autor: Tina
Svá vyděšená očka stále upíral na vlka, který vrčel a pomalu se k němu přibližoval. Zkracoval tak mezeru mezi nimi a čím více byla menší, tím větší nebezpečí vznikalo.
Černovlásek zvedl pohled a uviděl malou dívku. Samir. Za ní stáli čtyři muži. První, který stál po dívčině levici, měl rudé vlasy. Přesně jako ten chlapec, který mu tenkrát pomohl na nohy, když uklouzl na ledu. Měl na sobě červenočernou koženou bundu. V podstatě vypadal jako obyčejný rocker, až na to, že měl u levé ruky meč. Zdobený tak, že na rukojeti byly různě omotány plameny. Aspoň tak to Billovi přišlo. Druhý, který stál vedle červenovláska, byl blonďák. Styl oblečení byl podobný jako u prvního, až na to, že mu věci spíš ladily do modré barvy. Meč byl též podobně zdoben. Byly na něm náznaky vody.
Po dívčině pravici stál černovlasý mladík s oblečením sladěným většinou do bílé nebo světlounce modré. A poslední hnědovlasý mladík měl oblečení sladěno do zelené barvy.
Bill na ně zíral, ale přerušilo ho vrčení vlka, který už byl od něj pár desítek centimetrů. Nasucho polkl.
„Nechej mě být,“ pípl tiše Bill a vlk zčistajasna přestal a udělal několik kroků dozadu. Chlapec to nechápal. Nedovedl si představit, jak to, že jej ti vlci poslouchají. Ovšem využil příležitosti a pokračoval dál.
„Jdi. Jdi pryč,“ ukázal prstem směrem do hlubin lesa a vlci se přikrčili k zemi a pomalu couvali. Bill šel pomalým krokem proti nim. Najednou se karta obrátila a byli to vlci, kdo měli strach.
Ozbrojené kvarteto se pomalu blížilo k vlkům zezadu a vytasili své meče. Hodlali je ztrestat a poslat na věčný odpočinek. Bill je však zastavil.
„Ne. Složte zbraně. Oni nám neublíží. Odejdou,“ pohlédl na muže a poté na vlky. Ten ze všech nejmohutnější a nejsilnější jako by mu rozuměl, otočil se a utíkal do hloubi lesa pryč. Ostatní jej následovali a brzy nebylo po vlcích ani památky. Bill se pousmál a vzhlédl k zbylým. Muži schovali své meče a pomalu, i se Samir, k němu došli.
„Mohli jsme je potrestat, pane,“ řekl červenovlasý.
„Ne, bránili si jen své území. Ale kdo vlastně jste, já si tě pamatuju, ty jsi mi pomohl vstát a…“
„Ano. Hlídal jsem vás. Je to má povinnost,“ poklonil se mu stejně jako zbylí tři.
Tohle jsou zemské živly. Oheň, voda, vítr a země. Dívka se postavila po jeho levici a chytila jej za ruku.
„Jmenuji se Gerard, pane. Gerard Way. Tohle je můj bratr, Mikey Way. A naši přátelé. Frank Iero a Ray Toro. Náš úkol je chránit vás, pane.“ Bill byl zaskočen. Nikdy, ani v těch nebláznivějších snech, by si něco takového nedokázal představit. Byl tím vším okouzlen a omámen, že zapomněl i slova, která chtěl říct. Chvíli mu to trvalo, ale nakonec se zmohl na pár slovíček.
„Já… jsem překvapený a trochu zmatený,“ přiznal a hleděl na živly.
„To je pochopitelné. Musíme se dostat do křišťálového paláce. Poté už se vše vyřeší. Setkáte se svým budoucím rádcem. On vám pomůže vše pochopit a vysvětlí vám některé nesrovnalosti,“ promluvil Gerard.
„Dobrá, tak tedy půjdeme, ne?“ navrhl Bill a ostatní jen přikývli.
„Prosím, následujte nás,“ oznámil Mikey. Všichni se vydali lesní pěšinou směrem ven z lesa.
Trvalo to asi půlhodinky, než Bill zahlédl na vysoké hoře stát velký, zářivě bílý palác. Byl to dokonalý pohled, jako z pohlednice. Chlapec vydechl úžasem. Takovou krásu ještě neviděl.
Postupně se dostali až na nádvoří. Cestou míjeli chalupy a domy, ze kterých vykukovaly fantastické bytosti. V tomto případě obyvatelé Cybetron.
Vstoupili do velké síně. Bylo to opravdu přepychové. Vše bylo z křišťálu. Vše se lesklo. Byla to pastva pro oči. Naprostá nádhera.
Dejme tomu, že tohle bude tvůj druhý domov, tak vítej. Usmála se na něj Samir a stále jej držela za ruku. Chlapec se pousmál.
„Děkuju. Je to tady nádherné. Nikdy jsem nic tak krásného neviděl.
Měli bychom jít za rádcem. Všechno už je v pohybu, takže bychom neměli ztrácet čas.
