No one is innocent I – Chocolate love 35.

autor: Catherine & Sch-Rei

„Tak?“ Zakroutí hlavou a sejde schody do kuchyně. Sedne si ke stolu a ukáže mi na židli naproti sobě.
„Asi víš, o čem chci s tebou mluvit, viď?“ olízne si rty a přehodí rukou vlasy tak, že jí nespadají do obličeje. Posadím se a poškrábu se nervózně na břiše. Přikývnu.
„Tuším,“ pípnu, skousnu si ret a začnu si hrát piercem ve rtu.

„Bavili jsme se o tom s tátou a…“ skousne si ret a podívá se mi do očí. Schválně mě napíná. „…a shodli jsme se na tom, že pokud to bude pro vás oba lepší, může u nás Bill bydlet,“ usměje se a pohladí mě po tváři.

„A-“ vydechnu. Nevím, co mám dělat dřív, jestli se divit, nebo mámu radostí umačkat. „Opravdu?“ pípnu překvapeně a zakřením se na ni. Zasměje se na mě a přikývne.
„Opravdu.“ Nakloním se k ní a nadšeně ji obejmu.
„Aaaa… Strašně, strašně, opravdu moc děkuju,“ vypísknu nadšeně. Jo, jsem nadšený, strašně moc. Že… Bill bude moct být u mě a se mnou. Pevně ji k sobě nadšeně mačkám. Směje se a opětuje mi objetí. Pohladí mě po tváři.
„Nemáš za co. Ale nezapomenete se ani jeden soustředit na školu. Všechno bude tak, jako by u nás nebyl, ano?“ vytáhne obočí a výhružně zahrozí prstem. „Jo a taky budete chodit brzo spát, abyste nebyli unavení!“ zasměje se.

„Ano, ano, ano, ano, cokoliv,“ zasměju se. Ještě ji i nadšeně dám na tvář dětskou pusu. Udělala mi opravdu hodně velkou radost. Ďábelsky se zašklebí. Kouknu na ni a zasměje se.
„A ještě jedna věc. Bill bude v pokoji pro hosty.“

„Cože?“ zapištím a se zvednutým obočím se na ni podívám. V pokoji pro hosty? Oh, bože, proč?

„Jo. Nemusíte zničit další postel,“ zasměje se a pokrčí rameny.

„Ta postel sama! To jsme na ní jenom leželi, za to… můžou myši!“ zvednu nos a našpulím rty. Joo, myši si na naší posteli udělaly děvkařskej mejdan!

„Myši Bill a Tom, že?“ zasměje se.

„Ne, já nejsem myš,“ zasměju se a zakroutím hlavou. „Víš, myši mají taky právo na potomstvo. Beztak ji zbortily ony,“ přikývnu jako že jsem strašně důležitý.

„Mně je jedno, kdo jí zbořil. Prostě… Víš, jak to bude,“ vyplázne na mě jazyk.

„A mám povolené noční návštěvy?“ zazubím se nevinně. Jo, kdo by odolal mému neodolatelnému krásnému úžasnému roztomilému a neviňounkému úsměvu?

„Jedině pod matčiným dohledem, abychom se s tátou taky vyspali. Ráno jste nás vzbudili, tudíž jsme museli jít ven,“ zabrblá a sjede mě pohledem.

„Jak jsme vás mohli vzbudit spánkem?“ zamrkám jakoby nic. Ne, blbost… Nemohli jsme být tak nahlas, přece… Ne-e.
„V noci byl klid. Až nad ránem. Kolem… Sedmé hodiny to všechno začalo. Varovala jsem, že jsou tenké stěny,“ zasměje se a zvedne se ze židle. Jde k vařiči.

„My byli hodní,“ zafňukám a opřu si hlavu loktem o stůl, přivřu unaveně oči. No, a už to na mě leze.

„A proto jsi unavený?“ zašklebí se.

„Protože jsem nespal celou noc, narozdíl od Billa,“ vydechnu a zasměju se. Cha! Ušklíbnu se a oči pootevřu.

„Ten beztak zařezává nahoře.“

„Myslíš?“ zvednu obočí a zvednu hlavu. Zasměju se, možná bych ho měl jít zkontrolovat.

„Vypadal vyčerpaně. Tím pádem mě napadá další pravidlo,“ promne si ruce. Zvednu jedno obočí a pomalu se postavím.
„Já asi… půjdu za… za Billem,“ zazubím se. Ne, žádná pravidla!

„Jo, ale nejdřív ti prozradím to pravidlo. Sex jedině v pátek a sobotu,“ pokrčí rameny a začne vařit jakoby nic. Spokojeně se zazubím. Vážně řekla slovo sex? Se SEXEM asi problém nebude. Zatleskám si a vykročím si směrem do pokoje.

