Ztroskotání 4.

TOM

Sedím na posteli. Nehnutě a zahleděný daleko před sebe. Přemýšlím nad tím, co se právě stalo, vždyť… Já políbil svého bratra, své biologické dvojče… To je, to je… Nechutný. Fuj, Tome! Co jsi to zase udělal. Dyť v obývacím pokoji na mě čeká Nikky a já se tu zatím ocucmávám s Billem. To přeci nejde.

Otřepu se a pohodím nohy dolů z postele. Nechce se mi tam, nevím, jak na mě bude Bill koukat. Co když se mnou nebude mluvit? Myslím, že nejlepší bude mu říct, ať na to zapomene. Snad to bude v pohodě. Nechci přijít o Billa. Musím mu to vysvětlit, nějakou dobrou výmluvu. Přeci za nim nemůžu přijít a říct mu: „Hele, sorry, zapomeneme na to, jo?“ K tomu musím ještě něco domyslet.

Z mého přemýšlení, mě vytrhne zaklepání na dveře. Ne… Snad to není Bill. Prudce se otočím a čekám, jestli se něco ozve, nějaký hlas, který mi dá znát, kdo je za dveřma.

Nic se neozývalo, jen zanedlouho další zaklepání. Tak tedy musím já.

„Kdo je tam?“ zeptám se nejistě.

„Tomi? To jsem já.“ Ozve se hebký hlas. Nikky. „Víš, myslím, že bysme už měli jít. Budou tam už asi čekat lidi. Měli jsme tam být před deseti minutami. Stalo se něco?“

„To už je tolik?“ vyletím. „Ano, už musíme jít. Za chvíli jsem u tebe. Počkej na mě v obýváku.“

„No, tak dobře.“

Rychle se zvednu a jdu za Nikky. Ještě ale musím říct Billovi, že už se jede. Bojím se tam jít, ale tady ho přeci nenechám. Jdu pomalu k Billovým dveřím od pokoje. Snad nebude mít zavřeno.

Vezmu za kliku a opatrně ji zmáčknu. Naštěstí má odemčeno. Pomalu tam vejdu a zase dveře opatrně zavřu. Prudce se otočí.

BILL

Co tu chce? Proto, aby mi řekl, že už se jede, sem přeci nemusím hned líst. Jsem ještě docela zmatenej z toho, co se před chvílí stalo. Nečekal jsem to, co Tom udělal. Výdyť on se vždy bránil nějakému faktu, že je mezi námi něco jiného než bratrská láska, a potom, když jsem se smířil s tím, že ho nikdy nebudu moct mít, tak jak bych chtěl, tak udělá tohle. Jsem celkem zmatený, nevím, jak mám reagovat, nevím, co to mělo znamenat, nevím vlastně vůbec nic…

„Co chceš? Abys mi řekl, že už mám jít, stačí stát ve dveřích, ne?“

„Bille, chtěl jsem s tebou mluvit, víš… O tom, co se před chvílí stalo. Prosím tě, nevím, co to se mnou bylo, nevím, proč jsem to udělal. Zapomeneme na to, ano?“ zeptá se nejistým, ale i doufajícím tónem. Asi si myslí, že to nechám jen tak plavat a taky má pravdu. Co bych měl jako dělat? Říct mu, že ho miluju? Tak to opravdu ne.

„Jo jasně…“ hodím malý úsměv, i když je vynucený. Přikývne.

„Děkuju…“ Povzdechnu, přitisknu horní a dolní ret k sobě a přikývnu.

„Bille, už půjdeme, jsi připravený? Už máme zpoždění.“

„Samozřejmě, byl jsem přeci v koupelně, ne.“

„Jo, to jsi byl, ale nevím, jestli ses stihl nalíčit a tak…“

„Kdybych to nestihl, tak bys za to stejně mohl ty…“ usměju se.

„Hmmm…“ zavrčí, když mu to předhodím. „Tak pojď…“ sykne a odejde směrem za Nikky, už mu zase říká Tomi. Grrr… Tak moc mě štve, že mu tak říká.

Je mi líto, že to Tom řekl. Zapomeneme na to. Když ale… já na to nechci zapomenout. Bylo to nádherné, i když je Tom můj bratr, je mi ze všech nejblíž a mrzí mě, že to není tak i u něj, ale ten polibek musel něco znamenat. Vím, že je na tom Tom stejně, ale nepřipustí si to. Nevím jistě, jestli mě opravdu miluje jako třeba Nikky… jestli ji vůbec miluje. Ale vím jistě, že je mezi námi opravdu něco víc.

Popadnu mikinu, která leží vedle mě na křesle, a jdu za nima. No, snad tam nebude zas taková nuda, jak si myslím. I když o tom SILNĚ pochybuji.

