autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Ty vole… Uh kurva… On má tak malou pusu. No… nebo spíš já velkýho juniora. Stáhne rty ještě víc kolem mého penisu a sjede, co nejníže může. Žaludem narazím do zadní stěny jeho krku. V tu chvíli se začne trochu dávit. No tak to jsem čekal, že ho strčí dál. Dobře, uznávám, že jsem na jeho pusu velký, ale myslel jsem, že už má cvik. Jakmile se ale začne trochu dávit, kolem penisu se mi rozlije v jeho puse mnohem víc teplých slin.
„Kurva…“ zakloním hlavu a silně stisknu v dlani prostěradlo. Nejradši bych ho začal rvát na kusy. To je sakra slast. Připomíná mi to zasunutí do pěkně vlhký kundičky. Až na to, že tady mám k dispozici ještě ten dokonalý jazyk s ještě dokonalejším piercingem. Uh. Bill mě trochu z pusy vypudí, ale po chvíli mě nechá zajet stejně daleko jako předtím.
„Skousni…“ vyřknu své přání dřív, než si stačím uhlídat tu svoji proříznutou hubu. No co… Určitě měl už i úchylnější požadavky. I když se Bill na chvíli zastaví, znovu přirazí hlavou do mého klína a pak skousne. Ne moc silně, má strach. Bezmyšlenkovitě hlasitě zasténám nad tou slastí. Sjedu si rukou na podbřišek a trochu přimáčknu. Bože, bože… Skousnu si ret a zafuním. Jsem už sakra tak vzrušený. Potřebuju se vystříkat. Sjedu rukou ještě níž na Billovu tvář, odkud se přesunu do vlasů. Trochu ho odtáhnu. Nerad bych, aby se udusil. Jen se děkovně pousměje a pokračuje. Rukou mi začne bloudit po podbřišku a na vnitřní straně stehen. Pořád mě hladí, ale hlavou se stále zmítá. Nejradši bych ho chytil za hlavu jako většinu těch děvek před ním. Proč bych vlastně nemohl. Vždyť je zvyklý, ne?
„Počkej,“ zastavím ho a prohrábnu se mu vlasy. Podívá se na mě. Trochu se po posteli odplazím, čímž mě musí vypustit z pusy. Kleknu si na kolena a vytáhnu si ho k sobě. Takhle mu budu moct lépe přirážet do pusy.Políbím ho a pak se mu vpiji jazykem do jeho pusy. Obkroužím jeho jazyk svým. Cítím svoji chuť. Bill se trošku usměje.
„Mm,“ začne jazykem kroužit kolem mého a neustále mě nechává ochutnávat sám sebe. Polykám své sliny smíchané s jeho slinami i mojí chutí. Musím se usmát. Je to zvláštní směs chutí. Baví mě hrát si v té jeho vlhké pusince. Proto ho stále jazykem provokuji a zajíždím, co nejdál dokážu. A to se mu očividně líbí. Přitiskne se silně ke mně a vzdychne. Víc pootevře pusu a nechává mě vplout co nejdál. Jen jazykem občas šťouchne do mého. Když si vyhraji, opustím jeho pusu a přes koutek rtů se přesunu na jeho čelist. Mokrými polibky pomalu dolezu až k jeho oušku.
„Vykuř mě,“ zašeptám a políbím ho na ucho. Pak špičkou jazyka přejedu přes ušní lalůček. Jen zaslechnu, jak trošku oddechne, a pak se automaticky začne sunout tělem dolů. Povedlo se. Vjedu mu rukou do vlasů a přichytím ho za hlavu. Do druhé ruky uchopím svého juniora a vsunu mu ho do pusy. Mmhmm, to teplo a vlhkost. Teď už jen předveď, co umíš. Hned ho pojme a začne mě kouřit. Rty semkne k sobě. Jo, bože, to je ono. Dám jednu ruku v bok, abych se mohl trochu podpírat, druhou ho stále držím. Začnu mu přirážet do pusy. Snažím se ovšem s citem. Nechci mu ublížit, i když bych měl. A on to poslušně přijímá a kouří. Nechává mě, abych přirážel. Rukou mi začne dráždit varlata. Oh, to bolí. Už to ze sebe musím dostat. Zavřu oči a snažím se myslet jen na hezké věci, na ty chvilky s Billem. Plnou vůlí ignoruji kameru v pravém rohu, i když vím, že nás určitě sleduje Robert. Přemůžu v sobě ten ochranitelský pud, chytím ho za vlasy a začnu mu pořádně hýbat hlavou, ať už to máme za sebou. Nechci tohle dělat, z celého srdce nechci. Ale musím. A čím větší na to bude podívaná, tím větší je šance na jeho bezpečí. Bill mě chvíli nechá, ale když trošku přitlačím, zabručí.
