No one is innocent I – Chocolate love 36.

autor: Catherine & Sch-Rei

„Tak dobře,“ zasměje se Tom a líbne mě zase na nos. Hladím ho a spokojeně se usmívám. Dál mlčím. Ne proto, že bych neměl co říkat, ale proto, že nechci narušovat tuhle… atmosféru.

(Tom)

Spokojeně přivřu oči. Chystám se ho políbit na bradu, když mi zazvoní v kapse mobil. Zamračím se a zakňučím. Povzdechnu si. Kdo může být tak blbej a rušit? Odtáhnu se s omluvou v očích od Billa a vytáhnu mobil z kapsy. Zvednu obočí, když vidím na displeji Andreas. Co ten po mně teď může chtít? Zvednu to.
„Hm?“ brouknu.

„Ahoj, Tome. Pamatuješ ještě na starého dobrého kamaráda Andreáska, hm?“ ozve se z telefonu.

„Oh, kdybys mi nevolal, úplně bych tě vypustil z hlavy, Andreásku,“ ušklíbnu se. Zakroutím hlavou a opřu se o stěnu. Tak, ten určitě bude něco chtít. Zasměje se.
„Super. A víš, že tvůj kamarád Andreásek má zítra narozeniny, hm?“

„N-no… Jas… Jasně, že to vím, eh.“ Cože má zítra?

„Ty jsi nezapomněl? Oh… Příští týden je pařba. Moje oslava. Zvu tě. Vás oba.“

„I s Billem?“ pousměju se. Oh, že by myslel i na něj? Milé.

„Jo, přijď i s ním. Vím, že bez něj se nikam nehneš…“ Bill se na mě nechápavě podívá.

„Jo, to máš pravdu… Bez Billa ani krok,“ zasměju se a přitáhnu si k sobě Billa, políbím ho na rty. Hladí mě na oplátku po zádech.

„Tak přijdete?“ Usměju se na něj a věnuju mu ještě jednu pusu.
„Počkej,“ řeknu Adreasovi do telefonu a podívám se a Billa.
„Lásko? Chceš jít k Andresovi na nějakou… párty či co?“ pohladím ho po tváři. Vytáhne obočí a začne poplašeně mrkat. Chytne se mě za ruku.
„J-já nevím,“ řekne a roztěkaně se dívá po pokoji.

„Nemusíš se bát, budu tam s tebou,“ zašeptám a líbnu ho na ucho. Nechci, aby byl z Andrease tak vyděšený, i když… Ani se mu nedivím, on a ti jeho… známí. Hm. Přitiskne se ke mně.
„Ale… Budeme pořád spolu, že jo?“ ujišťuje se.

„Ani na chvilku tě nenechám samotného,“ přikývnu a pousměju se.
„Takže… Půjdeme,“ řeknu Andymu do telefonu a ještě Billa znovu políbím a pohladím po tváři.

„Jo, super. Takže v pátek večer u mě, yeah?“

„Okay,“ odsouhlasím a přikývnu, i když to vidět nemůže. Mohlo by to tam být fajn i s Billem. Jo, já sice na tohle nikdy extra nebyl, ale co bysme pro Andreáska všichni neudělali.

***

„Zdar, kámo,“ přijde k nám Andreas a bouchne mě přátelsky do ramene. Sjede Billa pohledem. Mám ruku okolo Billova pasu, drží mi a mačká ruku. Pravděpodobně je malinko… nervózní.
„Ahoj,“ usměju se na něj a přikývnu. Nereaguju na to, jak se na Billa dívá, dívá se tak na něj vždycky, přestože ví, že mě to děsně vytáčí. Našpulím trošku rty. Bill se kouká kolem sebe a snaží se usmívat, i když je to pro něj tuším těžké.
„Jdete dál nebo budete stát tady v chodbě?“ ušklíbne se Andy a jde dál. Vyhledávat další oběti svého kamarádství. Ušklíbnu se a jdu s Billem hlouběji do bytu. Mám trošku špatný pocit, když začnu míjet známější tváře, dívají se na mě… Zvláštně. Snad tady nepotkám staré známosti. Bill mi ruku pořád tiskne. Po hřbetu dlaně mě hladí palcem. Kouká, kam si sednout, ale… Všude je buď jen jedno místo nebo žádné.

„Tohle bude zajímavý večer,“ povzdechnu si. Pokouším se usmát na pár lidí, kteří mě pozdraví nebo na mě kývnou. Je tu… i pár holek, které potkávám ve škole. Oh, Andreas klesnul. Nikdy nezval holky ze školy, pak z toho byly jenom problémy. Že by ho ty jeho kočky už nechtěly? Zašklebím se.

