autor: Janule
Bill stál před dveřmi s číslem třináct a skoro nedýchal. Už delší dobu se na ně chystal zaklepat, ale ruka se mu třásla tak, že si nebyl jistý, jestli z jeho klepání nevyjde nakonec něco, co osoba za nimi ani neuslyší. Stál totiž před Tomovým apartmánem.
Už to byl týden, co k nim nový kytarista přibyl do skupiny, ale prozatím o něm nevěděl o nic víc než první den. Tom byl zamlklý, nemluvil, když se ho někdo vyloženě nezeptal, jen hrál, a pak mizel do svého apartmánu, aniž by dal komukoliv příležitost s ním promluvit o čemkoliv, co se netýkalo skupiny. Bill po dvou zkušenostech, kdy mu kytarista odpověděl na otázky vyhýbavě a jedním slovem, neměl odvahu pokračovat, ale přesto se nechtěl vzdát. Když něco chtěl, dělal všechno pro to, aby to dostal, a tak teď stál před dveřmi a chystal se pozvat Toma na oslavu Gustavovy dospělosti.
Nejspíš by to měl udělat oslavenec osobně, ale když přišla dnes při obědě řeč na to, kdo kytaristovi, jenž na jídlo nepřišel, pozvání vyřídí, padla volba na Billa, který se samozřejmě sám přihlásil. Důvod, že bydlí s Tomem na jednom podlaží, vzali všichni jako dostatečný, a Bill nelenil, rychle dojedl svůj oběd, převlékl se do nejlepšího oblečení, které našel, upravil se a spěchal za kytaristou. Že nebyl Tom ubytován ve společné ubytovně pro chlapce, bylo sice zvláštní, ale všichni se správně domnívali, že to má co dělat s tím, že Tom přišel z povrchu. Vzali to prostě jako fakt.
Billovo počáteční nadšení bylo sice slabší a slabší, čím blíž se ke dveřím svého idolu blížil, ale láska, kterou cítil k tomu zvláštnímu zamlklému chlapci, se jeho chováním a nemluvností ani o kousek nezmenšila, spíš naopak. Čím záhadnější Tom byl, tím víc Billa připoutával k sobě. Teď měl konečně příležitost mluvit s ním poprvé mimo skupinu, a byl z toho tak nervózní, že se bál i zaklepat. On, obletovaná a milovaná hvězda společenství, stál přede dveřmi obyčejného kytaristy a skoro mu drkotaly zuby. Nejistě se ohlédl na Sakiho, který ho jako vždy jistil za zády, ať už šel kamkoliv, a když na něj bodyguard povzbudivě mrknul, konečně se odhodlal a tiše zaklepal.
Nic…
Chvíli čekal, ucho nastražené, jestli uslyší za dveřmi nějaké zvuky, ale bylo ticho.
„Musíš silněji, takhle,“ slitoval se nad zpěvákem Saki, přistoupil ke dveřím a rázně zaklepal. Znělo to spíš jako kulometná palba, a taky to mělo ten správný účinek. Dveře se během pár vteřin otevřely a ve dveřích stál rozespalý Tom jen ve spodním prádle.
„Co se děje?“ zamumlal, bylo na něm vidět, že spal, protíral si oči. Už bylo jasné, proč nepřišel na oběd.
„Pro- promiň, já jsem tě asi vzbudil, viď?“ zakoktal rozpačitě se staženým hrdlem Bill a zíral na dokonale opálené svalnaté tělo před sebou, které zakrývaly jen khaki boxerky s legračními vzteklými muchomůrkami a malými žlutými žabičkami*, které přitáhly jeho oči. Málem se i přes svou trému rozchechtal, když v nich Toma spatřil. Takové ještě v životě neviděl, ale hlavou mu blesklo, že by si stejné mohl u manažera objednat, rozhodně to může zkusit. Většinou dostal, o co si řekl, alespoň něco by mohli mít s Tomem stejné. Rozhodně se díky těmhle srandovním spodkám dostal z té nejhorší trémy a mohl Tomovi čelit alespoň s úsměvem.
