Innocent BawdyHouse II 57.

Bill: Tomi, uklidni se… Bude to v pořádku, ano? (Podívám se ti do očí a pohladím se po tváři.) Všechno bude v pořádku. Pojedeme domů a s autem si hlavu nelam, ano? (Tom jen lehce přikývne. Jdeme ven, k autu a jedeme domů. Celou dobu Tom mlčí, i když já se snažím pořád mlet nějaké blbosti. Povzdechnu si, když vystoupím a ty si bereš malou na ruce. Jdeme domů.)

Udělám ti čaj a budeš odpočívat. (Řeknu a sednu si vedle tebe na pohovku. Držíš malou na rukách, jenomže ona se furt sápe na zem, vidí tam hračky.) Tak ji tam dej. (Šeptnu. Ty jen zamrkáš očima, jako bys nad něčím přemýšlel, a položíš Amy dolů. Pohladím tě po zádech.) Všechno je dobrý, Tome, ano? (Jen se na mě podíváš a přikývneš. Obejmu tě a lehce hladím po zádech.) Já se nezlobím, jen musíš být opatrnější na sebe. Kdyby se ti něco stalo, tak nevím, jak bych to tady s tím malým ďáblem zvládl. Neboj, hezky by sis to vypil, i kdybys měl být na hadičkách. (Pousměju se. Odtáhnu se a kouknu na tebe. Taky ses lehce pousmál, tak vstanu. Uvařím ti čaj.)

Máš hlad? (Zeptám se z kuchyně, ale ty jen řekneš. „Nemám chuť.“ Přikývnu.) Dobře, ale za chvíli si něčeho musíš vzít. (Znovu je mi odpovědí jen tvé němé přikývnutí. Na stolek položím čaj a sednu si k tobě.) Vypij ho, běž do sprchy, jestli chceš, a pak si běž lehnout. Musíš si odpočinout. (Šeptnu a sám na tobě vidím, že máš očička jako králík. Musíš být neuvěřitelně unavený. Napiješ se čaje a vstaneš. Nejsi ve své kůži, ale to musí přejít. Dáš mi pusu, pohladíš Amy a odejdeš. Na schodech se otočíš.)

„Děkuju, Bille, moc mi na vás záleží.“ (Usměju se.) Nám na tobě taky. (Řeknu a dívám se za tebou. Po chvíli se zvednu, abych tě šel ‚zkontrolovat‘. Najdu tě jen v tričku a boxerkách na posteli, jak k sobě tiskneš můj polštář. Pousměju se, přikryju tě a odejdu.

Mezitím, co spíš, zavolám do práce a zruším ten dnešek. Něco jim naskenuju a zbytek až příští týden. Pak zavolám na policii, zjistím, co se stalo s Tomovým autem a kam ho odtáhli. Zjistím, že škoda není tak veliká, ale jakýkoliv škrábanec by Tomovi tuhle nehodu připomínal. Vezmu ještě malou rychle do auta. Dojedeme k areálu, kde je to samé auto i vrak. Ten chlapík mi nabídl, že kdybych ho chtěl prodat, tak má tady i bazar. Souhlasím. Vezmu z auta Tomovy věci, a hned sepíšeme smlouvu. Snad ho někdo brzo koupí, i když je poškozené. Nechci, aby na to Tom myslel, koupím mu nové auto. Jen co dokončím jeden projekt, dostanu zaplaceno a udělám to. Snad se jen nebude zlobit.)

Tom: (Vzbudím se a vidím, že v ložnici je tma. Hned se popadnu za čelo, strašně mě bolí hlava a jako by mě někdo bouchal do spánků. Posadím se a rozhlídnu se, Bill vedle mě není a postýlka je taky prázdná. Co se stalo? Proč jsem tady sám? Vstanu a trochu se mi zatočí hlava, hned se chytnu zdi. Pomalu přijdu k oknu, a když odtáhnu žaluzie, zjistím, že venku ještě tma není. To světlo mě přímo oslnilo, že jsem si musel dlaní zakrýt oči. Když se trochu vzpamatuju, vyjdu z ložnice ven.)

