autor: Rose
Ahoj twincesťačky! Rozhodla jsem se napsat povídku o tom, jak (ne)obyčejná bratrská láska přeroste v něco víc. Děj se bude odehrávat v době, kdy bude Billovi a Tomovi mezi 17 a 18 roky, takže rok 2007. Přeji příjemné počtení. 🙂
„I scream into the night for you. Don’t make it true, don’t jump,“ zpíval Bill i přesto, že byl hlasitě puštěn playback.
Právě se totiž natáčel videoklip k songu Don’t jump.
„Bille, soustřeď se!“ zavolal režisér na frontmana kapely, když opět neposlouchal jeho pokyny. Nebyl na něj naštvaný. Byl již dopředu upozorněn, že když Bill začne zpívat, stává se, že přestane vnímat realitu. Bylo obdivuhodné, že se někdo do zpěvu dokáže tak vžít.
„Udělej od kluků pár kroků a pak se otoč…“
Po hodině a půl, když skončilo natáčení, se absolutně vyřízení Tokio Hotel naskládali do limuzíny, aby je odvezla do hotelu, kde měli strávit následující noc. Bill se posadil vedle Toma a rozespale mu položil hlavu na rameno. Tom mu položilo ruku kolem ramen, načež se Bill sesunul hluboko do jeho hřejivé náruče. Nikomu z přítomných v limuzíně to nepřišlo divné. Věděli, že je za tím jen bratrské pouto. Nic víc.
„Bille, jsme tu,“ pokoušel se Tom probudit své mladší dvojče, které sladce spinkalo.
„Hmmm…?“ zamumlal Bill. Pootevřel oči, stále ještě v polospánku vylezl z vozu a za podepření svého bratra se vydal do hotelu. Jen matně vnímal, jak Tom žádá o klíče jejich společného pokoje, jak ho vede k výtahu, kde zmáčkne tlačítko s číslem, které Bill ve svém stavu nedokáže rozeznat, a jak vyjedou až do určeného patra.
Tom odemkl dveře, pak ho položil na postel, ale nelehl si k němu, jak Bill doufal.
„Tomi… lehni si ke mně…“ zamumlal. Řekl to až neuvěřitelně chtivě, ale v tu chvíli si to neuvědomoval, ale to, co Tom odpověděl, se mu vrylo do mysli až bolestivě hluboko:
„Bille, sorry, že to tak řeknu, ale chováš se jak teplouš. Víš, že když po mně něco chceš, nedokážu odmítnout, když se ke mně lísáš, nedokážu tě odstrčit nebo říct ne. Ale dělám to jen z tolerance, že jsi moje dvojče.“
Tato slova mladšího z dvojčat Kaulitzových dokonale probrala. Chvilku bojoval se slzami, a když se konečně přemohl, začal se ho zmocňovat vztek. Jak mohl Tom říct něco tak hnusného? Že se nechává objímat jako nějaký chudáček?!? Že to dělá z tolerance, v podstatě z donucení? První větu záměrně přehlížel, protože sám nevěděl, na čem je. Co vlastně k Tomovi cítí? Momentálně veškeré pocity přehlušuje vztek a zrada, tak to alespoň cítil.
Bill se prudce zvedl z postele a rázným krokem se vydal k recepci, snažíc se ignorovat Tomovo volaní.
„Dobrý večer, mohu vám nějak pomoci?“ usmál se recepční vlídně.
„Ano, máte ještě nějaký volný pokoj?“ zformuloval Bill otázku. Původně se mu chtělo odpovědět: Ne, mně nikdo nemůže pomoct. Moje vlastní dvojče se mě štítí a bere mě jako nějakou chudinku, co se nemá ke komu přitulit, tak si to vybíjí na svém bratrovi.
„Jistě, tady máte klíče,“ podal mu recepční kartičku s malým klíčkem.
„Děkuju. Připište to k našemu účtu. Jméno Kaulitz,“ převzal si Bill klíče a spěchal k výtahu. Chtěl si konečně lehnout do postele a přemýšlet.
Všechno to začalo před rokem, kdy vydali singl Rette mich. Když Bill zpíval tuhle písničku, myslel na Toma. Jen na jeho Toma.
Komm und rette mich. Ich schaff’s nicht ohne dich. – Pojď a zachraň mě. Bez tebe to nezvládnu.
„Tome… Já tě potřebuju. A ty to víš…“ špitl Bill a konečně usnul.
Tak, 1. kapitola je za námi. Doufám, že se vám líbila a že nelitujete, že jste si ji přečetli.
Rose.
autor: Rose
betaread: Janule
hmmm…mam smíšené pocity. líbílo se mi to, to jo. ale zase je to uspěchaný 😀 zvolni tempo a bude to dokonalý 🙂
Super! 🙂 těším se na další 😉
Neľutujem ,jasné , že nie 🙂 Ale povedala by som , že dosť krátke :/ Ale tak to už záleží na tebe 🙂 teším sa ďalej 🙂
Páči sa mi to, tešim sa dalej. rychlo ďalej.
No, tak tohle určitě budu číst :-)) Těším se na další dílek :-))
Páči sa mi to 🙂 … len je to moc krátke…škoda…
líbí se mi to i když to bylo trochu krátké
Ani náhodou nelituji,že jsem to četla vypadá to být hodně krásna povídka…..Těším se na pokráčko!!!MOCCCC!!!
nelituju vůbec 🙂 ale Tom mohl bejt milejší….:/ však 😀 on si to rozmyslí a bude na něj už hodnej 😉
moc pěkný:) Tom byl teda fakt hnusnej:( ale to se určitě co nevidět změní:):)
Začíná to zajímavě a hrozně se těším na další dílek. Trochu kratší, ale na tom nezáleží 🙂 Moc pěkné
Chudáček Bill :(( Takhle to být nemá… Těším se až si přečtu další díl!
Veľmi milé, povedala by som. Ale príliš rýchle. Zaslúžilo by si to trochu rozviesť pocity a prípadne trochu opísať ľudí, prostredie. Chýba mi atmosféra. Snáď sa to zmení. Ale inak, pekné.
Teda ten Tom je hnusnej.