autor: Cinematics
Bill si dělá starosti, Tom se mění
Georg zavolal Gustavovi a cítil, že je trochu nervózní, když Gustav souhlasil, že přijde. Čekal venku u silnice, a když Gustav vyšel zpoza rohu, jeho ramena ztuhla a on vypadal trochu vyděšeně; na jeho obranu, Georg vypadal strašně rozčileně.
„Musíme si promluvit, Gustave,“ oznámil mu Georg a Gustav přikývl, přešlápl z nohy na nohu.
„Dobře…“
„Ta věc s Billem a Tomem? Jdi s tím do prdele, kámo. Tys vážně praštil Billa do obličeje?“
„Byl jsem rozčilený!“
„Za co?! Za to že dělá Toma šťastným? Vole, máš být, kurva, Tomův kamarád, ne jeho obsesivní malý bodyguard.“
„To si mě sem pozval jen proto, abys mě urážel?“ zeptal se Gustav, zaskřípal zuby a poprvé v životě se Georgovi postavil.
„To máš sakra pravdu! Vole, kolik ti je? Čtyři? Oh, někdo mi ukradl sušenky, půjdu mu dát přes hubu na hřiště. Hádej co, Gustave. Není ti kurva čtyři, tak se tak přestaň chovat.“
„Tuhle sračku od tebe poslouchat nepotřebuju, Georgu… jsi pokrytec.“
„Oh? Jsem? To mi řekni jak, protože Bůh ví, jak mě to zajímá.“
Gustav otevřel pusu, aby něco řekl, ale to něco nevyšlo ven. Jen mluvil hlouposti, protože byl strašlivě rozčilený.
„To jsem si myslel.“
„To je jedno. Andreas už mi dal ránu do břicha, takže si myslím, že jsem svůj trest dostal. Mimo to, co tě to zajímá?“
„Zapomínáš, že je Tom můj nejlepší kamarád, Gustave… oh a možná si taky zapomněl, že Bill je také můj kamarád. A tak moc, jak mě to zajímá, teď jsi pro mě nic. Naprostá nula.“
„Fajn,“ řekl Gustav chladně, ale uvnitř ho Georg velice ranil.
„A co se Toma, Billa a mě týče, po dnešku neexistuješ. Jsi kurva nic, dokud se do prdele nenaučíš uklidnit se.“
„To je fuk.“
„A jestli něco, cokoliv, zase uděláš? Tak ti nakopu prdel. Rozumíš?“
„Naprosto,“ odpověděl Gustav a protočil oči, ale uvnitř se třásl. K smrti se Georga bál.
„Vážně, Gustave, co je, kurva, tvůj problém? Proč je prostě nemůžeš nechat být spolu šťastný?“
„Ty, kurva, víš, jak dlouho mám Toma rád, a pak tenhle divnej maník přijde a naprosto Toma zblbne a nabourá se do mého teritoria.“
„Posloucháš se vůbec?“ zaječel Georg. „Tvého teritoria? Gustave… Tom je, kurva, člověk, ne věc, na kterou si můžeš napsat své jméno a prohlašovat ji za sakra svojí, protože chceš. Uvědom si už, do prdele, že tě Tom nechce a přenes se přes to! Není to, kurva, tak těžký.“
„A co Alex, huh? Snažil ses jí dostat tak dlouho.“
„A mlátil jsem při tom lidi a říkal o ní, že je můj majetek?“ zahřměl Georg a Gustav zavřel pusu. „Ne. A proč? Protože jsem zřejmě inteligentnější než ty. Jo, chtěl jsem s ní být několik měsíců, ale přenesl jsem se přes to. Dělej to samé.“
„No jasně, Georgu. Nevíš ani hovno.“
„Přísahám bohu, že ti dám do huby,“ zavrčel Georg a Gustav couvl. „Už můžeš jít.“
A Gustav odešel bez jediné otázky. Začínal se cítit úzkostlivě z toho, že Georga tak rozčílil; neměl rád, když ho viděl překračovat své meze.