Bille? (Trochu křiknu a přepadne mě mírný strach, když se mi nedostane žádné odezvy. Sejdu dolů po schodech a zjistím, že celý byt je prázdný.) Bille?? Amy?! (Zavolám znovu, ale všude je jen ticho. Přejdu rychle k oknu a podívám se ven, na parkovišti před domem není moje ani tvoje auto. Co to sakra je? Připadá mi to jako zlý sen. Chci odejít, ale zakopnu o roh stolu, zaskučím. Radši se na chvíli posadím, ale při té ráně do nohy, jako by se mi v hlavě rozsvítilo. Proběhly mi myšlenkami záblesky toho, co se stalo. Jak jsem jel a najednou bylo všude černo, nakonec auto na střeše a rozzlobení policisti mě vezli do nemocnice. Sáhnu si znovu na čelo, už na něm náplast nemám. Jak je to možné? Nejspíš se mi odlepila, protože tam teď mám jen pár stehů přímo mezí obočím až nahoru do vlasů a nějaké bolestivé škrábance. No, musím vypadat fakt dost vtipně… Ale kde je Bill? Proč někam odešel i s malou a nechal mě tu samotného? Určitě je na mě naštvaný… zlobí se na mě za to, co jsem udělal. Já vím, jsem pitomec, ale už to nezměním. Zase na mě jdou pochmurné myšlenky o tom, že jsem někomu mohl vzít život. Chvíli tak sedím a jen přemýšlím a vzpomínám, snažím se vybavit si každičký detail. Po chvilce toho nechám, protože by mi to lezlo na mozek ještě víc. Vstanu a chci odejít na pár minut na čerstvý vzduch, když si uvědomím, že mám na sobě jen boxerky a propocené triko. Sundám si ho a hodím na zem, když v tom se otevřou dveře…)

Bill: (Když s malou přijedeme domů, tak už je pěkně protivná a protírá si oči. Chce se jí spát. Navíc venku začalo bouřit a během chvilky se sběhly tmavé mraky. Vejdu domů a uvidím Toma. Pousměju se na něj.) Spal si alespoň trochu? (Ten jen přikývne, tak k němu přijdu, dám mu pusu a podám mu malou. Ten si s ní sedne na sedačku a něco jí tam vykládá. Nachystám jí mlíko, Tomovo triko hodím do prádelny a sednu si k nim.) Jdu ji uložit a hned za tebou přijdu. (Řeknu, vezmu si malou a jdu ji dát do postýlky. Usne rychle, ani to mlíko nedopije. Vezmu Tomovi ze skříně čisté boxerky, triko a kalhoty, aby nemusel do skříně, když bude malá spát. Dám mu to do koupelny i s čistým ručníkem a jdu dolů. Pořád sedí na gauči. Přepíná na televizi jeden kanál za druhým.)

Běž do sprchy a já ti mezitím udělám něco k jídlu. (Tom mi jen řekne, že nemá hlad.) A kdy si naposledy jedl? (Zeptám se ho a on jen pokrčí rameny.) Tome, něco sníst musíš. (Mlčky vstane a jde do sprchy, já mu mezitím ohřeju jídlo, co jsem uvařil v noci a ve velké sklenici vody mu rozpustím dva vitamíny. Kdysi jsem si je koupil, jsou na únavu, bolest hlavy a tak dále… Nachystám mu to na talíř. Sám si taky trochu vezmu, ale když Tom jde dolů, já už to mám snězené a jen to hodím do myčky. Je z půlky zaplněná, tak ji chci konečně zapnout. Když si Tom sedne, přistrčím mu tu sklenici.) Vypij to, to ti určitě neuškodí. (Ty se na mě jen podíváš a zeptáš se, co to je, tak odpovím, že vitamíny. Dívám se na tebe, jak pomalu jíš, ale jsem rád, že jsi snědl alespoň něco. Sednu si na sedačku a vezmu do rukou ty moje prospekty. Koukám do nich jen chvíli, pak mě začnou bolet oči. Protřu si je a promnu si spánky)

Tom: (Chvilku se v tom jídle nimrám, ale opravdu nemám na nic chuť. Bolí mě tak hlava, že mám pocit, že když do sebe ještě něco nacpu, tak se pobliju. Po pár soustech ten talíř od sebe po stole odsunu a podívám se na tebe.)

