autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
BILL
Zlehka zaklepu a pak sáhnu po klice. Zmáčknu ji a otevřu tak dveře. Raději se dívám do země. Nechci snad radši ani vědět, co mě čeká. Protože to, co bych si přál, aby mě čekalo… mě stejně čekat nebude. Tak tedy vkročím. Mám na sobě to, co mít musím. Nějaký černý obleček. Spíš jsou to jen boxerky, ale trošku jinak dělané. Naštěstí přes sebe mám župan. Je mi v něm lépe. Ani se nepodívám nahoru, pouze za sebou tiše zavřu dveře a pak zvednu trošku hlavu. V pokoji je tma, naprostá tma.
„Dobrý večer,“ pošeptám tiše a rozejdu se k posteli, kde někdo sedí. Ale opravdu není vidět. Žaluzie jsou zatažené. Nic se neozve. Jen se rozsvítí lampička. V ten okamžik zpozorním. Když vidím siluetu a už i obličej, naprosto ztuhnu. To se mi asi jen zdá. Asi jsem už vážně paranoidní, a navíc i cvok. Na posteli sedí Tom, je opřený o lokty a lehce se usmívá. Ten úsměv… On. Tolik mi chyběl. Ale stále nevěřím tomu, že na té posteli leží právě on. Co tu vlastně dělá? Proč si mě jednoduše nezavolal? Proč si mě objednal na pokoj? Zůstanu stát s otevřenou pusou. Pomaličku přešlápnu.
„Tome,“ zašeptám do ticha.
„Ahoj,“ usměje, se ještě víc a rovně se posadí. Se zaujetím si mě prohlíží, až nakonec lehce poplácá na postel, abych si k němu přisedl. Mám, nemám? Stejně to nevydržím. Jen pár vteřin na něj zírám, ale pak se rozejdu rychle k posteli a přisednu si k němu.
„Tome,“ zopakuji znovu. „Ahoj… Ah bože,“ vydechnu úlevně a bez jakéhokoli optání ho obejmu. Tohle jsem sice opravdu nechtěl, ale uvnitř je to silnější. Nedokážu mu odolat. Zvlášť teď. Tolik jsem se o něj bál, že se mu něco stalo. A ten pitomeček si tu leží v klidu na posteli a usmívá se na mě.
„Ahoj,“ rozezní se místností jeho zvonivý smích. Stáhne kolem mě paže a dá mi malou pusu do vlasů. „Nečekal jsem až tak pěkné přivítání.“ No, to je trošku trapné. Ale nevadí. Já to držet v sobě nechci.
„Já… Omluv mě. Jsem tak rád,“ odtáhnu se od něj trošku a zahledím se mu do očí. Doslovně se v těch jeho čokoládách topím. A rád.
„Doneslo se mi, že máte zase akci, tak jsem se rozhodl tě zachránit,“ usměje se. To sem přišel jen proto, aby mi doopravdy zachránil prdel? To nemusel. Tolik jsem si naivně už říkal, že jsem mu mohl třeba chybět. Ale zřejmě to platí jen z mojí strany.
„Aha. Tos nemusel,“ pousměji se trošku. „Ale děkuju.“
„A mimochodem…“ zahrabe v kapse. Vytáhne bankovku. „Myslím, že sis to nechal u Harryho,“ začne se smát. Zase už začíná…
„Ne, to jsem tam nechal a schválně. Je to tvoje, nechej si to. Já opravdu žádné peníze nechci.“
„No… ale teď jsi tady, takže teď ti opravdu patří,“ pousměje se a vloží mi je do ruky.
„Já si to nevezmu, Tomi,“ vrátím mu to zpátky do kapsy a zakroutím hlavou. „Nechci od tebe ani pětník. Nemám si to proč brát, nepatří mi to. A opravdu to nechci. Neuraz se, ale mě by to urazilo.“
„No… teď tu spolu budeme trávit aspoň hodinu, za kterou by sis jinak mohl vydělat dost peněz. Já tě od toho zdržuji… opět, takže si to vezmi. Jestli si to nevezmeš, už s tebou nikdy nepromluvím,“ ušklíbne se.
„Takže…“ dám si ruce v bok, „ty ses mě rozhodl vydírat?“ uculím se.