„Kuř…“ přikážu mu. Přitáhnu ho ještě víc k sobě a přirážím opravdu silně. Pokaždé mu narazím do zadní stěny krku. Tohle mě opravdu nevzrušuje, ale mé tělo bohužel reaguje jinak než mysl.
Ucítím silné cukání v penisu. Ale to se začne cukat i Bill a trochu se odtáhne. Sakra, ne, ne, ne. Bille, přestaň, ať už to máme za sebou. Nepustím ho. Naopak ho chytím ještě pevněji a naposledy několikrát přirazím. Pak už mě zaplaví omamná slast orgasmu a já mu začnu plnit pusu svým spermatem. Zavřu oči a zakloním hlavu. Neubráním se hlasitému zasténání. Díkybohu. Bill ještě sám několikrát přirazí, aby tuhle slast prodloužil, a pak se odtáhne. Otře si pusu a trošku se ode mě odtáhne. Zůstanu tam jenom tak klečet se zavřenýma očima. Nevím, co mu říct nebo udělat. Musím se psychicky připravit na to, co nadejde.
Máme to za sebou.
„Asi mám natržený koutek,“ pousměje se trošku Bill. „Nemusel jsi tolik přirážet.“
„Sorry,“ řeknu jen. Tak strašně se mu chci omluvit a obejmout ho, ale… „Lidský pudy.“ Začnu si natahovat boxerky i kalhoty. Chci odtud zmizet co nejrychleji, abych mu nemusel říkat zbytečně věci, které mu ublíží.
„Jo,“ šeptne a zůstane na mě koukat. „Ty už… jdeš?“ Nechci jít, chci tu zůstat a oplatit ti to.
„…proč by ne?“ pozvednu obočí a vylezu z postele. Zapnu si pásek a vezmu do ruky triko. Bill na mě kouká naprosto zaraženě. Ne, ne, ne. Sakra!
„A to je… jako všechno, co mi řekneš? Teď prostě odejdeš?“
Beze slova si natáhnu triko přes hlavu, přičemž se připravuji na další ránu. Vlastně čekám, že mi brzy jednu vrazí. Nedivil bych se mu. Má na to právo.
„Vždyť jsem ti dal prachy už na začátku,“ zatvářím se nechápavě. Jak já se za tohle nesnáším!
„Ty sis mě přišel jenom zaplatit, užít si a… jdeš?“ Co mu na to mám říct? Mám říct, že ano, abych se rozbrečel? Nedokážu se mu ani podívat do očí. Nedokážu se na něj podívat vůbec. Nechci vidět, jak brečí. Nesmím to vidět. Beze slova pokrčím rameny a otočím se k odchodu. Musím ihned pryč. Nechci mu ještě víc ublížit.
„Ale… počkej,“ řekne a zvedne se z postele. „Jenom děvka, že?“
Zastavím se s rukou na klice. Pevně stisknu oční víčka k sobě, abych udržel slzy uvnitř.
„A co jinýho,“ řeknu bez jakéhokoliv tónu. Projdu dveřmi a zavřu za sebou.
Jakmile za sebou zavřu dveře od pokoje, opřu se o ně a na tvářích ucítím mokré cestičky. Ihned si otřu slzy a jdu co nejrychleji pryč. Nemusím za Robertem ani chodit. Viděl to na vlastní oči. Nesnáším se za tohle, ale možná mi jednoho dne Bill poděkuje. Projdu klubem až k baru a položím Harrymu na pult svoji zbraň. Nechápavě mě pozoruje.
