autor: Nisch
V noci jsem se probudil kolem druhé hodiny. Pak mi ale došlo, že jsem se nevzbudil sám od sebe. Probudil mě Bill, jak sebou škubal. Občas z něj i vyšel sklíčený zvuk.
„Šššš, Billy. Bude to dobrý.“ Snažil jsem se s ním mírně kolébat, jestli bych ho neuklidnil. Nepomohlo to. Najednou sebou škubl a s výkřikem se prudce posadil.
„Bille…“ zašeptal jsem a pohladil ho po zádech. Lekl se, ale potom se mi vrhl kolem krku a začal plakat. Bylo mi ho líto. Nikdy jsem Billa neviděl brečet. Naposled při našich 17tinách. To byly ale slzy štěstí. Tohle, byly slzy strachu.
Bolelo to, ho takhle vidět. Křečovitě mě držel kolem krku a nevypadalo to, že by vzlykání mělo přestat. Opět jsem s ním začal mírně kolébat a hladit ho jednou rukou jemně ve vlasech.
„To bude dobrý, Billy, uvidíš.“ Zašeptal jsem. Začal se pomalu uklidňovat. S úlevou jsem vydechl. Mírně se ode mě odtáhl, aby mi viděl do obličeje. Jeho uslzené oči se v měsíčním světle, co dopadalo do pokoje, leskly jako dva drahokamy.
„Tomi…“ zavzlykal.
„Copak, Billy,“ zeptal jsem a pohladil ho po tváři a pevněji ho k sobě přitiskl. Stále se třásl.
„Slib mi, že mě nikomu nedáš,“ podíval se na mě prosebným pohledem.
„To víš, že nedám. Ty jsi jenom můj. A už jim navždycky budeš. Nás dva nic nerozdělí, protože patříme k sobě. A vždycky jsme patřili…“ lehce jsem otřel své rty o ty jeho a pevně ho objal. Nenechám si tě nikým vzít. NIKDY…
V tom mi to došlo. Ten sen. Ten, co se mi včera zdál. Přesně tohle jsem v něm říkal. Přesně tohle se v něm odehrávalo. Jen jsem překvapeně vydechl a pomalu se s Billem v náručí pokládal. Když jsme konečně opět leželi, Bill se ke mně tiskl jako klíště. Stále se třásl. Co se mu proboha tak hroznýho mohlo zdát. Nikdy jsem ho neviděl tak vyděšeného a bezmocného. Moc dlouho jsem ale nad tím nepřemýšlel. Tlukot Billova srdce a jeho UŽ klidný dech mě doslova ukolébaly ke spánku.
BILL
„Mmm…“ zavrněl jsem spokojeně. Jen jsem uslyšel přidušené zasmání. Pomalu jsem zvedl hlavu a rozespalýma, napůl slepenýma, očima jsem si prohlížel obličej, který se na mě díval. Jako první jsem rozpoznal hnědé oči. V tom mi to došlo. TOM. Trošku překvapeně jsem zamrkal. Pak jsem si ale vybavil noc. Při vzpomínce na ten hrozný sen jsem se trochu roztřásl a k Tomovi se pevněji přitiskl.
„Copak, Billy.“ Políbil mě do vlasů a objal mě. Jen jsem zavrtěl hlavou a zabořil obličej do jeho hrudi. Začal mě jemně hladit po zádech. Bylo to neskutečně příjemné.
„Všechno bude dobré.“ Zašeptal.
„Hmm…“ byla moje inteligentní odpověď. Ani se mi nechtělo odpovídat. Nechtělo se mi nic. Jen si užívat Tomovu blízkost.
„Kolik vlastně je?“ Zeptal jsem se, když jsem se k tomu konečně donutil. Tom se mírně naklonil na stranu, aby viděl na budík na nočním stolku.