„Lásko? Kam… si sedneme?“ koukne se Bill tázavě.

„Jediný volný místo je na zemi,“ vydechnu a nakrčím obočí. Opravdu… Je tady příliš moc lidí. Se divím, že Andymu tyhle blbosti rodiče ještě tolerují.

„Nebo… Tam na gauči? Víš… Sednul bych si na tebe,“ mluví mi Bill do ucha, a přesto není téměř nic slyšet, jak nahlas tady hraje hudba. Pousměju se na něj, není to zas tak špatný nápad.
„Dobře,“ odsouhlasím a přikývnu. Pevněji Billa chytím, aby se mi náhodou nevytrhl nebo něco, a jdu směrem ke zmiňovanému gauči. Když tam dojdeme, sednu si a on si mi sedne do klína. Omotá mi ruce kolem krku a zasměje se.
„Budeme si muset naše místo hlídat,“ usměje se na mě a hlavu si opře o moji hruď. Hladí mě po ruce. Usměju se. Líbí se mi, jak ke mně umí být Bill přítulný naprosto kdekoliv. Začnu ho hladit po noze.
„Budeme, no,“ zasměju se potichu. Prohrábnu mu vlasy a začnu se rozhlížet po ostatních. Vypadá to jako každý jiný takovýhle večer, co znám.

„Hrdličky cukrují? Zkuste se trošku bavit, hm?“ zasměje se za mnou Andreas. Jo. Jeho smích i hlas poznám.

„Bavit? Ach, nechci dopadnout sjetý, nahý u záchodu a nemít pojem o čase,“ zašklebím se a zakloním hlavu, abych na něj viděl.

„Kdo říká takhle bavit? Alespoň se něčeho napij,“ ušklíbne se a zakroutí hlavou. „Pokud tady chcete jen sedět a vyznávat si lásku, mohli jste sedět doma na posteli.“

„Proč takhle bavit? Protože jsem viděl, jak si se naposledy bavil ty… Andreásku,“ ušklíbnu se. No jo, s Andym to šlo poslední dobou z kopce, cha. „Já jenom… Andreasi? Je tu někdo… Kdo byl tam… Kdy jsem byl naposledy? Nepotřebuju slyšet zase nějaké narážky.“ Jo, blbý hry a alkohol, potom milion trapasů. To dokážu jenom já. Povzdechnu si. Ale snad Andreas pochopil, co jsem tím chtěl říct…Naposledy to byla Bonnie, nerad bych ji tady potkal po tom minulém večeru. Andreas jen pokrčí rameny. Chvilku to vypadá tak… že přemýšlí?
„Jo. Je tu pár lidí,“ sehne se a narovná se s flaškou v ruce. Podá mi ji. „Vezměte si alespoň jednu flašku, když nic jinýho.“ Vydechnu a vezmu si tu flašku do ruky. Je zvláštní držet tu flašku v ruce v přítomnosti Billa. Myslím, že… viděl jsem někdy Billa pít? Zamyšleně nakrčím obočí a podívám se na černovláska. Zakroutím hlavou. Ne, pravděpodobně. Bill mě hladí po břiše a usměje se. Sedne si rovně a na flašku se podívá. Olízne si rty, jako by měl tohle pití rád? Vytáhnu obočí.

„Můžu se… Napít?“ zeptá se Bill nesměle.

„Když tady ze sebe nevychlastáš duši, tak můžeš všechno,“ zasměju se a podám mu tu flašku. chytím ho za boky.

„To se neboj,“ usměje se na mě a otevře flašku. Přiloží si ji ke rtům a začne pomalu pít. Spokojeně se u toho usmívá a zase ji zavře, když dopije. Pousměju se a s jedním zvednutým obočím se na něj podívám. Vjedu konečky prstů opatrně pod jeho tričko.

„Mhmm…“ zavrní a spokojeně se na mě usměje. Hladí mě po paži. Olíznu si rty a zajedu prsty výš. Pohladím ho po bříšku. Je to zvláštní, být s Billem v takovéhle atmosféře.

Tiskne se ke mně a zase se napije. Nakloní se ke mně a políbí mě na krk. Kůži mi opatrně skousne mezi zubama.
„Tohle pití… mám moc rád,“ zašeptá mi do ucha a pak ho následujícně olízne.

„Mmmm… To vidím,“ šeptnu nazpátek a trošku se pousměju. Doufám, že nepůjdu domů s přespříliš opilým Billem. Jo, to by byla teprve sranda, no. Znovu mě políbí, ale tentokrát na rty. Hladí mě po tváři.