„A myslím to vážně!“ Zavolal za ním. „Ještě jedna zasraná věc, Gustave, a budeš polykat svoje zuby!“
Georg si odfrkl a otočil se zpátky ke svému domu. Byl naprosto rozpálený a připravený uhodit Gustava. Neměl ponětí, co si Gustav poslední dobou o sobě myslel; nikdy za celý svůj život nebyl takhle úděsný. Obvykle byl Gustav rezervovaný a tichý, spíš by strkal nos do knížky než do věcí jiných lidí. Obvykle by raději rozebral přehrávač na DVD, aby věděl, jak funguje, než aby rozebral vztah; Nebo se o to pokusil. Georg netušil, jak se tohle stalo, ale nenáviděl to.
Když došel dovnitř, okamžitě zavolal Andreasovi. Ujistil ho, že tuhle noc nebude potřeba a že Gustava pořádně vyděsil. Andreas mu poděkoval a dál jejich konverzace nezašla. Andreas se cítil trochu jistěji.
„Georg mu řekl, že ho zabije, jestli se dotkne nebo bude otravovat někoho z vás,“ řekl Andreas s tichým smíchem a Bill se zamračil.
„Tohle občas nefunguje…“
„Tentokrát by mělo,“ řekl Tom nadějně. „Sakra, byl bych k smrti vyděšený, kdyby mi tohle Georg řekl.“
„Já taky,“ souhlasil Andreas. „Ten kluk je pořádně namakanej…“
„Je to Hulk Hagen,“ dodal Bill a Andreas si odfrkl.
„To je ještě děsivější.“
„Myslíte, že teď už to bude v pohodě?“ zeptal se Tom tiše, stále si byl trochu nejistý, i když se snažil nebýt.
„Musíme počkat a uvidíme, naneštěstí.“
„Nenávidím čekání,“ poznamenal Bill. „I když občas, když počkáš, tak najdeš věci, které jsou víc vzrušující než to, na co čekáš, a pak najednou nemáš na co čekat, protože to vůbec nemůžeš porovnat!“
„Pak myslím, že budeme muset najít něco, co můžeme mezitím dělat, hm?“ řekl Tom se smíchem a Bill nadšeně přikývl.
„Fuj, radši nechci vědět co,“ řekl Andreas rychle, než se smíchem utekl z pokoje.
Bill a Tom se začali smát jako malé děti tomu, jak Andreas rychle odešel. Byla by lež, kdyby Tom řekl, že nechce dělat to, na co Andreas narážel; a Bill cítil to samé. Zdálo se to jako dobrý způsob, jak se nestresovat, ale z nějakého důvodu se jim to nezdálo jako vhodná doba na sblížení. Oba dva bojovali s různými pocity podivnosti, což byl výsledek Gustavova chování.
„Co jen dělat, co jen dělat?“ řekl Bill šťastným zpěvným hláskem a Tom nakrčil nos, zatímco přemýšlel.
„Nejsme si jistý… je už tvoje oko v pohodě?“ zeptal se Tom; protože si uvědomil, že zírá na modřinu.
„Není to špatné.“ Šťouchl si Bill do oka a usykl. „Je to špatné. Ale ne tak, jak to bylo. Mám dojem, že to vypadá hůř…“
„Brzo to zmizí, to se vsadím. Mamka říká, že následujících pár dní to bude vypadat ošklivě, ale pak to rychle zmizí.“
„Jsem ošklivý?“ zašeptal Bill a Tom jen protočil oči.
„Nemyslím si, že bys někdy mohl vypadat ošklivě,“ odpověděl Tom upřímně a Bill se začervenal. Tomovi se líbilo, když to byl Bill, kdo se červenal.
„Fajn. Je ta modřina ošklivá? Připadá mi ošklivá a nelíbí se mi.“
„Není ošklivá… je mi smutno, když se na ní musím koukat… ale je to celkem roztomilé, divným způsobem,“ nakrčil Tom obočí a Bill se zaradoval, schoval si obličej do dlaní; podváděl ale, a díval se na něj skrz prsty.
