autor: Sandra Trümper
Po dlouhé době zdravím se svou poznámkou! 🙂
Doufám, že máte vývoj vztahu mezi Anisem a Tome stejně rádi jako já. Ale samozřejmě, nemohla jsem nechat zcela samotného a naprosto mimo příběh Billa, jak jste si asi všimli. Proto i tomu nyní bude věnována jakási pozornost, avšak zdaleka ne taková, jakou by si jeho nový vztah zasloužil. Šlo jen o to, že já kdybych do povídky zahrnula i tento vztah, byla by už moc komplikovaná a já si ještě nejsem jistá, že jsem na takovou komplikaci připravená. Proto se bude rozvíjet jen v rámci jistých náznaků. A ty náznaky se vyskytují už tady, takže pokud budete chtít, jsem si jistá, že si toho všimnete.
Přeju pěkné čtení 🙂
Ráno, které jim změnilo život
Začátek dne byl jako každý jiný. Bill prostě jen vstal, provedl ranní hygienu, došel do kuchyně, udělal si kafe, zapnul počítač a pustil Scottyho ven. To však byla jeho osudová chyba. Okamžitě totiž jeho oči oslepily blesky z různých fotoaparátů. Na malý moment zůstal jen ohromeně stát. Co se, kruci, stalo, že tu už zase zaclánějí?!
„Bille, můžete se vyjádřit k záležitosti novinek o vašem bratrovi?“
„Bille, mohl byste nám zodpovědět pár otázek?“
„Bille, mohl byste se vyjádřit k fotce vašeho bratra ze včerejšího rána?“
„Bille, co říkáte na vztah vašeho bratra s Bushidem?“
Bill ignoroval všechny dotazy, hvízdnul na Scottyho a vrátil se do domu. Nechal vařící se vodu vodou a rychle se posadil za zrovna najetý laptop. Rychle najel na internet. Na chvilku zaváhal, co má zadat do vyhledávače, nakonec však zvolil to nejjednodušší možné řešení. Zadal jméno svého dvojčete a jeho přítele a čekal. Nemusel ale čekat dlouho. Během pár vteřin se najelo několik článků, všechny s šokujícími názvy. Tiše zaklel a překlikl do obrázků. Hned mu bylo všechno jasnější.
Vše, co mu vyhledávač našel, bylo z předchozího rána. Tom se s Anisem loučil ve dveřích polibkem. Velmi dlouhým polibkem, při kterém měli novináři naprosto skvělou příležitost přiblížit si načervenalý flíček, o kterém bylo na první pohled jasné, že není zrovna z dávné doby.
„A sakra,“ zamumlal pro sebe, když očima klouzal z jedné fotky na druhou. „David bude zuřit,“ byla hned druhá myšlenka, která projela jeho otupělou myslí. A třetí myšlenku už neříkal nahlas, ale rovnou realizoval. Vyskočil na nohy a okamžitě začal fungovat jako ostřílená hvězda. Jako první okamžitě stáhl žaluzie na všech možných i nemožných oknech a okamžitě vletěl do Tomovy ložnice. Na malý moment ho napadlo, že by mohl roztáhnout žaluzie, aby nechal sluneční paprsky otevřít Tomova víčka, ale když si vzpomněl na novináře, okamžitě tuto myšlenku zahnal. Tak prostě jen ze svého líného bratra sundal peřinu.
„Uhm,“ zamumlal cosi Tom a hlavu si schoval pod polštář. Nehodlal vstávat. Alespoň ne v nejbližších dvou hodinách. K jeho smůle s ním měl svět jiné záměry.
„Vstávej, ty jeden zamilovanej idiote! Když si neumíš zamatlat cucflek, tak holt musíš vstávat dřív,“ nebyl na něj naštvanej. Jen ho potřeboval dostat z postele a to jakýmkoliv vhodným i nevhodným způsobem.
„Cože?“ Tom se poněkud neochotně přetočil na záda a zamrkal na Billa. Opravdu se snažil pochopit, co po něm Bill chce, ale nechtělo mu to jít. Jeho hlava se stále vznášela kdesi vysoko v oblacích
„Pane bože, proč?“ zvolal Bill do oblak, chytil Toma za ruku a už ho táhl do obýváku. „Pojď se mnou, ty tele jedno pitomý. Snad pochopíš vážnost situace,“ počkal jen takovou chvíli, aby se Tom mohl v klidu postavit, a pak už ho nemilosrdně táhl až do obýváku. Tom za ním jen ztěžka šel, nechápavě mrkal a stále ještě se snažil probrat. Ovšem když ho Bill posadil před pracující laptop, byl okamžitě vzhůru.
„To… já… totiž… Cože?!“ vypadalo to, že Tom zcela ztratil dar řeči. A Bill se mu ani nedivil. Přisedl si vedle něj a objal ho kolem ramen.
