autor: Terý
Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří tuhle povídku čtou a komentujou ji. Moc bych chtěla poděkovat za všechny komentáře, které k této povídce píšete, moc mě to těší a strašně moc mě to povzbuzuje v psaní…:) A tenhle díl, bych chtěla věnovat hlavně Dianě, která komentovala už od začátku každý díl a chtěla bych jí za to moc poděkovat…:)
Tom:
Je tu zmatek. Všichni tu pobíhají jak zběsilí a já pořád nevím, o co jde. Když jsem přišel do pokoje za Nikky, tak tam nebyla. Jsem rozhodnutý dostat se k Mikeovi a dozvědět se, co se děje. S velkou námahou se dostanu mezi těma lidma k chodbě, která vede do místnosti, kde je Mike. Otevřu dveře. Zastaví se mi dech při pohledu na zaplavenou chodbu. Teď mi dochází, co se děje. Tak klid, Tome. Buď v klidu, vše bude v pohodě. Bill. Kde, kde je můj Bill. Že já idiot ho tam nechal zase samotnýho. Musím ho najít, ale kde ho mám hledat? Mám o něj takový strach. Strach, že ztratím toho nejdůležitějšího člověka v mým životě. Člověka, který mi ve všem a se vším rozumí ze všech nejvíc. Musím ho najít, když už zemřeme, tak jedině spolu.
„Bi…“ Otočím se s úmyslem zavolat na Billa, jestli není náhodou někde poblíž, ale než stačím doříct jeho jméno, smete mě vlna vody. Vůbec jsem to nečekal, snažím se nadechnout, ale nemůžu, nemůžu se nadechnout. Vlny vody se předhánějí, lítají sem tam. Pomalu začínám ztrácet vědomí. Mám strach…
——-
Bill:
Probudí mě vlna vody, která mi omyje obličej. Vyprsknu vodu, která se mi nalije do pusy, a pomalu otevřu oči. Prudké bílé světlo mě okamžitě zaslepí. Chvíli to trvá, než se rozkoukám, ale po chvíli je to v pohodě. Trochu zvednu hlavu, abych zjistil, kde to jsem a co se vlastně stalo. Ležím v mokrém písku a okolo mě je všude voda. Slaná voda, fuj. Až když zjistím, že jsem někde bůhvíkde, na nějakém ostrově nebo co to je, mi dojde, co se stalo. Loď, voda, mužíček, alkohol, holky, kluci, Tom. Kde, kde jsou všichni? Nikoho tu nevidím. Zakašlu si, abych vykašlal tu hnusnou vodu z plic. Rychle se zvednu, když si uvědomím, že ležím pořád v té vodě. Jsem zmatený, co tu budu dělat? Musím se podívat, jestli tu někde nejsou i ostatní.
Rychle vyběhnu z vody dál na pláž a rozhlídnu se. Teprve teď mě přepadne strašný strach. Nikoho nevidím. Nikdo tu není, vidím jen stromy, vodu, písek a zase vodu a zase písek. Přede mnou je nějaký prales, džungle, les, nebo co to je. Bůhvíco se v něm skrývá za příšery.
Cítím, jak mi něco šimrá na noze. Zasměju se, ale když se podívám směrem na mé nohy, smích mě přejde. „ÁÁÁÁÁ…“ zakřičím a setřesu to z nohy. Rychle popojdu z toho místa. Já, já měl na noze pavouka, fuj. Oni tu jsou pavouci. Co budu dělat. Vždyť bez Toma to tu nezvládnu. Znovu se usadím do písku, smotám se do klubíčka a chytím se za kolena. Bojím se. Bojím se toho, co bude dál, jak to zvládnu, vždyť tu jsem sám a nikde nikdo. Do toho lesa se jít bojím, ale v tom nemůže přeci nikdo žít, to je blbost. Z mých očí se zpustí proud slz. Nejde zastavit. Mám strach…
Tom:
„Tome… Tome, prober se, slyšíš mě? Haló, to jsem já, Mike…“ slyším nad sebou. Pomalu otevřu oči. Vidím jen prudké bílé světlo. Po chvíli začnu rozeznávat osobu, která je nade mnou. Opravdu je to Mike, tak jak mi říkal. Jakmile vidí, že se začínám probouzet, posadí mě vedle sebe. Mrzutě a unaveně se na něj zadívám.
„Co se stalo?“ zeptám se zmateně, ještě nejsem schopný přemýšlet.
„No… Tvá loď šla ke dnu, nevím proč, ale bylo to asi kvůli těm ránám. Ale nevím, odkud vycházely, snažil jsem se to zjistit, ale nic jsem nenašel. Chtěl jsem ti to říct, ale nemohl jsem odejít od řízení…“
„Počkat…“ zastavím ho. „Já za tebou posílal Billa, on za tebou nebyl?“
„Ne, nikdo za mnou nebyl, kdyby jo, tak bysme tu teď nebyli. Kdybych tam nebyla sám, možná by se dalo zjistit, co to je za rány a nějak to vyřešit.“
„Takže mi lhal… Říkal, že za tebou byl, a že jsi řekl, že je to v pohodě!“
„Ne, opravdu tam nebyl.“
„Ach jo,“ povzdechnu si. „Hlavně, že jsem mu to říkal. No nic, kde jsou ostatní? Nebo, tu jsme jen my dva?“
„Ne, ostatní jsou támhle…“ ukáže na místo nedaleko nás. Je tam asi 6 lidí.