Bille? (Šeptnu a pomalu vstanu. Přesto se mi zatočí hlava a radši se rychle chytnu židle. Hned se mě ptáš, co mi je, ale neodpovím ti. Pomalu se přišourám k tobě a posadím se vedle tebe.) Bille… já… mně je tak… tak špatně. Nevím, co to je. Bolí mě hlava a mám takový divný pocit, jako by se mi chtělo brečet. Já… co mám dělat? (Podívám se na tebe zoufale a jen se na mě trochu vykuleně díváš. Slzy se mi začnou tlačit do koutků očí, rychle to zamrkám, ale jedna slzička mi přesto steče dolů po tváři.) Nevím, co mám udělat, aby to přestalo. (Šeptnu a chytnu se za hlavu, kdy si rukama začnu tlačit do spánků. Radši zavřu oči a pomalu se sesunu na bok k tobě. Položím si hlavu tobě na rameno a smetu ti z klína ty tvoje papíry. Sesunu se úplně dolů a položím si hlavu tobě do klína, lehce jednou rukou hladím tvoje stehno.) Bille… (Šeptnu zase a do toho posmrknu.) Jsem tak unavený… já… sakra. (Syknu trochu a otřu si oči o tvoje kalhoty.)

Bill: (Jemně tě hladím po vlasech.) Máš otřes mozku, navíc jsi měl noční. Musíš se vyspat a hodně pít. (Jen zakroutíš hlavou, že nemáš žízeň.) Já se tě, Tome, neptal. Chceš, aby to přešlo? (Zeptám se a Tom se na mě trochu ublíženě podívá.) Snad nejsi malé dítě. Když ti řeknu, že to přejde, ale musíš hodně pít a odpočívat, tak je v tvém zájmu pít. (Vstanu a pod hlavu ti dám polštář.) Lež. (Řeknu, když vidím, že se chceš zase někam sunout. V kuchyni ti napustím plnou sklenici vody. Vytáhnu z léků krabičku s léky proti bolesti. Jeden vylovím a ještě vytáhnu kapky na spaní. Vidím, že se Tomovi točí hlava, nemůže jít nahoru, tak bude spát tady. Přijdu k tobě a podám ti prášek a sklenici vody.)

Je to prášek na bolest. (Řeknu a vidím, že ani neprotestuješ si ho vzít, ale vody jenom srkneš.) Tome, prosím tě, vypij to celé. (Znovu se na mě podíváš, ale vypiješ skoro celou sklenici. Pomůžu ti do křesla a ze skříňky vytáhnu deku a polštář. Chvíli sice trvá, než roztáhnu pohovku, ale povede se mi to. Pak ti pomůžu zase zpátky. V kuchyni ti do sklenice z půlky naplněné vodou kápnu pár kapek toho na spaní a zase to schovám. Nějak tě donutím ti to vypít. Sedím u tebe.) Vyspi se, ano? (Šeptám a ty pořád říkáš, jak tě bolí hlava. Netrvá to ani 10 minut a už spíš. Přikryju tě dekou. Nedal jsem mu toho moc, ale bude spát určitě celé odpoledne a troufám si říct, že i noc. Navíc sám je unavený. Když jsme byli s malou pryč, spal sotva tři hodiny. A ta bolest ho taky trochu utlumí.

Malá se vzbudí až k večeru, hrajeme si nahoře, ale asi má taky nějaký ospalý den, tak hned po koupání, večeři a dvou pohádkách, co jsem jí pustil na večerníčku, usnula. Když jsem šel ze sprchy, tak jsem chtěl jít zkontrolovat Toma. Už od schodů jsem slyšel nějaké kňourání. Tom se vzbudil. Pomohl jsem mu na záchod. Ještě štěstí, že máme koupelnu i dole. Opláchl si obličej, vyčůral se. Dostal jsem do něj pár lžiček polívky a půl hrnku čaje, kde jsem kápl jen asi dvě kapky na spaní. Naštěstí je to přírodní, ale zabírá to. Když se Tom vzbudil, říkal, že ho bolí hlava, ale už mu netekly slzy a ani se nedržel křečovitě za spánky jako předtím. Snad je to lepší. Kdyby ne, ráno bychom museli do nemocnice. Ještě jsem se sám napil vody, zkontroloval Toma a šel nahoru za malou spát. Ráno mě vzbudila Amy. Když jsem jí šel pro jogurt, kterým ji nakrmím, Tom dole ještě spal. Pousměju se a pohladím ho po čele. Pak se vrátím za malou. Ta snědla tři lžičky a zase usnula. No ještě aby ne, když je teprve půl šesté ráno…)