autor: Terý
Tom:
Nahlas polknu a chci se otočit za hlasem, který byl za mnou. Ale ten samý hlas mě zastaví.
„Zkus se otočit a napálím ti to do palice! Zvedej se! Dělej!“ Dostanu strach a raději se zvednu, nechci, aby mi to opravdu napálil do hlavy. Mám svůj život celkem rád a ještě o něj přijít nechci.
Strká mě před sebou až k těm chlapům, kde ještě před chvílí s nimi stál i táta. Ale ten tu už nestojí. Rozhlídnu se, ale nikde ho nevidím. Dostanu ještě větší strach. Doufal jsem, že mě z toho dostane, když se s nima zná, ale jak tak koukám, tak to budu muset vyřešit jinak. Jen mi nějak vrtá hlavou jak.
Ten chlap mě strčí před sebe a flákne se mnou o zem. Otočím se a začnu couvat, když se ke mně začne blížit. Pozadu a na zemi to jde blbě couvat, ale stát na místě nechci. Mohlo by to dopadnout špatně.
Zastaví mě až zeď, o kterou se opřu a čekám, co bude dál.
„Co tu chceš?“ vyhrkne na mě. Jsem ještě docela zmatený, takže v tu chvíli vůbec nevím, co mám odpovědět. Ten vysoký a docela strašidelný muž do mě kopne.
„Ty neslyšíš? Co tu chceš?!“ nahlas polknu a se strachem v očích se na něj podívám.
„Já… J-já. Šel jsem za tátou a no… viděl jsem ho tu s váma.“
„Kdo je tvůj táta?“
„Hej! Nechte ho!“ uslyším o trochu dál tátův hlas, který se rychle blíží, ale přes toho chlapa ho nevidím. Ten chlap odstoupí a během chvilky přede mnou stojí táta a zvedá mě zpět na nohy.
„Co tu děláš? Vyhodil jsem tě přeci před kinem!“
„No tati, víš, já… byl jsem strašně zvědavej, co sem pořád chodíš vyřizovat, tak jsem šel za tebou. No a potom mě našel tenhle a dovedl mě sem.“
„Tohle už nikdy nedělej! Mohli tě zabít!“
„Neboj, tati, už to nikdy neu…“ přerušil mě.
„Pojď. Jedeme domů, stejně jsem tu už skončil!“ vezme mě za ruku a táhne mě k autu. No musím přiznat, že jsem rád, že tam byl, a že se mi nic nestalo. Ale stejně by mě pořád zajímalo, co tam dělal a kdo byli ti chlapi.
Jakmile jsme se usadili do auta, můj pohled směřoval na tátu.
„Tati? Co to bylo zač? A proč jsi tam s nima byl?“
„O to se nestarej! To není tvůj problém!“ řekl rázně a ani se na mě nepodíval. Dal mi tím najevo, že mi to neřekne, ale já se jen tak odbýt nenechám.
„Ale myslím, že jo. Málem mě zabili, takže bych rád věděl, co byli zač!“
„Řekl jsem ti, aby ses o to nestaral. Není to tvá věc!“
„Tak dobře,“ nakonec jsem přikývl. Viděl jsem, že nemá cenu se s ním o tom bavit, stejně by mi nic neřekl.
——
Když dojedeme před dům, líným a neochotným pohybem vystoupím z auta a jdu směrem k hlavním dveřím. Tak nerad bývám doma. To i ve škole jsem radši. Mamku stejně skoro nevidím, protože má moc práce, a když náhodou nic nemá, tak se hádá s tátou. Je to docela otravný. Celej den jsem zavřenej v pokoji a jsem rád za každou příležitost tady odtud vypadnout. To i do školy chodím radši, než být doma.
