Dreamer’s Dream 7.

autor: Spook Bree

Bill nakonec usnul rozvalený a velmi unavený u sebe na posteli. Únava ho tak zmohla, že usnul oblečený. Únava a podivné pocity ho přemohly. Byl zmatený z toho, co se ten den stalo. Nechápal nic. Připadal si jako nové krásné kolo, které se nelíbí jeho majiteli, a ten ho bez váhání uklidí mezi jiné harampádí v garáži.

Billa špatné myšlenky neopustily ani v noci v jeho snech. Zdálo se mu, že tancuje na dlouhé lávce. Najednou se do krásné klavírní hudby, která ho obklopuje, zamotá a spadne do vody. Něco ho táhne ke dnu a Bill nemá šanci vyplavat na hladinu. Máchá rukama, snaží se odrazit ode dna, ale jakási síla ho chce nechat pod vodou. Jako novou hračku, se kterou si budou moct ryby a vodní proudy pohrávat. Najednou k hladině vyplave poslední bublinka. Vodou dolů prosvítá měsíční světlo a Bill je mrtvý.

V tu chvíli se Bill probudí. Jsou čtyři hodiny ráno a jeho oči svítí vyděšeně do tmy v jeho pokoji. Vyleze nemotorně z postele a jede do koupelny. Dá si napustit vanu a přidá do ní pěnu do koupele. Svlékne se z úzkého oblečení a vleze si do vany plné vody a bublinek. Nechává se laskat horkou vodou a hladit voňavými bublinkami, které Billa omamují broskvovou vůní. Bill myslel na to, že za tři hodiny se vyvalí z domu a půjde směrem k tanečnímu studiu. Myslel na to, že se tam uvidí s Tomem a snad z něj dostane, proč ho včera nechal tak, jak ho nechal.

Asi patnáct minut Bill jen relaxuje a uvolňuje se. Brouká si nějakou písničku, kterou slyšel v rádiu, a uvízla mu v hlavě. Lehce diriguje prsty a pak se musí zasmát sám sobě. Kdyby ho teď někdo viděl, asi by se smál. Bill se začne mýt. Umyje si vlasy. Opláchne se a vyleze z vody. Zabalí se do bílého měkkého županu a oholí si nohy.

Pak tiše vyjde, aby mamku nevzbudil, a cupitá k sobě do pokoje. Když chce, není ho ani vidět, ani slyšet. Vytáhne šedo-bílý svetr, úzké modré kalhoty a bílé tričko s americkou vlajkou. Vleze si do boxerek a pak se obleče do zbytku oblečení, které si připravil. Bill vypadá rád hezky. Už od mala měl sklony k tomu o sebe pečovat. Jako malý používal maminčiny pleťové masky a různé krémy a patlal se jimi. Měl díky tomu několikrát hrozné vyrážky, ale to mu nevadilo. Byl rád, když si sáhnul na svou pokožku a ta byla krásně hebká a jemná. Přestal s tím až asi ve dvanácti letech.

Bill si sbalil tašku s trikotem a botami na balet. Vzal z ledničky jednu balenou vodu a dal ji k trikotu. Tašku nechal v pokojíčku a šel do kuchyně. Oloupal a nakrájel si jablko. K tomu si dal celozrnný chléb s lučinou a čaj. Dal si to na tác a šel s tím na malinký balkónek. Sednul si tam na deku a pozoroval obzor. Při tom jedl. Pak rychle vyskočil na nohy a šel si pro MP3ku. Narazil si ji do uší. Byl to krásný moment držet velký hrnek plný mangového, krásně teplého čaje. Usrkávat ho a pozorovat, jak se obloha zesvětluje. Ta krásná chvilka plná klavírní uklidňující hudby a dobré snídaně trvala asi půl hodiny. Pak se mu do uší prodral ohavný nepříjemný zvuk jeho starého budíku. Šel ho vypnout.

Potom vzal z balkónu tác a šel umýt nádobí. Při tom umývání se zamyslel nad Tomem. Ale ne nad tím, že mu motal hlavu, a pak shodil z lavičky a odešel. Přemýšlel nad jeho úsměvem. Nad jeho čokoládovýma očima, které byly krásné a hluboké, zároveň ale také tajemné. Myslel na měkkost jeho rtů. Snažil se přijít na to, proč by jím neměl být unešený, marně. Přemýšlel nad tím, proč by na něj měl zapomenout. Nenašel žádné ne. Žádné záporné odůvodnění jeho otázek. Ze zasnění ho probudila až jeho maminka, která se divila, že Bill už je vzhůru. Uklidil nádobí a šel se nalíčit. Dal si bílé stíny, řasenku a trochu tužky na oči. Potom, sám se sebou spokojený, vyšel z koupelny. Zamířil k sobě do pokoje pro tašku. Vzal MP3ku, mobil, jablko a odešel z domu.

Chtěl se malinko projít a tak dneska šel pěšky. Měl čas v tom, nebyl problém. Zastavil se u právě otvírající trafiky a koupil si časopis o módě. Strčil ho do tašky a pomalu šel dál. Poslouchal krásnu houslovou hudbu, která se mu moc líbila. Přemýšlel, kam to jednou dotáhne. Snil nad tím, že by byl rád známý tanečník. Snil o velkém aplausu lidí a o růžích, padajících k jeho nohám. Pomalu došel až do studia. Tam už pár jiných bylo a s radostí ho uvítali. Trošku se divil, ale byl rád. Začal se převlékat do dresu, když tam vešel Tom.

TOM:

Vejdu dovnitř a jdu k volné židli. Všimnu si Billa, jak se tam protahuje. Pousměju se, ať se hezky snaží, hošánek. Sám si vlezu do trikotu a obuju se. Sám se pak rozcvičím. Bill mým očím neunikne ani na chvilku. Musí to cítit. Je pořád červenej a uculuje se jak malej. Ale líbí se mi to. Když zavolají, že už máme jít, stoupnu si a jdu. Když pomalu procházím okolo Billa, neodpustím si lehce ho pohladit ho po zadečku a s úsměvem jdu dál.