„Co se děje? Proč mi to dáváš?“ pozvedne obočí.
„Abych si jednu neprošil hlavou. Měj se,“ řeknu jen. Vyjdu z klubu, nasednu do své Audi a jedu někam pryč. Přes slzy ani pořádně nevidím na cestu.
-FLASHBACK-
S cestovní taškou přes rameno za sebou zavřu dveře od bytu. Rozsvítím, zuji se a hodím tašku na zem. Jsem z toho letadla celý rozlámaný. Dám si sprchu a půjdu spát. Dojdu do obýváku, rozsvítím a chci projít do kuchyně. Najednou mě ale zaujme silueta člověka. Zastavím a pohlédnu na gauč. Tam sedí… Robert! Jak se sem kurva dostal?! CO tu chce?!
„Čau, Tome,“ usměje se a klidně pokuřuje doutník. Nohu má přehozenou přes nohu a očividně se dobře hostí mým vínem. Kretén.
„Čau,“ zavrčím jen.
„Už ses mi rozhodl tykat napořád?“ zeptá se pobaveně. Jen pokrčím rameny. O co mu kurva jde? „Mně to nevadí. Alespoň vypadáme víc jako přátelé.“
„Hm…“ řeknu jen a založím si ruce na hrudi. Všechna zdvořilost šla stranou od chvíle, co jsem ho tu uviděl.
„Slyšel jsem, že jsi byl za rodinou v Americe. Prý se chystají na Havaj, doufám, že si to užijí,“ řekne zvláštním tónem a nakloní hlavu ke straně. Jak to do háje všechno ví? Jak vůbec věděl, že přijedu zrovna dnes a teď? Proč tu je? Nevím, co na to říct, tak raději mlčím. Ten chlap mě vážně začíná srát, ale zároveň děsit.
„Ten tvůj pejsek tu bez tebe celou dobu kňučel, Tome,“ povzdechne. „Pořád se všech ptal, kde jsi, jestli o tobě něco neví a zda-li jsi v pořádku. Nemohl jsi mu napsat alespoň nějaký vzkaz nebo mu zavolat? Bylo to vážně otravné,“ řekne naprosto znuděným hlasem. Pes? Jaký pes?
„…Bill?“ zašeptám. Jen přikývne. „Je v pořádku?“ ujišťuji se.
„To nevím. Včera jsem ho viděl a byl celý. Ale asi se mu po tobě tuze stýská,“ zasměje se. Zdá se, že se tím opravdu baví. Hajzl. Jen přikývnu. Víc mu k tomu nemám co říct. Zítra za Billem zajdu a všechno probereme. Opravdu mi chyběl a hodně jsem přemýšlel, když jsem byl za mořem.
„Proč jsi tady, Roberte?“ zeptám se se vší slušností, ale zároveň mu dám svým postojem najevo, že není zrovna vítán. Jako na povel se zvedne a přejde pomalu ke mně.
„Chci, abys to s Trümperem skončil,“ řekne pevným hlasem.
„Cože? Proč? Vždyť je moje věc, s kým se tahám!“ zvýším nechápavě hlas.
„Ale to mě, milý Tome, nezajímá. Nezachránil jsem ti prdel jen tak pro nic za nic. Patříš mně a on taky. Nedopustím, abys s ním něco měl. Ty máš na něco mnohem lepšího než na tuhle obyčejnou děvku,“ zadívá se mi do očí.
„Ty o Billovi vůbec nic nevíš. Ani nevíš, proč začal dělat tuhle práci. Není žádná děvka. On prostě musel,“ zavrčím. Mám chuť mu odervat hlavu od těla.
„Mně ničí příběh nezajímá. Ani tvůj, ani jeho. Skonči to, nebo on i tvoje rodina nešťastnou náhodou přijdou k úrazu! Zítra bude akce, tak přijď dřív. Potřebujeme probrat pár věcí,“ přikáže mi tvrdým tónem. Nadechnu se, ale utne mě. „Už mlč. Nic mě nezajímá.“ S tím odejde z mého bytu. Zavřu oči a spadnu na pohovku.