„Půl deváté. Ale jestli chceš, klidně spi.“ Rezignovaně jsem zavrtěl hlavou. Sice se mi chtělo pořád trochu spát, ale nemůžu tu na Tomovi ležet jako na matraci. Určitě ho z týhle polohy musí bolet záda a za krkem.
Chtěl jsem se zvednout, ale Tom mě pevněji sevřel v náručí a jen se šibalsky usmál.
„Co to děláš?“ Zeptal jsem se smíchem.
„Objímám tě, nevidíš?“ zaculil se. Zajímalo by mě, co má v plánu.
„No vidím, ale proč? Řekl jsem, že už nechci spát.“
„A kdo říká něco o spaní?“ zazubil se na mě a potom mě hladově, ale zároveň jemně, políbil. Trochu jsem se polekal. Přece jen… Musím si nejdřív zvyknout. Ovšem, jestli to takhle vůbec půjde dál.
„Mmm… Tomi.“ Odtáhl jsem po chvíli.
„Copak.“ Díval se na mě s očekáváním, co ze mě vypadne.
„To-to nejde.“ Vysoukal jsem ze sebe.
„Proč by to nešlo?“ podíval se na mě smutně.
„Protože jsem si ještě nečistil zuby.“ Zasmál jsem se.
„Ale ty kecko.“ Zasmál se taky a bylo vidět, že se mu ulevilo. „K tomu, abych tě políbil, nepotřebuju, abys měl bezpodmínečně svěží tlamičku.“ Řekl pobaveně a znovu mě políbil.
Nevím, jak dlouho polibek trval, ale když se naše rty rozdělily, věděl jsem, že mi to nestačí. Políbil jsem ho znovu.
„Nejsi nějakej moc chtivej?“ zasmál se Tom mezi polibky.
„Mmm, ani bych neřekl.“ Ve chvíli, kdy jsem chtěl proplést naše jazyky, se mi rozezvonil mobil.
„Sakra!“ zanadával jsem a chtě nechtě se od Toma odtáhl, protože mobil ne a ne přestat vyzvánět.
„Halo?… Ehm, ne… Jo… Proč?… Aha… Jo jasně, zatím.“ David. I když máme dovolenou, musí otravovat.
„Kdo to byl?“ zeptal se mě Tom a zezadu mě objal. Jen jsem si povzdechl.
„David, kdo jinej. Zase měl nějaký kecy.“
„A kvůli čemu?“ Vydechl mi Tomi na krk, až mi naskočila po celém těle husí kůže.
„Mmm… Nic podstatného.“ Řekl jsem polohlasně, protože mi Tom začal jemně okousávat kůži na krku. Bylo to neskutečně příjemné. Jen jsem slastně přivřel oči a naklonil hlavu víc na stranu, aby měl lepší přístup. Zrychleně jsem dýchal a pomalu začal pociťovat vzrušení…
autor: Nisch
betaread: Janule
A tady se mi to rozjíždí..konečně, Já tam ten sex opravdu vyžaduju xD..oni dva mají v týhle povídce úžasný charaktery a tipi osobností, jak se líbaly o bože. Mě to jejich ocucávání zabije. A né jednou, mě mrdne pokaždé když čtu o jejich líbání. A největší mrda bude, až to uvidím v reálu. Je to super povídka , co mě oslovila..nikde tu není napsaný konec..tak doufám, že 11 díl tu bude co nevidět. Jseš skvělá autorka a koukala jsem na blog…je ti patnáct ? To je skvělí, je málo holek co dokážou takhle psát v patnácti. To jak vypisuješ pocity a nežné chování. SEŠ SUPER AUTORKA a já budu jedenáctý díl vyhlížet jetřábím zrakem 😀 ♥♥
Stely, ty tvoje komentáře si ani nezasloužim :))… děkuju ti, hrozně moc 😉 ani newíš, jakou radost mi udělaly :)… neboj, na obrázku se pracuje, takže by u 11 dílu měl už být ;)… ještě jednou ti děkuju :)♥ snad ty ostatní díly nezkazim x)