autor: Mykerina
O pět dní později
Staral jsem se o Billa a kupodivu mi to vůbec nevadilo. Bylo mi to příjemné. Cítil jsem se klidný, a dokonce užitečný. Je pravda, že první dva dny se mě neskutečně bál. Snad si myslel, že jej opožděně potrestám, ale to jsem v plánu neměl. On za nic nemohl. To já udělal chybu. Modřiny pod očima se začaly krásně hojit, pečlivě mu je mažu. A celkově se o něj starám. Dělám jídlo a povídám si s ním. Sám nechápu, co se to se mnou děje.
„Bille?“ strčím hlavu do jeho ložnice. Je 9 ráno a já mám chuť jít nakupovat. Asi jsem se zbláznil, ale chci mu udělat radost. Jen se zavrtí, přetáhne si peřinu více přes hlavu a spí dál. Tiše zavrčím. Otevřu dveře a tiše vstoupím dovnitř, dveře zaklapnu nohou a potichoučku jdu k posteli. Tác položím na noční stolek a sednu si na peřinu. Pohladím ho po vlasech.
„Vstávej,“
„Mhhmm,“ zabručí.
„Bille, notak,“ zvýším trochu hlas. Protře si oči a pomalu je rozlepí. Ublíženě se na mě dívá. Pak začenichá. Je opravdu sladký! Ne, sakra! Je to jen děvka! Zatřepu hlavou.
„Tome?“ sedne si nejistě na mě koukajíc.
„Chci jít do města,“ obeznámím ho.
„Aha… a… já…“
„Ty jdeš se mou, co si myslel?“ pozvednu obočí.
„Ale… hledají mě… nebo… ne?“ pohladí mě po zápěstí. Sakra! Tohle mi nedošlo.
„Mno, tak si z tebe udělám slečnu,“ ušklíbnu se. Bill jen zalapá po dechu.
„Nehodlám se ohrozit a chci ti udělat radost a jít nakupovat.“ Zívnu si.
„A… co kdybychom zůstali tady a já ti udělal masáž?“ navrhne.
„To je docela dobrý nápad,“ nahnu se k němu a dožaduju se polibku. Kupodivu mi jej dá bez jakéhokoliv zdržování. Sám vyhledává můj jazyk a provokuje ke spolupráci. Vydechnu. Prsty propletu do jeho vlasů a hraju si s nimi.
„Takhle se mi líbíš…“ Usměju se.
„Dobře… zůstaneme dneska tady, ano? Jdi za Máriou, upraví tě, ok?“
(Bill)
Jen mu to poslušně odkývnu. Když to vezmu kolem a kolem, nemám se s ním špatně. Jen mi chybí rodiče. Od toho Maxova útoku mě ani nenutí do sexu, za což jsem vděčný. Ne že by byl Tom špatný, to ne, on je opravdu dobrý milenec, umí to, ale jen se prostě ještě necítím připravený.
„Najíš se se mnou?“ našpulím rty. Jen se usměje a kývne. Vtěsná se až ke mně, kde se zády opře o rám.
„Dělal jsem to sám, tak snad se to bude dát jíst, i když si tím nejsem zrovna jistý. A mimo to… ten, kdo má dělat snídaně, jsi ty,“ připomene mi. Umh… nezapomněl.
„Já… já vím… omlouvám se,“ sklopím oči.
„To je v pohodě, ale nezvykej si,“ natáhne se pro talířek. Vidličkou nabere první sousto, zazubí se a dá mi ho ke rtům. Poslušně je pootevřu. Blaženě přivřu oči.
„Dobrota, mňam,“ pochválím mu to.
„Jsem rád, že ti to chutná,“ dá si taky.
Když všechno dojíme, Tom naposledy polaská mé rty a vstane.
„Budu tě čekat dole,“ vezme tác a zmizí dole. Překvapeně zamrkám. Nevím, co to s ním je, ale je opravdu jiný. Myslel jsem, že je to sadistické zvíře, ale on se opravdu změnil. Zastal se mě, staral se o mě a… nevynucuje si sex. Že bych se mu líbil? Ach, nebuď naivní, Bille, to není možné. Není, čím bych ho přitahoval kromě těla, a to mám momentálně domlácené.
Ozve se zaklepání. Kdo to může být?
„Dále,“ vyzvu.