„Samozřejmě, pojďme,“ souhlasil a dívka jej vedla dlouhou chodbou. Zastavila se u dřevěných, mohutných dveří. Zatlačila proti nim a dveře se pomalu otevřely.
Chlapec i dívka vstoupili dovnitř. Byla zde vysoká knihovna napěchovaná snad tisícem knih. Na stole bylo plno pergamenů a nejrůznějších složek a podobných psacích potřeb. Bill se rozhlížel kolem. Vzduch byl trochu zatuchlý, ale byla zde příjemná vůně starých knih.
Za stolem plným pergamenů seděl v mohutném křesle stařík s šedivými vousy.
Alexandře, vedu vám vyvoleného. Dívka přišla blíž ke staříkovi.
„Já vím. Už na vás dlouho čekám. S těmi vlky to byl velmi pozoruhodný výkon,“ poznamenal Alexandr a naklonil se tak, aby viděl na Billa.
„Jak o tom víte? Přece jste…“ nestačil domluvit, protože mu stařec skočil do řeči.
„Já vím, já vím. Sice jsem tam nebyl, ale to ještě neznamená, že jsem to neviděl,“ Svraštělou rukou pohladil středně velkou černou kouli. Bill pochopil a jen se pousmál.
„Prosím posaďte se,“ ukázal na židli před sebou. Bill jen přikývl a učinil tak. Seděl tiše a ani nepípnul. Jen naslouchal starci. Který mu to celé ještě jednou převyprávěl. Odůvodnil mu různé věci, popřípadě odpověděl na dotazy, které mu Bill položil. Strávili tam skoro půl dne. Ani jeden z nich se nenudil. Bill dychtivě naslouchal vyprávění a stařec byl rád, že má konečně posluchače.
„V podstatě mám tady nastolit jakýsi pořádek, jestli tomu dobře rozumím.“ Chtěl si jen ujasnit poslední věc.
„Ano, dá se to tak říct. Bude to pro vás těžký úkol, ale já věřím, že s naší pomocí jej zvládnete.“ Do místnosti vletěl jako tajfun Frank a místností se rozprostřel čistý vzduch. Bylo to příjemné osvěžení.
„Děje se něco?“ zeptal se Bill automaticky.
„Pane, Zvěř v lese je vyplašená. Něco je tam děsí. Je tam obrovský rozruch. Potřebujeme vás,“oznámil v rychlosti Frank a upíral své světle modré oči. Bill jednal. Velmi rychle převzal zodpovědnost. Byl rozumný a došlo mu, že musí těm bytostem pomoct.
„Samozřejmě. Zaveďte mě tam,“ vstal ze židle a přišel k Frankovi.
„Ale pane, může to být nebezpečné. Můžeme poslat hlídky nebo…“ nestačil říct, co chtěl, jelikož jej Bill přerušil.
„Berete mě, jako vašeho vůdce, takže uděláte, co říkám a zavedete mě tam,“ řekl pevným hlasem. Probudila se v něm jakási autorita a zodpovědnost.
„Ano, pane.“ Přikývl Frank a společně s Billem šli do zbrojnice pro jeho meč.
„Velmi rychle si na to zvyká. Bude skvělý vládce,“ poznamenal Alexandr a Samir přikývla.
To ano. On bude skvělý.
„Pane, váš meč.“ Podal mu Frank křišťálový meč.
„Je tak lehký. Já ale neumím šermovat,“ podíval se na černovláska.
„Nemusíte, tenhle meč vás to naučí,“ usmál se a sledoval Billa, jak si meč prohlížel. „Musíme jít,“ podotkl Frank a Bill přikývl.
„Samozřejmě,“ vyšli společně na nádvoří, kde už čekali i zbylí tři.
„Pane, zvěř je vyděšená a panikaří. To něco tam působí opravdu velký rozruch,“ oznámil Ray.
„Jdeme zjistit, co to je,“ nasedl na jako uhel černého koně a v čele vyjeli vstříc tomu tajemství, co se nacházelo v lese.
autor: Tina
betaread: Janule
Prosim podivala by ses na muj blog predem dik…=)
hm neuskodilo by keby boli kapitoly dlhsie ale inak je to skvela poviedka a tesim sa na novy diel
No tesim se, az tam zase zacne hrat Tom, doufam, ze uz to bude brzy 🙂
ale jinak pekny idlek 🙂
Já se těším až vyrazím vstříc 12. dílu!!!Je to perfektní povídka!!!
Pěknej díl,začíná to být napínavé…těším se na další:D
No teda zamotát do toho Franka a ostatní,jsem zvědavá na další díl.
Ježíííš, moja milovaná kapela My Chemical Romance a bratia Mikey a Gerard Way♥ ja umriem. Ešte keby sa tu objavil Brian Molko a Marilyn Manson mám ich všetkých pokope 😀 Toto som vážne nečakala. Škoda, že tento koment asi nebudeš čítať. Nepíšeš aj Waycest? (Ja si Ťa skúsim nájsť, v Tvojom podaní by mohol byť pekný)