autor: Denie
Druhý díl „First time with Tom“ je tady. Děkuju hrozně moc za všechny komentáře, které jste mi nechali u dílu minulého, byla jsem z toho opravdu nadšená! Jste úžasní a já můžu jen doufat, že tenhle, po částech během hlídání dětí a uklízení domu, napsaný díl se vám bude líbit stejně tak, jako ten předešlý. Před námi už je jen jedna část, ta nejdůležitější 😉
Příjemné čtení, Deni
„Ne, že se mi opiješ,“ zašklebil se jednadvacetiletý rasta, když svému o pět let mladšímu bratrovi předával už několikátou plechovku piva. „Víš, že pít ještě nesmíš.“
Jako odpověď dostal identický škleb od Chrise, který s lačným pohledem uchopil nabízenou plechovku. Byla sobota večer a Tom opět dostal svého bratra na hlídání. Jejich rodiče jeli jim neznámo kam, a Tom se rozhodl nastěhovat si sourozence k sobě na víkend. Měli za sebou úžasný den strávený ranním tréninkem fotbalu a namáhavým odpolednem u místního bazénu. Léto sice ještě neudeřilo ve své plné síle, ale pro otužilce byla voda akorát. Připojili se k nim i Tomovi přátelé a Chris si svůj den opravdu užíval. A právě teď se rozvalovali na nepohodlném gauči v Tomově skromném bytě, na který mu rodiče ochotně přispívali, a u béčkového filmu se postupně dostávali do nálady.
„Nemel,“ zazubil se dredař, se zasyčením plechovku otevřel a mohutně si loknul. Hned vzápětí se rozkašlal a slinami se pokoušel spláchnout nahořklou chuť. Rád s bratrem čas od času popíjel, hrál si na hrdinu, který umí pít, ale nikdy mu to nechutnalo. Pivo bylo hořké a naprosto odporné, ale bylo menší zlo než tvrdý alkohol, který jej pálil v hrdle a vháněl mu slzy do očí.
„Easy,“ zasmál se Tom a sám notně upil z vlastní plechovky. Na rtech mu hrál spokojený úsměv, a oči mu šťastně zářily. I on si den s bratrem užíval, měl výbornou náladu a junior se k němu na pohovce příležitostně přitulil víc, než bylo nutné. Neměl si na co stěžovat.
„Tomi?“ Položil nevinným hlasem Chris po minutách ticha otázku, a když Tom přikývnul na znamení, že poslouchá, uvelebil se junior do pohodlnější polohy, a párkrát na bratra zamrkal. „Jaký to je?“
„Jaký je co?“
„Sex,“ vypadlo s Christophera neřízeně, a po krátkém odkašlání pokračoval, „a líbání, a tak různě. Jaký to je?“
Tom jej chvíli zmateně pozoroval, nakonec se mu na rtech objevil úsměv. Jeho bratr byl opilý. Za jiných okolností by mu tuhle otázku nepoložil. Chris není jedním z těch, kteří mají ve zvyku vyptávat se na sexuální život, ale po tom, co se stalo před dvěma týdny, usoudil Tom, že to byl jen přirozený děj událostí.
S úsměvem stále na rtech se přetočil na bok, aby na bratra lépe viděl, a zakřenil se.
„O líbání ti povídat nemusím, nedávno si prohlásil, že je to odporný,“ připomněl dredaři poslední telefonický rozhovor, kdy se mu bratr svěřil, že jej políbil jeho nejlepší přítel, a že to bylo, jako by líbal žábu. Odpověď na otázku, jak je možné, aby Chris věděl něco o líbání žab, nikdy nedostal. „Ale sex a to ostatní může být sakra dobrý, pokud máš správného partnera, jinak to nestojí za nic,“ dodal. Nechtěl bratrovi lhát. On sám párkrát narazil na naprosto neschopnou osobu, a celou dobu pak protrpěl a náladu mu nedokázal zlepšit ani vydobytý vrchol.
