpoza rohu a běžel za Maxem; ruku strčenou v kapse od mikiny.
Běželi za zvukem, jak nejrychleji mohli, a když zahnuli za roh, našli Billa, jak je opřený zády o zeď, sedí na zemi a rukou si drží levé oko a čelo. Byl v pořádku, podíval se na Andrease, vypadal v pohodě, ale když se podíval na Toma… to bylo, když se jeho oči, nebo alespoň to, které bylo vidět, zaplavilo slzami a jeho spodní ret se začal třást.
„Do prdele,“ zahřměl Andreas a sklonil se k Billovi. Tom byl až moc v šoku na to, aby se hýbal. „Bille, to ti udělal Gustav?“ Bill jen přikývl.
„Já-“ ale Tom byl stále zaseknutý.
„Chci, abys vzal Billa domů,“ řekl Andreas Tomovi. „Musí se mu na to dát led. Můžu se podívat, Bille?“
Bill dal ruku na stranu a zavřel oči; sluníčko jako by mu chtělo vypálit oči víc než obvykle. Tom ho chytil za ruku a Bill to přijal, rychle se nechal zvednout ze země, tak, že ho Tom mohl pevně obejmout a políbit do vlasů.
„Jo. Vezmu tě domů, Bille.“
Bill mu tiše poděkoval a Tom a on naskočili do auta a jeli domů. Tom si nedokázal pomoci, musel se stále na Billa s obavami dívat a Bill, ten si toho všiml, vždycky se jen malinko usmál a otočil se zpátky k oknu.
„Bille, co se stalo? Proč jsi nešel dovnitř hned, jaks Gustava viděl?“
„Nemyslel jsem na to. Ne každý dokáže nahodit řetěz a já jen chtěl pomoci…“
„Tvoje nevinnost tě jednou zabije,“ zamumlal Tom a Bill si skousl ret.
„Ty se na mě zlobíš?“
„Na tebe?! Bože, ne. Jsem rozčilený, ale ne na tebe. Na všechno ostatní. Byl ten řetěz vůbec rozbitý?“
„Jo.“
„Nemůžu uvěřit, že využil Maxe k tomu, aby tě vylákal.“
„No, nahodil jsem řetěz a Max odjel pryč za roh, než mě Gustav uhodil… přišel ke mně, poděkoval mi za to, že jsme to udělal, a pak si už jen pamatuji, že jsem na zemi.“
„Tohle je tak zasraně směšný,“ odsekl Tom, když zaparkoval před domem. „Kurevsky směšný. Nemůžu… nemůžu nic udělat, ty nic nemůžeš dělat…“
„Alespoň víme, že Gustav nevkročí do obchodu, takže tak dlouho, jak jsi v bezpečí, je to všechno, co mě zajímá.“
„Bille,“ řekl Tom smutně. „Opravdu musíš začít starat se o to, co ti lidé dělají.“
„A co Georg?“
„Co?“
„No,“ Bill se na něj podíval a krásně se usmál, i když to, co měl kolem oka, moc krásné nebylo; spíš naopak. „Georg a ty se spolu v pohodě bavíte; možná by mohl pomoct. Neuškodilo by to zkusit, hm?“
„Jo, ale Georg znal Gustava dřív, než znal mě…“
„Jo, ale jestli je to dobrý člověk, tak se bude starat spíš o tebe.“
„Nechci za ním jít a prostě: Ahoj, Georgu. Gustav mlátí mého přítele. Zmlať ho a řekni mu, že se ke mně nehodí. Díky…“
Bill si jen skousl ret a Tom natáhl ruku, aby mu ji položil na koleno, jemně s ním zatřásl. Byl chladný, věděl to, ale byl tak rozčilený a bál se o něj, a Bill přitom vypadla, že mu nic z toho ani moc nevadí. Jediné, o co se Bill staral, bylo, aby Gustav Tomovi neubližoval a o sebe se přitom vůbec nestaral. Nechtěl, aby se Bill cítil špatně, ale docházelo mu, že přesně to dělá.