„Třeba,“ zasměje se. Už déle neváhá. Strčí mi bankovku za výstřih županu a zase mě obejme, abych se nemohl ani pohnout. „Opovaž se si to vytáhnout,“ zabručí mi tiše u ucha.
„Stejně si to nenechám,“ pousměji se a natisknu se k němu. Aspoň nějaká příležitost, jak se ho dotýkat. „Tomi… Kde jsi byl celých těch 14 dnů?“
„Potřeboval jsem vypustit. Letěl jsem za rodinou do Ameriky,“ řekne jen tiše a hladí mě po zádech. Pokud je to pravda, opravdu mě to těší. Potřeboval to. Změnit prostředí, pobavit se, relaxovat. Měl jsem obavy, že ho Robert jakkoli zaměstnal.
„Tak to jsem rád,“ brouknu a lehce k němu přivoním.
„Věříš, že jsi mi chyběl?“ řekne najednou potichu. Říká to jen z donucení, nebo proto, že by tomu tak opravdu bylo? Pokud tomu tak opravdu bylo, upřímně mě to těší. Koho by to také netěšilo, že.
„Věřím. Ale věř tomu, že ty mně víc,“ usměji se tichounce, „děkuju,“ pohladím ho po hlavě.
„Za co děkuješ?“ chce se odtáhnout, ale přitáhnu si ho k sobě o něco víc.
„Že to říkáš, že jsi to tak cítil. Je to hezké slyšet. Těší mě to od tebe.“
„Aha,“ špitne a dá mi malou pusinku na krk. Znovu mě začne hladit po zádech. Je to tak uklidňující.
„Stýskalo se mi, strašně,“ vydechnu a nasaji znovu jeho vůni.
„Mně taky, Billy,“ zašeptá mi u ucha a položí mi hlavu na rameno. Začnu ho po ní zlehka hladit a prohrabávám se jeho copánky.
„Bál jsem se o tebe. Netušil jsem, co se děje.“
„To nikdo,“ hlesne a tiše zapřede pod mými dotyky.
„Měl jsem chuť jít i za Robertem. Ale pak mi došlo, že by mě asi zabil,“ špitnu s lehkým úsměvem.
„Jsem rád, že jsi to neudělal,“ zasměje se a dá mi další malou pusinku na krk.
„Mm,“ oddechnu spokojeně a trošku se napřímím, abych na něj viděl. „Měl bys ode mě pokoj.“
„Myslíš, že kdybych od tebe chtěl mít pokoj, tak se kvůli tobě vracím z USA? Neblázni,“ šeptne a jen tak klidně si o mě opírá hlavičku. Chce, abych brečel nebo co? Jsem přecitlivělý.
„Dobře, dobře,“ usměji se a opřu si svoje čelo o to jeho a jen na něj upřeně koukám. „Už to nechci zažít…“
„Pšššt,“ usměje se jen. Slabě kývnu a pak sklopím zrak. Palcem přejedu po jeho tváři. Přeruší těch pár centimetrů mezi námi a něžně přiloží své rty k mým. Tohle jsem si tolik přál, toužil jsem po tom. Hned zavřu oči a opatrně ho políbím. Nasaji jeho spodní ret. On mi naopak nasaje horní. Rozeznám na jeho rtech nepatrný úsměv. Jemně mě políbí a pak se poodtáhne. Když se poodtáhne, poodtáhnu se taky a slabě se usměji.
„Jsi si jistý tím, co děláš? Už nejednou jsi řekl, že je to naposled.“
„Přemýšlel jsem. Hodně jsem přemýšlel. Sice je to pro mě pořád něco divného a nového, ale… už jsem se nějak smířil s tím, že jsem asi gay nebo alespoň bisexuál. Taky jsem se smířil s tím, že jsi striptér a je mi to jedno. Vážně jsem nad tím hodně uvažoval a teď, když jsem s tebou, připadá mi, že jsem byl pryč snad měsíc,“ pousměje se. Oh, tak to je překvapení. Jsem rád, že o tom přemýšlel. Ale že to vedlo až k takové rapidní změně názoru, to bych nečekal. Samozřejmě jsem rád. Ale nechci, aby díky mně byl něčím, čím být nechce. Myslím, že tím si procházel doteď a prochází dál s Robertem. A já nechci být nikdy… nikdy jako on.Celkem hodně mě překvapí. Jen se na něj dívám a mlčím.