„Neboj, Tome, to bude dobrý. Uvidíš. Jenom co přežijeme Davida, bude všechno-“ ani to nestihl doříct a jejich domem se hlasitě rozlehl zvuk Tomova vyzváněcího tónu. Jeho majitel jen bolestivě zavřel oči a položil svou hlavu na Billovo rameno. „Tohle volání můžem ignorovat,“ připustil Bill a lehce Toma pohladil po jednom rameni. „A možná ještě to další. Ale čím dřív to vezmeme, tím líp, protože budeme mít delší čas na připravení se na jeho osobní návštěvu.“
„Au,“ zamumlal Tom a vzhlédl. „Neviděls někde můj mobil?“
„Máš ho na nočním stolku, bráško. Mám ti tam pro něj dojít, že?“
„Um,“ Tom jen přikývl a vrátil se pohledem k fotkám na monitoru. Ačkoliv pro něj znamenaly katastrofu, líbily se mu. Sálala z nich láska a pohoda. Měl z toho dobrý pocit. Dokonce i ten červený flíček v jeho nitru vyvolával cosi pěkného, příjemného. Znamenal, že někomu patřil. A ten někdo se o něj bude rvát.
Když se Bill vrátil do obýváku i s mobilem v ruce, ten právě dozvonil. Poněkud smutně se pousmál, když viděl šťastný, stejně tak však poněkud smutný úsměv na Tomově tváři. Sedl si vedle něj a znovu ho pevně objal. Tom se na něj otočil a on se pouze usmál. Tím bylo řečeno vše. Mobil se znovu rozezněl a Bill ho vtiskl Tomovi do rukou. Ten se jen hlasitě nadechl a přijal hovor.
„Pro-„
„No konečně!“ Tom musel přivřít oči nad intenzitou naštvaného hlasu. „Můžeš mi vysvětlit, cos dělal?“
„Ehm… Kdy?“ zeptal se opatrně.
„No teď!“ Tom byl přinucen oddálit svůj mobil dál od svého ucha.
„No… Byl jsem v obýváku. A mobil mi zvonil v ložnici. A než sem tam stačil dojít, už bylo pozdě. A než sem ti stačil zavolat zpátky, už mi mobil zase zvonil.“
„No dobrá. A co jsi dělal včera kolem půl desáté ráno?“
„Ehm… Včera? V… Půl desáté…?“ Tom nevěděl, co říct. Nechtěl Davida přehnaně rozzuřit.
„Sakra, Tomasi, ptám se tě, jestli ty zatracené fotky, co zaplavily internet a vůbec celý bulvár, jsou pravé!“ teď se Tom tvářil opravdu ztrápeně. Billovi ho bylo opravdu líto. Jenomže teď s nastalou situací opravdu nemohl nic dělat.
„Ehm… Jo, jsou to… opravdové, reálné fotky,“ připustil Tom nenadšeně. Bill neslyšel, co přesně mu David odpověděl, ale naprosto přesně věděl, že je to hodně, hodně, hodně hlasitá odpověď. A Tom byl vteřinu od vteřiny skleslejší a skleslejší. Ten naprosto šťastný a optimistický Tom ze včerejška byl kdesi pryč. Zdálo se, že v nenávratnu. A Bill věděl, že tohoto Toma už mu může vrátit jen jediný člověk. „Takže za půl hodiny tě tu čekáme…,“ Tom hovor sklesle típnul a ještě o něco víc se shrbil.
Bill si jen povzdechl, a už ho chtěl zase objímat, ale v tu chvíli znovu zazvonil Tomův mobil. Bill se zarazil a čekal, až si to Tom vezme, ten to však bez jediného pohledu típl a vypnul mobil.
„Co když to bylo důležité?“
„Nechci teď s nikým mluvit.“
„Co když to byl někdo pro nás důležitý? Máma, táta, nebo třeba Andy?“
„Nechci s nima mluvit. Nechci mluvit s nikým…,“ zamumlal, vstal a ztratil se zpátky u sebe v pokoji. Bill si jen povzdechl a zaklapl laptop. Tom se uzavíral do sebe, jen když se cítil ohrožený nebo čímsi vinný. A Billovi se to v tuhle chvíli ani trochu nelíbilo, protože Tom neměl důvod cítit se vinný a rozhodně se mu nelíbilo, že by se měl cítit ohrožený. V tu chvíli mu ale zazvonil mobil. Na malý moment pocítil nutkání hovor odmítnout a mobil vypnout, ale nakonec se rozhodl to neudělat. Asi si na nejbližších pár dnů bude muset zvyknout na zvýšenou pozornost upjatou na ně.
„Prosim? Bill Kaulitz,“ ohlásil se profesionálním tónem. Ani se nepodíval na display, aby zjistil, kdo mu volá.
„Bille? Co je s Tomem? Nejdřív nebyl dostupný, pak mi to típnul, a teď se mu nemůžu dovolat. Co se s ním děje? Kde je?“
„Moment, moment. Zpomal, Anisi,“ zarazil svého téměř-švagra Bill. „Tom je… No, v relativním pořádku. Nebyl dostupný, protože mu volal David, típnul ti to, protože prostě nechce mluvit. A mobil si vypnul prostě proto, že nechce s nikým mluvit a zalezl k sobě do pokoje jako medvěd do svý nory před zimním spánkem. A co se s ním děje… No, na to ti nejspíš dokáže odpovědět jen on sám,“ zadíval se směrem k Tomovu pokoji.