„Jak roztomilé?“
„Trochu až moc roztomilé,“ odpověděl starší z chlapců a tiše zavrčel a skočil na Billa, zarazil ho tak do matrace.
„Oh!“ vypískl Bill mezi tichým smíchem, když mu dal Tom ruce nad hlavu. Zdálo se, že dny kdy byl Tom tichý a plachý, byly ty tam; s každým dnem byl víc a víc dominantní.
Tom se naklonil a sladce Billa políbil; i když za tím mladší chlapec jen stěží cítil něco nevinného. V břiše mu to příjemně vrnělo; to Tom dokázal vždycky.
„Musím být roztomilý,“ řekl Bill s úšklebkem a Tom přikývl.
„Až moc roztomilý.“
„Jak roztomilý?“
„To neodkážu vysvětlit.“
„Oh?“
„Oh.“
Tom pohladil Billa po ruce, od zápěstí k lokti, než ho jemně pohladil po straně obličeje; lehce, aby prsty neublížil Billově modřině.
„Bolí?“ zašeptal Tom a Bill zavrtěl hlavou.
„Perfektní.“
„Můžu to políbit, aby to nebolelo?“
„Už je to lepší,“ usmál se Bill. „Ale stejně to polib. Buď jemný.“
„Vždycky,“ odpověděl Tom a jemně přejel rty po Billově pohmožděném očním víčku.
Bill ten polibek cítil, ale bylo to spíš sladké potěšení než bolestivý tlak. Tom cítil, jak se Tomovo víčko zachvělo; jeho řasy ho polechtaly na spodním rtu tím nejhezčím způsobem.
Když se Tom odtáhl, byl potěšený i nervózní, že měl Bill oči zavřené a špulil rty; byl připravený na polibky. Bill trochu přirazil, byl netrpělivý, protože na sobě cítil Toma, cítil jeho dech a věděl, že jeho rty jsou moc blízko, ale odmítal otevřít oči nebo ho poprosit o polibek.
„Hamižníku,“ ušklíbl se Tom, než se obličejem přiblížil blíž k Billovi; rty se zastavil těsně nad Billovými, které se nehýbaly. Jen chtěl dredáče cítit a pak mu to nějak oplatit. Tomovi to nevadilo.
Tomovy rty byly vždycky trochu popraskané, ale Billovi se to líbilo; protože v jeho mysli byly o hodně jemnější. Zatímco Bill měl ty nejjemnější a nejsvůdnější rty a Tom po nich tak neustále toužil. Nebylo dne, kdy by nepomyslel na to, že by je chtěl ochutnat. Stalo se mu to strašlivou závislostí. Nevadilo mu to; ani Billovi ne.
Jelikož se nemohl držet zpátky od líbání Toma, Bill ho zatahal za dredy a tvrdě ho políbil; špičkou jazyka vjel mezi Tomovy rty. Z Tomova krku se vydral tichý sten a musel se snažit, aby byl opatrný a aby nechytil Billa za strany obličeje tak, jak by to udělal normálně, nechtěl mu totiž ublížit, chtěl ho dál líbat a chutnat tu jemnost a sladkost.
Bill kolem Toma obtočil nohu, přirazil do Tomovy pánve a naprosto změnil náladu. Tom nic nenamítal. Chtěl, aby byl jeho přítel šťastný, a jeho přítel ho zároveň dělal velmi šťastným, a on chtěl udělat cokoliv, co si bude Bill přát a co bude potřebovat.
Přejel rukama Billovi po bocích, Tom Billovi vyhrnul triko až k podpaždí a sklonil se, aby mohl dráždit Billův piercing v bradavce. Bill vypískl a zavrtěl se pod ním, stiskl svými stehny pevněji Tomovy boky.
