Swallow all your lies

„Lásko? Miluju tě, Tome, prosím… Zůstaň dneska se mnou,“ zamrkal černovlásek dlouhými řasami a sladce se usmál. Věděl, že jeho přítel pod jeho úsměvem a nevinností v očích vždycky povolí. Jako každý, ne že by to dělal poprvé. Světlovlasý chlapec vedle něj si ztěžka povzdechnul.
„Je to dneska naposled, Bille, co s nimi můžu být, víš to. Poslední týdny jsem je mimo školu neviděl. Potřebuju být i s ostatními přáteli, víš?“ podíval se dlouze do čokoládových očí, která na něj prosebně koukala.
„Nemiluješ mě?“ nakrčil Bill obočí a nechápavě zamrkal. Tom nechápavě zamrkal a zakroutil hlavou.
„Samozřejmě, že ano. Jen potřebuji… Větší volnost,“ pokrčil jednoduše rameny. Neměl ani ponětí, jak Billovi vysvětlit, že potřebuje víc místa i pro ostatní, než jen pro něj. I když mu řekl, že by pro něj kdykoliv cokoliv obětoval… Potřeboval volno.
„Samozřejmě, že ne. To bys na mě jinak takhle nekašlal, byl bys víc se mnou a odepřel bys sis přátele, když chci s tebou být,“ pronesl černovlásek naštvaně a zvedl se. Udělal několik kroků pokojem se zelenými stěnami a prošel dřevěnými futry. Tom mohl jen sledovat, jak se za ním zavřely dveře jeho pokoje.

…

„Tome, proč jsi nám nepřivedl i… toho svého? Billa?“ usmála se blondýnka na Toma.
„On… Neměl moc čas,“ pokrčil jednoduše Tom rameny, koukal kolem sebe, ale ani jednomu ze svých spolužáků se nedokázal podívat do tváře. Porušil Billův příkaz, připadal si tak špatně, že ho neuposlechl. Blondýnka vedle něj nechápavě zamrkala a povytáhla světlé obočí.
„Co je s tebou?“ optala se starostlivě a vzala Toma jemně za bradu, otočila mu pohled k sobě. Toma zamrazilo, když se střetl s pohledem dvou velkých tmavě modrých očí. Nebyly to Billovy oči, zase mu všechno připomenulo jen to, že ho neposlechl a šel někam s přáteli bez Billova svolení. Ucukl z jemných prstů blondýnky a zakroutil hlavou.

„Vůbec nic,“ odsekl a vstal. Několik Tomových spolužáků v místnosti se na něj nechápavě dívalo. Všichni věděli, že od té doby, co si našel o čtyři roky staršího přítele, byl úplně jiný než dřív. Ale chápání Tomova chování se jim vymykalo úplně z rukou. Už to Tom rozhodně nebyl…

„Omlouvám se, jestli jsem řekla něco špatně, Tome,“ omluvila se Sandra. Pohodila dozadu blond vlasy a vstala. Tom se díval někam ke dveřím. Přemýšlela, jestli se chystá odejít. Jen zíral na dveře.
„Ale… Jsi s námi poslední den, pokus se si to… prostě užít,“ pohladila ho po rameni, zalapala tiše po dechu a přikryla si pusu dlaní. Nechápavě zamrkala, když si prohlížela Tomovu kůži mezi ramenem a krkem, kterou odhalilo volné tričko, když se Tom cuknul. Vyškubl se jí a polekaně se na ni podíval. Viděl modré nechápavé oči, jak sledují jeho kůži. Sandra k Tomovi zvedla pohled.

„Co to… Je?“ řekla potichu a ukázala na velkou rudou modřinu. Dál ho prohlížela.
„Kurva, co se s tebou děje?“ strhla mu modrý šátek z krku. Zamrkala a zakryla si oči. Posadila se, klepaly se jí ruce, sklopila hlavu. Všichni kolem se na Toma nechápavě dívali. Na jeho krku byly menší popáleniny. Od cigaret pravděpodobně. Nevypadalo to vůbec pěkně, jako by mu žhavou cigaretu někdo chtěl nacpat skrz kůži až do krku.

