autor: Afi
Tohle je moje první povídka, kterou zveřejňuji, takže bych poprosila o komenty, abych věděla, zda mám pokračovat, a nebo to rovnou zabalit. xD Díky Afi
Dredatý chlapec se rozhlížel po bílém pokoji. Nechápal, jak se tam dostal. Vtom se na něj někdo vrhl a začal jej zasypávat polibky na celý obličej.
„Mami?“ Nechápajíc, zíral na matku.
„CO-co se stalo?“
„Nehoda, Tome,“ řekne Simone a mezi vzlyky jej dál líbá na líce.
„Měli jste nehodu.“
Tom si najednou na vše vzpomene. Párty, alkohol, auto…
„Bill…“ Odstrčí matku od sebe a začne se znovu rozhlížet po pokoji.
„Kde je Bill?“
„Na a-aru,“ Simone se do očí nahrnou slzy.
Tom, tiše si nadávajíc, se hrabe z postele.
„Zlato, měl bys ležet. Nechoď nikam.“ Simone jej tlačí do postele.
„Nech mě!“ Okřikne ji Tom, vyleze z postele a běží za Billem. Sestřičky mu řekly číslo pokoje a on teď stál před dveřmi. Bál se toho, co uvidí, bál se o Billa. Všechno to byla jeho vina.
„Mami?“ Nechápajíc, zíral na matku.
„CO-co se stalo?“
„Nehoda, Tome,“ řekne Simone a mezi vzlyky jej dál líbá na líce.
„Měli jste nehodu.“
Tom si najednou na vše vzpomene. Párty, alkohol, auto…
„Bill…“ Odstrčí matku od sebe a začne se znovu rozhlížet po pokoji.
„Kde je Bill?“
„Na a-aru,“ Simone se do očí nahrnou slzy.
Tom, tiše si nadávajíc, se hrabe z postele.
„Zlato, měl bys ležet. Nechoď nikam.“ Simone jej tlačí do postele.
„Nech mě!“ Okřikne ji Tom, vyleze z postele a běží za Billem. Sestřičky mu řekly číslo pokoje a on teď stál před dveřmi. Bál se toho, co uvidí, bál se o Billa. Všechno to byla jeho vina.
*flashback*
„No ták, zlato, nevymýšlej si a nasedej.“
„Ne, Tome, jsi opilej, dej mi klíčky, budu řídit.“ Nastaví Bill ruku a čeká na klíčky. Tom se na něj však natiskne s úmyslem políbit jej.
„Nech toho. Jasně jsem ti řekl, že když se vožereš, nepřeju si, abys na mne sahal nebo něco jinýho.“ Bill se před ním uhýbá a odstrkuje ho od sebe.
„Zlatoo, jenom malou pusu.“ Zaškemrá Tom.
„Už jsem řekl.“ Našpulí Bill rty a hlavu odvrátí od Toma.
„Fajn, nasedej, jedem domů.“ Tom dovrávoral do vozu a čekal, až si nasedne Bill.
„Tome-“
„Bille, nastup si, a nebo jdi domů pěšky.“ Bill se oklepal z představy, že by měl jít domů pěšky, sám a po tmě, proto nastoupil.
„Fajn, ale jeď pomalu.“ Podívá se na Toma, který už nastartoval.
„Neboj,“ rozjel se.
„Ne, Tome, jsi opilej, dej mi klíčky, budu řídit.“ Nastaví Bill ruku a čeká na klíčky. Tom se na něj však natiskne s úmyslem políbit jej.
„Nech toho. Jasně jsem ti řekl, že když se vožereš, nepřeju si, abys na mne sahal nebo něco jinýho.“ Bill se před ním uhýbá a odstrkuje ho od sebe.
„Zlatoo, jenom malou pusu.“ Zaškemrá Tom.
„Už jsem řekl.“ Našpulí Bill rty a hlavu odvrátí od Toma.
„Fajn, nasedej, jedem domů.“ Tom dovrávoral do vozu a čekal, až si nasedne Bill.
„Tome-“
„Bille, nastup si, a nebo jdi domů pěšky.“ Bill se oklepal z představy, že by měl jít domů pěšky, sám a po tmě, proto nastoupil.
„Fajn, ale jeď pomalu.“ Podívá se na Toma, který už nastartoval.
„Neboj,“ rozjel se.