„Jo, spal jsem, co potřebuješ?“ zívl Tom, aniž by si dal ruku před pusu, a nabídl tak Billovi dokonalý přehled o počtu svých zubů a krčních mandlí. Poprvé měl také zpěvák možnost spatřit i z druhé strany stříbrnou kuličku Tomova piercingu ve rtu, kterou ještě neměl šanci zahlédnout. Tahle ozdůbka v kytaristově rtu ho fascinovala od chvíle, kdy si poprvé všiml, jak si s ní Tom neustále hraje, připadala mu úžasně sexy. On měl tytéž tendence se svým piercem v jazyku, když byl nervózní, takže předpokládal, že to má Tom stejné.
„Můžu dál?“ nejistě se zeptal Bill, nehodlal se nechat odbýt jen tak mezi dveřmi, když už se snažil o to, aby vypadal co nejlíp. Malinko už se vzpamatoval ze šoku, který mu svým skromným a legračním oblečením kytarista připravil, a chtěl maximálně využít možnost, kterou dostal.
„Mám tu bordel,“ zamumlal Tom, ale přesto pootevřel dveře trochu víc, a tím pozval Billa dál. Ten se jen ohlédl na Sakiho, aby mu dal pohledem najevo, že tu má na něj chvíli počkat, a vešel dovnitř.
„Co to s sebou pořád taháš za gorilu?“ zeptal se Tom, zatímco se snažil uvolnit pro zpěváka alespoň jedno křeslo. Všude se válely kusy jeho oblečení, nejspíš za celý týden. Nějak nevěděl, co s tím špinavým prádlem má dělat, a vždycky se zapomněl kluků z kapely nebo manažera zeptat, kdo by mu tady prádlo vypral, nebo jestli někdo nedejbože nečeká, že to snad bude dělat sám.
„To je Saki, můj bodyguard,“ odpověděl Bill nadšeně. Myslel si, že bude muset z Toma páčit každé slovo, a on naštěstí promluvil první. To byl úspěch. Posadil se zlehka na uvolněné křeslo a sledoval Toma, jak se snaží tu spoušť nahrnout alespoň na jednu hromadu. „Proč si to nepošleš do prádelny?“ zeptal se zvědavě.
„Kam?“ zvedl kytarista hlavu od práce, jako by se přeslechl.
„Do prádelny, přece. V koupelně máš speciální pytle s číslem pokoje, a když to dáš ráno za dveře, služba to odveze a zítra ti to zase vrátí zpátky vyprané a vyžehlené. Je to jednoduché,“ zvedl se Bill z křesílka, otevřel dveře do malé Tomovy koupelny, a přebrodil se přes několik pohozených ručníků ke skříňce, kde byly prádelní pytle. Jeden vyndal, a aniž by se zeptal, začal plnit pytel vším, co se válelo po zemi.
„Počkej, mám tam trsátko,“ zadržel Tom jeho ruku, která se natahovala po kalhotách, ležících přes druhé křesílko. „Vyndám si ho,“ podíval se na Billa, který zkoprněl pod dotekem Tomovy ruky. Pod prvním dotekem vůbec…
Zbytek prádla už společně nacpali do pytle, a když ho uzavřeli za pomoci provázku k tomu určenému, Tom se na Billa lehce usmál. „Děkuju,“ přidal k úsměvu a Bill měl pocit, že se v tu ránu rozplyne štěstím. Ten úsměv byl ohromující… první, který u Toma vůbec viděl, a ještě ke všemu byl věnovaný jen a jen jemu. Nádhera…
„Tak proč jsi vlastně přišel?“ podrbal se Tom v rozpuštěných dredech, což byla další novinka, kterou Billa totálně okouzlil. Prozatím ho viděl jen s culíkem a v kšiltovce.
„Přišel jsem tě pozvat na oslavu. Gustav má osmnáctiny, tak večer pořádáme takovou malou párty s klukama a Davidem. Bylo by fajn, kdybys přišel,“ vychrlil Bill, zatímco sledoval, jak si Tom natahuje čisté tričko.
„Hmm… a kde to bude?“ zeptal se Tom a v tu chvíli mu hlasitě zakručelo v břiše. Bill se trochu uchichtl, když slyšel koncert kytaristova žaludku.
„V klubu, je to tady kousek, bude to jen pro nás, stavím se pro tebe, jestli chceš,“ nabídl Tomovi, aniž by připustil jinou možnost. Byl rozhodnutý Toma přemluvit, pokud by se mu nechtělo, dostal to za úkol od skupiny. Nikdo z nich se prozatím s Tomem moc neskamarádil, a tohle byla bezvadná příležitost, jak se o něm alespoň něco dozvědět.
