autor: Sandra Trümper
Nabídka, která se neodmítá
„Hej, nech toho! Je to moje tričko!“ smál se Tom a snažil se vymanit z Anisova objetí.
„Je to sice tvoje triko, ale přece se nebudeš koupat v triku.“
„Jenomže já neplánuju jít do bazénu.“
„Ale já jo,“ usmál se Anis. Konečně sevřel Toma tak, že mu volnou rukou mohl přes hlavu přetáhnout triko. Tom se zasmál a přestal sebou házet. Svůj boj stejně prohrál. Místo toho se teď s úsměvem obrátil na Anise a věnoval mu polibek.
„Jak je vůbec možný, že jsme se dva tejdny neviděli?“ vydechl po polibku. Nechápal, jak to mohl těch čtrnáct dní bez těchto rtů vydržet.
„Netušim, ale příště to už nechci dopustit.“
Pravda byla taková, že oba věděli, proč se neviděli. Jejich životy se vrátily k tempu vyčerpaných hvězd. Tom byl od rána do večera ve studiu, kde spolu s kapelou pracoval na novém albu, a Anis měl zase několik koncertů. Zatím jenom sám a nebyly to nějak zvlášť velké akce, ale bylo to pro jeho fanoušky, a to bylo vždy důležité. Navíc, ještě když se každý z nich vrátil domů, čekala je nová a nová hromada dopisů, neboť média lidi neustále zásobovala takzvanými novinkami z jejich vztahu. Většina toho byla jen snůška keců, ale mezi tím vyšel i jejich opravdový společný rozhovor. Samozřejmě si celou tu dobu volali, každý večer vždy minimálně hodinu. Ale to jim nemohlo nahradit společně strávený čas. „Ale teď na to zapomeň. Pojď, půjdem do zahrady,“ odhodil jeho tričko kamsi pryč, snad na pohovku, a táhl Toma ven. Ten se jen smál, ale poslušně za ním šel.
„Och bože, jak jsem to mohl vydržet zavřený ve studiu,“ vydechl spokojeně Tom, když se dostali na sluníčko. Tentokrát už to byl on, kdo táhl Anise za sebou. Anis se tomu jen smál. „No tak pojď, je příšerný vedro, musíme se svlažit.“
„A pak že nepůjdeš do bazénu.“
„Já neřekl, že nepůjdu. Já řekl, že jsem to neplánoval. Což je pravda,“ hodil po něm přes rameno úsměv. Pustil Anise a rychle se i v kraťasových plavkách, co měl celou dobu na sobě, sesunul do vody. „Hm,“ spokojeně zaklonil hlavu. Voda byla příjemně chladivá, nikoliv však ledová, a vítaně omývala jeho rozpálené tělo. Za ním se ozvalo tiché šplouchnutí a pak už ucítil teplé ruce, jak se ovíjí kolem jeho pasu a spojují se na jeho břiše. Spokojeně se usmál a zaklonil hlavu. „Je tu krásně,“ zamumlal tiše. Nechtěl kazit tuhle krásnou chvilku svým hlasem, ale tohle z nějakého důvodu říct musel.
„Teď už je,“ Anis mu odpověděl stejně tiše. Přejel nosem po Tomově krku, až se dostal na jemnou kůži za jeho uchem. Zlehka ji políbil a znovu po ní přejel špičkou nosu. Cítil, jak se Tom v jeho objetí zatřásl.
„Myslel jsem, že jsme se přišli svlažit,“ zamumlal, nicméně neudělal nic proto, aby se z Anisova objetí vymanil. Naopak, své ruce položil na ty jeho.
„Přišli jsme si užít jeden druhého,“ odpověděl mu Anis a zlehka ho políbil na krk. Tom se spokojeně usmál.
Chladivá voda se líně převalovala všude kolem nich, ale nedokázala zchladit žár jejich těl. Protože tento žár nebyl způsobený slunečními paprsky.
Tom spokojeně přivíral oči. Miloval ten způsob, jakým silné a drsné ruce masírovaly jeho záda a vtíraly do nich opalovací krém.
„Víš, že to brzy budou už dva měsíce, co jsme spolu?“ dorazil k jeho uším tichý, hluboký hlas. Překvapeně zamrkal, ale následně opět přivřel oči.