-KONEC FLASHBACKU-
Zatočím do ulice mého bytu, a když dojedu k baráku, vypnu motor. Opřu si hlavu o opěradlo a zavřu oči. Nechtěl jsem mu ublížit. Nechtěl jsem mu dělat zbytečné naděje. Nemusel jsem mu říkat to s tím, že se ke mně může nastěhovat. Kéž bych to tak mohl vrátit. Raději bych už navždycky zůstal v Americe a nemusel bych dělat tyhle sračky. Když se Robert chce mstít, umí být opravdu kreativní. Když jsem Billovi řekl (musel) o tom, aby se ke mně nastěhoval, pak ho využil k sexu a odešel, bude mě akorát nenávidět ještě víc. Robert ví, jak na to. To rozhodně. A taky ví, jak člověku ublížit. Nesnáším ho. Nesnáším tenhle život. Každý den si přeji, abych se probudil někde jinde nebo abych se raději už vůbec nevzbudil. Bill byl to jediné, pro co jsem znovu chtěl žít počestný život. Vždyť on byl někdo, kdo mi vrátil moji lidskost a já ho kvůli téhle hnusné práci musel takhle zlomit. Už ho nemůžu dál chránit a bránit před ostatními. Kéž by opravdu dal výpověď, jak jsem ho na začátku žádal. To jediné jsem myslel vážně.
Snad jednou dostanu možnost mu to vysvětlit. Nepočítám s tím, že se mnou ještě bude tou dobou chtít být, ale možná mi alespoň odpustí. Hlavní přece je, že bude v pořádku a moje rodina taky.
Nejhorší byly ty myšlenky, když jsme se spolu líbali a on mi ho kouřil. V tu chvíli jsem byl opravdu někdo jiný. Nebyl jsem schopný přemýšlet rozumně. V jednu chvíli mě úplně ovládnul někdo jiný. Možná už vážně není cesty zpět. Dobře, možná je tu pár alternativ. Když jsem byl vzrušený, málokterý chlap se nechová jako prase. A já jsem zvyklý se k děvkám chovat jako prase. Nikdy jsem neměl vztah a nebyl jsem k žádné z mnoha holek něžný. Možná mě to znovu ovládlo. Ale možná jsem prostě jen monstrum a ani Bill už by mi nikdy nepomohl stát se člověkem, jakým jsem byl dřív. Vážně nevím… Už se v sobě ztrácím.
Setřu si další slzy, vystoupím z auta, a když se přesunu do bytu, vezmu si prášky a brzy usnu.
BILL
Zůstal jsem tam nehybně stát u dveří a koukal se do prázdna. Po chvilce jsem sjel na zem a posadil se. Jak jen mohl? Zakryl jsem si obličej dlaněmi a rozbrečel se. Připadal jsem si jako ta nejlacinější děvka. A vlastně, proč ne. Tom si užil a já mám peníze na stole. Nerozumím tomu. Skoro naříkal, abych téhle práce nechal, abych šel bydlet k němu. Byl tak něžný a jemný. Jako by mě měl rád. A pak najednou… začal se ke mně chovat jako zákazník. Jako jeden z těch, který si vezme jen to, co si zaplatil, a pak může s klidem odejít. A to udělal. Tolik to bolelo. Uvnitř mě to svíralo. Připadalo mi to, jako bych se měl za chvíli udusit. Topil jsem se v tom. Nevěřil jsem tomu, co udělal. Proč to udělal. A hlavně asi nikdy neporozumím jeho náhlé změně chování. Když odcházel, byl tak flegmatický. Jako bych ho ani v nejmenším nezajímal. Tohle nebyl můj Tom.
Klub byl pořád plný. Šel jsem rovnou na bar. Nijak jsem se nesnažil skrývat svoje ubrečené oči. Okamžitě a bez váhání jsem si zavolal k sobě Harryho.
„Jo, byl tady,“ odpoví mi, aniž bych se na něco zeptal.
„A co říkal?“ odpovím mu další otázkou. Sice je mi to trapný, že nám tady Harry dělá prostředníka, ale jinak to nejde.