„Jo… no tak když to musí být,“ váhavě pronesl Tom a posadil se na rozházenou postel. „V kolik?“ zeptal se.
„V osm to začne, tak já se tu pro tebe předtím stavím. Máš hlad?“ usmál se na Toma, když slyšel další zoufalé zakvílení jeho žaludku.
„No… nějak jsem zaspal oběd, co?“ mrkl Tom na nástěnné hodiny. „Teď už asi nic nedostanu…“ povzdychl si, už se mu to stalo potřetí. Čas pro výdej oběda byl jasně stanoven mezi dvanáctou a jednou hodinou, a teď bylo půl druhé.
„Jo, už zavřeli, ale když budeš chtít, můžu ti nechat něco donést,“ mrkl na něj Bill.
„Fakt?“ podivil se Tom, věděl, jak přísná pravidla ve společenství panují, s tím už se za ten týden stihl nesčetněkrát seznámit. Dostat jídlo po zavíračce, byl téměř zázrak.
„Jo, já dostanu, co chci,“ přikývl bezelstně Bill. „Řeknu Sakimu, vydrž chvíli,“ zvedl se z křesla, otevřel dveře na chodbu, chvilku tam něco domlouval se svým bodyguardem a zase zabouchl. „Za pár minut je zpátky,“ tleskl Bill spokojeně do dlaní a usmál se na Toma tím nejzářivější úsměvem, jaký našel.
„Seš tady fakt hvězda, co?“ tak trochu se ušklíbl Tom. Už stačil vypozorovat, že kamkoliv tohle černovlasé princátko jde, tahá s sebou toho svého gorilího muže, který na něj dává pozor, jako by se měl rozpadnout na dva kusy, kdykoliv na něj někdo sáhne. Teď si ověřil, že jeho sláva dokáže nejspíš víc, než jen potlesk a křik fanynek, který zatím zažil. Má své výhody. Možná nebude tak špatné, kamarádit se zrovna s tímhle divným týpkem s bodyguardem za zadkem. Koneckonců, jsou od sebe jen pár dveří, a pokud by to znamenalo oběd i v případě, že ho zase zaspí, vyplatí se to.
„No… jo, jsem tady hvězda, ale má to svoje pro a proti,“ přikývl Bill zamyšleně.
„Prosímtě… jaké proti?“ zvedl obočí Tom, neviděl v tom nic záporného, mít, na co si vzpomene.
„No… třeba osamělost,“ neváhal se svěřit Bill. Vlastně o tom neměl s kým mluvit, neměl komu svěřit svoje myšlenky a stesky, nikdo by ho nepochopil. Tenhle kluk byl taky pořád sám, i když nejspíš dobrovolně, ale mohl by ho chápat líp než ostatní.
„Ty jsi osamělý? Já myslel, že máš kluky z kapely, ne? Přišlo mi, že jste docela dobrá parta,“ podivil se Tom.
„No… jo, na zkouškách si rozumíme, ale když máme volno, tak Georg si obhospodařuje ty svoje slepičky, Gustav stíhá jednu trenérku za druhou, aby si nacvičil svoje veřejné zasvěcení, a Paul…“ zarazil se Bill. „Vlastně Paul už tu teď není…“ dodal potichu.
„Kdo je Paul?“ zeptal se Tom. Ještě tohle jméno neslyšel. Nikdo se o něm od jeho příchodu do skupiny nezmínil.
„Paul… je náš bývalý kytarista. Musel odejít, neprošel zkouškou plodnosti. Měl jsem ho rád, byl to kámoš, o rok starší než já,“ vzpomínal Bill. „Ale ten je pryč, bude prý dělat něco dole v laborce, s tím se nedá nic dělat. Jsem vlastně pořád sám… jen se Sakim.“
Ozvalo se rázné zaťukání. Bill sebou trhnul, byl to stejný razantní zvuk, jakým za něj před chvílí Saki klepal. Zvedl se, otevřel dveře, vzal si od svého bodyguarda tác a s poděkováním zase zavřel. Položil plný tác jídla na stůl a sedl si zpátky na křesílko.
„Nech si chutnat,“ kývl na Toma, který už si hladově sedal k obědu.