Bill sledoval ubíhající domy a ulice za okýnkem, když se mu zdálo, že nějak zrychlují, podíval se na palubní desku. Spatřil, že Tom jede 130 km/h.
„Tomé! Brzdi! Jedeš moc rychle!“ Začal křičet na Toma, jenže ten se tomu jen smál a ještě více sešlápl plyn. Bill se podíval dopředu, uviděl semafor, zářící jasně červenou barvou.
„Brzdi! Je červená! Zastav sakra to kurevský auto!“ Bill vystrašeně těkal očima z Toma na blížící se semafor. Tom nebrzdil. Vjel do křižovatky a se smíchem se podíval na Billa. Jenže ten se koukal vystrašeně někam za něj.
Najednou se ozve rána. Náklaďák narazil do Tomovy Audi R8 a tlačí ji před sebou. Po deseti metrech se konečně zastaví. Tom ještě slyší zvuk přijíždějící sanitky a pak… Ticho…
„Tomé! Brzdi! Jedeš moc rychle!“ Začal křičet na Toma, jenže ten se tomu jen smál a ještě více sešlápl plyn. Bill se podíval dopředu, uviděl semafor, zářící jasně červenou barvou.
„Brzdi! Je červená! Zastav sakra to kurevský auto!“ Bill vystrašeně těkal očima z Toma na blížící se semafor. Tom nebrzdil. Vjel do křižovatky a se smíchem se podíval na Billa. Jenže ten se koukal vystrašeně někam za něj.
Najednou se ozve rána. Náklaďák narazil do Tomovy Audi R8 a tlačí ji před sebou. Po deseti metrech se konečně zastaví. Tom ještě slyší zvuk přijíždějící sanitky a pak… Ticho…
*konec flashbacku*
Sáhne na kliku, celý se třese. Našel v sobě sílu a vstoupil do pokoje. Jeho pohled ihned padl na bledého černovláska. Je tak bezbranný, křehký, nádherný. Tom jde až k posteli, po tváři se mu kutálí pár slz. Dá svou ruku na tu Billovu.
„Promiň,“ sledujíc jeho tvář ho pohladí po ruce.
„Promiň, že jsem tě neposlech.“
„Promiň,“ sledujíc jeho tvář ho pohladí po ruce.
„Promiň, že jsem tě neposlech.“
Simone došla za Tomem a objala jej. Oba brečí a objímají se, navzájem si dodávají sílu.
„Je to moje vina,“ vzlyká Tom matce na rameni.
„Teď se tím netrap, broučku,“ řekla trochu uklidněná Simone a pohladila Toma po zádech.
„Bill nás potřebuje, musíme mu dodávat sílu.“
„Máš pravdu,“ nadechne se Tom.
„Potřebuje nás,“ zašeptá sotva slyšitelně.
„Je to moje vina,“ vzlyká Tom matce na rameni.
„Teď se tím netrap, broučku,“ řekla trochu uklidněná Simone a pohladila Toma po zádech.
„Bill nás potřebuje, musíme mu dodávat sílu.“
„Máš pravdu,“ nadechne se Tom.
„Potřebuje nás,“ zašeptá sotva slyšitelně.
*o týden později*
„Tome, kam jdeš? Teprve včera tě pustili, a ty už zase někam jdeš. Měl bys odpočívat.“ Křikla Simone na Toma, který si už obouval boty.
„Jdu za Billem.“ Houkl na ni podrážděně Tom.
„Jdu za Billem.“ Houkl na ni podrážděně Tom.
„Vždyť jsme tam dneska byli.“
„Já vím.“
„Já vím.“
Tom si vzal klíčky od auta, líbl matku na líci a jel za Billem. V nemocnici se domluvil se sestrami, že chce u Billa být i přes noc, do doby, než se probudí z komatu. Sestřičky mu ustlaly postel a Tom trávil celé dny i noci s Billem na pokoji.
Ptal se ho na to, jak se má, i když věděl, že odpovědi se mu nedostane. Vyprávěl mu, co se děje, předčítal mu články v časopisu MODA.
Ptal se ho na to, jak se má, i když věděl, že odpovědi se mu nedostane. Vyprávěl mu, co se děje, předčítal mu články v časopisu MODA.
*o 4 měsíce později*
Černovlásek se rozhlížel po šerém pokoji. Chtěl se posadit. Ale bolelo ho celé tělo.