Až po chvilce se dám do řeči.
„Ah, já nevím, co přesně na to říct. Nechci tě do ničeho nutit. To musí být spontánní,“ pošeptám a pohladím ho po tváři. „Víš, jsem za to moc rád. Ale mám z toho strach…“ snažím se něco málo vyčíst z jeho očí. „…a ano, jsem striptér. A rád bych ti jen řekl, že tohle je poprvé a naposled. V co nejbližší době si chci najít něco jiného. Nechci v tomhle pokračovat. Tahle práce byla jen odpověď na bezmocnost a bezradnost.“
„Tak dej výpověď ihned. Prosím…“ zašeptá naléhavě a jemně mě políbí.
„Ale já si musím najít práci. Pak mohu odejít,“ otřu se mu o rty. „Potom bude všechno jiný.“
„Můžeš být zatím u mě. Jen odtud odejdi. Prosím. Kvůli mně,“ šeptá, přičemž se mi dívá zpříma do očí.
Proč mu to tolik vadí, že tady pracuju? Já musím být smířeným s tím, že je to vrah. Že pracuje pro naprostého gangstera. Ale to je asi v pořádku. Rozdíl a opravdu velký rozdíl je v tom, že já oproti němu můžu odejít. On bohužel ne. A to je to, co mě tolik štve. Chci ho odsud dostat.
„Tolik ti vadí tahle práce?“ zeptám se.
„Hrozně,“ povzdechne utrápeně, „prosím…“ zopakuje už poněkolikáté.
„Proč, Tome?“ zašeptám. „Já se budu snažit. Já tohle nikdy, přísahám, že nikdy dělat nechtěl, ale nezbylo mi nic jiného.“
„Já ti věřím, ale… vadí mi, když na tebe ostatní koukají a pokřikují po tobě. Asi jsem moc majetnický, i když nejsi můj a já nevím. Jsem celkově poslední dobou divný. Ale to, co si přeju už od chvíle, co jsem dorazil domů, je to, abys nechal téhle práce a raději se nastěhoval ke mně, hm. Já vím, že je brzy a tak, ale tohle je jiná situace než v normálním vztahu, ne?“ pousměje se nejistě. Nad slovem ‚vztah‘ se celkem pozastavím. A celkově jak uvažuje. Jako by to chtěl všechno změnit. Jako by snad chtěl říct, že ‚ty a já‘ už nechce, nýbrž chce ‚my‘?
„Tome,“ vydechnu ztěžka. „Já tomu rozumím, jen mě to zaráží. Jak bys popsal tenhle vztah? Nebo spíš… jak bys ho chtěl popisovat? Jaký bys chtěl vztah?“ zeptám se upřímně.
„Proč máš, bože, tolik otázek,“ povzdechne a odtáhne se. „Já sám jsem z toho stále zmatený.“
„Omlouvám se. Já jen… taky o tom musím pořád přemýšlet.“
Jen se na mě podívá, až mě nakonec pohladí po koleně. Nic neříká jako by čekal na odezvu.
„Přestaňme se o tom bavit. Já si myslím, že bude ještě mnoho chvilek, při kterých můžeme tohle řešit. Já tě… potřebuju,“ pošeptám, nahnu se k němu a otřu se mu letmo o rty. Vydechnu na ty jeho sladké rty teplý vzduch a olíznu se. Tom toho využije, a hned mě celkem hladově políbí.
„Běž dát výpověď na hodinu,“ povzdechne ještě naléhavějším tónem než předtím, jako by se mi snažil stále něco naznačit.
„Nechám to na zítra. Stejně mám obavy, že mě nepustí,“ šeptnu a posadím se blíž k němu. „Ale teď na to nemysli, prosím. Mysli teď na tuhle chvilku,“ špitnu. Mám na něj vysloveně chuť. Nechci se hned hrnout někam dál, ale chci ho u sebe aspoň trošku víc cítit. Chci si zase připadat, že mu patřím.
Najednou se Tom zvláštně usměje.
„Hm?“ podzvednu obočí.
