autor: Rose
Opět mockrát děkuji za každý komentář. Dělá mi radost, že moji povídku někdo čte a že se líbí. 🙂 S povzbudivými komentáři jde to psaní samo, a díky vám čtenářům mě to moc baví, tak snad ani touto kapitolou nezklamu.
Bill zamířil přímo do svého pokoje do koupelny. Zapřel se rukama o hrany umyvadla, sklopil hlavu, načež smutně vydechl.
„Proč mi tohle děláš?“ ozvalo se za ním. Bill se polekaně otočil. Ve dveřích spatřil své o deset minut starší dvojče, jak se opíralo o jejich rám.
„C-Co ti dělám? Já?“ zakoktal se, ale i tak chtěl, aby to vyznělo naštvaně. No, moc se mu to nepovedlo.
„Bille…“ udělal Tom krok k němu. Bill naopak spěšně couval, dokud nenarazil na stěnu.
„Ne-ne-ne-ne-ne! Nechoď ke mně,“ vykoktal, přičemž před sebe natáhl ruce v obranném gestu. Tom i tak udělal další krok.
Najednou se však ozvalo klepání na dveře. Bill proto využil situace a s rychlým: „Jdu otevřít,“ zmizel.
Když otevřel dveře, spatřil v nich jejich manažera.
„Ahoj, Bille, kluci mi řekli, že ses pohádal s Tomem. Je to pravda?“
„No…“ zhoupl se Bill ze špiček na paty a zpět.
„Každopádně, dnes odpoledne se bude konat focení pro časopis Teen Voices. Tvařte se oba jako by nic. Ale pro klid nás všech, pokuste se co nejdříve usmířit,“ vysvětloval mu David jako malému dítěti.
„Zkusím to,“ pohrával si mladší Kaulitz s piercingem v jazyku.
„Dobře. Focení je ve tři. Ať jsi ve dvě hodiny na recepci, protože tam budeme muset dojet a není to zrovna kousek odtud. A vzkaž to i Tomovi.“
Po tom, co zavřel dveře, se vrátil zpět do koupelny, kde na něj stále čekalo jeho dvojče.
„Jdi pryč,“ šeptl Bill se sklopenou tváří, do které mu padaly neposedné černé prameny vlasů. Pár si jich odhrnul, hluboce vydechl a podíval se mu do očí. Nechtěl ale, aby mu v nich Tom cokoliv vyčetl.
„Vážně to chceš?“ položil mu Tom ruku na tvář a měkce ho po ní pohladil. Bill překvapeně zamrkal.
„Proč se mě dotýkáš? Jsem přeci teplouš,“ pravil s ironií v hlase. Starší Kaulitz ruku sundal, napřáhl se, jako by mu chtěl dát facku, tak Bill vyplašeně zavřel oči. To, čeho se ale dočkal, bylo jen jemné pohlazení po vlasech.
„Nikdy bych ti neublížil. To, co jsem ti řekl včera, jsem tak nemyslel,“ šeptl mu Tom do ucha, letmo ho políbil na tvář a urychleně odešel z pokoje.
Bill ještě pár minut stál jako socha na tom samém místě. Pak opatrně přiložil bříška prstů na svou tvář, kde přistál polibek od jeho bratra.
„Bože…“ špitl, podíval se na sebe do zrcadla a nakonec na tváři vykouzlil jemný úsměv.
Na obědě se konečně sešli všichni. Bill se usadil vedle Gustava, se kterým si okamžitě začal povídat, jen aby se vyhnul bratrovu upřenému pohledu. Sám bojoval s myšlenkami, co udělá. Když jim obsluha donesla oběd, stěží zaznamenával, co vlastně vkládá do úst. A bylo mu to jedno. Upřeně sledoval protější okno a probral ho až Davidův hlas: „Tak kluci, jděte se do pokojů převléct a upravit. Za hodinu pojedeme.“
Bill pro dnešní den vytáhl snad všechno oblečení, co měl. Chtěl vypadat dokonale. Dokonaleji než jindy. Snad jako by doufal, že tuna líčidel, značkové oblečení a perfektně upravený účes zakryjí jeho pocity.
Rozložil si na postel všechny džíny a právě se rozmýšlel mezi světle šedými a tmavě modrými.
„Ty tmavé,“ ozvalo se za ním.
Bill polekaně vypískl a nadskočil. Za ním stál Tom. Těsně u něj – jen na pár centimetrů vzdálený.
„Pokoušíš se mě zabít? Víš, jak moc jsem se lekl?“ vyjel na něj.
„Promiň, jen jsem ti přišel říct, že… že…“ přemýšlel rychle Tom. Co mu měl říct? Přišel se na něj prostě jen podívat.
„No?“ pozvedl Bill jedno obočí.