„Nechal mi tady svou zbraň. Prej aby se nestřelil,“ ušklíbne se Harry. Dělá si ze mě srandu? Co ten blbec hodlá udělat?
„A to je vše?“ zeptám se. Na to mi jenom kývne. „Tak díky, Harry,“ pokusím se o úsměv. Raději se hned seberu a jdu do šatny. Nezajímá mě, že bych měl jít ještě na podium a tancovat. Teď je mi jedno takřka všechno. Převléknu se, sbalím si věci a jdu domů. Nejedu ani autobusem. Jdu pomalu, courám se. Kam také spěchat, když mě nikdo nečeká. Pořád se mi to honí hlavou. Tohle nebyl Tom, kterého mám tolik rád. Na kterém mi tolik záleží. Vypadalo to, jako by se do něj během minuty převtělil někdo jiný. Přestal brát tu hezkou chvilku jako důkaz toho, co k němu cítím. Začal to brát jako laciný sex, který pro něj neznamená vůbec nic.
Byl jsem rozhodnutý. A i když mi Harry říkal, ať to nedělám, šel jsem. Nic mě tu nedrželo, už nic. Rozešel jsem se přímo ke dveřím kanceláře slavného Roberta a zaklepal. Nebylo zrovna lehké se takhle rozhodnout. Neměl jsem zajištěnou jinou práci. Netušil jsem, jestli mě Robert pustí. A navíc jsem musel začít počítat s tím, že pokud mě pustí, už Toma zřejmě nikdy neuvidím.
„Dále.“ Vešel jsem. Hned jsem za sebou zavřel dveře a podíval se na něj. Byl otočený zády a pokuřoval svůj tlustý dlouhý doutník.
„Dobrý den,“ řeknu celkem klidně.
„Čau, Bille,“ usměje se. „Potřebuješ snad něco?“ Tak tady se mi něco nezdá. Na jeho vkus je až příliš milý, zvlášť po tom incidentu.
„Chci podat okamžitou výpověď.“
Nějakou chvíli na mě zůstane jen zaraženě zírat, až vydechne. „Je mi líto, ale to nejde.“
„Proč? Mám právo odejít. Pokud jde o práci, odpracuji si, co mám a chci skončit.“
„Ale já tě nechci pustit. Díky tobě máme víc zákazníků,“ pokrčí rameny. To snad nemyslí vážně. Kvůli jeho výdělkům se tu snad budu trápit až do smrti? Ne!
„Ale já chci podat okamžitou výpověď. Nechci tu už pracovat. Žádám vás o to.“ Pořád se tak pitomě usmívá a točí se na svém výstavním koženém křesle. Vidím, jak se přemáhá, aby neřekl něco, co zřejmě říct nechce. Koukám na něj a čekám. Nejradši bych po něm skočil a ten doutník mu nacpal tím žhavým do huby.
„Takže?“
„Kvůli Tomovi, že?“ pozvedne výsměšně obočí. Trošku se podivím. Jak to, že ví o tom, co se stalo? Tom mu snad něco řekl? Vlastně od něj už nevím, co čekat.
„To je moje věc.“
„Ale rád bych věděl důvod, proč chceš dát výpověď,“ pokrčí znovu ledabyle rameny a začne vytahovat nějaké papíry.
„Osobní důvod,“ řeknu a založím si ruce na hrudi.
„Já ho chci vědět. Jako tvůj zaměstnavatel to musím vědět, zda-li ti nebylo ubližováno nebo tak podobně. Ale koneckonců… seš jen děvka, takže to vlastně stejně nikdo neřeší. Fajn,“ podá mi papíry a propisku. Musím se trošku usmát. Tohle není snad ani člověk. To je netvor. Hned si ji od něj vezmu a podepíšu to.
„Takže, kdy můžu odejít?“
„Třeba hned. Proč tě tu zbytečně držet. Aspoň bude mít Tom konečně klid,“ řekne naprosto klidně a papíry si vezme.
„S mou přítomností ho snad neměl?“ zeptám se ještě a dívám se na něj.