„Hmmm,“ zahučel dredař, jako by zvažoval vše, co mu Tom řekl. Jeho další otázku však bratr nečekal. Nebo spíš doufal, že nepadne. „A ty máš správného partnera?“
Jedenadvacetiletý dredař pokrčil ramenem, o které se neopíral. „Teď nemám nikoho, ale v minulosti jsem narazil na dobré, a i ne tak dobré. Proč se o tomhle bavíme, juniore? Směřuješ tím někam?“
Christopher našpulil rty a zavrtěl hlavou. „Sem jenom zvědavej?“
„To seš, na to se mě nemusíš ptát,“ strčil do něj Tom, a oba se na sebe zašklebili. „A ty někoho máš?“
Juniorovy tváře rudě ztmavly. Nikoho neměl, ale posledních pár týdnů se jeho myšlenky stáčely ve směru, který rozhodně nebyl normální. Neměl by o té osobě přemýšlet tak, jako posledních čtrnáct dní. Ale nedokázal to ovládat. Od posledního společného víkendu s bratrem na nikoho jiného nedokázal myslet. Dřív se otáčel za spolužáky na školních chodbách, na ulici, a hlavně v tělocvičně a společných sprchách, ale poslední dny nedokázal upoutat pozornost na nic jiného, než na bratra.
Tom byl jeho noční můra a zároveň ten nejsladší sen, který nikdy nemizel. Byl všude; v jeho hlavě, v jeho snech, celý pokoj voněl jako Tom. Bylo nemožné mu uniknout, a Christopher se o to ani nesnažil. Styděl se, byl ze svých hříšných myšlenek zmatený a vyděšený, ale zároveň s tím byl podivně klidný, smířený a nadšený.
Tom byl jeho noční můra a zároveň ten nejsladší sen, který nikdy nemizel. Byl všude; v jeho hlavě, v jeho snech, celý pokoj voněl jako Tom. Bylo nemožné mu uniknout, a Christopher se o to ani nesnažil. Styděl se, byl ze svých hříšných myšlenek zmatený a vyděšený, ale zároveň s tím byl podivně klidný, smířený a nadšený.
Pousmál se. „Nikoho.“
„Ale culíš se, jako by tu někdo byl. Vyklop to,“ šťouchnul do něj Tom dlouhým prstem, a junior plaše uhnul pohledem. Rasta si moc dobře uvědomoval, že takhle by o svém sourozenci uvažovat neměl, ale připadal mu v ten moment naprosto sladký, dokonalý. Bylo to pro něj divné, uvažovat takhle o někom, kdo má stejnou tvář jako on sám, ale o to víc to Toma uvnitř šimralo. Kdyby jen jednou jedinkrát Chris projevil zájem o jeho osobu v jiném směru, než jen tom bratrském, bez rozmyslu by souhlasil.
Chris jen zavrtěl hlavou, a plaše sklopil pohled ke své, na chvíli zapomenuté, plechovce piva. Hrál si s ní mezi prsty a celou svou bytostí se pokoušel soustředit na pravidelné šplouchání tekutiny o plechové stěny. Uvnitř něj se odehrával šílený vnitřní souboj, kde na jedné straně rudě vyskakovalo varování, ať bratrovi nic neříká, ať všechno popře a raději rychle zavede téma do bezpečnějších vod. Ale na druhé straně v něm nahlodávala maličká myšlenka, že pokud by se Tomovi svěřil, nemusel by na to být sám a bratr by mu jistě pomohl celý tenhle zmatek nějak vyřešit. A nezáleželo na tom, jak maličká tahle myšlenka byla, měla obrovskou sílu a šimrala juniora svými jemnými prstíky tak dlouho, až se to mladému dredaři zdálo k nevydržení. Představa, že se Tom dozví o jeho nejtajnějších myšlenkách a snech, jej zvláštně vzrušovala.
I když se už nadechnul, odhodlaný svěřit se bratrovi s pravdou, nakonec Chris vzduch z plic jen zase nechal volně odejít. Neměl na to dostatek odvahy. Co když by Tom zareagoval jinak, než si šestnáctiletý dredař představoval? Co když by ohledně faktu, že sexuálně přitahuje svého mladšího sourozence, nebyl Tom tak cool jako vždycky? Věděl, že mezi ním a bratrem je pouto lásky tak silné jako mezi žádnými sourozenci. Neznal nikoho, kdo by miloval jinou osobu tak moc, jako Chris miluje Toma, a naopak. Uvědomoval si fakt, že něco je tam od samého začátku jinak, že nikdy nebyli takovými sourozenci, jaké vídal ve škole nebo kdekoliv jinde. Nehádali se, nenadávali jeden na druhého, nepomlouvali a nestěžovali si u jiných. Naopak, vždy jeden druhého podporovali, pokud se pohádali, během pár chvil bylo vše zase v pořádku a udobřovací bratrské objetí bylo to nejlepší, co tomu druhému mohli dát. Nepomlouvali, vždycky toho druhého jen s pýchou v hlase chválili.