„Billé!“ Když Tom přišel z koupelny, spatřil Billa mžourajícího do místnosti.
„Konečně jsi vzhůru,“ ihned mu skočil kolem krku a posadil ho, pevně ho k sobě tiskl.
Bill zkoprněle sedí, ruce podél těla.
„Kdo-kdo jste?“ Tom se odtáhne a nechápavě na něj zírá.
„Tom. Tvoje dvojče a-“ Zadrhne se, protože mu dojde, že Bill si ho nepamatuje a tím pádem si ani nepamatuje jejich tajemství. Hned zavolá doktora.
„Billé!“ Když Tom přišel z koupelny, spatřil Billa mžourajícího do místnosti.
„Konečně jsi vzhůru,“ ihned mu skočil kolem krku a posadil ho, pevně ho k sobě tiskl.
Bill zkoprněle sedí, ruce podél těla.
„Kdo-kdo jste?“ Tom se odtáhne a nechápavě na něj zírá.
„Tom. Tvoje dvojče a-“ Zadrhne se, protože mu dojde, že Bill si ho nepamatuje a tím pádem si ani nepamatuje jejich tajemství. Hned zavolá doktora.
*
„Má amnesii.Nepamatuje si vůbec nic od narození po dnešek.“ Řekne doktor Simone a Tomovi
„A vzpomene si někdy?“ Zeptá se Simone roztřeseným hlasem, zatímco Tomovi po tváři stékají slzy. V hlavě se mu přehrávají vzpomínky na chvíle strávené s Billem a zářivě blikající nápis ´Bill si nepamatuje náš vztah´.
Doktora přestal poslouchat po prvních dvou větách, a když jej viděl odcházet, šel za Billem do pokoje. Jejich matka šla za ním, dnes Billa ještě neviděla.
„A vzpomene si někdy?“ Zeptá se Simone roztřeseným hlasem, zatímco Tomovi po tváři stékají slzy. V hlavě se mu přehrávají vzpomínky na chvíle strávené s Billem a zářivě blikající nápis ´Bill si nepamatuje náš vztah´.
Doktora přestal poslouchat po prvních dvou větách, a když jej viděl odcházet, šel za Billem do pokoje. Jejich matka šla za ním, dnes Billa ještě neviděla.
„Ahoj, broučku, já jsem tvoje matka Simone.“ Usmála se na Billa a objala ho.
„A-ahoj,“ po chvilce ji i on obejme.
Tom se na ně díval ze své postele. Nemohl uvěřit tomu, že si Bill nic nepamatuje.
„Příští týden tě pustí domů. A všichni se budeme moct snažit, aby sis vzpomněl.“ Simone se začala bavit s Billem.
„Ehm… A kde bydlíme? Jo… A jak se prosím vás přesně jmenuju?“ Bill žmoulal v ruce deku a díval se na Simone.
„Bydlíme v Megdeburku, máme tam dům: A jmenuješ se Bill Kaulitz Trumper. S vaším otcem jsme se před 13 lety rozvedli, a teď jsem vdaná za Gordona.“ Usmála se Simone. Tom vstal a šel ke skříni, kde měl oblečení a začal si balit. Simone mu nevěnovala žádnou pozornost, protože vysvětlovala Billovi, jak vypadá jejich dům. Tom zavřel tašku, otočil se na své dvojče a odešel. Musel jít domů, už to tu nevydržel. Nemohl se dívat jen tak na Billa, aniž by se jej nepolíbil. Když nastoupil do svého auta, rozbrečel se. Po hodině vzlykání se rozhodl nastartovat a jet domů. Když dojel, zalezl do svého pokoje, kde se zhroutil na postel a usnul.
„A-ahoj,“ po chvilce ji i on obejme.
Tom se na ně díval ze své postele. Nemohl uvěřit tomu, že si Bill nic nepamatuje.
„Příští týden tě pustí domů. A všichni se budeme moct snažit, aby sis vzpomněl.“ Simone se začala bavit s Billem.
„Ehm… A kde bydlíme? Jo… A jak se prosím vás přesně jmenuju?“ Bill žmoulal v ruce deku a díval se na Simone.