Nebyl schopný si pomoci, Tom chtěl ochutnat každý kousek Billova hrudníku a přesně to taky dělal. Nechával cestičku z vlhkých polibků na Billově bříšku a přes jeho pánevní kosti laskal jeho jemnou kůži. Bill potěšeně vydechl a trochu se prohnul, chtěl víc.
V tuhle chvíli Tom nenáviděl Billovy úzké džíny. Když přitiskl dlaň na jejich předek, dokázal cítit Billovo mužství, a to, že se s ním jeho džíny takhle praly, ho frustrovalo; obzvláště proto, že se Bill smál a odmítal mu pomoci.
„Bille…“ řekl Tom monotónně. „Pomoz mi. Nemůžu ti to udělat, když mi nepomůžeš.“
„Ne-e,“ řekl Bill dětinsky. „Jestli to chceš dělat, uděláš proto cokoliv,“ ušklíbl se a Tom zabručel, ale chtěl s ním hrát.
Tom se posunul níž po posteli a Bill zkřížil nohy; čímž celý proces udělal ještě složitějším. A tak, když to jinak nešlo, Tom převalil Billa na břicho a stáhl mu kalhoty; políbil ho přesně nad jeho malou prdelku.
„Podvodníku!“ zanaříkal Bill a Tom zavrtěl hlavou.
„Podvodníku!“ zanaříkal Bill a Tom zavrtěl hlavou.
„Nejsem. Udělal jsem pro to to, co bylo potřeba. Je jednodušší ti je sundat, když ležíš na břiše.“
Tom políbil Billa na bok a ušklíbl se, když mladší chlapec vypískl překvapením. Tom se z Billa svalil a položil se vedle něj, jemně ho políbil na levé oko. Bill se usmál a překulil se na záda, natáhl ruku a zatahal Toma za triko.
„Dolů?“ zeptal se s pokřiveným úsměvem a Tom přikývl, sundal si své triko a Bill udělal to samé.
Zdálo se, že Toma nikdy nepřestane ohromovat, jak Billovi bylo jedno, že je nahý. Jako by se nikdy za nic nestyděl, nebo jako by se nebál, že se Tomovi nelíbí to, co vidí; ale někdy byl Bill uvnitř trochu nejistý a v těchto chvílích, přesně jako teď, na sebe stáhl Toma, aby se mohl trochu schovat.
„Ahoj, krásný Tomi,“ řekl Bill šťastně, když byl na něm starší chlapec položený.
„Ahoj, nahý Bille,“ zasmál se Tom.
„Jo, proč jsem jediný?“
„Proto,“ odpověděl Tom a Bill se jen usmál. Nevadilo mu to.
Bill sevřel pevněji Tomovy boky a přitiskl se na něj, Tom se celý začervenal. Rychle se rty přitiskl na Billovy, aby skryl fakt, že se červená, a nechal Billa vsunout mu jazyk do úst. Trochu zasténal, a Bill zajel prsty Tomovi do dredů, ale ten zavrtěl hlavou a dal Billovi ruce pryč.
„Oh?“
Tom se ušklíbl, červánky z jeho tváří byly pryč, a putoval dál po Billově těle; konečně sundal Billovi kalhoty úplně. Bill se trošku plaše zavrtěl, ale všechny podivné pocity byly pryč hned, jak se na něj Tom znovu položil, jednu ruku položil na Billův bok a druhou ho hladil po straně stehna.
Bill si nebyl zrovna dvakrát jistý, jestli se Tom chystá dělat to, co si myslel, že se chystá dělat, když vzal úvahu to, co mu povídal o své minulosti, ale zdálo se, že Tom už není stíhán svými vzpomínkami, protože chytl do ruky Billovu erekci a políbil ho na kořen.
„Ooh!“ vypískl Bill, stiskl pevněji stehny Tomův hrudník.
Bill znovu zajel prsty do Tomových dredů a Tom udělal odvážný krok a špičkou jazyka přejel po celé Billově délce; užíval si ten spokojený zvuk, který Bill vydával. Bylo to zvláštní, Tom nikdy nic takového s nikým nedělal, ale chtěl to zkusit; přeci jen, Bill to taky zkusil.