„Dej mi půl hodiny.“
„Tu nemáme. Ani já, ani ty. Za necelou půl hodinu tu bude David. Máš čtvrt.“
„Deset minut.“
Bill se spokojeně pousmál. Jo, tohle by jeho dvojčeti mohlo pomoct zvednout náladu a potřebné sebevědomí. Ale to už jeho mobil zvonil podruhé. Zmocnila se ho chuť jím mrštit proti zdi, nicméně ovládl se.
„Prosím? Tady Bill Kaulitz,“ ohlásil se tak mile, jak jen mohl.
„Nemůžu uvěřit, žes mi celý ty týdny mohl neříct, že Tom sbalil Bushida! Nebo to bylo naopak?! No tak, nakrm ucho!“ Bill se, přes veškeré napětí dané situace, prostě musel zasmát.
„Seš děsná drbna, Andy, víš to?!“ zasmál se a dlouhými kroky se vydal k sobě do pokoje.
„Co? Drbna?! Bille, co je špatného na tom, že chci vědět, s kým randí jeden z mých dvou nejlepších kámošů?“
„Andy, tohle už není jen randění. Oni spolu choděj!“ no dobrá, Bill byl taky tak trochu drbna. Ale copak tomu šlo odolat? Tak dlouho o tom nemohl nikomu říct! Tak dlouho si musel nechat detaily Tomova osobního života pro sebe. No dobrá, naprosté detaily si nechá pro sebe i dál, ale o ty méně detailní věci se přece jen může podělit. „Ani bys nevěřil, co je vlastně dalo dohromady!“
„Věřil, nevěřil, říkej!“
Tom se cítil naprosto neschopný. Způsobil škody, a to ne jen sobě. Nyní se bude muset David poprat s tím, aby jejich kariéra nebyla zahozená, a kdo ví, jak to bude s kariérou Anise. Opravdu, to si nemohl od Anise půjčit nějaký šátek, kterým by překryl ten flíček na krku? Jistě, bylo by to nenápadné asi jako slon v trolejbuse, ale přineslo by to tak maximálně dohady, nikoliv fakty. A ten jejich polibek… Dobře, za ten on prakticky nemohl. To Anis si ho k sobě přitáhl a sladce se s ním rozloučil, ale… Kdyby byl zodpovědný, nedovolil by to.
Zvonek, hlasitě rozléhající se celým domem, v záplavě svých černých a sebeobviňujících myšlenek snad ani neslyšel. Tiché klepání na dveře možná nevnímal, a možná prostě jen ignoroval. Až teprve teplá náruč trochu otupila jeho černé myšlenky a relativně ho probrala.
„Maličký, copak se děje?“
„Tys to neviděl?“
„Ale jistě že viděl. Ale to není nic hrozného… ne? Nebo… Ty jsi snad nechtěl…“
„Ne, to ne, jen… Ale je to moc rychlé, moc… Já nevím, moc… Moc náhlé, moc nečekané, moc-“ Anis nedal šanci Tomovi dokončit své chaotické myšlenky. Prostě ho políbil a vtáhl si ho hlouběji do své náruče.
„A je to ta nejkrásnější a nejúžasnější věc, kterou jsem kdy udělal a za kterou si stojim,“ usmál se na něj. Tom mu úsměv poněkud nejistě vrátil.
„Co s náma bude, Bu?“ zamumlal, když si položil svou hlavu na jeho rameno. „Co budeme dělat?“
„Klid, Tome, buď v klidu. Jsem tu s tebou a už tě neopustím. Spolu to zvládnem, dobrá? A navíc… Bill stojí při nás, pamatuješ?“ lehce ho políbil do vlasů. Cítil, jak teď jeho maličký potřebuje jeho plnou podporu a pozornost. Předevčírem večer a včera ráno měl doma malého ďábla, ale dneska se změnil v malé, bezbranné štěně.
„Bill… Jo, ten bude stát při nás. Ale… Co David? A co Géčka? Jak ti zareagují, až se dozví, kdo jsi? A co Andy, máma a Gordon?“ zdálo se, že když Anis utěší jeden jeho strach, dalších pět se jich zase objeví.
„Tome, zlato, pomalu, postupně. Nejdřív se vypořádáme s Davidem a pak se budeme zaobírat dalšími problémy, dobrá?“ lehce ho políbil na tvář, a pak si i on položil svoji hlavu na rameno. „A, mimochodem, jak ses měl?“
„Ten den, co jsme se neviděli?“ usmál se Tom. „Bylo to celkem fajn. Bill mě vytáhl na nákupy, takže jsme vyjížděli hned, jak jsem se vrátil, zašli jsme si na oběd, prolezli snad celej obchoďák, pokecali jsme a vrátili se domů právě včas, abychom stihli objednat pizzu. A vyspal jsem se celkem dobře. Zdálo se mi o tobě,“ zaklonil hlavu a políbil Anise. Potřeboval prostě jen cítit, že je milován. „A ty?“
„Mně se o tobě nezdálo, já totiž skoro nespal,“ přiznal Anis. „Potřeboval jsem dotočit desku. A pak jsem se dozvěděl o těch fotkách. Já a Kay One jsme se celkem slušně… No, naše výměna názorů byla velmi živá. Nicméně přežil jsem a album bylo dotočené jen chvilku před tím, takže… přežiju,“ tentokrát to byl on, kdo se dožadoval polibku. I když on spíš potřeboval zastavit proud Tomových slov dřív, než se vůbec spustí.
