autor: Mykerina
Bill
Vyběhnu nahoru a ani se neotáčím. Zamknu za sebou. Vím, že nesmím, ale udělám to. Teď potřebuju klid, být sám. Sednu si na postel a vydechnu. Obejmu se dlaněmi a otřepu se. Je mi zima. Možná bych se opravdu měl obléct a nedělat problémy, poslouchat. Podívám se napravo od sebe. Zamrkám. Vezmu do ruky něco jako tričko a pozvednu obočí. Má dost slušný výstřih. Půjde vidět… hrudník… pupík. Polknu. Kalhoty jsou lepší a boty už nejsou na vysokém podpatku, ale jsou vysoké až pod kolena. A ta malá černá věc… tanga?! Zatnu zuby. Všechno to na sebe nasoukám. Když se uvidím v zrcadle, je mi špatně. Zavřu oči. Chci domů. Tak moc chci domů, ale kdybych se odsud opravdu dostal… možná by se mi i stýskalo. Svým způsobem mám Toma rád, jen kdyby byl trochu… jemnější. Z mého dumání mě vytrhnou až kroky na schodech. Rychle odemknu, ale sotva tak udělám, prudce se otevřou dveře.
„Nechceš mi říct, že jsi byl zamčený?!“ zavrčí a zamračí se. Couvnu. Rozšířenýma očima ho sleduju. „Tak byls nebo ne?!“ štěkne. Prudce vydechnu a kývnu. Dvěma kroky je u mě a silně stiskne má zápěstí. Přikrčím se. „Odvážil ses zamknout?!“ stiskne. Vyjeknu bolestí.
„Om… omlouvám se.“ Šeptnu. Tom prudce vydechne a pustí mě. Zůstanu stát na místě, minule jsem couvnul a byla to chyba. Přísně se na mě podívá.
„Jdi se nalíčit!“ štěkne. Urychleně kývnu a radši se pakuju, než se naštve ještě více.
Dosednu k Márii do křesla a trochu úlevně vydechnu.
„Jsi v pořádku?“ zeptá se mě. Překvapeně na ni pohlédnu. Nikdy se mnou nemluví.
„Umh… ano i ne.“ Nemůžu si tu stěžovat, třeba je Tomův špeh a…
„Nejsem jeho špeh. Opravdu. Jen… Tom neměl jednoduché dětství… On není zlý, nebo… spíše se tímhle chováním brání. Musíš se k němu dostat, to je jediná možnost, jak zachránit nás všechny.“ Mluví rychle a tiše, očima těká po zdech, snad si myslí, že ji někdo uslyší.
„Já nechápu… „
„Musíš ho obměkčit, dostat se k němu. Poslouchej ho na slovo,“ šeptá. Najednou se prudce otevřou dveře a vstoupí ten, o kom byla řeč. Mária rozšíří oči strachem. Nemyslel jsem, že se ho bojí, ale očividně ano.
„Už je hotový?“ tváří se jako bůh pomsty.
„Už bude,“ vyhrkne a rychle mě začne líčit. Nechám ji pracovat, ale její slova mi zůstala v hlavě. Nutí mě to přemýšlet. Jak to myslela, že neměl jednoduché dětství? Jak je mám zachránit? Tom je zvíře, šelma. Znamená to, že ho mám zkrotit? Ochočit? Ale jak? Nenechá se. Je až moc rád svobodný a potřebuje mít nad vším kontrolu. Kdybych se o to pokusil, nedopadlo by to dobře, poznal by to.
„Dělej, sakra!“ ozve se vzteklý hlas. Polknu. Můžu to zkusit, ale to znamená, že je ze mě kamikadze. Zhluboka vydechnu. A otevřu oči. Mária dokončila své dílo. Ladně vstanu a jdu k Tomovi.
„Půjdeme?“ zadívám se mu do očí. Pozvedne nechápavě obočí. Chvíli na mě kouká, ale pak si mě přitáhne za zadek k sobě na tělo. Nechám se. Položím mu ruku na krk a našpulím rty. Zmateně na mě hledí, pak se mu ale spokojeně blýskne v očích a přitiskne se mi na rty. Okamžitě je pootevřu a nechám jeho jazyk, aby mi plenil pusu. Za moment mu vycházím tím svým vstříc a zavřu oči. Povolím se v jeho sevření a uvolním. Zkusím zkrotit zvíře. Po pár chvílích mě nechá nadechnout. Omámeně otevřu oči. Musím přiznat, že líbá dokonale. Má dokonalé rty, jazyk… umí to s ním.