„Díky,“ stačil říct ještě kytarista, než si nacpal do pusy první sousto. „Skvělý,“ uznale přikývl s plnou pusou. Po spartánské stravě, kterou mu dávali měsíc na oddělení převýchovy, bylo vlastně všechno „skvělý“. Už byl vážně hladový jako vlk, nejedl od včerejšího odpoledne.
„A co ty děláš ve volném čase?“ zeptal se Bill, aby přerušil Tomovo mlaskání. Kdyby to měl zhodnotit, Tom jedl tak trochu jako malé čuně.
„Nooo,“ nadechl se jedlík mezi dvěma sousty, „viděl jsi, spím, to je moje nejoblíbenější činnost. Tady stejně nemám, co jinýho bych dělal,“ pokrčil rameny a neváhal si do pusy nacpat další kus brambory s masem.
„Aha… a nechceš občas přijít na návštěvu?“ vylítlo Billovi z pusy to, na co myslel už dlouho. Nevěděl, jestli Tom na jeho nabídku přistoupí, pořád měl pocit, že si od něj kytarista snaží udržet odstup, ale zkusit to musel.
„No… já nevím, uvidíme,“ pokrčil Tom lhostejně rameny, nebylo to nic, do čeho by se nějak hrnul, ale nechtěl tuhle místní zmalovanou hvězdičku urazit, když od ní dostal tak dobrý pozdní oběd. Sice mu pořád přišlo, že vypadá jako holka, ale jeho averze vůči němu už nebyla tak velká jako na začátku. Docela se s ním dalo mluvit.
Po delším mlčení Bill pochopil, že další konverzace už se asi konat nebude, tak se rozhodl vyklidit pole. Stejně to, co mu Tom dnes řekl, bylo nad všechna očekávání, která vkládal do setkání; byl překvapený, že ho Tom nevyhodil rovnou na začátku.
„Tak si nech chutnat, nádobí hoď před dveře, on to pak někdo odnese, a večer si pro tebe přijdu,“ rozloučil se celkem rychle Bill, a když Tom jen s plnou pusou a zahučením čehosi, co nebylo k rozpoznání, přikývl, zaklapl za sebou dveře.
„Jo!“ poskočil si, když se ocitl na chodbě, musel nějak vyjádřit svou radost. Saki se jen chápavě usmál a následoval svou hvězdičku, která radostně poskakovala po chodbě. Už dlouho neviděl Billa takhle šťastného, a to samo o sobě vykouzlilo na jeho tváři spokojený úsměv.
~*~
„Dobrý den,“ špitl nesměle Andreas, když se před ním poměrně razantně otevřely dveře kanceláře, na které před chvílí zaklepal.
„Nazdar, mladej, co potřebuješ?“ vyhrkl na něj chlap jako hora s bodrým úsměvem.
„Hledám pana Richtera,“ odpověděl už o poznání odvážněji Andy a snažil se vrátit chlápkovi naproti úsměv.
„Jo starýho, jo? No tak to musíš o dvoje dveře dál, mladej, stopětatřicet, tady jsme jenom my, chudáci pěšáci,“ zahalekal na celou chodbu, jako by byl Andreas hluchý, a přiklapl mu dveře před nosem. Andy se ani nestačil nadechnout, aby poděkoval, stejně už by ho nikdo neslyšel.
„Ahoj, Andy, co ty tady děláš?“ přivítal ho překvapeně strýc Benedikt, když ho uvedla postarší sekretářka do kanceláře vrchního komisaře berlínské kriminálky. „Myslel jsem, žes na mě už dávno zapomněl,“ pokynul Andymu, aby se posadil na protější křeslo, a zapálil si svou oblíbenou cigaretu. „Dáš si?“ nabídl přes stůl svému sedmnáctiletému synovci, stejně jako to dělával, když mu bylo deset. Tehdy se Andreas vždycky znechuceně odvrátil, nesnášel, když dospělí kouřili, teď však bez váhání přikývl a vytáhl z krabičky nabízenou cigaretu.
„A hele ho,“ uchechtl se pobaveně vrchní komisař Richter. „Nějak jsi nám změnil názor, co?“ usmíval se a škrtl přitom zapalovačem Andymu přímo před obličejem, aby mu připálil.
„A hele ho,“ uchechtl se pobaveně vrchní komisař Richter. „Nějak jsi nám změnil názor, co?“ usmíval se a škrtl přitom zapalovačem Andymu přímo před obličejem, aby mu připálil.
„Není mi deset,“ odpověděl drze jeho synovec a mocně vyfoukl kouř.