„No, nerad vás rušim, a věřte mi, že tentokrát to myslím absolutně, smrtelně vážně, ale David se dožaduje vaší pozornosti… No, Tomovy pozornosti.“
„Naší pozornosti,“ opravil ho zpátky Anis a usmál se na něj. Rukou sklouzl po Tomově ruce až k jeho dlani, kterou stiskl. Bill mu úsměv oplatil. Jo, přesně tohle teď jeho bratr potřeboval.
Počkal, až Tom i Anis vyjdou z pokoje a chytil Toma za druhou ruku. Tom se ohlídl a usmál se na něj. Právě v tu chvíli se cítil naprosto v pohodě, připravený čelit jakémukoliv nebezpečí. Včetně rozzuřeného Davida.
„No konečně, kde jsi… Aha,“ Davidův obličej ještě o něco ztvrdnul a Tomova sevření zesílila. Bill stisk opětoval, Anis ho místo toho jen něžně pohladil po hřbetu ruky. Tom si uvědomil, koho má po boku, a okamžitě pocítil nový nával jistoty. „No, je jen dobře, že tu jste taky vy. Ten váš románek musí okamžitě skončit.“
„Ne,“ bylo mu jednoduchou, tříhlasnou odpovědí. A to už Tom měl zpátky své úžasné, obrovské sebevědomí. „A není to románek,“ dodal jednoduše.
„Vážně?“ David skepticky pozvedl obočí. „A co to tedy je?“
„Vztah. Víš, Davide, tak se říká tomu, když jsi s někým, koho fakt miluješ a myslíš na něj i do budoucna.“
„Já vím, co to je vztah. Jenom si nejsem jistý, že to víš ty. Nikdy si nevypadal na to, že by tě slovo vztah nějak zvlášť zajímalo.“
„Nezajímalo,“ musel přiznat Tom. „Ale… Pak se něco změnilo. A teď už mě prostě zajímá.“
„No dobrá. Odkdy jste spolu?“
„Od našeho prvního společného koncertu,“ prohlásil rozhodně Anis, který měl pocit, že když už tu je, měl by něco říct.
„Vlastně až pět dní po našem prvním společném koncertu,“ opravil ho něžně Tom.
„Takže… Ty celou tu dobu, co se na nás culíš, zpíváš si nesmyslné melodie a ani o tom nevíš, myslíš na tadytoho… toho… toho…“
„Skvělého rappera, který je jeden z nejlepších v Německu?“ překvapil všechny svou nabídkou definice Anisovy osobnosti Bill.
„Prostě člověka?“ nadhodil Anis.
„Naprosto skvělého člověka, úžasného partnera a toho nejlepšího přítele vůbec?“ ale Tom se rozhodl dát jasně najevo své postoje a pocity. David se jen zhluboka nadechl a zase vydechl. Ne, nebyl dobrý nápad tohle všechno řešit takto za horka.
„Takže… Co hodláte dělat dál? Bushido, vy určitě nechcete přijít o práci, že ne?“
„Ne, to bych opravdu nerad. Ale nechci přijít ani o Toma. A pokud bych se měl rozmýšlet mezi prací a Tomem, což, myslím, nenastane, rozhodl bych se pro něj.“
„Výborně. Opravdu skvěle,“ David byl opravdu rozzuřený. Prakticky spoléhal na to, že Anis, jakožto dospělý a relativně rozumný muž, bude chtít celý ten kolotoč zastavit, popřít. Ale očividně se v něm pletl. „A ty, Tome? Obětuješ celou kapelu pro jednoho člověka?“
„Tohle není fér, Davide, a ty to víš,“ Bill nedovolil Tomovi odpovědět. „Georg a Gustav to pochopí. Možná ne hned, ale pochopí to. Proto bude kapela rozhodně zachovaná. A sláva? Fanoušci? Jsem si jistý, že naši fanoušci to pochopí. A sláva je přímo závislá právě na nich, takže bych se o tohle nebál,“ Tom se usmíval, protože si uvědomoval, že Bill říká Davidovi téměř přesně to samé jako jemu před téměř čtvrt rokem.
„Fanoušci to pochopí? Bille, my jsme vaši kariéru postavili na tom, že ty a Tom prostě jste nedobytní milovníci, samozřejmě každý svým způsobem. Jak to asi bude působit teď, když všechny tyhle představy vašich fanynek prostě jen roztrháme na kousíčky?“
„Konečně ty holky uviděj, že ti čtyři jsou obyčejní kluci, ne dokonalé postavičky z jejich snů. Dá to kapele tu potřebnou realitu,“ argumentoval Anis.