Otevřu dveře a je to přesně tak, jak jsem čekal. Mamku nikde nevidím. I když jsem byl v nemocnici, tak jí je to jedno. Dělá si své a na mě kašle. Také proč ne, že. Vždyť to jsem jen já. Jen její syn, který ji vůbec nezajímá. Oči se mi zalijí slzami. Tak rád bych byl, kdyby tu byla někdy pro mě. Kdyby mě alespoň jednou za něco pochválila. Třeba když máme závěrečné vystoupení na konci roku a já tam mám sólo na elektrickou kytaru. Vždycky tam přišel jen táta. Mamka jako by neexistovala. Jako by nebyla moje máma, ale jen nějaká spolubydlící tady v tom domě.
Jdu rovnou do mého pokoje. Na nic se neohlížím. Jdu jen rovným směrem do pokoje, ve kterém se zavřu a fláknu sebou na postel. Ještěže zejtra tady odtud vypadnu alespoň do tý blbý školy. Všude je líp než tady.
Bill:
No tak první den ve škole proběhl docela dobře. Ten blbej blonďák, o kterém jsem se dozvěděl, že se jmenuj Andreas, si mě už zbytek dne nevšímal. Jen na mě házel takový pohledy, že bych mu jednu vrazil. Zatím jsem se tu skoro s nikým neseznámil. Vlastně když nepočítám tu vlezlou bloncku jménem Kate, tak s nikým. Ale jako ona je celkem milá, ale pořád něco mele. Leze mi to na nervy, ale teď je to jediný člověk, který se mnou tady mluví. Naštěstí jsem ještě nepotkal ty kretény, co jsem s nimi chodil dřív do školy. To by bylo strašný. Celých 6 let mě šikanovali. Od mích devíti let, když jsem se začal malovat a odlišoval se od nich, až do mých 15 let, kdy jsem tady odtud konečně vypadl. Ale ne, já musím mít blbýho tátu, kterej mě sem pošle zase zpátky.
Když přijdu domů, tak se snažím proplout do pokoje, aby mě teta nezahlídla, ale nepovede se mi to.
„Ty už jsi doma?“ dělá, jako by byla překvapená. Když mě tu vidí, tak nemůžu být tam, ne? Jak já tyhle přiblblý otázky nesnášim.
„Ne, jsem ještě tam, takže na mě nemluv, nebo tě budu mít za debila, že mluvíš sama se sebou!“
„Uklidni se a nebuď drzej! Pojď sem, skočíš mi za roh do krámu. Není to daleko!“
„Ani mě nehne! Sama říkáš, že je to za rohem, tak si tam můžeš dojít sama. Nohy máš tak jako já, tak v tom nevidím problém!“
Jdu do pokoje a praštím dveřma. To tak, ještě jí budu někam skákat. Copak jsem nějakej klokan? Ať si tam skočí sama! Slyším, jak na mě křičí, ale ignoruji jí. Jde vidět, že je to táty sestra. Je uřvaná jako on a nedochází jí, že mi je to úplně jedno, že řve! Strčím si sluchátka do uší a vše, co se děje okolo mě, ignoruji.
—-
„Áá…“ zařvu, až málem spadnu z postele, když se ozvou strašlivé rány, které jdou ode dveří.
„Koukej vstávat a jít do školy!“ ozve se, když bouchání utichne. Ach jo, nechce se mi do školy. Je tam taková nuda. Kate zase bude mlít takový kraviny, že mě z toho akorát bude bolet hlava. Otráveně se zvednu a jdu se zkulturnit do koupelny.
Tom:
Jsem vzhůru už hodinu před tím, než mi má zazvonit budík. Radši vstávám dřív. Vlastně si budík nařizuji úplně zbytečně. Ale tak, co kdybych náhodou spal déle. Radši si ho nařídím, než zaspat a přijít do školy pozdě. Mamku jsem ještě od doby, co jsem přijel, neviděl. Už to ani moc neřeším. Ne, že bych jí nechtěl vidět, ale očividně o to ona nemá zájem.