Ostatní se na ně dívali zvláštně, říkali o bratrech, že to nemají v hlavě tak úplně v pořádku, ale jim to bylo jedno. Pro ně dva nikdy nebyl důležitý názor nikoho jiného, jen jejich vlastní. Nikdo zvenčí neviděl do jejich vztahu, nikoho mezi sebe doopravdy nepustili. A možná i to je důvod, proč je lidi nikdy nedokázali pochopit, přesto se s tím však jejich okolí naučilo žít a po čase i respektovat.
Chris si byl jistý, že tyhle pocity s ním bratr sdílí, o tom nebylo pochyb. Viděl to v každém Tomově pohledu, ale bál se, že ve chvíli, kdy by přiznal i sexuální přitažlivost, bratr už by se na něj nikdy nepodíval stejně. Všechno má nějakou hranici, i jejich vzájemná tolerance a láska. Nechtěl Toma ztratit kvůli něčemu tak hloupému, jako jsou, jak byl přesvědčený, jen hormony.
Během krátké chvíle, kdy Christopherovi proběhly hlavou všechny tyhle myšlenky, se i Tomův výraz změnil. Z rozesmátého, bezstarostného kluka se najednou stal vážný starší bratr. Z tváře mu vymizely všechny známky úsměvu, který byl vystřídán soustředěným, starostlivým zamračením. Jen nepatrně se přisunul k bratrovi blíž, a položil mu ruku na rameno.
„Juniore, co se děje?“ Výraz jeho bratra jej doslova děsil. Nevěděl, co se mladšímu dredaři honí hlavou, ale byl si jistý, že nic dobrého to není. A když mu Chris vzhlédl pohledem do očí, jen se mu to potvrdilo. Jeho čokoládové duhovky byly plné upřímného, nefalšovaného děsu.
„Jen… jen… sakra!“ zahučel Chris potichu a pořádně se napil piva, které mu nechutnalo. Koktal jako malá, zamilovaná puberťačka. To přece není on! A navíc, před ním sedí Tom, jeho Tom, ať mu řekne cokoliv, nic špatného se nestane. Jeho mysl mu našeptávala, ať si dává pozor, pokoušela se mu před očima přehrát všechny hrůzné scénáře, které by mohly po jeho přiznání následovat, ale Chris věděl lépe. Byl to Tom, komu se hodlal přiznat, svěřit, Tom a nikdo jiný.
Rasta sedící vedle něj jen trpělivě mlčel a čekal, až si bratr v hlavě vše urovná a bude připravený pokračovat. Nechtěl na něj tlačit, nespěchal na něj, ale byl zvědavý. Zajímalo jej, co s Chrisem tak mává, že se nemůže svěřit vlastnímu sourozenci.
„Prostě,“ začal Chris nakonec znovu, a tentokrát byl odhodlaný myšlenku dokončit. „Prostě mám rád někoho, koho bych mít rád neměl. Koho nesmím, tak. Je to zakázaný, víš,“ dodal, když si všimnul Tomova nechápavě pozdviženého obočí. „Víš, znám ho celej život, vyrůstali jsme spolu a tak, fakt si jsme hodně blízcí, ale ten druh lásky, kterej k němu cítím, a to, že mě přitahuje i, ehm, no, po sexuální stránce,“ zamumlal se šarlatovými tvářemi a nejistě sklopil hlavu. Nemohl už se dál dívat Tomovi do očí, i předtím už to bylo dost složité a pohledem těkal po celé místnosti, ale při své poslední větě ztratil veškerou sebejistotu. Možná to nebyl zas až tak dobrý nápad?
Rasta vedle něj si jen odkašlal. Atmosféra kolem nich najednou zhoustla a ve vzduchu bylo cítit napětí; Chris si byl skoro až jistý, že bratr přesně pochopil, o kom mluvil.
„A no, on… on o tom ví, co k němu cítíš a tak?“
Junior jen zavrtěl hlavou. „I když teď už možná jo,“ připustil nakonec možnou variantu. Pokud to Tomovi došlo, věděl by už prakticky všechno.
„Teď? Jako, právě teď?“ ujišťoval se Tom, a rukama vykouzlil ve vzduchu jakési gesto, o kterém si byl jistý, že by mělo doprovázet jeho otázku. „Wow,“ zamumlal po chvíli překvapeně, když dredař jen přikývnul. Zatímco Chris mluvil, Tom si postupně spojoval vše dohromady s vlastními city a pocity, a byl jen upřímně překvapený, že nejen on to asi nemá v hlavě úplně v pořádku, ale že i Chris může mít stejný problém. Upřímně? Vůbec si v to netroufnul doufat.