Nebyl si moc jistý, jak pohybovat rukou nebo pusou jako Bill, a tak se jen snažil vzpomenout si na to, co dělal Bill, a napodobit to. Bylo to trochu divné, a tak poslouchal, jak Bill sténal a dýchal, aby přišel na to, jestli to dělal dobře a mohl na tom trochu zapracovat. Ve skutečnosti se to Billovi líbilo a byl velice vokální během celého toho průběhu; vždycky byl až moc hlasitý.
Zvedl svou volnou ruku, a přitiskl prst na Billovy rty (nejdřív ho ale šťouchl do nosu) a donutil ho, být trochu tišší, ale Bill se zřejmě nedokázal ovládat. Přirážel boky, vydával dál ty krásné tiché zvuky, a na své rozpálené pokožce měl husí kůži. Tomovi se to celkem líbilo.
Stále se díval na Billa, pusu měl stále na něm, a cítil motýlky v břiše pokaždé, když se mu Bill podíval zpátky do očí; pokaždé když Bill zvedl hlavu, pokaždé když to bylo až trochu moc, tak přirazil pánví, prosil Toma, aby si ho vzal ještě trochu víc. A to taky udělal.
S nově nalezenou sebejistotou se Tom snažil ještě víc, aby se Bill cítil úžasně stejně tak, jako se cítil on, když to Bill dělal jemu; a nejspíš se mu dařilo. Billův hrudník se těžce zvedal, nohy měl v křeči a sporadicky přirážel pánví.
S nově nalezenou sebejistotou se Tom snažil ještě víc, aby se Bill cítil úžasně stejně tak, jako se cítil on, když to Bill dělal jemu; a nejspíš se mu dařilo. Billův hrudník se těžce zvedal, nohy měl v křeči a sporadicky přirážel pánví.
„T-Tomi,“ zanaříkal a Tom ho rychle olízl na špičce, než udělal to, co dělali naposledy, a položil se na Billovo tělo; třel se o něj a poslal Billa přes samotný okraj.
Bill se zaryl nehty do Tomova krku, ale neubližoval mu; bylo to úžasné. Tom zavřel oči a cítil, jak se pod ním Bill kroutil; jak se o něj třel, dokud to už nemohl dál vydržet. Ve slabinách mu bylo horko a srdce mu bušilo v hrudníku jako o život.
„Bože,“ zamumlal Bill, přitulil se obličejem do Tomova krku. „Děkuju ti za to!“
„Jen ti oplácím službu,“ popíchl ho Tom a Bill na něj vystrčil jazyk, přitiskl ho na Tomovu sladkou kůži, aby ji ochutnal.
„Jen ti oplácím službu,“ popíchl ho Tom a Bill na něj vystrčil jazyk, přitiskl ho na Tomovu sladkou kůži, aby ji ochutnal.
„Mňami.“
„Jak chutnám?“
„Jako Tomi. Nejlepší chuť na světě,“ odpověděl Bill a rychle zvedl hlavu, aby mohl Toma políbit na rty.
„Jsme špinaví.“
„Zase.“
„Chceš se osprchovat jako první?“ zeptal se Tom a Bill naklonil hlavu na stranu. Rozhodl se, že ho trochu vyzkouší.
„Okay. Díky!“
Bill si rychle natáhl oblečení přes tu mazlavou špínu a běžel dolů. Přemýšlel, jak to Tom přežívá, když je špinavý a olepený a není schopný se rovnou umýt. Předtím by Tom nejspíš běžel umýt se, jak jen rychle by to šlo, ale věci byly teď rozhodně jiné.
Bylo to trochu divné, protože Bill se zamiloval do Toma, který měl své zvyky, ale zjistil, že miluje jeho obě stránky stejně. Líbil se mu divný, nervózní a zádumčivý Tom a líbil se mu statečný, bezohledný a nebojácný Tom; i když si dělal trochu starosti o to, že toho prvního ztratil. Co když Tom už nebude vůbec nervózní a najednou Billa nebude tolik potřebovat? Co když se od sebe začnou vzdalovat?