„Bydlíme v Megdeburku, máme tam dům: A jmenuješ se Bill Kaulitz Trumper. S vaším otcem jsme se před 13 lety rozvedli, a teď jsem vdaná za Gordona.“ Usmála se Simone. Tom vstal a šel ke skříni, kde měl oblečení a začal si balit. Simone mu nevěnovala žádnou pozornost, protože vysvětlovala Billovi, jak vypadá jejich dům. Tom zavřel tašku, otočil se na své dvojče a odešel. Musel jít domů, už to tu nevydržel. Nemohl se dívat jen tak na Billa, aniž by se jej nepolíbil. Když nastoupil do svého auta, rozbrečel se. Po hodině vzlykání se rozhodl nastartovat a jet domů. Když dojel, zalezl do svého pokoje, kde se zhroutil na postel a usnul.
*
„Zlato, pojď se najíst.“ Houkla Simone na Toma.
„Nemám hlad,“ Tom už tři dny nevylezl ze svého pokoje a jeho matka mu tam nosila jídlo. Měla o něj starost, ale Tom ji vždy odbyl tím, že je unavený.
„Nemám hlad,“ Tom už tři dny nevylezl ze svého pokoje a jeho matka mu tam nosila jídlo. Měla o něj starost, ale Tom ji vždy odbyl tím, že je unavený.
*o týden později*
„Tome, jdi sbalit Billovi věci. Dneska pro něj jedeme.“ Usmála se Simone na Toma, když mu donesla zase jídlo. Tom šel bez odmlouvání do Billova pokoje a ve velké skříni vzal Billovi černé triko, bílé kalhoty, opasek, v koupelně vzal kosmetickou taštičku s líčidlama a přibral tenisky. Tohle oblečení na Billovi miloval, usmál se pro sebe. Všechno to naházel do jedné z mnoha Billových značkových tašek, kterou pak položil do dveří v kuchyni.
„Hotovo,“ pousmál se na matku.
„Dobře, tak se jdi obléct, za půl hodiny jedeme.“
Tom vystřelil rychlostí blesku k sobě do pokoje, kde se co nejrychleji převlékl. Za deset minut byl zpátky, tašku držel v ruce a nervózně přešlapoval.
„Měli bychom jet, víš, jak je na tom Bill s oblékáním.“ On i Simone se zasmějí.
„Jo, vím. Sbalil jsi všechno?“
„Všechno, o čem jsem si myslel, že bude potřebovat.“
A jeli do nemocnice.
„Hotovo,“ pousmál se na matku.
„Dobře, tak se jdi obléct, za půl hodiny jedeme.“
Tom vystřelil rychlostí blesku k sobě do pokoje, kde se co nejrychleji převlékl. Za deset minut byl zpátky, tašku držel v ruce a nervózně přešlapoval.
„Měli bychom jet, víš, jak je na tom Bill s oblékáním.“ On i Simone se zasmějí.
„Jo, vím. Sbalil jsi všechno?“
„Všechno, o čem jsem si myslel, že bude potřebovat.“
A jeli do nemocnice.
autor: Afi
betaread: Janule
OMG rozhodne pokracuj! bola by skoda keby sa to teraz skonci!!!!
začíná to úžasně! když pominu, co se děje 🙁 rozhodně pokračuj! 🙂
btw. dost mě rozesmálo, jak Tom Billovi předčítal články z časopisu MODA 😀 co by pro Billa neudělal…sice za to mohl, ale tak víš co..:)
Musis napsat pokracovani….♥♥Dokonalost Toto..:))a neni to vubec strasny nebo to nic jak si úsala..je to dokonaly porste:))♥
no tak to je zase jednou psychozní. Jediné co mi tam trochu nesedí je fakt, že Tom řídí i po té bouračce. Pochybuju, že by to nevyšetřovali a nechali mu řidičák, když zavinil takovou nehodu pod vlivem alkoholu. No ale tak detail. První díl byl takový dost rychlí. Všechno se semlelo hodně naráz, ale chápu že podstatou povídky bude právě ta ztráta paměti, takže se tohle nemuselo nějak protahovat. Ale v dalších dílech se klidně vyžívej a nikam nespěchej 🙂
siasca: děkuji
ivet: njn tomi pro něj udělá vše co mu na očích vidí i když nwm kde to viděl ted XD
Daajo: díky xD
Doris: hey díky vůbec mě nedošlo že by mu měli vzít řidičák, další díly se pokusim neurychlovat xD a pro příště si budu pamatovat že nesmí řídit když zaviní bouračku xD
Předčítání z MODY nemělo chybu xD Uvidíme, jak se všechno bude dál vyvíjet =)