„Bille,“ zašeptal; jeho hlas byl o dost méně rozčilený než předtím. „Jestli chceš, abych šel za Georgem, tak půjdu. Zkusím cokoliv, jen aby ti nikdo neublížil, jen… není to pro mě ta nejjednodušší věc, udělat něco takového, ale jestli si myslíš, že by to pomohlo, pak to zkusím. Pro tebe… dobře?“
„Mohl bych jít s tebou,“ řekl Bill. „A říct to. Nebo bych tam jen mohl být, kdybys mu chtěl zavolat… Vím, že na tom nejsi dobře s telefony nebo se setkáváním s lidmi, takže tam můžu být, kdyby něco, já jen… chci najít řešení, které vyjde.“ Tom přikývl.
„Pojďme pro ten led, ano?“
„Dobře. Hej, pořád chceš jít do toho obchodu?“
„Ze všech věcí na světě, na tohle ty myslíš?“ zasmál se Tom a Bill jen pokrčil rameny a oba vylezli z auta.
„Ještě na něco myslím,“ mrkl na něj Bill svým zdravým okem, i když to vypadalo, že prostě jen mrká, a Tom se začervenal.
„J-jo?“
„Jo,“ vydechl Bill Tomovi do ucha. „Můžu teď být pirátem!“
Samozřejmě, jako obvykle, Bill si jen Toma dobíral, aby mohl vidět na jeho obličeji tu roztomilou růžovou barvu, a Tom mu na to skočil jako obvykle. Zavrtěl hlavou a povzdychl si s krátkým smíchem.
„Tak tohle si myslel…“
„Jo. Přemýšlel jsem, že bychom mohli navštívit i hračkářství, vždycky tam mají pásky přes oko a jsem si jistý, že tma budou mít i něco jako pirátský oblek,“ otevřel dveře a nechal Toma vejít prvního. „A pak můžeme jít do toho starožitnictví, nebo čeho, a můžeme něco koupit, v pravém pirátském stylu.“
„Bez pochyby jsi ten nejdivnější člověk, kterého znám, Bille,“ zasmál se Tom a Bill přikývl, nadšeně. „Ale jo, je tady hračkářství, kousek od Tichého údolí. Je to po cestě.“
„Super!“
„A teď jdeme pro nějaký ten led.“
Tom vzal plný igelitový pytlík s ledem a zabalil ho do kapesníku, než přinutil Billa si sednout na kuchyňskou židli u baru a jemně mu to přitiskl na černající oko. Billovi se celkem líbilo, když si Tom hrál na sestru, i když by preferoval, kdyby tak Tom byl i oblečený; ale i tak si toho opravdu vážil.
To, že cítil Toma, jak se ho dotýká a bere pryč jeho bolest, byl úžasný pocit. Tom vždycky byl pro Billa dobrý pocit, ale když si hrál na sestru, bylo to ještě lepší a Bill měl dojem, že by byl dokonalý doktor. Nicméně, ubíhal čas, a zdálo se, že čím víc byl Bill zraněný, tím víc si uvědomoval, jak úžasné Tomovy doteky můžou být, až se mu z toho motala hlava.
„Neříkej to mamce,“ řekl Bill najednou a Tom naklonil hlavu na stranu. Bill nikdy nebyl typ člověka, který by něco před někým tajil.
„Co?“
„Já jen… neříkej jí, že to byl Gustav. Nechci, aby byla smutná. Když mi ošetřovala hlavu, mimochodem, budu potřebovat, abys mi pomohl sundat ty stehy, vypadala, jako když se jí chce brečet a já opravdu, opravdu nechci, aby tak znovu vypadala…“
„Jo, ale jestli jí to řekneš, tak ti pomůže od toho, aby ti ještě ubližoval… ne? Od toho mamky jsou.“
„Radši aby mi ubližoval, než aby ubližoval jí tím, že mi ubližuje… ale pak… co když jí to neřekneme a on ublíží tobě, protože nikdo nic neudělá? Sakra, teď nevím, co chci,“ odfrkl si Bill a Tom mu jen držel led u oka.