TOM

No, vzal to celkem dobře. Ještě by mě zajímalo, co se v něm odehrávalo, když jsem s ním mluvil. Moc hezky se netvářil. Snad to nebude brát moc vážně. Snad to pustí z hlavy. Opravdu nerad bych přišel o bráchu. A ještě k tomu tímto způsobem. Ale svým způsobem to bylo tak krásné, cítit ty jeho hebké rty, takovou zvláštní chuť, takovou jeho. Už to zase dělám. Zase o něm takhle přemýšlím.

Otočím se a vyjeknu leknutím. Stojí za mnou. Vůbec jsem ho tam nečekal, popravdě jsem myslel, že to bude ještě tak půl hodiny, než se vyprdelí z pokoje. Překvapil mě. No, máme na čase vyrazit, aby mi ještě někdo neodešel, když tam nejsem, tak jak tam mám být. Otevřu dveře a pobídnu oba, aby šli k autu, a já mezitím zamknu.

Když se otočím, u svého auta, vidím jen Nikky.

„Kam zmizel Bill?“ podivím se, když se rozhlédnu a nikde ho nevidím. Snad neodešel, dyť ví, že už pojedeme.

„Šel si pro své auto.“

„Proč? Dyť pojede s námi, ne?“

„Asi chce jet sám.“

„Billí…“ zakřičím a vidím, jak jeho hlava vykoukne z garáže.

„Ano?“

„Ty nejedeš s náma? Myslel jsem, že pojedeme společně.“

„To je dobrý, já si vezmu svoje auto.“

„Bille, já vím, že máš nový auto a ten můj starej vojetej křáp pro tebe není, ale opravdu jsem myslel, že pro jednou to přežiješ a pojedeš s náma.“

„Tome, jedeš s Nikky a já vám tam nebudu děla křena. V podstatě, vždyť jsme byli domluvení, že se jede mým autem, pokud si dobře vzpomínám. Ale na to jsi ty už určitě zapomněl, že?“

„Proč bych na to zapomínal? Jen jsem myslel, že bude lepší vzít moje auto… Proč bys nám měl dělat křena? Jsem rád, když jsi s náma.“

„Ale, Tome. Přeci nemůžu být pořád s váma. Máte svůj život. A navíc, vždyť pojedu hned za vámi.“ Mrkne na mě a zaleze zpátky do garáže.

Přijde ke mně Nikky a chytne mě okolo krku, přistoupí co nejblíže ke mně a políbí mě.

„Tak ho nech být, alespoň si budeme moct povídat, třeba nás nechá i na jachtě samotný.“ Mrkne na mě. Vidím na ní, že je plná touhy, ale nechci, aby se Bill cítil odstrčený. Ale tak já mu nabízel, že může jet s námi a on to nechtěl, tak si nemůže takto připadat, ale na jachtě nás nechat samotný? To ne, chci být s ním.

„Nikky, promiň, ale je to moje a Billova oslava a já nechci, aby se cítil odstrčený.“

Protočí oči a nasedne si do auta.

„No tak si pojď alespoň sednout a jedem.“

Nevím, co si myslela. Že ho opravdu nechám samotného, mezi cizíma lidma, kde zná sotva 20 lidí? Ne, to ani náhodou!

——–

BILL

Tak nakonec to skončilo tak, jak jsem čekal. Sedím tu sám mezi cizíma lidma a klopim do sebe jednoho panáka za druhým. Co jinýho bych tu měl také dělat, když tu skoro nikoho neznám? A když už tu náhodou někoho znám, tak ten je s člověkem, kterýho neznám a zrovna mě moc nemusí, takže na výběr moc nemám. Toma jsem od doby, co jsme sem přišli, viděl jen na jeho „slavnostním“ zahájení, kde všechny vítal u mikrofonu, a od té doby ještě ne. Asi je někde zalezlej s Nikky a užívají si. Doufal jsem, že tu se mnou bude, že mě tu takhle nenechá, ale opak byl pravdou.

Všichni se tu děsně baví, já svým způsobem taky. Seznamuji se s panem alkoholem. Nevím, jestli je to zrovna dobré řešení, ale nic jiného mě tady opravdu nenapadá.

TOM

Nečekal jsem, že to tu bude tak ostrý. Takových lidí a všichni se baví. Jsem rád, že jim je tu dobře, já se taky bavím. Před chvíli jsem si byl zatancovat. Nikky mě vytáhla a musím říct, že to bylo celkem fajn. Jen jsem už dlouho neviděl Billa. No, určitě se někde s někým dobře baví. Je to přeci Bill a určitě by se nenudil.