„Jo, wow, huh?“ zašklebil se Christopher, a jen zapadnul co nejhlouběji do tvrdých matrací na pohovce. Připadal si tak hloupě, a jako by byl pod rentgenovým pohledem. Tom jej sledoval, doopravdy sledoval, prohlížel si jeho profil, jeho jemně našpulené rty, růžové tváře, prudce se nervozitou zvedající hruď, i dlouhé prsty, které si hrály s plechovkou teplého piva. Sledoval každý jeho pohyb, zhluboka se nadechoval Chrisovy vůně, která byla snad jedinou odlišností mezi nimi dvěma. Styl oblékání rozhodně okoukal mladší bratr od něj, nechal se od něj inspirovat i s účesem, a byl pak velice zklamaný, když Tom dredy sundal. Celý týden tenkrát opakoval, že už si vůbec nejsou podobní. Ale rasta byl přesvědčený o pravém opaku. Byli naprosto stejní, totožní, jen Christopherovi ve tváři chyběla jedna malá piha a piercing ve rtu. Jejich oči měly stejnou barvu, stejný lesk a stejné šťastné jiskřičky. Jejich nos byl stejný, po matce, obočí bylo stejně rozcuchané a nespořádané, a rty měli oba plné, k zulíbání. Byli stejní, a přesto tak odlišní. A možná ani proto Tomovi nedělalo problém svého mladšího sourozence sexuálně obdivovat. Možná junior neměl tak vypracovanou postavu, kterou se pyšnil on sám, ale bylo na něm něco, co Toma neuvěřitelně přitahovalo. Nebyl narcista, sám sobě se nikdy nelíbil, ale všechno to, co dělalo Chrise samostatnou osobností, rastovi imponovalo.
„Jo, wow,“ zopakoval Tom tiše po několika chvílích, která se mladšímu z nich zdála jako nekonečná. Když Chris konečně sebral dostatek odvahy, aby se opět podíval bratrovi do očí, byl překvapený, jak blízko Tom je. Seděli těsně vedle sebe, jejich stehna se o sebe vzájemně opírala a Tomova tvář byla tak hrozně, hrozně blízko. Mladý dredař by mohl přísahat, že dokáže spočítat každou Tomovu řasu. Co ale juniora překvapilo nejvíc, byl fakt, že s Tomovými rty si pohrával tak zvláštní, krásný, upřímný a šťastný úsměv. Nezlobil se, nebyl zhnusený ani zaskočený ve špatném slova smyslu.
Nejistě, opatrně Chris jeho úsměv opětoval, a automaticky se přiklonil k bratrovi blíž. Položil si mu hlavu na rameno a nechal se obejmout silnými pažemi, které se kolem svého těla naučil milovat. Opatrně, nenápadně se nosem otřel o Tomův krk a sám vsál do plic jeho vůni. Tom voněl jinak než on. Nepoužíval žádný parfém, nesmrděl voskem na dredy ani matčinou květinovou aviváží, kterou oba kluci v hloubi duše milovali. Tom voněl jako muž, jako jeho sprchový gel a deodorant. Jako čerstvě vyprané prádlo a sluníčkem polaskaná kůže. Voněl jen jako Tom.
„Můžu ti něco říct, juniore?“ Zamumlal Tom kousek nad jeho hlavou, a hrál si se světlými vlasy spletenými do dredů. Miloval Chrisovy vlasy a byl rád, že bratr ještě nenásledoval jeho příkladu a nezbavil se jich. Byl toho názoru, že Christopher je takhle daleko roztomilejší.
Mladší z bratrů jen přikývnul, a ještě o něco více se stulil k Tomovu tělu. Jedenadvacetiletý se jen pousmál, a spustil svou verzi příběhu; I on znal toho, komu ve všech směrech patřilo jeho srdce, celý svůj život.
autor: Denie
betaread: Janule
nádhernej dílek, neskutečně roztomilý :}* … nemůžu se dočkat posledního dílu.. jen škoda, že je tak krátký 🙁 … stejně tu povídku ale miluju :3*
krásné
to je nádhera a krásně se to čte…prosím nenech mě dlouho čekat na poslední díl. Ta doba mě zabije ♥♥ miluju to 😀
oooow ! to je tak dokonaly <3
prosiim, nenechej nas dlouho cekat ! je to skvely !
