autor: Nisch
Hallo Leute :). Chtěla bych vám poděkovat za komentáře, které mě vždycky moc potěší a dodají větší chuť ke psaní dalšího dílu. U mé druhé povídky ‚Mé srdce patří jen tobě‘ jsem měla u druhého dílu spoustu úžasných komentů, za které jsem vám neskutečně moc vděčná. Ani nevíte, jakou mi udělá radost, když najdu byť jen jeden komentář. Dává mi to pocit, že se mu moje povídka aspoň trochu líbí. Moc vám všem děkuju, snad vás ani jednou povídkou nezklamu ;)… Hezké počtení, vaše Nisch ;).
Bolest, zklamání, žal… To všechno patří k lásce. Jenže co když je to zakázaná láska. Ta hořkost a pocit beznaděje je o to větší. Milovat je lidské a srdci člověk NIKDY neporučí…
TOM
„Mmm, Tomi…“ vydechl slastně Bill a lehce se zachvěl, když jsem mu jemně skousl kůži na krku. Jen jsem se nad tím pousmál. Přestal jsem ‚okousávat‘ jeho krk a otočil jsem si ho k sobě čelem. Jen se na mě trošku nechápavě podíval, ale pak se hladově vpil do mých rtů. Donutilo mě to k úsměvu. Byl tak nedočkavý, chtivý… Ten Bill, který v něm dřímal, divoký a vášnivý, se pomalu, ale jistě dostával na povrch.
Pomalu jsem s ním couval k posteli. Byli jsme na sobě doslova nalepení. Líbání nabíralo na intenzitě, bylo to stále divočejší, plné vášně a touhy. Pak jsem si ale uvědomil, že tohle není správné, že bychom tohle neměli dělat.Vždyť je to můj bratr, mé dvojče. Tohle prostě… nejde to. Přes veškeré mé vynaložené úsilí jsem se od něj odtáhl. I když moje tělo tolik toužilo po tom jeho, můj rozum říkal pravý opak… z části.
Nechápavě se na mě podíval. Povzdechl jsem si.
„Bille… to-tohle nejde.“ Pustil jsem jeho boky. Otočil jsem se k němu zády a pomalu přešel k oknu vedoucímu do zahrady. Nemohl jsem se mu podívat do očí, vím, že bych v nich viděl spoustu zklamání.
„Proč by to nešlo.“ Řekl tiše Bill. Přišel ke mně a zezadu mě objal kolem pasu. Bylo to tak příjemné, cítit teplo jeho těla, jeho tlukoucí srdce a… Ne, tohle nesmíme. Zhluboka jsem se nadechl a vymanil se z jeho sevření.
„Bille, pochop, tohle prostě nejde, rozumíš. Je to nezákonné. Vždyť jsme bratři, dokonce dvojčata… Dozvědět se to někdo, tak jdem minimálně sedět, pokud by z nás ovšem neudělali laboratorní krysy…“ Řekl jsem mu dost ostře. Původně jsem to nechtěla takhle říct, ale neovládl jsem se. Všiml jsem si, jak se bráškovi zaleskly oči. To né…
„Bille…“ povzdechl jsem si. Tohle jsem nechtěl. Nechtěl jsem mu ublížit, jenže… Jak jsem říkal, je to nezákonné. Nesmíme to, i když mě to tolik bolí, to říkat. Bill jen sklopil hlavu a otočil se čelem k oknu, takže jsem na něj viděl z profilu. Vlasy mu spadaly do obličeje. Chtěl jsem mu je dát stranou, ale ucukl.
„Proč…“ chvěl se mu hlas, „…proč, když to nechceš, když je to nezákonné, tak proč si to přes to všechno udělal? Věděl jsi, moc dobře si věděl, že mi to ublíží…“ s úst se mu vydralo jedno přidušené vzlyknutí. Přišel jsem k němu blíž a pomalu ho k sobě otočil. Odhrnul jsem mu vlasy z obličeje a donutil ho, se mi podívat do očí. Tolik to bolelo, vidět ho, jak pláče. Nikdy jsem nebyl rád, když brečel. Pokaždé jsem se rozbrečel s ním. Teď jsem si to ale nemohl dovolit. Jsem přece ten starší a silnější…
Hřbetem ruky jsem mu setřel slzu, která mu stékala po tváři. Znovu vzlyknul.
„Billy…“ povzdechl jsem si a pevně ho objal. Proč to musí být tak těžké… Vím, citům člověk neporučí, bohužel. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se zamiloval do vlastního bratra. Ano, miloval jsem ho, ale to byla bratrská láska. Tohle bylo ale něco jiného, něco mnohem silnějšího. Sám jsem zatím moc dobře nechápal co.
Bill byl ke mně natisknutý, jako by mě nechtěl nikdy pustit.
„Tohle nejde, Billy.“ Zašeptal jsem mu do krku, o který jsem si opíral hlavu. „Ty to moc dobře víš…“
„Vím, a-ale nechci si to připustit…“ přitiskl se ke mně ještě víc. „Já nevím, co se to děje, Tomi. Nikdy jsem k nikomu necítil to, co k tobě. Nemyslím tím bratrskou lásku… Je to něco víc, nerozumím tomu…“ zašeptal trošku klidněji. Ach, Billy, proč mi tohle děláš.
„Taky tomu nerozumím…“ bylo jediné, na co jsem se zmohl. Pomalu jsem se od Billa odtáhl a zlehka ho políbil na rty.