„Máma ví, že kouříš?“ zeptal se strýček Ben s pozvednutým obočím, protože znal svou sestru, vždycky mu za jeho zlozvyk nadávala, a předpokládal, že svého syna by stejně tak neušetřila svých kousavých poznámek, ne-li něčeho horšího. „To jsem si myslel,“ poznamenal, když Andy jen zavrtěl hlavou. „Ta by ti dala, co? Mimochodem, jak se má moje malá sestřička?“ ironicky pojmenoval Andyho matku. „Neviděl jsem ji už pět let,“ dodal spíš jen pro sebe, „letí to, člověče.“
„Dobře, je pořád stejná. Kdyby věděla, že jsem tady, tak mě přetrhne,“ zazubil se na svého strýčka blonďák a odklepl si první popel do jeho přeplněného popelníku. Strýček Ben, když něco dělal, vždycky to stálo za to. Když kouřil, tak čtyřicet denně, když pil, tak se „ožral s odpuštěním jako prase“, říkávala jeho matka, a když honil ženský, nestačila mu nikdy jedna. Byl holt už takový. A kvůli jedné takové aféře s alkoholem a ženskými se kdysi se svou sestrou pohádali tak, že spolu zrušili veškeré styky. Proto byl teď vrchní komisař překvapený, že vidí svého synovce u sebe v kanceláři.
Díky své povaze byl ale Andyho strýček zrovna tak zažraný do práce jako do svých zlozvyků, a proto taky seděl v tomhle koženém křesle a velel všem svým podřízeným s razancí sobě vlastní.
„Tak o co jde, mladej?“ zeptal se, bylo mu jasné, že synovec nepřijel na zdvořilostní návštěvu dávno zavrhnutého strýčka.
„Zmizel mi kamarád,“ na rovinu vyhrkl Andy, už se nemohl dočkat, až se svému strýci svěří a bude moct začít konečně něco podnikat. Slíbil Tomově mámě, že se do věci opře, i když ta zmizení svého syna nahlásila na policii hned druhý den poté, co ji poprvé navštívil se svým podezřením. Prozatím to však nemělo žádný výsledek. „Tom,“ dodal ještě, protože si uvědomil, že Ben jeho nejlepšího kámoše zná z dětství.
„Ta hubená houžvička s mopem na hlavě?“ zasmál se vrchní komisař, když si ke jménu, které vyslovil Andreas, přiřadil toho správného člověka.
„Jo, přesně ta,“ zazubil se Andy, jeho strýček měl vždycky pro Toma slabost, miloval jeho rebelskou povahu, s jakou se s ním jeho kamarád byl schopen hádat, když diskutovali o všem možném. Oba měli jako kluci Andyho strejdu rádi, představoval pro ně zástupce všech kriminalistů, které znali z filmů a detektivek, byl takový prototyp všech hrdinů světa, když jim líčil své vyřešené kriminalistické případy.
„Dobře, tak to vezmeme od začátku. Dělá na tom už někdo?“
„Jo,“ přikývl Andy, „Tomova máma to hlásila u nás na komisařství, ale zatím nikdo nic neví.“
„Pff… žabaři, tos udělal dobře, žes přijel za mnou.“ Típnul cigaretu Ben a podíval se na hodinky. „Hele, mám teď něco důležitýho, nemůžu tam nebýt, ale zajdi za Karlem, takovej tlustej borec ob dvě kanceláře, tomu všechno vyklop, možný i nemožný, každej detail je důležitej, a pak se do toho hned pustíme. Já mu brnknu, že tě má čekat,“ zvedal hned sluchátko a za chvilku už mluvil se svým podřízeným. „Počkej tady na mě pak u Lindy,“ kývl směrem ke své sekretářce, která už na něj čekala s aktovkou, aby ho vyprovodila ze dveří, „ona ti uvaří kafe nebo ti dá něco k sváče, až se vrátím, zajdem spolu na jedno, jo?“ Loučil se už za běhu se svým synovcem. „Tak zatím!“ zahulákal ještě z konce chodby, než zmizel po schodech dolů. Čekat na výtah, to nebyl strýčkův styl. Andy jen už zbytečně zvedl ruku na pozdrav a jen se usmál, strejda byl vždycky poděs.