„Někdo ti ubližuje?“ zvedla k němu po chvilce blondýnka pohled, měla vlhké oči, jejich modrá barva se viditelně leskla, odráželo se v nich světlo. Nečekala, že by někdy něco takového viděla u Toma. Věděla, že ať už to udělal kdokoliv, Tom si to nezasloužil. Věděla, že by se někomu jako on ubližovat nemělo, byl to přece… Úžasný kluk.

Tom na ni jen koukal, mlčel.
„Bill?“ dodala po chvíli rozechvělým hlasem. Nedokázala si představit, co si musí vytrpět, kolik toho ještě po těle má. Co všechno… Polkla.
„Ne,“ sykl Tom a otočil se od ní. Odběhl rychle z místnosti.

…

Tom se po dlouhé noci výčitek odhodlal jít na domluvenou schůzku s Billem. Domluvili se, že dojde k němu domů, měl strach. Bill už v telefonu zněl hodně naštvaně, Tom si byl jistý, že něco ví. Ví, že ho neposlechl a šel oslavit se spolužáky jejich poslední společný den jako třída. I když ne, že by si to doopravdy zrovna užil, naopak.

Bez toho, aby aspoň zazvonil či zaklepal, i když přemýšlel, že by to bylo vhodnější, vešel do Billova bytu. Zamrazilo ho v zádech, když slyšel tlumený táhlý sten. Věděl, že je to Bill, ale sten, který přišel po něm, určitě nevyšel z Billových úst. Polkl a pomalu šel dál až do Billovy ložnice.

„Yeaah,“ zasténal Bill do polštáře a víc nastavil tmavovlasému chlapci zadek. Bylo poznat, že je mladší než on, dokonce mladší než Tom… Vždycky se mu líbili tak trochu… mladší.

„Bille?“ řekl tiše Tom, když se mu nahrnuly do očí slzy. Nechápal. Proč by si ho sem zval, když ho právě podvádí? Spí s jiným klukem? Dává své tělo úplně cizímu člověku. Spolkl vzlyk.
„Konečně,“ ušklíbl se Bill, když zvedl hlavu a podíval se na Toma. Chtělo se mu protočit panenky, když v jeho očích viděl slzy. Odtáhl se od chlapce a pomalu vstal. Neobtěžoval se obléct, jen přitáhl k posteli svoji židli. Vzal Toma za zápěstí, který se, jak čekal, nechal bez odmlouvání na židli posadit.

„Proč?“ zašeptal Tom a koukal na Billa. Několik slz mu už chvíli unikalo zpod víček. Klepal se, chvěl se mu dech. Cítil se… Příšerně.
„Protože. Neposlechl si,“ sykl Bill naštvaně a vzal si zpod polštáře pouta. Tom zamrkal. Tyhle věci ho Bill už taky párkrát nutil používat. Nelíbilo se mu to.

„Budeš poslouchat, pokud mě miluješ. Jasný?“ Bill Tomovi ruce připoutal k židli. Tom jen letmo přikývl a sklopil pohled. Bill zavrčel a vzal ho silně za bradu, Tom usykl.
„Aspoň neuhýbej pohledem, když s tebou mluvím.“ Chvíli se do jeho očí naštvaně díval. Tom si všiml, jak potemněly, byl naštvaný. Měl za to, že se takhle chová právem.
„Omlouvám se,“ zašeptal Tom rozechvěle, potlačoval vzlyky. Bill zavrčel a pustil mu bradu, napřáhl ruku a Tomovi na tváři přistála facka, ucukl hlavou prudce do strany. Okamžitě se během chvilky z jeho očí začaly valit proudy slz.