„To mi teď tak došlo, že jsem zákazník, že…“
„…máš právo toho využít,“ pošeptám. Nechci, aby využil toho, že je zákazník. Chci, aby využil toho, že tu jsem a že má možnost cokoli udělat. Chci vidět, že po tom touží.
„Ne… Já… nechci být jako oni. Nechci dělat něco, co nechceš,“ zavrtí nepatrně hlavou. Je roztomilý. A dokonce takový, jakého jsem si ho vysnil. Je to Tom, starý Tom.
„Mám nápad,“ brouknu.
„Jaký?“
„Dělej, co se ti zlíbí. Ale když nebudu chtít, přestaň. To je velký rozdíl oproti ostatním. Navíc já… nechci, abys dělal něco jen proto, že sis mě zaplatil. Přál bych si, moc bych si přál, kdybys udělal cokoli proto, že ty to chceš, že po tom toužíš. Ale moje přání je až moc velké a já jsem si toho vědom.“
„Bille…“ usměje se a lehkým pohybem mě pohladí po tváři. „Známe se krátce, ale oba víme, že od začátku mezi námi bylo něco víc. Vím to celou tu dobu, nejsem pitomý. Jen jsem si to snažil nepřipouštět. Teď když jsem se se vším smířil, možná by ses divil, jak to všechno cítím.“
Dnes se Tom zřejmě opravdu rozhodl překvapovat mě. A to každou minutu. Nestačím pobírat ty náhlé změny. Je toho tolik. A je to tak krásné, že nedokážu uvěřit tomu, že by to byla pravda.
„A já bych si strašně moc přál vědět aspoň malou část z toho,“ prosebně na něj koukám.
„Copak ti to není dost jasné, když jsem se za tebou vrátil?“ usměje se trochu křečovitě a políbí mě.
„Mmm,“ obejmu ho kolem krku a oplatím mu to. „Jen se to nádherně poslouchá. Ale tohle nevysvětluje vše. Až přijde ta správná chvíle, věřím tomu, že mi to řekneš sám. A já tobě taky,“ šeptnu a nepatrně si začnu lehat zároveň s ním. Jakmile to zaznamená, sevře mě v náručí a položí se na záda. Začne si hrát s mým horním rtem. Jemně ho líbá, saje, cucá, kouše a natahuje. Usměje se a znovu mě do rtu jemně kousne, po čemž ho co nejjemněji políbí.
„Sss…“ usyknu a olíznu se trošku, čímž se jazykem dotknu i jeho rtů. Tolik mě provokuje. Mazlivě mi s mírnou provokací obkrouží jazyk svým a znovu mě políbí. Trošku se do toho polibku pousměji, ale jinak se plně soustředím. Vychutnávám si to.
Sjedu mu rukou po těle a jazykem si začnu probojovávat cestu do jeho úst. Se smíchem se brání a doslova šermuje jazykem před jeho ústy. Nakonec mě ze sebe povalí a zalehne mě. S úsměvem mě znovu zase jen políbí. Udělám to ještě jednou. Jakmile se začne zase bránit, využiji toho a skousnu mu povystrčený jazyk mezi zuby. Po chvilce ho něžně obkroužím tím svým. Bříšky prstů mu začnu přejíždět po jeho jemné pokožce. Je jako sametový. Občasně ho políbím, ale hlavně si s jeho jazykem hraji mimo ústa. Konečně se mi podvolí a spolupracuje. Ucítím jeho dlaně na zádech. Pomalu se sune níž k mému zadečku. A tentokrát jej nechám, nevadí mi to. Je mi to naopak příjemné. Proto se hned trošku zavrtím.
„Nevrť se nebo zas budu vzrušený jako prase,“ oznámí mi tichým smíchem. Vklouzne mi pod župan a začne mě bříšky prstů hladit po nahých zádech.
„A to vadí?“ usměji se tiše a na just začnu pozvedávat opravdu zlehka pánev proti té jeho. „Navíc, nejde se nevrtět, když tohle děláš,“ oddechnu a zalapám trošku po dechu.
„Hm,“ vzdychne mi tiše do úst. „Sundej si ten župan. Chci se tě dotýkat,“ zašeptá předtím, než mě hladově políbí. Je najednou tak uvolněný a mazlivý. Takhle se mi líbí. Když dělá to, co chce, ale bere na mě ohled.