„Ahoj, Bille, jak se cítíš?“ Mária strčí svoji hlavu mezi dveře.
„OH… dobře… děkuju, potřebuješ něco?“ dám si župan.
„Jo… mám na tebe takovou prosbu. Dneska je hodně důležitý den. Tom to nemá rád… ale… má dneska narozeniny,“ sdělí mi celkem důležitou novinu.
„Cože má?“ zalapám po dechu.
„No, narozeniny, on je neslaví, vyloženě je nesnáší, ale udělalo by mu radost, kdybys mu popřál a možná… se mu dobrovolně odevzdal?“ špitne.
„Cože?“ znovu zalapám po dechu.
„Já vím, že nemám právo tohle po tobě žádat, ale on… je vždycky protivný, ale když jsi tu teď ty… tak… vypadá to, že se změnil, není na nás agresivní a hnusný. Opravdu jsi ho změnil a zkrotil zvíře, a my ti za to jsme vděční.“ Jen na ni kulím oči. Opravdu jsem ho tak změnil?
„Tak dobře… udělám to… tak mě pěkně uprav, ať jsem pro Toma krásný…“ svolím nakonec. Mária se vděčně usměje a vede mě do svého kosmetického pokojíku.
Večer
„Tome?“ zaklepu na jeho ložnici. Ozve se otrávené zabručení. Jej. Tiše vstoupím a zhasnu.
„Hej, co to sakra, děláš?“ zavrčí.
„Ššššš,“ šmátrám po malé lampičce, kterou po krátkém pátrání objevím. Rozsvítí se tlumené světlo.
„Bille?“ Tom zmateně krčí obočí.
„Mám pro tebe dárek k narozeninám, můj pane,“ zavlním se v bocích a ladným krokem dojdu k Hifi a zapnu 50centa. Dlaněmi si přejedu po bocích a smyslně se začnu vlnit.
autor: Mykerina
betaread: Janule
jej..konečně další dílek :3* .. už jsem si myslela, že se ho snad nedočkám :)) .. miluju tuhle povídku 🙂 jsem moc zvědavá na další dílek ;))*
WOW… tak to jsem zvědavá… Tom se začíná vážně měnit. Pevně věřím v to, že se Billovi povede odstranit jeho tvrdou slupku a objevit laskavé nitro 🙂
Jinak krásná povídka. Pokaždé napjatě čekám na další díl. Doufám, že 34. dílu se dočkám brzy 😉
už jsem se s touhle povídkou začala loučit a teď? takový překvapení:D neuvěřitelný takhle dlouho mě napínat:D:D jsem ráda, že je zpátky a těšim se na pokračování:)
miluju tuhle povídku:*
Tak takovej dárek k narozeninám bych si přála taky!
JOOOOOOO!!!!!!KONEČNNNNNĚEEEE!!!!!!Já tuhle povídku zbožňuji!!!!!Je to úplně supr….A ten dáreček je vážné krásný!!!!
Nemohla som sa dočkať dalšieho dielu… už som si hovorila: Sakra zase neni další diel Zkrocení zvířete a idem dalej a vidím Zkrocení zvířete ..a ja: konečne! suprový diel len to sakra skončilo v tom najlepšom 😀
konečně už jsem se bála že moje oblíbená povídka skončila no jako dárek je zajmavej ale co dál?? těšim se na další dílek
jak znám Toma tak se určitě zase vytočí a ještě mu chudáčkovi ublíží:( no doufám že se tak nestane:)
at už je další díl..je to děsně napínavý:D
Konečně, teda Bill mě fakt překvaouje a Tom taky.
Ti dva jsou jako hrdličky. Jen tak dál 🙂
Hurá neuvěřitelně jsem se těšila na další díl…Tak Bill se rozjíždí,to se mi líbí..tak honem další:-D
úžasný 😀 miluju když je to mezi Tomem a Billem takový hezký
no konečně se Tom taky trochu chová tak jak si Bill zasloužil snad se to teď nějak nepokazí ae snad ne skvělý,honem další díl! x))
Supeeeer konečně další díleček..Achjo proč je to tak krátký…Rychle dál už se těším až Tom bude valit oči…
Téééda..:D
Ale no ták, to je zločin nechať nás takto čakať xD
Skvelá poviedka, nemôžem sa dočkať, čo bude ďalej…
Úplne pulím oči a chytám dych xD