(Bill)

Čekám na Toma a pořád se dívám z okna. Zahlédnu psí boudu? Jo. Malá, dřevěná psí bouda. Usměju se. Třeba měl Tom někdy psa. Stoupnu si a okno otevřu. Vykloním se z něj. Pořádně se nadechnu čerstvého vzduchu. Je to opravdu uvolňující. Zavřu oči a začnu přemýšlet. Strašně se mi líbí, jaký vztah mají mezi sebou Tomovi rodiče. Je třeba možné… že takovýhle vztah budeme mít i po dlouhé době já a on? Moc bych si to přál. Jo. Chtěl bych si Toma třeba někdy vzít… V zamyšlení si ani nevšimnu, že někdo vešel dovnitř. Usměju se, když jsem za boky odtažený od okna. Ten někdo je… Tom. Usmívám se. Zakloním hlavu trošku dozadu.
„Lásko?“ pohladím ho po boku a políbím na krk.

„Mm… Musím ti něco říct,“ zašeptá, vypadá nadšeně. Políbí mě na krk zpátky. Spokojeně zavrním a zavřu oči.
„Copak to je? Jestli to je to, že mě miluješ, tak ti odpovím rovnou. Taky tě moc miluju,“ zašeptám a znovu ho začnu na krku opatrně líbat. Potichu se zasměje a pohladí mě po bříšku.
„Něco ne tak úžasného, ale přesto strašně, kurevsky dobrého.“ Trošku ho do krku kousnu a pak se mu otřu o něj nosem.
„Mhhh… A co to bude?“

„Bavil jsem se s rodiči o tom, jestli bys u nás mohl zůstat,“ usměje se a políbí mě. Zamrkám a vytáhnu obočí. On se s nima o tom opravdu bavil? Narovnám se a kouknu se Tomovi do očí. Nasucho polknu. Jo, zajímá mě odpověď. Opravdu moc.
„A jaká je odpověď?“ pohladím ho po tváři.

„No, já nejdřív… Bavil jsem se o tom s tátou, když jsi spal… Tak jsme si povídali a dostali jsme se k tomu… mluvil o tom s mámou, a… a ta mi teď řekla, že to není problém, abys u nás byl, až… na pár pravidel, které mi oznámila,“ zašklebí se nad tím slovem pravidla.

Zalapu po dechu. Nevím, co mám dělat, jak se tvářit. Pevně Toma obejmu. Mám… strašnou radost, opravdu. Jsem moc rád, že to takhle vyšlo. Znamená to tedy… že budu s Tomem teď pořád? Jo, ta představa se mi líbí. Strašně moc se mi to líbí.

„Lásko… Opravdu? To je… Úžasné. Děkuju. Pravidla nejsou žádnej problém,“ usmívám se. Ne, pravidla opravdu nejsou překážka. Hladím ho po zádech a tisknu k sobě.

„Ale to jedno pravidlo je tak zlé, lásko,“ zafňuká a opětuje mi pevné objetí.

„Jaké?“ usměju se na něj. Ne, nemůže to být až tak moc zlé, ne?

„Naši chtějí, abys spal v pokoji pro hosty,“ zafňuká zase a našpulí rty. Zasměju se, ale pak zvážním. Pohladím Toma po tváři a otřu se mu nosem o tvář.
„Proč?“ vydechnu. Určitě to nemůže být myšleno vážně.

„Prej abysme nezničili další postel,“ ušklíbne se a políbí mě na nos. „Ale o tom se dá ještě mluvit… A pak jsou tady další,“ povzdechne si. Pohladím ho po boku.
„Hmm? Mluv.“

„Takže… Nesmíme se ani jeden přestat soustředit na školu, chodit brzo spát, abysme nebyli unavený a… podle maminky sex pouze v pátek a sobotu,“ ušklíbne se a protáčí panenky.

Zasměju se. Tohle jsou… pravidla? Zakroutím hlavou. Jo, některá jsou opravdu směšná.

„A to vadí?“ vypláznu jazyk.

„Mmm, to nevím,“ vydechne a přivřu oči, nakloní se mi nad krk, aby mě mohl políbit.

„Co je na tom tak zvláštního?“ zasměju se a líbnu ho na rty. Pak mu po nich palcem přejedu.

„Všechno,“ šeptne a ušklíbne se. Lehce mi skousne palec, kterým jsem mu přejel po rtech.

Objímám ho a hladím po zádech. Spokojeně vrním, když mi to oplácí.
„Vždyť se to zvládnout dá, ne? V tom pokoji budu jen přes noc… Na školu se musíme soustředit stejně, brzo znamená třeba před půlnocí a sex taky není problém,“ opravdu v tom nevidím žádný problém. Nejsou to… Žádná přísná pravidla. Mohla být snad horší, ne?