„Nic,“ zamračil se Tom. Bylo evidentní, že ho jeho bráška zřejmě v pokoji nechce. Nepoklesne tak hluboko pod svou úroveň, aby za ním lezl jak nějaký pes. Jen se ještě naposledy zastavil u dveří, než jeho pokoj opustil.
„Bille… promiň. Vážně jsem to tak nemyslel. Omlouvám se,“ Pak odešel. Nechtěl čekat na odpověď.
Bill zalapal po dechu. Tom se přece nikdy takhle přímo neomlouvá. Ani jemu ne. Vždycky to obejde nějakými hezkými řečmi, ale nikdy neřekne přímo: „Promiň,“ nebo „Omlouvám se.“ Tohle bylo poprvé. Že by mu na něm vážně tak moc záleželo?
„No tak, Tome, jdi ke svému bratrovi blíž. No tak, to je ono. Jen mi ukažte tu vaší bratrskou lásku,“ navigovala je fotografka.
Ta ženská mi začíná pěkné lézt na nervy, pomyslel si Tom.
„To tak, Georgu, ukaž mi víc tvé mužnosti,“ hecovala hnědovlasého chlapce.
„Cože?“ vytřeštil Georg oči. „Tak heleďte se, ženská – „
„To je dobrý, Geo, uklidni se,“ zarazil naštvaného baskytaristu Bill.
„Gustave, ty ruce do kapes, jo, to jde,“ nenechala se odradit a běhala kolem nich s foťákem.
„Tahle ženská není normální,“ pošeptal Gustav Billovi do ucha.
„Přesně,“ zachichotal se Bill.
„Bille, Tome, řekla jsem blíž k sobě, ne dál od sebe.“
„A obejmout se náhodou nemáme?“ zeptal se Tom s takovou dávkou ironie, aby to i ta fotografka pochopila.
„To je nápad!“ zajásala. Hm… takže to nepochopila. Bill se na své dvojče vyčítavě podíval.
„No, myslím, že fotek už máte dost. My už budeme muset jet,“ zachránil situaci David, když viděl, že se nevyvíjí moc dobře. Všichni čtyři kluci se tvářili, jako že by ji velice rádi zadupali do země nebo vyhodili z okna. Nejlépe obojí. A nakonec rozbít ten její „úžasný“ fotoaparát.
„Díky za záchranu,“ přihrnuli se k němu.
„Co jsem měl dělat jiného? Ta by si vás tady nechala klidně do zítřka,“ povzdechl si manažer. „Tak, až přijedeme, sbalíte se a pojedeme do Berlína. Zítra tam máte rozhovor pro časopis a večer bude párty v klubu,“
„BEZVA!“ hvízdli Tom s Georgem. Tomovi se, ale vzápětí usadil knedlík v krku. Tourbus měl přeci společný jen s Billem! Jen oni dva, nikdo jiný.
Docela jsem sama sebe překvapila, jak je tento díl dlouhý. Co myslíte, že se stane v tourbuse? No, každopádně vám můžu slíbit, že to bude velmi zajímavá a dlouhá noc.
Rose
autor: Rose
betaread: Janule
Tak to sa už neviem dočkať dlašieho dielu! 😀
co se stane v tourbuse ? toď otázka :D…no já se na to těším a počkám si na další díl. Tuhle povídku jsem začala číst až teď. Přečetla jsem všechny 3 díly na ráz. O té délce se vyjdřovat nebudu, v dobrým smyslu slova samozřejmě 😀 :P, ale výhoda kratších dílů je, že se poídka lépe čte. A u téhle povídky mi kretší části nějak seděj.
Píšeš skvěle a je správné, že mi příjde jakoby se Tom o Billa snažil ? 😀 Mě to totiž tak přijde…..nechám se překvapit jak se to vYvine..honem dál 😀
no tak honem honem dalsi dilek 🙂
Opravdu sme zvedava, co se tam stanr. Doufma, ze se tam dvojcata treba spolu VYSPI nebo tak neco, ale hlavne at mezi nima se neco stane 😀
Noooo….když to bude tak zajimavá a dlouhá noc,tak už asi tuším :DDDDDD….. možná se Tomúv ptáček (ne)zo zverimexu bude nořit do něčeho hmmm nějaké dírky nebo śpárky v zadních stěnách toho tourbusu,kterou tam udělal Bill a nazýva ji "Má zadní dírka" … No v každém případě je to perfektní povídka a STRAAAAAAAAAAAAAŠNĚ MOCCCCCCC se těším na další dílek!!!!
MMM dúfam že Tom rozbehne niaku udobrovasiu akiu, a Bill bude zlatíčko a Tomovy to odpustí. Krásny diel, zabavný lebo takú fotografku by som nezvadla a fakt ju udupala.
To fotenie bolo zábavné 🙂 čakala som objímaciu fotku, ten David to mal ale načasované blbeček:D Na tourbus sa teším 🙂
Jsem zvědava na tu noc jdu pokračovat.