* trenky pro zvědavé, Toma v nich si domyslete 😀 Jinak koho by zajímalo, kde jsem vzala inspiraci, tak tyhle trenky každý týden věším na šňůru… nic složitého. 😀
autor: Janule
betaread: Áďa
ne! ty trencle to zabily :DDDD
a doufám,že ten strejc s tim něco provede….
Ty trenky jsou boží. :DD Stejně jako ten díl, Jani. ^^
Jsem ráda, že už jsou spolu konečně v kontaktu. 🙂 ♥
tvl ty trenky xDDD no jinak zase super,konečně je to takový uvolněnější ale ten Bill,to asi bude průser jestli bude na kluky no…uvidíme x)
Janule!!! mně z tebe klepne 😀 ty trenky to rozsekaly 😀 😀 😀
Tak Tom sa pomaly začina otvárať, dúfam, že pomože byť Billovy štastným. Tie trenky su zýlaté. dúFAM že Andy Toma s Billom zahráni s toho svokhausu, ako som si to ja nazvala.
tvl keď som videla tie trenky skoro som spadla zo stoličky xDD a keď som si v nich predstavila Toma tak som sa už len tak-tak udržala xD no ale som zvedavá či sa niečo stane na tej oslave nemôžem sa dočkať ďalšieho dielu 🙂
tak na tohle jsem se třásla už od včera. 😀 už včera jsem si totiž myslela, že je neděle. nějak mi ty proflákaný dny splývají. 😀
a jsem stále tak nadšená jako při čtení prvního dílu. 🙂 tenhle byl bezvadný! konečně jsme se dočkali prvního kontaktu. Bill je z Toma teda ale rychle mimo. tak kdo by nebyl. 😉 trenýrky byly absolutně skvělý nápad. vždyť inspirace ze života je vždycky ta nejlepší. 🙂 a díky za ilustrační foto. 😀 div mě nesrazilo ze židle. :D:D
líbí se mi, že stále u hlavní dějové linie držíš i okolí a svět na povrchu. jsem ráda, že se začíná konečně něco s Tomovo zmizením dělat. o to víc je mi symaptické, že se toho ujal hlavně Andy. 🙂 třeba mu u mě trochu napravíš pošramocenou reputaci po všech těch jeho záporákách. 😀
a teď zase čekat.. to by člověk neřekl, jak je ten týden dlouhý. :/ jsem zvědavá, copak se bude na večírku dít. 😉
Hubená houžvička s mopem na hlavě 😀 😀 😀 No a ty trenky… 😀 Hned mi to krásně vylepšilo náladu! Ještě před chvilkou jsem tu lítala jak fúrie a měla chuť přetrhnout děti. Díky tobě mě to přešlo. Vděčí ti za život 😀
toto bola tak milá časť 🙂 to s tým Tomom v boxerkách… celé mi to rpíde také milé, akoby som sa dostala na inú poviedku 🙂 proste úžasné, také príjemné sprestrenie.. A ten Ben mi príde moc sympatičný 🙂 hej, mylí niekto, že sa Genesis vypátra? teda ja osobne nie 😀 mám rada tajomstvo 🙂 tak le tak dalej, proste kráása, radosť sa pozerať 🙂
[8]: 😀 Ježiš, tak to jsem ráda, že jsem těm chuděrkám malinkejm zachránila holý živůtky 😀 Díky za skvělou zprávu.
😀 Jsem ráda, že vás Tomovy trenky potěšily, víte jakou mi dalo práci, než jsem je na netu našla? A khaki? 😀 Všude samý bleděmodrý 😀
Díky moc za komenty, děláte mi radost, baby! 😀 J. :o)
Tom je dobrý týpek, jsem vcelku zvědavá, jak to tam na té oslavě rozšoupnou. Je vůbec ve společenství povolen alkohol? Tato skutečnost mi nějak uniká… tak nevím 🙂
Každopádně, nemůžu si pomoct, ale Bill je sladký.