„A navíc, přestože opravdu trávíš výzkumem našich fanynek až přehnané množství času, do hlavy jim nevidíš. Nevíš, jak zareagují. Třeba se jim zrovna bude líbit, že se Tom přece jen zamiloval, že přes všechny ty své pochybující řeči to dokázal. Třeba ho budou obdivovat za to, že si stojí za svými city,“ Tom téměř neměl příležitost mluvit, všechno za něj řekli Bill a Anis. A přestože jim byl za to vděčný, toužil si své postoje obhájit sám.
„A pak, byla chyba stavět naši kariéru na čemkoliv jiném než naší muzice,“ dodal naprosto přesvědčivě. „Hrajeme proto, že nás to baví, že milujeme tu energii, kterou přitom přijímáme a dáváme, že milujeme naše fanoušky, kteří znají naše písničky. Nestojíme o žádnou falešnou image, o žádné přetvářky. Prostě… Chceme jen hrát. A budeme hrát, i kdyby to mělo znamenat zazpívat pár písniček pro pět lidí.“
„Fajn. Dobře, jak myslíte. Ale k celé té události se budete muset vyjádřit.“
„Co takhle zítra uspořádat tiskovou konferenci, na které bychom vystoupili já, Tom i Bill?“ navrhl Anis. „Protože si můžete tvrdit, co chcete, ale nikdo vám nenaletí na to, že Tomovo dvojče o nás nemělo ani tušení.“
Bylo už odpoledne, ale nevypadalo to, že davy novinářů před jejich domem by se chtěly zmenšit. Malá naděje jim svítala na polední hodinu, kdy se měla veřejně ohlásit jejich společná tisková konference. Ale jak minulo poledne a později jedna hodina, nic se neměnilo a tato už tak blikající naděje zcela pohasla. Ve dvě hodiny odpoledne se však jejich nejlepšímu příteli podařil téměř kaskadérský kousek.
„Haló! To tady nikdo není?! Já měl takový pocit, že těm novinářům fakt nemůže vyklouznout ani myš.“
„Andy?“ Bill vykoukl z obýváku, kde až doteď seděl s Tomem, zatímco Anis se jim staral o pozdní oběd. „Kruci, chlape, co tu děláš?“ nadšeně ho objal. Byl opravdu rád, že se tu jejich nejlepší kámoš objevil. Tom tu měl jako podporu nejen jeho, ale i Anise. Ale kdo by mohl dělat podporu jemu?
„No co asi? Přišel jsem se podívat na chlapa, který pobláznil mýho nejlepšího kámoše. To se tak obyčejně dělá, víš? Že se přátelům představují přítelkyně, popřípadě patneři.“
„Ale ne, já myslim, co děláš tady? Jak ses sem vůbec dostal? Přes všechny ty novináře?“
„No, všechny ty krysy se soustředí na zdi, kde máte okna. Ale už nikoho nenapadne postávat u rohu zdi, která ohraničuje vaší zahradu, ale od které je váš dům taky hezkých pár metrů vzdálený. No, tak jsem tam tak postával já, až jsem si všiml, že ta zeď by se dala docela dobře přelézt. Nakonec se teda ukázalo, že to nelze docela dobře, ale zatraceně ztěžka se mi to přeci jen podařilo. No… A tak jsem tady,“ dokončil svůj krátký proslov blondýn. Bill se jen vesele zasmál. Miloval Andyho styl humoru. Vždycky ho rozesmál.
„Tak pojď dál, ty náš obrovskej šikulo!“
„Že bych si za takový výkon zasloužil odměnu?!“ následoval ho s úsměvem od ucha k uchu do obýváku. „Ááá, jakpak se má naše zamilovaná hvězda?“
„No, vidim, že naše drbací dvojka opět zapracovala,“ zašklebil se na něj Tom. „A jen pro tvou informovanost, mám se naprosto skvěle.“
„Vážně? Jeden by čekal, že po tom šíleným průšvihu s fotkami bude tvá nálada minimálně pod bodem mrazu. A, mimochodem, nechtěl jsem tomu věřit, ale když se to tak vezme, tak vám to tam fakt sluší.“
„Díky, Andy. Budu to brát jako extra velkej kompliment,“ Tom lehce zčervenal, ale přesto se na svého kámoše usmál.
„A já taky,“ vynořil se zpoza kuchyně Anis. „Doufám, že jíš kuřecí těstoviny zapékané se sýrem. Bylo to totiž prakticky to jediný, co jsem tady dokázal udělat. A ty si to za to lezení přes zeď zasloužíš.“
„Tys nás slyšel?“
„Bille, vás nejde neslyšet. Jakmile se sejdete, jste jako dvě sirény,“ zasmál se Tom a vstal z pohovky. „Mám ti jít pomoct připravit na stůl?“
„To by bylo fajn,“ usmál se na něj Anis a oba zmizeli za rohem.
„Vypadá šťastně,“ pronesl překvapeně Andy.
„A nejen vypadá,“ zasmál se Bill a lehce do něj drcl. „Láska je zvláštní věc, Andy. Změnila jak Toma, tak Anise. Nepoznal bys je. Anis dneska dokonce volal dřív než ty a okamžitě se ptal, jak Tomovi je a jestli se mu něco nestalo. Málem se přerazil, aby tady byl co nejdřív, přes ty novináře se doslova probojoval, ale jakmile došel k Tomovu pokoji, veškerá jeho průbojnost a sebejistota zmizela. Dělal si o něj opravdu starosti.“
„Což dělá starosti tobě,“ bylo přirozené, že to Andy očekával. Znal dvojčata už řadu let a věděl, že pokud šlo o toho druhého, vždycky byli podezřívaví a nechtěli k němu pouštět cizí lidi.
