autor: Lesslee
Nevím, jak začít. Chtěla jsem jen vyzkoušet něco napsat…
Nezkusím si troufnout odhadnout, jestli to vůbec někdo bude číst… Netuším, co říct… Asi jen: Doufám, že se bude líbit. Budu ráda za jakékoli kladné či záporné komentáře…Na nich bude záviset další moje psaní… Lesslee
Nezkusím si troufnout odhadnout, jestli to vůbec někdo bude číst… Netuším, co říct… Asi jen: Doufám, že se bude líbit. Budu ráda za jakékoli kladné či záporné komentáře…Na nich bude záviset další moje psaní… Lesslee
Byl všední škaredý den jako každý jiný… Nudná hodina, nudní učitelé, spolužáci, kteří neměli zájem se s ním bavit… Seděl sám. Díval se, jak za okny padají narezlé listy a pomalu začíná pršet. Zamilované páry, které se k sobě choulily na lavičce, se teď pomalu zvedaly a za ruce se utíkaly schovat do kavárny naproti škole. Dvě malá dvojčátka, s tatínkem uprostřed, který spěchal do auta, aby mu děvčátka nenastydla, se smála a vzájemně se držela za ruce. Představoval si, jak hezké by asi bylo, s někým si popovídat o takhle obyčejných věcech…
Za pár minut zvoní… To už je poslední hodina? Pomyslel si.
Tuhle chvíli měl z celého dne rád ze všeho nejmíň.
Co mi udělají dneska?
Zachvátil ho pocit paniky. Bál se, tak moc se bál chvíle, až zazvoní a vyjde ze školy. Odpočítával sekundy a v hlavě spřádal plán, jak by se jim co nejrychleji ztratil.
Třeba na mě zapomenout… zkusil se na poslední chvíli uklidnit.
Zvoní. Stará prošedivělá učitelka měla v plánu vyučování ještě o pár minut přetáhnout, ale když si chlapec všiml, jak po něm partička kluků pokukuje a chechtá se, vstal, popadl věci a ze třídy utekl.
„Pane Kaulitzi, kam si myslíte že jdete?“ Neohlédl se, otevřel dveře a rychle z kapsy vytáhl klíče. Nervozitou a strachem, kterého v sobě měl přespříliš, mu vypadly z ruky. Když stál před skříňkou, pomalu se snažil rozdýchat situaci a klíček zastrčil do zámku. Vytáhl si bundu, do přihrádky nahoře hodil pár učebnic a rychle si obul boty. Co nejrychleji skříňku zabouchl a utíkal ze školy. Bál se jich, bál se toho, co se stane.
Co když si mě najdou na zastávce?
Přemýšlel, když promočený utíkal k místu, odkud pravidelně jezdíval domů. Změnil směr. Nemohl riskovat. Věděl, že si to odskáče ještě víc za to, že jim utekl. Přes všechen strach ale neměl odvahu, i když věděl, že tímhle to bude ještě horší. Ne. Nechtěl to už nikdy zažít. Nechtěl domů. Nechtěl nikam, kde by musel potkávat lidi, kteří ho nemají rádi.
Sedl si do male restaurace pár mil od jeho domu. Věděl, že tam ho určitě hledat nebudou. Byla malá, všude byly umělé narcisy a okna zdobily žluté závěsy. Na stěnách, které byly vymalovány na modro, bylo přibito pár obrázků. Promoklý až na kost, s kapucí na hlavě, se posadil k malému stolku v rohu místnosti. Nehty zarýval do spodní strany stolu a přál si, aby tohle všechno byl jen sen. Servírka po něm chvíli pokukovala, a potom se od barového pultu začala přibližovat k němu.
„Budete si něco přát?“ zeptala se a pokusila se o milý úsměv.
„Kávu,“ odpověděl a ani se nepodíval.
Mladá dívka zapsala objednávku na papírek, a poté ho položila na stůl. Odešla, a za chvíli se před ním objevil hrníček s černým obsahem uvnitř. Sevřel ho mezi dlaněmi a na chvíli se nechal unést tou nádhernou vůní. Po hodince vychutnávání se zvedl od stolu, z kapsy vytáhl pár drobných a hodil je na stůl.
Začalo se stmívat. Byl unavený, hladový a třásl se zimou. Pomalu zamířil domů.