„Nějak se ti to zalíbilo“ stiskne mi zadeček. Kývnu. „Tak pojď“ chytne mě za ruku a táhne za sebou. Klopýtám, ale neprotestuju. Nechám ho, aby měl vedení. Aby se uklidnil a nebyl tak napnutý a agresivní. Posadí mě do auta a vytáhne pouta. Poslušně natáhnu ruce k držadlu. Vidím jeho zaváhání. Sklopím oči a čekám. Pak ale cvaknou pouta a zamknou má zápěstí. Tak přece jen jsi to udělal. Zavře dveře a přejde na místo řidiče. Chytne volant a vydechne. Podívá se na mě neidentifikovatelným pohledem a pak nastartuje.
Celou cestu je ticho a já mám čas přemýšlet. Jestli se mi to má podařit, musím… poslouchat. A nejlepší by bylo, kdyby se do mě zamiloval. Ale jak toho dosáhnout? Někdy mám pocit, že nemá žádné srdce, ale někdy… když jsme se milovali, byl tak pozorný, jemný. Tohle by člověk bez srdce nedokázal. Po 20 minutách dojedeme na místo a já se upřímně zděsím, když poznám Maxovo sídlo.
„Nic ti neudělá… ani se k tobě nepřiblíží, tak hlavně nedělej kraviny a buď u mě,“ rozepne mi pouta. Kývnu. Tady rozhodně žádné blbosti dělat nehodlám. Tom obejde auto a otevře mi. S hlubokým nádechem vystoupím a čekám. Připne mi stříbrný řetízek. Je tenoučký, že kdybych silněji škubnul, přetrhnu ho.
„Je to víceméně na okrasu. Sám víš, že stačí pozlobit a tvoji rodiče…“ nedořekne. Kývnu. Pochopil jsem to moc dobře.
„Ok, takže se chovej jako mazlíček a všechno bude ok,“ přitáhne mě k sobě.
Tom
„Buď hodnej, jo?“ chtivě mu přejedu po zadečku.
„Budu, ale nesmí… nechci, aby na mě sahal.“ Zadívá se na mě. Pozvednu obočí.
„Jsi jen hračka.“
„Já vím, ale jsem tvoje hračka, a ty… přece hračky nepůjčuješ, když nezlobí,“ nakloní laškovně hlavu. Chytrej, pochopil. Přitisknu se mu na krk a udělám značku. Vydechne. Zamrkám. Jemu se to snad začalo líbit. Ještě chvíli ho tisknu k sobě, ale pak se nuceně odtáhnu. Hrozí totiž, že bych ho tu ohnul a…
„Pojď,“ jemně potáhnu za řetízek. Poslušně se rozejde za mnou. Tiskne se mi k boku, vzpřímený, hrdě se nese. Hlavu vztyčenou. Už jsem říkal, jak je nádherný?
„Tome, rád tě vidím“ Max mi přijde naproti a srdečně mi stiskne ruku.
„Taky tě rád vidím“ a nejradši bych tě viděl pod drnem.
„A přivedl jsi i svoji hračku, to je fajn,“ natahuje k němu ruku.
„Tak to prrrr,“ chytnu ho silně za ruku.
„To je moje hračka a opovaž se na něj sáhnout.“ Stáhnu Billa za sebe a výhružně zavrčím.
„Jasně… klid…“ odchází, ale nevěřím mu. Něco se blýsklo v jeho očích. Něco, co se mi nelíbí. Bill mi obmotá ruce kolem pasu a vydechne mi na krk.
„Nikomu tě nedám,“ zašeptám tiše.
autor: Mykerina
betaread: Janule
Nesnáším ho, ale ten konec mě docela potěšil 🙂
Jsem zvědavá na pokračování 🙂
Teda Bill je odvážný. Doufám, že se mu to podaří konečně Toma obměkčit.
Líbí se mi, že Tom si na Billa dává pozor a nikomu ho nepůjčí.
já vlastně ani Toma jak jsem předpokládala nesnáším,vlastně není zas tak hroznej,jen s těma rodičema by se mohl trochu uklidnit a chvilkama taky ale jinak se o Billa docela strá xD x)
mám tuhle povídku ráda..je taková..nevím prostě to má všechno co by to mít mělo 🙂
Tak Bill konečně dostal odvahu..no doufám,že to zabere:))pěknej díl!!!
tenhle díl úplně zbožňuju 😀 Jak Bill přijde k Tomovi a začne hned spolupracovat a tak 😀 boože 😀 to žeru
Přiznám se.Doteťka jsem mysleal že zkrocení zvířete je,že Tom zkrotí Billa xD Ale až tet jsme pochopila,že to je naopak.Jiank krásnej díleček.Snad se do něj zabouchne Tom co nejdřív.
oh ten konec..prostě úžasný, ke každýmu dílu můžu napsat jak tuhle povídu miluju a stejně to nebude stačit:)
těšim se na další..ale nejdřív si to přečtu ještě jednou:D
nezajímá mě, kripl, zabila bych ho!!!