„To-to je všechno? Ze 100 lidí? No to si děláš legraci, že jo?“
„Bohužel nedělám. Je tu Denis, Nikky, Andy, Denny, Cat a Maky. Ale no víš, Tome, není tu Bi…“ nenechám ho domluvit.
„A kde je Bill? Prosím tě, řekni mi, že tu je, že je tu s váma taky.“
„Tome to je právě to. On tu není. Nevíme, kde je, nemohli jsme ho najít. Dívali jsme se po něm. Věděli jsme, že bys ho tu chtěl, ale opravdu tu není.“
„Že bych ho tu chtěl mít? Já ho tu chci mít pořád, hned, nemůže bejt mrtvý, prostě nemůže!!“ zakřičím na něj vzteklým tónem a rychle se zvednu. Musím ho najít a nezajímá mě kde. Prostě ho najdu, vím, že je živý. Vím to. Kdyby nebyl, cítil bych to. Cítil bych, že jsem ztratil mé druhé já. Musí být na živu!
„Je mi to líto, Tome…“
„Jak líto? On není mrtvý, nemůže být mrtvý, to-to není možné, není to možné, já-já cítil bych to. Musím ho najít, musím mu pomoct. Jestli je tu někde sám, tak to nezvládne. Je to můj malý bráška a já ho tu nesmím nechat. Ne-ne tady. Ne tady, kde to vůbec nezná!! Já ho musím najít, vím, že tu někde je!“ rychlým a plynulým krokem se rozejdu k lesu, který je přede mnou. Jakmile se ohnu, přiletí ke mně Nikky.
„Ty jsi už vzhůru…“ pevně mě obejme. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku.“ Opatrně ji dám od sebe. Hodí nechápavý pohled a chytne mě za ruku, když chci odejít. „Kam jdeš? To mě tu necháš samotnou?“
„Nenechám…“
„To jsem ráda,“ přeruší mě. Chce mě odtáhnout k nim, ale já pokračuji.
„Nechám tě tu se sedmi lidmi, to snad zvládneš, já jdu najít Billa.“
„Billa? Ale ten je mrtvý, kdyby nebyl, byl by tu s námi.“ Chytím ji za ruku a surově ji zmáčknu.
„Tohle už od tebe nechci nikdy slyšet, jasný? Není mrtvý, nebudeš tu sama, takže se nemáš čeho bát!“ řeknu jí zlostně. Jen polkne, vytrhne se z mého stisknutí a odejde k ostatním.
„Tome, ale nemůžeš tam jít sám. Neznáš to tu, co když se ztratíš?“
„Tak pojď se mnou! Miku musím ho najít.“
„Ale já to tu taky neznám“
„Fajn, tak půjdu sám.“
„Ne, to ne. Samotnýho tě jít určitě nenechám!“
„No tak pojď a nemel!“
„Dobře, ale jsi, Tome, připravený na to, že ho možná nenajdem? Je to málo pravděpodobný, že by někde byl!“
„Ne na to opravdu připravený nejsem! Určitě tu někde je! Musí! Tak pojď!“
„No dobře…!“
Povzdechne si a řekne ostatním, že se hned vrátíme, že se jdeme podívat po Billovi. Ostatní jen přikývnou a dál se věnují své debatě. Nechápu Mika. Jak se mě může zeptat, jestli jsem připravený na to, že ho možná nenajdeme? Musíme ho najít! Klidně ho budu hledat do rána, ale jsem si jistý, že tu někde je.
autor: Terý
betaread: Janule
To som ja? O.o Páni zlato , to som naozaj mimo z tohoto! Ako to nemôžem komentovať? Milujem takéto poviedky! Obzvlášť túto , len ma dosť štve že tie dieliky tu sú tak pomaly ;( Ale vážne je to skvelé 🙂 Len čakám jak kura na sopel kedu už konečne stroskotajú 😀 A je to tu! <3
WOWWWW!!!!!Je to supr povídka!!!!!Milují ji od prvního dílku!!!!!!!konečně už stroskotali jsem na to čekala jak na smrt (né,že bych jim přála něco zlé)…..a Bill je vlastně na druhé stranˇˇe toho lesa do kterého teď Tom s Mikom jeli viď??
Ta svině Nikky přežila já bych ji nějradši zabila vykasrovala a hodila žralokům!!
Ááá ani nevíš, jak se těšim na dalšíí..:DDD Honem!! Další Terý!!! :DDd Miluju tuhle povídku! <3 :))
Jéj ať ho najdou!Proč musela přežít Nikky ? :/ 😀 Těším se na další díl 🙂