Už jsem připravenej jít do školy. Nechce se mi tu čekat, tak jdu do školy dřív. Zavolám třeba Dannymu, aby vyšel taky dřív, a někam si půjdeme sednout. Nikdy neodmítne, když ví, že mu to někdo zaplatí a on to bude mít zadarmo. Je hodně na peníze, ale teď je to člověk, který mi je nejblíže. Popadnu mobil a vytočím jeho číslo.
„Ahoj Danny, nemůžeš dneska dřív? Nechce se mi tu čekat a nudit se. Mohli bysme si jít sednout do nějaký kavárny nebo tak.“
„Ahoj Tome, no jistě. Rád půjdu. Už jsem tě dlouho neviděl. Ani jsi nezvedal telefony, a když jsem u vás byl, tak nikdo neotevřel. Co s tebou bylo?“
„Povím ti to až za chvíli, jo? Za chvíli u nás před domem, čau!“ řekl jsem a zavěsil mobilní telefon. Vždycky se na mě čeká u nás před domem. Už je to takový zvyk.
—-
No samozřejmě, že si Danny musel objednat to nejdražší, co tu měli. Ale tak, dalo se to čekat, protože to dělá vždycky, když platí někdo jinej. A jelikož ho už znám, tak jsem ho nevzal do žádný extra drahý kavárny.
Vysvětlil jsem mu, co se stalo. Asi pětkrát se mi omlouval, že za mnou nepřišel. I když bych byl moc rád, kdyby tam byl se mnou, tak mu to nemůžu mít za zlé. Nevěděl o tom, že tam jsem. Jinak by určitě přišel.
Sedíme tu už asi hodinu. Po chvíli jsme se rozhodli, že už půjdeme. Při cestě do školy jsme si samozřejmě povídali, přeci nepůjdeme při tichu.
„Jo a Tome, u nás ve třídě je nový kluk. Jmenuje se Bill a no… Je divnej.“
„Novej kluk, jo? Tak to jsem zvědavej.“ Zasměju se. Už dlouho k nám nepřišel někdo novej. Takže jsem určitě zvědavej, jak bude vypadat a jaký bude.
—-
Dojdeme ke třídě a první, co mi padne do oka, je kluk, který sedí vedle mého místa. Dojde mi, že je to ten novej, ale nejsem tedy moc nadšenej, že sedí vedle mě. Mohl si sednout přeci jinam, tak nevím, proč zrovna sem.
autor: Terý
betaread: Janule
Ten Billda je pořádně drzí :DDD….HOOOOOONEM DAAAAAAAAAAAAAAAAALLLLLLLLLLLLLLL
no konečně se potkali:D Tome toho budeš ještě litovat, že si měl takovýhle narážky…budeš rád, že si tam vůbec sednul:D:D
suprová povídka;) těšim se na další:)
Skvělá povídka 🙂 doufám, že tam ale ještě bude figurovat i Andreas to se mi líbilo 😀 pokráááčko prosím 😀
prej že není klokan xDD no to je drzoun xDDD
Teda takhle jsem to fakt nečekala že by spolu chodili do třídy hoonem další dil! xDDD
Bill takovej rozmazlenej. 😀 Ale je to dobrý nápad, jako ve filmu. 🙂
Moc bezva díl.. Bill mě dostává tím svým drzým způsobem 😀
Moc vám všem děkuju za komenty..;) Moc mě to těší a jsem strašně moc ráda, že se vám povídka líbí..;)**
Prečo asi? No aby si sa doňho buchol ty trúba! Taka chabá otázka :D:D Ale chcem už ďalej samozrejme! <3
konečně jsem se dostala k dalšímu dílku. Je mi líto, že Billa šikanovali a možná proto je taková plechová držka a nikoho neposlouchá. Každopádně tetku setřel uplně užasně :D..Honem dál, je to skvělá povídka. Píšeš moc hezky a poutavě