„Vážně?“ jeho hlas zněl nepřirozeně ochraptěle. Odkašlal si. „Neuvěřitelné.“
„To jo,“ souhlasil Anis. Už dávno měl Tom veškerý krém vetřený do pokožky, nicméně Anis stále masíroval Tomova záda. Viděl na mladším chlapci, jak se mu tato péče líbí, a nehodlal ho o ni připravit. „Víš, maličký… Hodně jsem přemýšlel a napadlo mě…,“ odmlčel se. Nevěděl, jak dál pokračovat. Cítil, jak se pod jeho rukama Tom napnul a pochopil, že svá slova zvolil nevhodně. „Opravdu si našeho vztahu cením a hodně pro mě znamená. A mrzelo mě, že jsme se nemohli vidět. Takže jsem ti chtěl nabídnout… Tenhle dům je dostatečně velký pro nás pro oba,“ nebyl si jistý, že svoji nabídku zformuloval správně. Tom překvapeně vykulil oči a překulil se na záda. Anisovy ruce sklouzly po jeho těle a dvoje čokoládové oči se setkaly v dlouhém pohledu. Tom si navlhčil vyschlé rty, než promluvil.
„Nabízíš mi… Že se k tobě můžu přestěhovat?“ cítil uvnitř sebe změť pocitů. Za posledních čtrnáct dní několikrát toužil mít Anise po boku, ale nikdy ho nenapadlo, že by se k němu mohl přestěhovat. Nevěděl, jestli to bylo tím, že celý život žil v přesvědčení, že budou s Billem žít spolu, nebo prostě jen proto, že ještě s nikým nezašel tak daleko, že by spolu sdíleli domov. Ale překvapivě se mu to líbilo. Líbila se mu představa, že se každý večer bude vracet k Anisovi. Na druhou stranu si nedokázal představit, že by si večer nepopovídal s Billem.
„Chápu, pokud nechceš. Ale opravdu by se mi líbilo, kdyby tenhle dům nebyl tak prázdný.“
„Není to tak, že nechci,“ vysvětlil to rychle Tom. „Je to spíš… Nezvyk vůbec přemýšlet o tom, že bych se mohl odstěhovat od Billa. Ale pak… Je příjemný pomyšlení, že bych se s tebou mohl vidět i ve vytížených dobách, jako byla ta teď. A s Billem se konec konců vídám i v práci. A mohl bych ho prakticky denně navštěvovat a…,“ Tom mluvil stále rychleji a rychleji a Anis neviděl jinou možnost, jak ho zastavit, než ho políbit.
„Já po tobě nechci hned odpověď, Tome,“ zamumlal mu do tváře a usmál se na něj. Přitáhl si ho blíž k sobě a lehce se s ním kolébal. Zacházel s ním jako s malým dítětem. Věděl to, ale nemohl si pomoct. Ten zmatený pohled, kterým ho propálil, dorazil až do jeho srdce. „Máme dost a dost času. Můžeš si to nechat projít hlavou a až budeš připravený, stačí mi to říct, dobrá? Jenom jsem chtěl, abys věděl, že na tuhle možnost jsem připravený a opravdu se na ni těším,“ usmál se a políbil ho. Tom omotal jednu svou ruku kolem jeho krku a natiskl se na něj. Cítil se naprosto nádherně. Všechno šlo perfektně.
„Miluju tě, Anisi,“ netušil, kolikrát to za uplynulé dva měsíce řekl. Ale věděl, že před těmi dvěma měsíci to řekl poprvé a myslel to naprosto vážně. Stejně jako dneska.
„Já tebe taky, můj maličký.“
„Hej, ty skřete, dej to sem!“
„A nedám a nedám a nedám!“
Tom slyšel dovádivý smích už z předsíně. Poněkud se zarazil, neboť mu toto dovádění až moc živě připomnělo jeho s Anisem. S malým úsměvem se vydal za zvukem, až došel do kuchyně, kde se, jak si domyslel, právě Bill s Andym hádali o mléko. Jejich kamarád u nich nakonec přece jen zůstal, a zatímco oni pracovali, prohlížel si město nebo jezdil na celodenní výlety na nedaleká zajímavá místa.
„Zlobivej, zlobivej Bill!“ smál se Andy a snažil se všemožně dostat ke krabici s mlékem, Momentálně Billa jednou rukou silně objímal a tou druhou se natahoval po kořisti. Tom se opřel o futra dveří a chvilku scénu před sebou jen pozoroval. Ti dva vypadali šťastní, chycení ve svém světě. Opravdu, až podezřele to připomínalo jeho a Anise. A když se Bill zatočil kolem dokola a on na moment uviděl jeho oči, věděl, že se neplete. Hnědé oči zářily, jiskry z nich přeskakovaly na všechno kolem a Tom věděl, že jeho dvojče je šťastné. Možná, čistě hypoteticky, se bude moct k Anisovi přestěhovat dřív, než si myslel.
„To máme poslední mlíko?“ Bill i Andy sebou trhli a Andy od černovlasého o krok ustoupil. Bill se jen usmál.