„Udělej to, co si myslíš, že je ta nejlepší věc k udělání, Bille… Neřeknu jí to, když nebudeš chtít… ale opravdu bych jí to rád řekl. Nenávidím koukat se, jak ti ubližuje, jsem pak víc rozčilený, než jsem byl za celý svůj život.“
„Myslíš, že kdyby jí to řekl, že by to bylo pro tebe výhodné?“ zeptal se Bill a Tom přikývl.
„Pak jí to řeknu… ale jen kvůli tobě… a ona nejspíš bude znovu brečet, a pak mi bude vážně, vážně zle a budu jí muset říct všechno, a že jsem to všechno musel nechat stát se…“
„Nic jsi neudělal!“
„Rozčílil jsem ho…“
„Bille, ugh,“ Tom se rozhodl, že jestli nemůže Billovi říct, že on je ten nevinný a že by měl vinit Gustava, pak mu to namísto toho ukáže.
Vzal Billův obličej do dlaní, usmál se, když Bill trochu našpulil rty a podíval se na něj; jedno oko přikryté a druhé na něj svůdně mrkalo svými tmavými řasami, které se zvedaly jako duch z jeho lícní kosti až k obočí. Volnou rukou vzal za ruku Toma, propletl s ním prsty vedle svého obličeje a našpulil rty ještě víc.
„Bolí to?“ zeptal se Tom, když sladce políbil Billa na rty. Bill rychle zavrtěl hlavou. Samozřejmě, že to nebolelo; z Toma mu nikdy nebylo jinak než překrásně.
„Ne-e,“ vydechl, než Tomovi polibek oplatil, tvrději, než ho políbil Tom; jen aby mu dokázal, že ho to nebolí. „Pojď ke mně.“
Zatahal Toma za ruku a nechal ho sednout si mu do klína, a Tom poslechl; usadil se na Billovi a hladově atakoval Billovy rty polibky. Bill měl stále led na oku, což to všechno dělalo trochu komplikovanějším, ale stejně to bylo stále tak hezké jako vždy.
„Ah, zdá se, že na vás vždycky narazím, když se – Bille… proč máš na oku led?“ zeptala se ustaraně Simone, když vtančila do kuchyně.
„Tom špatně líbá?“ zkusil, ale Simone to vůbec nepřipadalo legrační, už jen proto, že zřejmě tušila, proč má monokl.
„Bille… přišel dneska Gustav do obchodu?“ zeptala se Simone a Tom se nejistě zvedl z Billa a posadil se na židli vedle něj.
„Ne. Max přišel.“
„Řekni mi, jak přesně jsi přišel k monoklu, ano?“ posadila se Simone na zem a zvedla k Billovi pohled, ten položil led na linku a povzdychl si, pohledem těkal mezi Simone a Tomem.
„Max přišel do obchodu a prosil, jestli bych mu mohl nahodit řetěz od kola, tak jsem to udělal. Byl tam Gustav a mně to bylo jedno, jen jsem chtěl Maxovi pomoci… takže, Max skočil na svoje kolo, když jsem mu ho opravil, a začal si jezdit kolem a Gustav ke mně přišel a já jsem si myslel, že mi jde poděkovat, ale namísto toho mi dal pěstí přímo do obličeje a řekl mi, že jsme si kvit a víš… musím souhlasit, jsme si kvit; skoro.“
„Jak to myslíš?“
„Mám Toma a on ne… kdyby byl Tom s někým jiným, pak bych se cítil přesně tak jako Gustav… nebo jako kdybych dostal pěstí do obličeje.“
„Ne, Bille… to není…“ Simone zavrtěla hlavou a on viděl, že začíná být víc a víc rozrušená.
„Nebreč, mami,“ prosil Bill, když se Simone začaly oči zalévat slzami. „Jsem v pohodě, a jestli Gustav chce trávit všechen svůj čas tím, že mi bude ubližovat, pak nebude moct ublížit Tomovi. Myslím si, že je to tak dobře. Jsem v pohodě.“
„Půjdu si promluvit s jeho rodiči,“ řekla Simone, vstala a vzala klíče z misky na pultu.