„Tak mi ho sundej ty. Další možnost, jak se mě dotknout,“ pošeptám a zkroutím se pod ním ještě víc. Tak svůdně na něj při tom koukám. „A to tvoje oblečení se mi ale teď taky vůbec nelíbí. Zakrývá to, co by mělo být vidět. To pěkné,“ začnu mu vyhrnovat tričko. Pomůže mi ho sundat a pak mi rozváže župan. Shrne ho ze mě a začne mi ho stahovat i z ramen. Nadzvednu se, aby mu to šlo lépe, a pak už jen pohodlně ležím zapřený o ruce a sleduji ho.
„Pojď ke mně,“ šeptnu chtivě. Neváhá dlouho. Přitiskne svoji pevnou hruď ke mně, jak se na mě položí a začne mě vášnivě líbat. Hned rukama vyjedu po jeho zádech a zaryji do lopatek trošku nehty. Všechno mu to oplácím, snažím se mu ukazovat, jak moc po něm toužím. Zafuní a přetočí mě na sebe. Pak nás oba vytlačí do sedu. Přestane pohybovat rty a jen si hraje jazykem uvnitř mých úst. Přejíždí mi přes zuby, až začne šimrat špičkou jazyka můj jazyk. Uvolním se a dost zřetelně mu vzdychnu do úst. Trošku mu po stehnech sklouznu a usadím se v jeho klíně. Hned se začnu pohupovat a nadzvedávat, aniž bych ho chtěl nějak vzrušit. Jde to samo od sebe.
Ani mi pořádně nedochází, co se právě děje. Že právě dělám to, co chci s člověkem, kterého chci. Jak neuvěřitelné.
Celkem silně mi sjede nehty po zádech a zavzdychá. Znovu začne pohybovat rty, zatímco se jazykem vpíjí stále hlouběji a hlouběji ke mně do pusy. A to jsem přesně chtěl. Co nejprocítěnější polibky. Vycházím mu vstříc. Dávám do toho doopravdy všechno. Za neustálého líbání ho hladím, pořád se potřebuju dotýkat jeho těla. Je jako skleněná panenka, na kterou se bojím sáhnout, abych ji náhodou nerozbil nebo jí něco neudělal. Po chvilce v jeho rozkroku už začnu celkem narážet. Cítím ho a dost dobře. Jednou rukou mi sjede na zadek a začne mi v přírazech ještě pomáhat. Už hlasitě funí a vzdychá mi do pusy. Každý dotyk i polibek je tak intenzivní. Ryje mi nehty do zad a celé tohle je takové divoké a vášnivé. Každou chvilkou je stále divočejší a dychtivější po mně, po mých polibcích a dotycích. Tolik mě vzrušuje, jak vzdychá. Jak je divoký a chtivý. Už jen to, jak si mě k sobě sám tiskne a přiráží a tře se o mě. Dohání mě to k šílenství. Snažím se ho co nejvíc uspokojit, ale zatím ne rukou. Chci se jen hýbat a třít. Chci ho provokovat. Líbám ho pořád tak rychle a chtivě. Proplétám pořád jazyk s jeho. Potřebuju vědět, že mě cítí, že mě chce.
Zadečkem na něj začnu víc dosedat a svým rozkrokem tlačím na jeho rozkrok víc a víc. Nepřestanu se na něm ani na okamžik vrtět. Hlasitě mi zasténá do rtů. Celá záda mě začnou štípat, jak silně mi do nich ryje nehty a škrábe mě po nich. Silně mě stiskne na boku, a aniž by se jen trošku odtrhnul, položí nás. Zůstanu ležet na zádech. Jakmile se na mě položí, tření rozkroků začne být ještě mnohem intenzivnější. Je tak sexy, když se sám snaží, aby se o mě co nejvíc třel, sám si dopomáhá. Je na něj dokonalý pohled. A ty jeho napnuté kalhoty. Zdá se, že mu je budu muset vážně stáhnout, jinak budu muset ještě zašívat. Ztěžka vzdychnu a začnu k němu prudce přirážet. Oba jsme vzrušení a hodně. Ne, tohle se už nedá vydržet. Chci ho cítit.