„Jo. A buď mi vděčnej, protože já tu právě bojkotuju mléčnou polívku.“
„Och bože, fuj! Andy, že ji ve skutečnosti nechceš vařit?“ Tom vypadal opravdu zděšeně. Pokud bylo jídlo, které opravdu neměl rád, byla to právě tahle polívka. Tato nenávist se zrodila už ve školce, kdy ho jedna velmi přísná učitelka tuto polívku sníst donutila a on se potom pozvracel. Od té doby tuto polívku zásadně nejedl. A jelikož Bill byl jeho dvojče a nesnědl by nic, co jeho bratr tak očividně nenávidí, ani on ji nejedl.
„Jsem snad blbej? Vím, že tu byste mi tak maximálně vylili na hlavu,“ odfrkl si s úsměvem Andy. „Chtěl jsem jenom tady naši primadonu vystrašit,“ dobíral si Billa. „Dneska bude kaše. Nemám náladu vyvařovat se s něčím náročnějším.“
„Andy, ty jsi naše spása!“
„Jo, padám hlady,“ potvrdil bratrova slova Bill a s jakýmsi zvláštním úsměvem vrazil Andymu krabici mléka do rukou. Tom si odfrkl. Bill se na něj tázavě podíval, ale on jen zavrtěl hlavou.
„Můžu ti nějak pomoct, ó mistře kuchaři?“ udělal poklonu před Andym.
„Ale jistě, ubohý pomocníku,“ zatvářil se blonďák povýšeně. „Ukliď myčku.“
Tom se schválně hned po večeři vypařil do svého pokoje. Chtěl něco vyzkoušet. A když ani po půl hodině za ním ani jeden ze zbývajících kluků v domě nepřišel, věděl, že se nespletl.
„Bille?“ vešel do obýváku kolem deváté hodiny. Nemohl říct, že ho překvapilo, že se Bill prakticky celým svým bokem opírá o Andyho. Byla to poloha, ve které většinou oni dva koukali na filmy. Ale překvapivě mu nevadilo, že je to Andy, o koho je Bill nyní opřený. „Můžu s tebou chvilku mluvit? Promiň, Andy, záležitost kapely. Měli jsme to vyřídit už dopoledne, ale já na to zapomněl,“ Tom věděl, že lhát se nemá, ale bylo to lepší, než říct Promiň, Andy, ale potřebuju se svým bratrem probrat váš vztah a to tak, abys u toho ty nebyl.
„Hm,“ zavrčel poněkud neochotně Bill. Velmi pomalu se zvedl a rozešel se za svým dvojčetem. „Tak co ohledně kapely je tak neodkladné, že nemůžeš počkat do zítřejšího dopoledne, až u toho budeme všichni?“
„Nejde o kapelu.“
„Já si to myslel,“ ušklíbl se Bill a sedl si na postel. „Tak o co jde?“
„O tvůj vztah s Andym.“
„Cože?“ vyhrkl Bill, zdánlivě šokovaně. Ale Tom věděl, že to tak nějak čekal. Navíc jeho bledé tváře zrůžověly.
„Ale no tak, Bille. Vždyť ty víš, o čem mluvim. Normálně lidi nenecháváš dostat se tak blízko k tobě.“
„Nechávám! Každý to o mně ví. S každým se hned bavím, jsem ukecanej a společenskej.“
„Jo, ale to hned neznamená, že s tím člověkem sedíš na pohovce, opíráš se bokem o ten jeho a položíš si hlavu na jeho rameno. Vlastně, do teď jsi tohle dělal jenom se mnou.“
„Ale to…,“ Bill se odmlčel. Věděl, že jeho starší bratr má pravdu. „Zlobíš se?“
„Cože?“ Tom překvapeně zamrkal, a pak se rozesmál. „Samozřejmě že ne,“ poplácal ho po rameni. „Jsem rád, že sis našel někoho, kdo na tebe má čas, když já jako bratr žalostně selhávám.“
„Vlastně, právě teď se chováš jako bratr. Doteď ses choval jako bratr, nejlepší kamarád a rodič v jednom. Ale už jsme dospěli do věku, kdy bychom rodiče potřebovat neměli. A kamarádů máme dost na to, aby sis mohl dovolit chovat se prostě jenom jako bratr. Tak, jak to má být.“
„Jo, jenomže my jsme dvojčata a to-“ Toma přerušil Billův smích. Tom se na něj zmateně podíval.
„Říkají, jak jsi po Anisově boku dospěl. Ale stále jsem to já, kdo je z nás dvou dospělejší,“ za tuto poznámku si od Toma vysloužil šťouchanec do boku. Bill se rozesmál. „No co? Musíš uznat, že kluci měli pravdu, když říkali, že jsme na sebe až moc fixovaní. A Anis nás z tohoto fixování vytáhl. Teď už jsme prostě jenom dvojčata.“
„Jo, možná. Ale stejně tě miluju. Víš to, že jo?“ ujišťoval se Tom. Bill se znovu rozesmál.