„Ne, Andy. Teď už ne,“ vyrovnaný úsměv na Billově tváři Andymu potvrdil, že to černovlasý myslí smrtelně vážně. „A teď se pojď najíst. Absolutně netušim, jaký je Anis kuchař, ale když jsem kuchyní před čtvrt hodinou procházel, vonělo to tam božsky.“
„No dobrá, vypadáš dobře, hodíte se s Tomem k sobě, umíš vařit, zajistit bys ho nejspíš taky zvládl… Ale to ještě neznamená, že tě schvaluju!“ poznamenal Andy po dobrém obědě, který se nesl v klidném duchu. Atmosféra u stolu byla přátelská a hovor nijak nevázl.
„Schvaluješ mě?“ Anis pobaveně pozvedl jeden koutek úst. „Proč bys mě ty měl schvalovat?“
„No samozřejmě že tě musím schválit! Konec konců, jsem Tomův nejlepší přítel. Je to jako když holka poprvé seznámí své kamarádky se svým novým klukem. Když ho kamarádky shledají za naprosto nemožného, tak se pro ni prostě nehodí, není pro ni dost dobrej. A stejné je to tady.“
„No moment, měl jsem dojem, že jsem jednou takovou zkouškou už prošel.“
„Přesně tak, jednou zkouškou. A další dvě tě čekají.“
„Počkat moment!“ zasáhl do živé debaty Andyho, Billa a Anise Tom. „Zkouška? Prošel? Další dvě? O čem to tu mluvíte?“ všichni tři, kteří doteď měli hodně co říct, najednou zmlkli.
„Víš… Ještě před tím, než jsem ti tenkrát zavolal, za mnou přišel Bill a ptal se, co pro mě znamenáš. Dost nevybíravým způsobem se ptal a dá se říct, že mě i vydíral…“
„Ale vyplatilo se, ne? Nakonec si ze sebe vymáčkl to, co si v sobě dusil a díky čemu jste teď spolu.“
„Tak moment, co jsi mu tenkrát řekl?!“ Tom se mračil. Nelíbilo se mu, že se nyní vynořuje věc, o které neví a která se přitom přímo dotýká jednoho z jeho nejdůležitějších vztahů. A už vůbec se mu nelíbilo, že nastalo rozpačité ticho.
„Řekl mi, že tě miluje a že je ochotný tady zůstat pro tebe tak dlouho, jak dlouho budeš chtít,“ řekl nakonec po dlouhém rozmýšlení se Bill. „Nemohl jsem tě vidět, jak se trápíš tím papírkem. A on byl celý roztěkaný a nervózní. Když sem viděl, jak moc se jeho výraz změnil, když mu došlo, že před jeho dveřma nestojíš ty, ale já… Dojalo mě to. Vážně, ten výraz nemohl jen tak zahrát.“
„Takže ty jsi odzkoušel někoho před tím, než jsi vůbec dovolil, abych s ním mohl mít vztah já sám?“ z Tomova tónu ani výrazu se nedalo nic vyčíst. Anis se kousl do rtu a položil ruku na Tomovo stehno. Rasta ho neodstrčil, ale ani nijak nedal najevo, že si toho je vědom a že ho to uklidňuje.
„Ty bys to udělal taky!“ namítl okamžitě Bill. Tušil, že tohle jednou přijde. Že se Tom nějak dozví, že Bill se u Anise stavoval dřív, než mu vůbec dal šanci se k němu přiblížit. „Jsi moje dvojče a já prostě nemůžu vidět, jak trpíš. Ale krátkodobé řešení by nám nikomu nepomohlo. Musel jsem se přesvědčit, že to s tebou Anis myslí vážně. Byl jsi tak zranitelný, tak snadno ti v tu chvíli mohl kdokoliv ublížit a já-„
„Dost,“ Tomův hlas byl slabý a jeho kamenná maska praskla. „Jistě, že bych to pro tebe udělal totéž. Jen… Tenkrát si mi říkal, že jdeš na manikúru. Proč… Proč si prostě neřekl třeba jenom: Nech to na mně nebo Musím si ještě něco zařídit? Proč si mi lhal, když si věděl, jak moc jsem zranitelný?“
„Je hodně těžký být dobrou oporou, Tome. Spousta lidí se to nenaučí do konce svého života. Každý děláme chyby. A je lepší Billova malá chybička, než moje velké zakolísání, které by se určitě dostavilo, kdyby Bill nepřišel. Udělal pro tebe i pro mě jen to nejlepší.“
„Já vím,“ téměř zavyl Tom. Bylo toho na něj moc. Moc emocí, moc citů, moc odhalených tajemství. „Já… Omlouvám se. Jsem… Asi jsem trošku podrážděný a přecitlivělý. Nevim, co se to se mnou děje. To jen…“
„Se z tebe stal zamilovaný idiot?“ doplnil ho ochotně jeho nejlepší přítel.