Nakonec jednou rukou sjedu do jeho rozkroku a začnu mu rozepínat pásek. Trošku se nadzvedne, aby mi to usnadnil, takže pásek je raz dva rozepnutý. Pak zatáhnu za zip a položím si ho zase na sebe a přitlačím rozkrokem na ten jeho. Celkem rychlým pohybem mu ty kalhoty i s boxerkami stáhnu o trošku níž. Za dlouhou dobu se poprvé odtrhne od mých rtů.
„To už… bolí,“ vzdychne tiše… spíš to až zakňučí.
„A… můžu?“ podívám se na něj tázavě. Záleží na něm, co si vybere…
„Ty můžeš cokoliv,“ vydechne mi na rty horký vzduch a nasaje mi dolní ret. Znovu při tom vzdychne, aniž bych se ho dotknul. Musí být tak zatraceně vzrušený. A to se mi líbí. Chci, aby si tohle užil. Nechci, aby to byla rychlovka na 10 minut. Utěším ho trošku delším polibkem. Nakonec se posunu tělem níž a rty mu začnu laskat krk. Rukou při tom sjedu do jeho klína a jeho chloubu pevně chytím. Oh sakra, není vážně nijak malý. Spíš naopak. Doslova zakňučí a hlasitě vydechne. Už je tak velký, tvrdý a nateklý. Hned začnu táhlými pohyby zpracovávat jeho penis. Palcem kroužím po špičce, přičemž ho pořád tak masíruji a mačkám. Okamžitě začne jeho špička penisu vlhnout a stále nabývá na objemu. Hlasitě zasténá a trochu se odkloní v náznaku, abych si vlezl na něj. Čehož využiji a vylezu zpod něj. Sesunu se níž. Vlezu si mezi jeho nohy a roztáhnu mu je od sebe. Jen mu ještě trošku stáhnu kalhoty, aby mi nepřekážely. Hned ho zase vezmu do dlaně a začnu mu ho honit. Pořád sleduji jeho výraz. Tváří se perfektně. Rty má pootevřené, oči přivřené a nahlas sténá. Sem tam zakloní hlavu. Už jen proto nedokážu přestat. Nikdy jsem si nic neužil tak jako tohle. Můžu ho uspokojit, a to je pro mě to nejlepší. Mám dobrý pocit z toho, že se mu to líbí a dává mi to znát. Ani není třeba ho držet. Jen si ho přidržím u kořene.
„Dívej se,“ pošeptám potichu a vtisknu mu polibek na vnitřní stranu stehna, a hned potom na jeho varlata. Kouknu se, jestli se dívá. Když vidím, že ano, nahnu se víc k němu a stáhnu mu zlehka předkožku a jazykem tak přejedu po jeho obnaženém žaludu. „Mmh…“ Pak pustím a začnu mu tu předkožku stahovat jazykem, pořád tak jemně jazykem zajíždím pod tu jemnou kůži a sleduji ho při tom. Vyžívám se v tom.
„Bože…“ zasténá a celý se zachvěje. „Já na to…“ polkne, „…nemůžu koukat. Nebo se fakt udělám,“ řekne stěží. Položí hlavu a postřehnu, jak nehty ryje do prostěradla.
„…věř mi, že zabráním tomu, aby ses teď udělal,“ odpovím a začnu mu tu špičku sát a špičkou jazyka se začnu cpát do toho uzoučkého otvoru.