Ty trenky jsou boží, asi si je koupím na spaní xD A hubená houžvička s mopem na hlavě..to jsem taky nedávala xD Celý díl byl takoví pozitivněji naladěný než předchozí..asi to bylo tím že si spolu popovídali konečně 🙂 A jak si Bill pěkně zavýsknul xD Těším se co bude dál =)
Yahoo, že by z toho něco bylo?? 😀 Jinak, ty trenky sou dokonalý!! 😀 😀 Na Tomovi si je sice nedokážu moc dobře představit, ale i tak. 😀 Už se těším na další díl. ♥
Začína se to nejak komplikovat. Ted do toho jeste kriminalka…no doufam ze na to prijdou a Toma z toho vysekaj. A co se tyce dvojcatek…to jsem cela rozneznela. Tom sice v tom jejich pratelstvi hleda zatim jen vlastni prospech, ale to se zahy zmeni. Jsem si jista. Kdo by dokazal odolat ty zmalovany hvezdicce? Jsem na to cim dal zvedavejsi. A posledni dva dily uz ani netrpim :DDDD Jen tak dal. Stejne me u toho ale jednou klepne. <3
Vtipný trenky…Bejvalej měl s centrimetrem na tom správným místě. Když se zhaslo, tak v noci svítil…(ten centrimetr myslim..:-p )
Teda Janule… nabizet detem cigarka v deseti letech?… to tu ctenarskou mladez pekne kazis:-) Ja teda pila dedovi kafe ve dvou a pivo od ctyr, ale na cigara doslo az sedmnacti:-)
Ty spodary s muchomurkama to zazdily. Predstavit si Toma v podobnych jeste dokazu, ale Bill v trenyrkach je teda terno.
😀 No joooo, Ben není žádnej normální strejda, to je strejda-spiklenec 😀 Chlapi, ne? 😀 Holky to maj jinak, tam najde o čest jako u kluků 😀 Si musej dokazovat, že jsou dospělý přece. 😀 A Ben věděl, že to nesnášej, když jim bylo 10, tak je spíš provokoval. 😀
Bill a trenky, no… určitě by si koupil XS 😀
[17]:Vzdyt ja vim;-) Machri chlapi:-)
No ty trenyrky by si Billous spise pekne pristrihl, stejne jako si pristrih to tricko pro Niveu, aby to bylo vic sexy, takove muchomurkove hot pants… uz ho v tom uplne zive vidim. A XS? Nevim, nevim, nejak mu ta zadnice posledni dobou narostla, asi tlaci v te Kalifornii zelezo jak zbesily:-)
Bože ja som taká rada z toho rozhovoru Toma a Billa. Ako vidím tak Bill očividne tiež 😀 Úplne z neho mrem aký je Tomom popláznený. Som zvedavá na tú oslavu. Snáď sa tam Tom zakecá aj s ostatnými členmi skupiny. Inač som rada že Andy išiel kvôli Tomovi na kriminálku. Snáď sa to jeho zmiznutie začne čoskoro riešiť… Ten Andreasov strýko je teda fakt hustý 😀 Som zvedavá na pokračko. Inač ešte niečo 😀 tie tenky na konci sú úplne skvelé 😀 úplne si v tom viem Toma predstaviť. Ja žerem takéto spodné prádlo 😀 akúrát tu mama predchvíľou žehlila zelené trenky môjho brata s roztomilými nosorožcami xD fakt super 😀
Trenky sú geniálne 😀 A Toma si v nich viem živo predstaviť, to sa divím, že po ňom Bill neskočil 😀
Je mi ale tak strašne smutno a som rada, že Andreas sa pustil do pátrania 🙁 snáď to na niečo bude.
Strašně mě potěšilo, že se Andy takhle pustil do pátrání. opravdu upřímně doufám, že to k něčemu bude a Toma najdou. Nerada bych, aby byli v Genesis.
A ty spoďáry jsou senzační 😀 Úplně jako šité na Toma 😀 A Billova poznámka o tom, že chce mít ty samé, aby měli s Tomem něco stejného 😀 😀 No já jsem nemohla 😀 😀
A když Bill povídal o tom, jak je strašně osamělý, tak mi ho zabylo moc líto. Snad se to brzy díky Tomovi změní 🙂 A ten sám přijde na to, jak skvělý je Bill 🙂
Úprimne? Tie trenky sú des! A ani Tomom by som nebola taká nadšená. Zatiaľ to nevyzerá, že sa mu Bill ktovie ako páči a ak mu skutočne len vymazali spimienky, ale nevymazali jeho pamäť, tak len čo sa trochu otrká, môže sa začať správať presne tak, ako sa správal na povrchu. Tak, ako sa správajú Géčka. A v tejto podivnej spoločnosti by ho za to ešte aj chválili. Takže nie. Nebudem sa tešiť predčasne. Skôr z toho celého mám dosť strach.