„Andy!“ vrazil mu loket do žeber Bill.
„No co je? Říkám jenom pravdu!“
„Mluviti stříbro, mlčeti zlato. To ti ještě nikdo nikdy neřekl?“
„Hlavně, že ty se tím řídíš!“
Tom se zasmál. Měl pocit, že v tu chvíli je všechno dobře. Jeho nejlepší kamarád, dvojče i milovaný přítel v jednom domě, u jednoho stolu. Všichni vypadali tak jinak, odlišně. Kdybyste se na ně podívali, řekli byste, že ti čtyři nemůžou mít nic společného. A přece je jedna věc spojovala. Touha po lásce.
„No tak, Tome! Už tak jsou toho plné noviny. A bude lepší, když jí zavoláš ještě před tou konferencí.“
„Ale… Nebylo by lepší, kdyby se všechno dozvěděla právě přes tiskovku?“
„Pamatuješ, jak to dopadlo naposledy, když jsme si to mysleli?“
„No…“
„Páni, na to se pamatuju i já! Řvala na vás jak na malé kluky!“
„Díky, Andy. To jednoho podpoří.“
„Ale maj pravdu.“
„No výborně, ještě ty se k nim přidávej!“
„Tome! Tvoje máma má větší právo o nás vědět než ti vlezlí novináři.“
„Fajn, fajn, fajn!“ rozhodil ruce Tom. „Zavolám jí!“ přestože to řekl, nevypadalo to, že se k něčemu chystá. „A když už jsme u toho, kdo má jaké právo vědět o našem vztahu… Co tvoji rodiče?“
„Mamka o nás ví od začátku. Vlastně ještě dřív než od začátku,“ přiznal Anis. „Což mi připomíná, že mi celý ty týdny říká, ať tě k ní vezmu.“
„A táta?“
„Ten to vědět nepotřebuje,“ Anisova tvář ztvrdla. Tom se kousl do rtu. Stále o Anisovi nevěděl téměř nic. A měl takový pocit, že se právě dotkl citlivého místa. Anis si uvědomil, jak jeho příkrá odpověď musela působit, tak se jen na Toma smířlivě usmál.
Andy to celé jen tiše pozoroval. Tázavě se zadíval na Billa, ovšem ten se na něj jen usmál a pohodil hlavou. To gesto mohlo znamenat cokoliv. Andy si ale uvědomil, že jeho nejlepší kamarád dospěl. A už nikdy se nevrátí časy, kdy se spolu domlouvali, kdo kterou holku sbalí, nebo když prostě vyrazili na kalbu a nestarali se o to, co bude další den. Časy jejich pubertální nerozvážnosti pominuly a oni začali žít opravdový, dospělý život plný starostí. Najednou v sobě pocítil podivné prázdno. Protože Tom i Anis, přestože byli zrovna ve vážně debatě, si každou chvilku věnovali zamilovaný pohled nebo úsměv. On nic takového neměl, neznal lásku. Pro něj doteď existovaly jen záležitosti na jednu noc.
Na rameni ucítil teplou ruku. Otočil hlavu a zadíval se do mandlových očí. Pousmál se na Billa, protože ten se na něj také usmíval. A najednou byla ta prázdnota pryč. Možná nemá stálou přítelkyni a možná na něj rodiče převážně kašlou. Ale i tak patří do té nejskvělejší rodiny na světě. Patří ke dvojčatům.
Mezitím už Tom s poněkud provinilým výrazem čekal, až se plně najede jeho mobil, a když viděl to množství zmeškaných hovorů, jen si provinile kousal spodní ret.
„Tak kolikrát ti volala?“ zeptal se Bill Toma, ale svou ruku z Andyho ramene nespouštěl. A tomu to nevadilo.
„Ani jednou,“ zamumlal Tom, když projel seznam lidí, co mu volali. „Mám tu tři neznámá čísla, pětkrát Georga a jednou Gustava, pak jednou tebe, Bu, a to je všechno.“
„A sakra,“ skousl si ret Bill. Tom se jen zamračil, povzdychl si a dlouze zmáčkl trojku. Přiložil si mobil k uchu a napjatě čekal.
„Prosím?“ Simonin hlas nebyl ledový, pouze odměřený. A Toma to znervózňovalo. Zavrtěl se na židli a byl vděčný, když mu Anis stiskl ruku.
„Ahoj mami!“ snažil se vesele zašvitořit. Andy vyprskl smíchy a Bill ho praštil do ramene, ovšem i on dusil smích. Anis jen hladil Toma po hřbetu ruky. „Tady Tom.“
„Ale ne! Starší synátor se taky jednou ozval! Čemu vděčím za tvůj vzácný telefonát?“ ze sarkastického tónu jejího hlasu jasně poznal, že už je se vším obeznámena. Povzdechl si.