Nevydržím čekat do dalšího dílu :(…tenhle díl mě nutil se od začátku jen infantilně usmívat, jak jsou ti dva roztomilí…:))))
Oh..hmm…úžasný! Naprosto to miluju! Už aby tady byl další dílek! <3
skveléé!:) len ma desí tá predstava ,že už len jeden diel:(:((:( škoda:(
Jo, wow… tak tohle se mi vážně líbí! Už se nemůžu dočkat pokračování. Doufám, že ho tu najdu brzy, protože tohle tohle je opravdu bomová povídka. Škoda, že je to jen "jednodílovka". Mmj hledala jsem tu povídku "The Empire of Basai", ale nikde jsem ji nenašla, což mě dost mrzí, protože jsem si ji chtěla taky přečíst.
Proto doufám, že mé zklamání z nenalezení povídky smažete tím, že sem v co nejkratší době dáte pokračování této povídky. 😉
Awww opět kráása 🙂 Škoda, že není víc dílů, ale moc se těším na další 🙂
Jsem ráda, že je tu další díl. Znovu jen zopakuji, jaká škoda, že budou díly JEN tři.
Trošku jsi mě ale zmátla v jedné větě: "Jedenadvacetiletý DREDAŘ pokrčil ramenem…", proč si myslím, že rasta? 😀
Nádherně je popsané jejich pouto lásky. Já jsem vůbec nedýchala, jak Tom zareaguje, když vlastně moc roztomile Junior, tak jako stydlivě mluvil o svých citech k němu…
Byla to opravdu nádhera. Moc se těším na další díl!♥
[8]: The Empire of Basai je jen název celé série povídek, ale ta hlavní se jmenuje jen Basai, určitě to najdeš na THF takhle a nebo pak autorka Gaja a u ní to najdeš! Určitě stojí za přečtení :))
[10]: Děkuju moc za chválu, jsem ráda, že se ti povídka tak moc líbí. Když jsem popisovala jejich vzájemné city, sama jsem měla stažené hrdlo, pokud to vůbec dává smysl. Dostalo mě to, protože si myslím, že ta láska mezi nimi je prostě… myslím, že tohle nemusím vysvětlovat. Doufám, že se mi do slov v povídce povedlo vložit to, co mi nejde teď 🙂 A jinak ano, měl tam být rasta, už se mi to plete 😀 Ještě, že sis všimla, ale snad to nevadí … 🙂
A jinak všem děkuju za krásné komentáře! Jsem hrozně ráda, že se vám povídka tak líbí, třeba ještě někdy napíšu něco delšího 😉 … A další díl tu bude hned, jak najdu čas ho napsat. Dnes skončila škola a tudíž začaly prázdniny a pro mě to znamená ještě méně času než doteď. Ale třeba se mi poštěstí zítra (pro vás už dneska :D) a napíšu další část, kdo ví. Mám volný víkend, tak snad se mi povede něco udělat. Ještě jednou děkuju za úžasné komentáře, jste vážně dokonalí!
oh, to je tak milé a čarovné…. tieý mám mladšieho brata, no len po sebe škriekame :/ .. No nič, ja sa s tým zmierim :D… Ale mocsa mi páčilo, ako to Tom skvelo zobral Sú proste obaja rozkošný.. Kto vie, možno majú Tom a Bill strateného súrodenca a vyzerá ako.. Tom a Bill 😀 Proste žúúžo 🙂
Deni, to je detail, který vůůůůbec nevadí, samozřejmě! 😉 Hlavní je, jak nádherně jsi podala čtenáři tu emocionální stránku příběhu, je to tolik křehké a poutavé, krásně se tvá slova čtou.
Na jedné straně se moc těším na poslední díl, ale na druhé straně – už jen to slovo "poslední" mě rozesmutní. Přála bych si, aby takto nádherná povídka měla moc a moc dílů. Ty ale jistě víš, kdy se povídka ukončit má tak, aby neztratila to kouzlo, kterým např. mě jako čtenáře naprosto uhranula.
Tak já budu další díl moc vyhlížet, uf, už teď vím, že bude nádherný!
vážně je škoda že je to takhle krátké 🙁 ale je supr že to vůbec bylo 😀
Ach jo, já jsem hrozná citlivka… *snaží si nenápadně otřít vlhké oči* Ale když tohle je taaak strašně moc krásné, dojemné, něžné, přenádherné…!
Miluju Christophera, prakticky ještě malého, nevinného nejistého kluka. Je roztomilé, jak moc se snaží být jako bratr. To, že mu pivo nechutná, ale přesto ho pije… přijde mi to roztomilé =o)
A Tom… ano, přesně takový podle mě Tom je. Ochranářský, ale přesto sám citlivý.
Tahle povídka… je naprosto dokonalé dílo, kterému se já klaním, protože já tady už druhý díl absolutně nedejchám a hltám slova, písmenko za písmenkem.