Stál na konci ulice a lampy osvětlovaly cestu k domu. Začal se ještě víc loudat. Vyšel pár schůdků na terasu a zasunul klíč do zámku.
Prosím, ať není doma.
Pomalu otvíral dveře a naštěstí neuslyšel nic, co by znamenalo další pohromu.
Nikdo tu není . Usmál se.
Pocítil úlevu. Kolem nohou se mu s radostí pletl Scotty. Ohnul se, poškrábal ho na břiše a zamířil si to ke schodům do svého pokoje. Jeho jediný kamarád poslušně s vrtícím se ocáskem utíkal za ním.
Otevřel dveře. V pokoji snad nebyla jediná věc pohromadě. Všude byly rozházené věci, roztrhané sešity a vysypané zásuvky. Povzdechl si, zavřel za sebou dveře a otočil klíčem. Scotty vyskočil na postel mezi roztahané věci a uvelebil se na jedné z jeho mikin. „
„S tím už mi asi nepomůžeš, že?“ pověděl mu.
Pomalu začal oblečení skládat a znovu rovnat do skříní.
„To mám za to…“ podíval se na psa.
„Ale můžeme být rádi, že tu alespoň není, že?“ usmál se na něj a podrbal ho za uchem.
Poté, co uklidil nepořádek na posteli, ze sebe sundal mokré věci a přitulil se ke svému kamarádovi, položil hlavu na polštář a přemýšlel o dnešním dni.
Že by konečně den bez potíží? Nechtělo se mu věřit.
Proč se to děje? Proč to dělají? Proč ?
Ptal se, jako každý večer, na sta otázek, na které neznal odpověď. Po chvíli přemýšlení chlapec usnul. Měl špatné sny, jako pokaždé se mu objevovaly útržky toho, co ho každý den trápilo. Probudilo ho až prásknutí vchodových dveří a hlasy, které nešly přeslechnout. Rychle se vyhoupl do sedu.
Co teď?
Slyšel, jak osoby putují po schodech a hlasy se čím dál víc přibližují.
„Seš tady, ty panici? Jak to, že si na nás nepočkal po škole? Jsme se o tebe báli…“
uchechtl se a hned potom se začali smát další tři kluci, kteří mu dělali doprovod.
„Nu, asi to schytáš ještě víc, než jsme měli v plánu!“ zařval Tom a bouchal při svém projevu na dveře Billova pokoje…
autor: Lesslee
betaread: Janule
ach né, chudáček Bill! je mi ho tak líto! ale je to krásně napsaný a začíná to skvěle, když pominu, co se děje, samozřejmě…piš dál, těším se 🙂
Wow,toe suprová povídka,ae teda chudáček Bill:(To sem nečekala že Tom bude vté partě:(Ae stějně je skvělá,rychle dál:o)
Awww, vypadá to slibně ^^ už teď jsem zvědavá na další díl 😉
A jinak to má dost dobrou atmosféru, úplně cítím Billův strach v kostech ^^ určitě ve psaní pokračuj, mám moc ráda povídky s takovýmhle motivem, a určitě ne jen já 😉
Krásný…smutný, ale krásný.
Takžee…jo, budu číst všechny díly.
A ten název? Bezchybný k povídce!
Nejvíc se mi asi líbí ten název..x) A začíná to skvěle x)
Ajéje další povídka, kde je Tom tyran?.. ale jsem zvědavá na další dílek… 🙂
nice 😉 piš další!
to už jsem četla tak před rokem…i víc..jakto že to tu je??:..
ten názov je dokonalý.
a príbeh vyzerá tiež dobre. každopádne si prečítam aj druhý diel. už sa neviem dočkať.
super, honem další díl !:)))
Celou dobu jsem si říkala, koho že se to Bill doma tak bojí, a myslela jsem si, že to bude asi táta, že by to mohl být Tom mě teda fakt nenapadlo…Zatím je to dobré, uvidíme, jak to bude dál pokračovat, i když se bojím, co Tom Billovi provede za to, že utekl =)
aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa super diel prosim rychlo dalej
Je to zatiaľ dobréé .. už sa neviem dočkať dalšieho dilu,no a je jasné,že sa to bude číta pri maňiačkách akými sme my 🙂 …. milujem každú ffku len jednu možno trošku viac,inu trošku menej
Je to božííí
Proč je Tom na něj tak zli?