„Promiň, mami. Nechtěli jsme, aby ses to dozvěděla takhle.“
„Jo, jasný. A jak jsem se to měla dozvědět?!“ Simone zuřila. To bylo Tomovi jasné už jen podle tónu, kterým s ním mluvila. „Tome, chodíš s rapperem! Měla jsem vědět, že vám nemám dovolovat všechno. Mělo mi být jasný, že se do nějakého takového potížisty zamiluješ hned, jak si začal nosit ty příšerné hadry.“
„Mami! Anis není potížista!“ vyjekl dotčeně Tom.
„Vážně? A co takhle fakt, že sbalil nevinného kluka o víc jak deset let mladšího? Ty si neuvědomuješ, jak moc ti může ublížit, Tomi!“
„Neříkej mi Tomi!“ prskl nepříjemně. „A nesbalil mě! Bylo to vzájemné, víš?! Nenechal bych se prostě jen sbalit někým, u koho bych nechtěl být.“
„Dobře, Tome,“ povzdechla si Simone a na chvilku zavládlo ticho. Anis starostlivě sledoval Toma a stále ho něžně hladil po ruce, Bill svůj starostlivý pohled taktéž upíral na Toma a Andy zase na Billa. Věděl, jak moc jsou na sobě dvojčata fixovaná, a také věděl, že o Toma je nyní dobře postaráno. Ale co Bill? „Oba jsme teď rozrušení, takže to nebudeme řešit, dobrá?“
„Dobrá. To… Já jenom… Chtěli jsme ti to všechno objasnit ještě před zítřejší tiskovou konferencí,“ zamumlal Tom tiše. Ten den se jeho nálady střídaly jak na horské dráze a on se cítil slabý. Navíc se za to styděl. Opravdu, měl by být silný. A místo toho tu vyvádí jak holka.
„Já vím, Tome, zlato. Já vím. A děkuju za to,“ na malý moment se znova odmlčela. A Tom se cítil líp. Tisknul mobil k uchu víc než před okamžikem. „Víš co? Já za vámi přijedu zítra na večeři, dobrá? O tom celém si promluvíme. A já ti slibuji, že si nepřečtu jediný článek z tý zítřejší konference, dobrá?“
„To bys byla moc zlatá,“ usmál se Tom. Cítil se neuvěřitelně psychicky unavený. „A… Nebude vadit, když budeme fakt všichni? Myslím… Včetně Anise?“ slyšel, jak si Simone povzdechla.
„Předpokládám, že ty už sis stejně odpověděl sám. Takže dělej, jak myslíš.“
„A pak taky Andy?“ zeptal se okamžitě Tom, a usmál se na svého kamaráda.
„Toho ráda uvidím.“
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Simone to pochopí. Ale nwm co na to řekne Gordon…on si přece Toma vychoval jako "chlapa" a tet se dozví že je gay jako jeho bratr….no nwm….
a fakt se těšim jak to dopadne s Billem a Andym 😀 ten se mi tay strašně líbí 🙂
a bojim se,že tuhle ránu už David fakt nepřežije :DDD
musím říct, ze začátku mi to nic neříkalo, ale ted…hltám každý díl. včera jsem to přečetla najednou a … wooow….tihle dva mi k sobě nikdy nešli, ale ve tvém podání se mi to hodně líbíí…fakt že je to a že já komenty skoro nikdy nepíšu :))) jen tak dál 🙂
nechtěla bych být na Billově místě.. otevřít dveře a vidět haldu novinářů, sousty fotografů a já nevím koho všeho, jak na mě chrlí jednu otázku za druhou..
no.. myslím že Tom taky asi nevstával zrovna nohama napřed.. ještě že přijel Anis, aby ho "dal do pořádku".. to byl dobrý a pohotový nápad Bille 🙂 myslím, že by Tom sám nezvládl čelit Davidovi a všemu tomu stresu, co se na něj za tu chvilku stihnul navalit..
no.. Simone.. nebudu zatim nic řikat, ale bojím se, jak to celé dopadne..
Promiň, že píšu komentář tak pozdě, ale dřív jsem neměla čas číst. Teď jsem to dohnala, ale nejsem si jistá, jestli budu stíhat, protože teď to mám fakt nabitý. Kdyby náhodou ne, tak ti samozřejmě komentář zanechám, až zmeškané díly povídky doženu. Tohle je skvělá povídka a zaslouží si komentářů hodně. Mnohem víc, než jich tady čtenáři zanechávají. Jenom jsem ti to chtěla napsat, aby sis nemyslela, že jsem se na komentování vykašlala, ale je logický, že když jsem si ty díly, co mi teď unikly předtím nepřečetla, nemohla jsem je ani okomentovat. V takovémhle skluzu jsem u více povídek. Ta tvoje přibývá hodně pravidelně, tím, že je dopsaná a já to potom nestíhám ani všechno číst kolik toho je×D snad to stihnu, než bude konec, ale kdyby náhodou ne, zanechám ti pořádně dlouhý komentář:) i když to dělám většinou u závěrečných dílů vždycky. A abych okomentovala i tenhle dílek…jak vidno, ne všichni vzali vztah Toma s Anisem, jako pozitivum. Jsem dosti zvědavá na tu večeři, ale už teď si myslím, že se tam neodehraje nic dobrého. Ale chápu, že je zase Simone v šoku to jo. Skvělý dílek, jako ty předešlé:)