„Teď, lásko, se budeš dívat, jak se to správně dělá. Jasný? Opovaž se jen… Na chvilku podívat jinam a dostaneš dvakrát tolik,“ ušklíbl se Bill a kousl Toma do spodního rtu, spokojeně zavrněl, když na svých rtech cítil kovovou chuť krve. Zase se odtáhnul. Tom chvilkama nestačil umlčovat vzlyky, s každým dalším mu Bill věnoval vražedný pohled.

…

Černovlásek se pohupoval Tomovi v klíně. Vydechl cigaretový kouř do tmy pokoje, který lehce osvětlovala jen stará lampička. Chvilkama mu z úst unikl i tichý sten. Nehty silně přejížděl po Tomově břiše, kterému, jak se zdálo, už bylo všechno úplně jedno. S přivřenýma od pláče opuchlýma očima koukal do prázdna. Nebyl schopný ani vnímat pro něj tak moc nepříjemný zápach marihuany, který se nesl pokojem, a další látky. Rozškrábané břicho bylo to poslední, co ho trápilo. Přemýšlel nad tím, co bylo dřív, než si z něj Bill udělal tohle. Byl to… úplně normální vztah. Všechno si dokola v hlavě přehrával. Bolestně přivřel oči, když cítil, jak mu Bill cigaretou propaluje kůži na boku. To bylo za poslední hodinu po páté, a to nepočítal ostatní modřiny, škrábance.

„Nevnímáš mě,“ zamumlal Bill. Tom se na něj letmo podíval. Musel si odfrknout, když ho viděl. Bledý obličej, černé kruhy pod očima, úplně zničený člověk. Že si toho nevšiml od začátku. Jak by mohl? Pod tím vším make-upem, co vždycky bezpodmínečně nosil. Podíval se zase úplně jinam. Bill zavrčel, dal Tomovi facku.
„Mluv se mnou,“ sykl a zase ho silně vzal za bradu. Podíval se mu do očí a ušklíbnul se. Tom nepřítomně jeho pohled oplácel. Cítil, jak se Billovy ruce klepou. Ušklíbl se nad tím a odvrátil pohled.
„Seš troska. Nic víc, laciná děvka,“ zašeptal Tom. Čekal ránu, ale místo toho… Bylo jen ticho. Ani jeden z nich se nepohnul. Chtěl se otočit, když z něj pomalu Bill vstal. Nechápavě zamrkal a koukal za ním. Chtěl se posadit, ale měl pouta na rukou, kterými byl pro změnu připoutaný k posteli. Přivřel oči a položil hlavu. Nechtěl vědět, co jeho přítel má dál v plánu.

…

Bill seděl na lavičce v parku. Koukal nepřítomně před sebe, nechápal. Nic víc, laciná děvka, opakovalo se mu v hlavě. Přivřel oči, zachvěl se mu lehce dech. Ještě nikdy tohle nevypustil nikdo vůči němu jako urážku. Nikdo, s kým měl vztah. Tom to udělal, dokázal ho pár slovy dokonale shodit. Mačkal v ruce mobil, chtěl Tomovi něco napsat, ale ať přemýšlel, jak chtěl, nedokázal vymyslet, co by to mělo být. A i tak… Určitě spal. Nechal ho přece připoutaného na posteli. Popáleného, zbitého. Zase se zachvěl a přivřel oči. Nechápal sám sebe, ani trochu.

O půl roku později

Prázdný pohled, svázané ruce a povědomý úšklebek na rtech. Celý den zírání do stěny, která byla stejná jako všechny ty ostatní. Měl dost času přemýšlet o tom, co kdy udělal špatně.

Flashback

Bill přivřel oči. Nechával si v hlavě přehrávat pořád dokola jediný moment, když jeho noha sklouzla z římsy. Když pomalu přivíral oči vstříc něčemu, co si zasloužil, než mu byla podána pomocná ruka. Než Tomova chytila tu jeho tak pevně, až usykl bolestí. Projela v něm příjemná vlna štěstí v ten moment. Když věděl, že mu na něm stále záleží…