Nevěděl, čím to je, ale najednou to byl on, kdo byl lehkomyslný jako zamilovaná školačka.
„Jistěže to vím,“ opřel své čelo o to Tomovo a usmál se na něj. „Na tom se nikdy nic nezmění… že?“
„Ne, nikdy,“ i Tom se usmál. Chytil Billa za jednu ruku a propletl s ním prsty. Byla to tichá chvilka porozumění. Znovu oba chápali, jak se ten druhý cítí. „Ještě jsem ti chtěl říct… Anis mi nabídl, abych se k němu přestěhoval.“
„To je krásné,“ Bill opravdu byl nadšený. Věděl, co všechno tato zdánlivě obyčejná nabídka znamená.
„To je. Ale i kdybych s tebou už nežil, náš vztah by to nijak nezměnilo.“
„Vždyť já vím.“
„Takže… Bylo by v pohodě, kdybych se přestěhoval?“
„Tome, už nejsem malé dítě, co potřebuje své dvojče neustále za zadkem!“
„To sice je pravda, ale nic to nemění na faktu, že jsme vždycky prohlašovali, že budem bydlet spolu.“
„Jo. Stejně jako jsme vždycky prohlašovali, že ty jsi ten dominantní, který ve vztahu nehledá city… že?“ opět se rozesmál Bill. „Časy se mění, Tome. A my všichni s nimi. Koneckonců, vzpomeň si na Anise před pár lety. Ty řeči o mně, které vedl… A teď si mě ani nevšimne. Všechno se mění. Musíme s tím počítat.“
„Takže…?“
„Och bože, Tome! Pokud chceš, tak to prostě udělej! Já nebudu nikdy sám.“
„Jo, taky si myslím, že tě Andy samotnýho nenechá,“ zasmál se Tom. „Řekni, Bille… Co to mezi vámi vlastně je? Všiml jsem si, že se k sobě chováte… No, hodně jako já s Anisem. Ale pak se na sebe jen nejistě pousmějete a vrátíte se zpátky ke kamarádskému, ovšem jistým způsobem rozpačitému chování.“
„Víš… Já vlastně sám nevím,“ povzdechl si Bill. Po úsměvu nebyly žádné památky, na jeho obličeji se objevili drobné vrásky. „Je mi s ním opravdu dobře. Stejně dobře jako s tebou, ale zároveň… jinak dobře. Nevím, neumím to pojmenovat. Když spolu mluvíme, třebas o blbostech, cítím se plný čehosi… krásného. A jsem závislý na každém jeho doteku, pohledu. Je to zvláštní, ale strašně pěkný.“
„Miluješ ho,“ zasmál se Tom. Bill se poněkud rozpačitě usmál a se zčervenalými tváři přikývl.
„Teď je jen otázka, co cítí on,“ Tom se jen vědoucně usmál. Otázka? Možná. Ale jemu byla odpověď víc než jasná.
„Ale to už můžeš zjistit jenom ty,“ Tom se od Billa odtáhl a volnou rukou ho jedním prstem cvrnkl do čela. Bill nakrčil nos a oba se rozesmáli.
„Odstěhuj se, pokud opravdu chceš žít s Anisem. Myslím, že posledních pár dní mi bylo jasným důkazem, že nebýt s ním delší dobu, je trest nejen pro tebe, ale i všechny kolem.“
„Hej, zas až tak nesnesitelnej jsem nebyl!“
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
ale byl,Tome,určitě 😀
a já se právě zamilovala do toho druhého páru tady :)♥♥
jůůůů další bazénové hrátky… oni se vždycky tak vyblbnou.. jsou jak malí kluci.. ať mi nikdo netvrdí, že jsou oba dospělí 😀
nabídka stěhování?? to se mi líbí.. představa, jak spolu každý večer jdou hajat d jedné postýlky je moooc krásná 🙂
koukám, že mezi Billem a Andym to začíná jiskřit.. to se mi líbí.. aspoň Bill nebude sám.. i když se budou s Tomem vídat, tak by bydlel sám ve velkém domě.. proto si tam nastěhuje Andyho.. a budou spolu chodit ♥ 0:)
já totoiž počítám s tím, že Tom to stěhování nakonec přijme… přece by nezahodil šanci, být s Anisem častěji 🙂
ta hádka mezi Billem a Andym o to mlíko je skvělá… taková dětská, hravá a přitom tak dospělácká :)… Bill záchranář 😀 chrání je před polívky z mlíka.. to musí být pěknej fujtajblík 😀
a rozhovor dvojčat?? nebyli by to dvojčata aby se při něm nestihli i popichovat 😀 jsem ráda, že to Bill bere tak jak to bere.. že mu to nevadí, že by se Tomi rád odstěhoval.. vždyť říkám.. Bill si tam zase nastěhuje Andyho a všichni budou okej 🙂