„To-to…“ zakoktá se a hlasitě vzdychne. Kousne se do rtu a zhluboka se snaží dýchat, ale očividně se mu to moc nedaří. Dýchá opravdu přerývavě a občas se skoro až dusí. Hruď se mu splašeně zvedá a každou chvilkou cuká pánví při každém mém dalším doteku. Chytnu mu rukama boky, aby se tolik necukal. Po chvíli mu umožním poznat tu vlhkost a teplo mých úst. Mám pocit, že jestli začne přirážet, tak se udusím. Ale zřejmě bych se dobrovolně udusit nechal. V tomhle případě rozhodně.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Oh, ukončit to v takové chvíli? 😀 To néé 😀
Moc se těším na dašlí díl 🙂
ááááááááááááááááá rýchlo pokračko :DDD
Chci přidat komentář a zrovna mi vypadne internet, fakt hrůza tohle… 😀
Myslím, že jeden z nejpodařenějších dílů a jak už jsem napsala pod minulý díl, jsem ráda, že jsem si jedenáctku přečetla dneska ráno, protože čekat tři dny na TOHLE, to by byla moje smrt… 😉
Ale bylo to úžasné, Tom byl velice pozorný a je dobře, že už konečně ví, na čem je a co doopravdy chce. Jenom to, že se vrátil z druhého konce světa kvůli Billovi, svědčí o mnohém a bylo to moc krásné, když to řekl. A okamžik, kdy si uvědomil, že je na pokoji jako zákazník a může toho využít, mě nejvíc pobavil, čekala jsem, že když už jsou tam spolu sami, k něčemu většímu určitě dojde. Useklé je to ve správné chvíli, ale myslím, že si každý z nás snadno dokáže představit, co bude následovat na začátku příštího dílu, na který se už teď moc těším. Tahle povídka mě uchvátila, vždycky se nemůžu dočkat, až se tu objeví pokračování, baví mě tohle číst a prožívat to s nimi ♥
Snad si Bill co nejdříve najde lepší zaměstnání a z podniku ho pustí, ale něco uvnitř mě mi říká, že jen tak lehké to nebude… :-/
HOOOOOOOOOOOOOONEEEEEEEM DÁÁÁÁlll!!!!!!VOLAAAAM O POMOCCC!!!!POMOOOOCCCC……Já to už do dalšího dílu nevydrźím je to uplné WOW povídka…a pak vysvětli lekárum,že jsem zemrela na nedočkavost jo??
Věděla jsem to!! No… Spíš jsem v to doufala… Doufala jsem, že tam bude Tom, ale že se to bude vyvíjet až takhle dobře!!! Hrozně se těším na další díl!! Tenhle byl useknutý doslova v tom nejlepším! :)))
Takhle to useknout?! 😀 Honem další díl!! 😀 😛
dokonalej díl, jako vždycky ;))* miluju tuhle povídku, ostatně jako všechny ff od Mischi ;)) … už se nemůžu dočkat dalšího dílu, je to useknutý fakt skvěle :DD .. prostě skvělej dílek ;))* ♥
Absolutně skvěle popsaná první část sexu 😀 Ale teda naštvalo mě, že je to takhle rozdělený… To si pak člověk tak neužije, musí to přečíst ještě jednou… Teda aspoň já. Sakra já se těšim 😀
Jo a jinak si myslim, že to Bill s tím odchodem nebude mít tak jednoduchý… :/
Ráchlo další diel..je to bomba! 😀 …
Ne ne ne nééééééé! ^^
Takhle to ukončit v takové chvilce. OMG! To je týrání! 🙁 😀
Je to uplně úžasný, jsem do toho fakt zažraná, čtu, čtu a najednou poslední tečka a neni co číst! xDD .. Ale teda, je to doopravdy perfektní! Těším se na pokráčko!… 🙂
owww,no to se snad ani nedá vydržet do dalšího dílu,perfecto!!! xDD
bože holky tenhle díl byl snad nejlepší z celé povídky. jak si to Tom konečně přiznal… jen se obávám, že Robert s výpovědí asi souhlasit nebude a že jestli ji Bill dá přes den, kdy tam Tom nebude, tak aby ho Tom večer nenašel v brutálně zuboženém stavu… ne, já se asi opakuju, ale tohle je skutečně jedna z nejhezčích a nejpovedenějších povídek, které kdy byly na tomhle blogu zveřejněny! dlouhé díly, promyšlený děj, reálně popisované… nádhera!!!
Božeee ja chcem ďalej!!! 😀
no holky jděte do háje! 😀 v nejlepším??? doslova! 😀 to se nedělá! :D:D
jsem tak ráda, že tam byl Tom. 🙂
😀 honem další díl nebo se zbláznííííííím 😀 😀
božeeeeeeeeeeeeeee budu vraždit..takhle to useknout..no jako honem další díííl..jinak se picnu…dáváte mi zabrat :D:D
kurva to byl zasraně uchvatnej díl !!! pane bože to bylo TAAAK !!!! ÁÁÁ :O