Odcupital dolů a snažil se, aby ho ty myšlenky neobtěžovaly; obzvlášť když měl tak úžasný a potěšení plný čas s Tomem. Možná se na to Toma později zeptá, když se bude snažit být k němu více otevřený. Bude jen muset počkat a uvidí.
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Bože, takhle kdyby hulákal Georg na mě, zakousnu se do stromu a dělám suchou větev. :DD
Je skvělé, že se Tom dostává přes své zvyky a strachy, bude z něj velký silný Tom. ♥
Děkuji za překlad! ♥
Krása ♥
Sice jsem ještě nedohnala ty předešlé díly, co jsem nečetla, ale tenhle jsem si přečetla a byl skvělý. Nelíbílo se mi ale Gustavovo chování, ale snad po zásahu Georga se už vzpamatuje a uvědomí si, jak hloupě se choval. Čas s Billem a Tomem byl samozřejmě perfektní, akorát jsem z toho taky trochu smutná jako Bill, že Tom už není takový plachý a nervózní. Je to samozřejmě fajn, ale byl tím takový typický. Typický divný Tomi×D začíná tu svoji typickou divnost, která se na něm Billovi tak líbí ztrácet. No dobře, už jsem toho nakecala dost, takže byl to užásný dílek a já doufám, že bud mít dost času na to, abych si stihla přečíst další:) mám toho teda pozpátku hodně co dohánět.
Tak jako já bych asi před Georgem couvala trošku víc no xDDD
Mě možná taky trochu chybí ten bojácný,nervózní a plachý Tom ale zároveň je dobře že už se přes to všechno takhle přenesl další krásný díl jak jinak x))
aaaaa dokonaly ! <33
Jsem šťastná za Toma, žeuž se nebojí a je odvážný. Jen doufám, že to nějak nepokazí jejich vztah s Billem. To by bylo fakt blbý.
Co se Gustava tče Gerg mu to teda nandal. Aspoň se už konečně sklidní (snad).
Jinak díl byl krásný, jako vždy.
A překlad taktéž. 🙂
Dobre to George Gustavovy natrel, tak to má byť. Dúfam, že Gustav dotane rozum a bude všetk Ok. Mám stoma veľkú radosť, je neuveriteľné ako sa postupne Tom mení. Bill ma poddľa mňa zbytočné starosti Tom ho miluje a milovať ho bude bez ohladu nato či bude on ten statočný a silný, alebo tyhý a bojazlivý. Krása, milujem túto poviedku. Dakuejza preklad.
Moc se mi líbila ta scéna s Georgem a Gustavem. Gustav konečně dostal co proto :). A konec-taky nádhera <3
Tahle povídka mě naprosto uchvátila hned svýma prvníma kapitola…od té doby se jí držím jako čert svých vydlí…Já…Holky moc vám děkuju, že ji překládáte…je to úžasná povídka…
Thank you soo much!!!
Tuto povídku čtu opravdu pravidelně a na každý díl se nesmírně těším. Jsem moc ráda, že se Tomovy strachy vytrácejí a myslím si, že si Bill vůbec nemusí dělat starosti. Podle mě, je Tom poslední, kdo by ho opustil. V tuhle chvíli by to nejspíš dopadlo tak, že by se zase vrátil tam, kde byl na začátku, kdyby Billa ztratil, což se, doufám, nestane.
Moc se těším na další díl. 😉
Zbožňuju tu povíku ♥ Vždycky se u toho musím rozplývat. A myslím, že Bill se nemá čeho bát, protože jeho TOM je POŘÁD TAM ♥ Už teď se neuvěřitelně těším na další díl. Jsem tak natěšená, že umět anglicky, jdu přečíst zbytek! ^^
Mockrát děkuji za překlad, prostě dokonalost! ♥