„Promiň, Billy… i když bych si to moc přál, nejde to.“ Nedokázal jsem se mu podívat do očí. S těmito slovy jsem se otočil a odešel z pokoje. Nechal jsme tam Billa jen tak stát, nic jiného mi nezbylo. Věděl jsem, že kdybych se tam vrátil, nebo se otočil, neodešel bych, nedokázal bych to.
Vzal jsem si klíče od domu a od auta. Musel jsem pryč, hned. Měl jsem v hlavě naprostý zmatek, spousty myšlenek, ale ani jedna, která by mi nějak pomohla. Jedna část mi říkala, ať se tam vrátím. Že jedině s Billem budu šťastný, ale ta druhá mi zase říkala pravý opak. Ať co nejrychleji odejdu, že to není správné.
Nasedl jsem do auta zaparkovaného před domem a rychle nastartoval. Každá buňka v mém těle, každý sval byl napnutý. Začal jsem pociťovat pocit zoufalství. Opravdu jsem nevěděl, co mám dělat. Ještě chvíli jsem seděl v nastartovaném autě a rozhodoval se, jestli mám odjet, nebo se vrátit zpátky do domu. Věděl jsem, že jestli odjedu, už asi nikdy nebude možnost zažít něco takového, něco tak krásného jako teď a předešlý den. Že Bill se mnou už asi nikdy normálně nepromluví, protože jsem mu tak moc ublížil. Žádné polibky, žádné hlazení… nic.
„Sakra!“ zaúpěl jsem a hlavou bouchnul o volant, až mě z toho rozbolela. „Co mám dělat, do hajzlu…“ byl jsem na dně. Nikdy jsem nebyl tak bezradný jako teď. Stojí mi ten risk za to? Kdyby se to někdo dozvěděl, jsme mrtví… Jenže Bill mi za to stojí… On mi totiž stojí za všechno…
autor: Nisch
betaread: Janule
Dokonalá povídka…♥ Těším se na další díl..♥ :-*
brečim :'( proč to muselo takhle skončit?? nechci, aby Tom odjel… vždyť už to vypadalo tak nadějně a najednou bum x(… jinak, krásný dílek, jen trochu smutný.. teda aspoň pro mě, protože teď spotřebuju celý balení kapesníčku :D*
Oh, tohle byl asi ten citově nejsilnější díl. Tolik se mi s Billem chtělo plakat ale zároveň mě dojal Tom. Statečný starší bráška v rozpacích.
On nesmí odjet a jestly tak na chvíly. Vičistit si hlavu, vše urovnat, ale potom se vrátit.
Což kdyby je zavřely, tak spolu budou za mřížema no. A že by je daly do vázkumu tak co..šak milovat se dá i s třema očima a pěti nohama..Doufám, že to Tom ustojí.
Nesmím taky zapomenou pochválit obrázek, sice tam nemám Toma, kterého tak nějak "víc vyhledávám" ale za to tam mám citlivého černivláska bez kterého by ta povídka stála za prd.
Nisch mám opravdu radost, že tu je další díl. Ten totiž dokonale doplňuje skládačku těch deseti co jsem minule přečetla naráz. Seš výborná autorka a já se opět budu natšeně těšit na dvanáctý, protože Tommyho odjez či to jetly zůstane mi nesmí utéct ♥
děkuju holky x)* jsem ráda, že se vám dílek líbil 🙂 a pardon, že je smutenj 😀
[3]: Stel, děkuju 🙂 moc si toho vážím :)* … promiň, že tam není Tomi, ale k týhle povídce to prostě takhle sedí 😉 uvidíš časem ;)… další dílek s epokusím dopsat co nejdřív, snad tím tebe, ale i ostatní, co tuhle povídku čtou, nezklamu x)… ještě jednou moc děkuju za krásnej komentík a komentíky u předešlých dílů 🙂 neskutečně moc mě potešily a zvedly sebevědomí ;)♥
[4]: nene, ty vůbec za nic neděkuj, pochvala ti patří právem a už vůbec, ale vůbec se mi neomlouvej 😀 Já do toho nemám co kecat. To spíš já se omlouvám jestly to vynělo jako že mi to vadí….to ani omylem. Pokud bych chtěla kritizovat, začnu u sebe. Já totiž nemám na obrázku zase Billa a to ze stejného důvodu jako ty..prostě mi to pasuje tak jak to je a bez něj.
Takže to vůbec nemyslím nějak záporně…je to nádhernej obrázek a dokonce v mích oblíbených barvách. Miluju modrou a černou 😀 ♥
[5]: neděkuj… to se ti lehko řekne 😀 jenže u takovýho krásnýho komentáře prostě nejde neděkovat 🙂 … modrá a černá –> též moje nejoblíbenější barvy 😀 jsem ráda, že se ti líbí x) a… děkuju ;D♥
krásnej dílek 😉 taky jsem měla na krajíčku, opravdu jsem zvědavá na další díl
Tyjo..:) Nisch.. Fakt nádherný!! :)) těšim se na další ! :))♥♥
Krásny diel, tešim sa na další.
áááá rozpouštím se x) to byl nádhernej dílek x) ke konci jsem se ale fakt že rozbulela jako želva :'( doufám, že se Tomi vrátí k Billíkovi, nechci aby odjel 🙁 rychle další dílek 😉 a taky bych prosila co nejrychleji další díl u 'Mé srdce patří je tobě' 😀 :)♥
to to.. to bylo naprosto dokonalý… brečela sem u toho :')… Nich, ty seš naprosto dokonlaá autorka ;)) miluju tvoje povídky, jsou tak procítěné… prostě lahoda pro oči.. úplně jsem to viděla.. další dílek a honem x)