„Ne, mami, to je v pohodě…“ zašeptal Bill, ale Simone ho neslyšela a vyjela ze dvora ke Gustavovu domu.
Tom a Bill se na sebe zašklebili, než Bill změnil téma a rozhodl se, že už byli smutní dost dlouho, a že by nejspíš měli jít do hračkářství, aby si mohl koupit pásku na oko a rozjet svou pirátskou show.
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Skvělý díl, akorát ten Gustav, to je ale pitomec. Co si jako myslí? Bill je totálně rozkošnej…moc hezký, úplně to vidim před sebou. 😀
Díky za překlad (který je mimochodem skvělý)
Uuuuh. ♥
Gustav je kretén. -_-''
Mne je Billa tak ľúto, a mrzí ma že to vnima tak ako to vnima. Som rada že Tom a jeho rodina stoja pri nom a robia všetko aby mu pomohli. Bojím sa o Billa a o to že sa mu niečo stane. Dúfam že Simon to vyrieši s Gustavom.
Pěkné
Ach..nádhera..Opět dokonalé.Jen ten Gustav to kazí.Copak mu to,co se stalo dřív,nestačilo?!
ááááá…konečně,mám jí ráda pořád víc a víc a je naprosto dokonalá a nejlepší !!! xDD (mimochodem.ať už toho Gustava něčím přetáhnou,tohle eni možný) xDD
Vždycky když tenhle skvost čtu, připadám si jak zfetovaná 😀 Přiblbě koukám na monitor s představama potrhlýho Billa a Toma stydlína 😀 Je to úžasný, nikdo ze mě nic víc nedostane, jsem v euforii! :D♥♥♥
Gusti by si měl zajet k psychiatrovi, protože tohle fakt hraničí s šíleností! Oo Ale i tak je to úžasné, jak mají všichni o Billa starost, jen o sám o sebe ne.. 🙂
Mockrát děkuji za překlad! ♥♥
Miluju Billa…když on je tak sladce nevinnej. 🙂
Skvělý díl. Akorát ten Gustav už mifakt leze na nervy. Je to sice celkem pochopitelné, že je naštvaný, protože přišel o Toma, ale už by se s tím mohl smířit a Billovi neubližovat, je to dětinské a sobecké.
Toho Gustava skutečně ráda nemám!:-/ Ale těšila jsem na pokračování celou dobu a vždycky mám chuť, si nový díl číst dokola a dokola ♥ A líbí se mi, jak Billa Simone říká Mami ♥
ten Gustav je…. kjfůalsda§a ! :DDD honem dááál <3
Och bože… já bych toho Gustava… No, monokl by bylo to nejmenší, co by ho zajímalo, jakmile bych s ním skončila… =D
Tom s Billem jsou sladcí. Strašně, strašně moc se mi líbilo, jak si Tom sedl Billovi na klín. To se v moc povídkách nevidí, většinou je to obráceně… ale tohle je jednoduše náááádhera!
Andy je strašně správnej brácha =) A Simone dokonalá máma… prostě, všichni jsou tam skvělí! (Až na Gustava, kterýho bych rozkouzkovala na pět dílků a každej ten díl zahrabala na jiném kontinentě!)
Takže… náááádhera! Klaním se před autorkou stejně jako před překladatelkou =)
Ta prdelka udělá i z monokla přednost :D:) O Gustavovi píše každej to on se nezdá 😀 Takovej tichej a ted nám tu zbije Billa? co to je? Ještě že normálně jen spí 😉
Hajzl jeden! Tom by se měl překonat a jít ho zbít taky. Pro Billa.
Gustav už to fakt přehání, obyčejně žárlí a jestli si myslí, že si takhle získá Toma pro sebe, šeredně se mýlí. Jinak, miluju Toma, když se stydí, je neskutečně sladkej ♥ Už aby bylo zase všechno v pořádku, Gustav má talent chodit a dělat peklo v nejnevhodnější chvíli…