„Očividně ne,“ usměje se potěšeně. Jen kývnu a rozejdu se ke dveřím. Když už stojím mezi futry, ještě se ohlédnu.
„A abych nezapomněl… Hodně štěstí. Je mi vás líto, moc líto, Roberte,“ řeknu a raději už odejdu.
Najednou cítím takový pocit úlevy. Ale na druhou stranu se cítím provinile a těžce. Jako by skončila další etapa mého života, ve které jsem poznal člověka, který mi až příliš přirostl k srdci. Neznám sice důvod toho, proč to udělal, ale i tak mě to mrzí. Možná bych ho měl omluvit. Ale tohle přehnal. Ať jsem byl opravdu jen striptér nebo ne, neměl se mnou takhle jednat.
Jakmile za sebou zavřu dveře, jdu na konec chodby a zastavím se tam. Přesně na místě, kde jsme se onen večer líbali. Najednou se mi to všechno zase vybavuje. Zase cítím jeho vůni, jeho dech, teplo jeho těla. Ty jeho neposedné ruce a měkké rty. Zavřu oči. Chtěl bych to tolik vrátit zpět. Chtěl bych dokonce vrátit zpět i ten večer, kdy jsem ho poznal. Kdybych se tehdy k němu už nevrátil, bylo by to asi všechno jinak. Ale já se vrátil. Tolik se mi líbil a vyzařovalo z něj něco, co mělo své kouzlo a já tomu nedokázal odolat. Stejně tak jako jemu. Po chvíli cítím, jak mi po tvářích tečou slzy. Už zase. Netajím se tím, že jsem celou noc nespal. Když se po chvíli konečně uklidním, prohrábnu si vlasy, otřu oči a rozhodnu se jít za Harrym. Rozejdu se na plac a mířím dozadu za Harrym.
„Mám to za sebou,“ řeknu Harrymu. Okamžitě se na mě podívá a odloží skleničku s utěrkou.
„Vážně odcházíš?“ trošku nakrčí obočí.
„Ano. Odcházím a měl bych na tebe prosbu, poslední, Harry,“ zachraptím.
„O co jde?“ hned si dá Harry ruce v bok.
„Potřebuju, abys mu něco dal. Ale opravdu dal. Řekni jen, že je to pro něj, neříkej od koho, proč, kdy jsem ti to dal. Nic mu neříkej, okay?“ řeknu.
„Okay, není problém,“ usměje se Harry mile. I když je to pošuk, je to hodnej chlap a já si ho oblíbil. Vždycky pomohl, když bylo něco potřeba.
Vyndám z tašky čistě bílou obálku s nápisem „Tom“, jejíž obsah není příliš velký. Uvnitř jsou pouze ty peníze, které mi Tom dal a dopis. Jsou to dva dny, co jsem ho začal psát. Myslel jsem si, že ho ani nedopíšu. Nešlo to, trhalo mi to srdce s každým přibývajícím slovem, ale musel jsem. Dopis Harrymu předám. Jen se trošku pousměji a nakonec Harryho obejmu.
„Rád jsem tě poznal. Jsi skvělý chlap, snad se ještě někdy uvidíme, Harry,“ poplácám ho po rameně.
„Díky, Bille. Drž se,“ řekne. Když se od něj odtáhnu, lesknou se mu oči. Chlap jako hora a on snad kvůli mně bude brečet. To snad ani není možné. Raději se s ním rychle rozloučím a vydám se svou cestou. Všechny věci jsem si už vzal. Nezůstalo tu po mně nic. Snad jen ten dopis. Možná se sem někdy přijdu podívat. Ale tady pro mě všechno končí…
Netrvalo to příliš dlouho. Jen pár dnů. Měl jsem celkem štěstí. Zhruba po týdnu jsem si našel práci. Na můj vkus byla až příliš dobrá. Spíš jsem počítal s tím, že někde budu umývat záchody nebo vytírat chodby, ale nakonec jsem skončil v butiku jako prodavač. Prodávala se zde spousta věcí. Jak oblečení, tak boty a doplňky. Finančně to bylo výborné. Bylo to v centru, takže jsem to neměl ani příliš daleko. Byl jsem spokojený, ale nebyl den, aniž bych si nevzpomněl na klub a hlavně na Toma. Co vůbec dělá? Četl ten dopis? Vzpomene si on vůbec na mě?
Měl jsem v hlavě příliš otázek, ale málo odpovědí. Vrtalo mi to hlavou, nedokázal jsem si říct, že je konec. Snad jsem ani nechtěl. Pořád jsem tiše doufal, že se Tom objeví, vše si vysvětlíme a bude to dobré. Ale to je jen sen. Možná je to takhle lepší. On má ode mě přece klid, jak řekl Robert.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
:'( To snad ne… Už jsem myslela, že to bude dobré a nakonec :(( Vůbec se mi nelíbí, jak dal Bill tu výpověď.. Teda líbí, je to perfektní, že zbavil ty odporný práce, ale nezdá se mi, že by ho Robert postil takhle snad no…. Hrozně se těším na další díl!!!
Tak tohle bylo to poslední, co jsem čekala. Teda vůbec nečekala, abych to upřesnila. Ta náhlá změna Tomova chování tam byla vysvětlená ve flashbacku, ale stejně myslím, že byla spousta jiných možných alternativ, jak se k tomu postavit. Mohl to říct všechno Billovi, určitě by to bylo lepší než to, jak se zachoval, udělal to nejhorší co mohl. To co mu řekl, to bylo fakt moc, Billa mi bylo líto, musel se po tom všem cítit hrozně. Tom nezvolil dobrou taktiku, jsem zvědavá, jak dlouho mu tenhle jeho chladný přístup vydrží. Robert je krysa, opravdu, jak kdyby to nemohlo být jedno. Ale překvapuje mě, že Billa pustil jenom tak, říkala jsem si, jestli v tom nebude nějaká léčka a Bill nepodepsal nějaké úplně jiné papíry. Jediná pozitivní věc je, že se odhodlal k výpovědi a tak rychle si našel slušnou práci.
Jsem v netrpělivém očekávání na další díl, teď se Tom předvede. A v neposlední řadě jsem velice zvědavá na ten Billův dopis, doufám, že sehraje větší roli 😉
Skvělý holky, jsem moc ráda za tuto povídku, velice se vám to daří, jen tak dál ;-)♥
Tak to bola bomba…ja som sa takmer rozplakala ked bol Tom k Billovi taký hnusný :(( … ale tak je to pre jeho bezpečie… a tiež sa mi nezdá že by ho robert pustil tak rýchlo a jednoducho! Už sa teším na další diel 🙂
no,tak v tom Robertovi docela vidím problém ale je fajn že už tam Bill nepracuje,jen mohl odcházet za lepších podmínek,ale jsem si jistá že se Tom vrátí a všechno mu vysvětlí x'(
To je tak smutný… chudáci kluci… já jen doufám, že se ještě někdy potkají, Tom Billovi všechno vysvětlí a všechno buude fajn… nemůžou přece skončit takhle. :'(
Mhm, co na to říct. Je to smutný. Tak dál… x)
To je taký hajzel ten robert! Som voči nemuzaujatá! Kretén!!!
Chjoo.. Tom za Billem musí přijít..Snad mu nikdo nic neudělal..:(
Rychle další díl!!!! 😀
jsem moc ráda, že Bill odešel. Toma svým způsobem chápu, tak hnusně se k němu choval pro jeho dobro, když byli nahrávaní, ale mohl mu bud něco naznačit nebo to udělat taktněji. u Billa oceńuju, že dal tu výpověď… ale nelíbí se mi, že mu ji Robert nechal podepsat tak v klidu. takový… moc podezřelý na něj. takový ticho před bouří mi to připadá…
takže….Roberta neznášam!maximálne neznášam! nejaký bol moc povoľný,že Billa len tak pustil…ak si ten Robert zase niečo na nich vymyslel,mňa tu mrdne -.-* vždy je nejaká tá záporná postava,ale Robert je niečo extra,to je strašné hovado,no…nech to nevyznie ako urážka,ale…neviem,ktorá z autoriek píše toho Roberta,no teda,vymyslela si MAXI hovado! 😀