autor: Cinematics
Bill Toma svádí, Tom Billa rozzáří
Když Bill vylezl ze sprchy, Tom stále ležel na posteli; kdyby měl otevřené oči, díval by se na strop. Bill si vlezl do postele vedle něj a položil si hlavu na Tomovo rameno. Tom otevřel jedno oko, otočil obličej k hebké peřině a políbil Billa na stranu obličeje.
„Jsi čistoskvoucí?“ zeptal se Tom a Bill přikývl. „To je dobře.“
„A ty jsi stále smradlavá špína,“ zasmál se Bill a šťouchl Toma do boku.
„Nesmrdím. Jsem jen olepený. A půjdu se teď taky osprchovat, dobře?“
„Jasně,“ slezl Bill z postele a přeběhl ke skříni, aby si vzal nějaké pyžamo. „Nebuď pryč dlouho. Nevím, jestli bez tebe budu schopný spát.“
„Oh? Ty chceš spát?“ zeptal se Tom s rukou na klice.
„Jo, poslední dobou jsem unavený.“
„Chceš, abych přinesl ještě něco k jídlu?“
„Ne, už jsem si vyčistil zuby.“
„Dobře. Hned jsem zpátky, nudisto,“ poznamenal Tom, když se Bill předklonil, celý ve své nahé kráse, aby se prohrabal v koši na prádlo.
Bill mu jen zamával a Tom se odešel umýt. Uvědomil si, že kdyby šlo o někoho jiného, umyl by se okamžitě (kdyby se mohl kdykoliv k někomu jinému takto přiblížit), ale s Billem to bylo jiné. Bylo to, jako by Bill byl jeho druhá polovina, ztracený kousek, který konečně našel, ať už byly jeho první pochyby jakékoliv. Byla to nádherná změna, ale vskutku zvláštní.
V posteli Bill zíral na mapu na stropě a přemýšlel, jaké by to bylo, být rybou. Kdyby byl rybou, pak by mohl plavat po celém světě bez toho, aby musel používat vlak, loď nebo letadlo; jen by plaval, dokud by se nedostal tam, kam potřebuje. Ale on nechtěl být nikde jinde. Chtěl být právě tady, v Tomově posteli, navždy. V jejich posteli.
Kdyby byl rybou, Tom by musel být také rybou, jinak by byl osamělý. Nejspíš by skončil tak, že by plaval až k pobřeží a čekal na Toma, až půjde hledat mušle; možná by se zastavil a chvíli Billa obdivoval, přeci jen, Tom miloval mořské živočichy. Doufal, že by si Tom o něm myslel, že je překrásná ryba.
Jak tak o tom přemýšlel, další myšlenka vnikla do jeho hlavy. Přemýšlel víc, než si myslel. Svět mimo Tomův svět ho začínal znervózňovat; ale jen proto, že bylo tak snadné se v něm ztratit. Bill předtím miloval být ztracený, protože rád hledal, kam zapadá; ale to, kam zapadal, bylo právě tady, obzvlášť když měl kolem sebe Tomovu náruč. Našel svůj domov a nikdy ho nechtěl opustit.
A Gustavovo obtěžování to změnit nemohlo. Jediná věc, která kdy mohla Billa oddělit od Toma, byla, kdyby mu Tom řekl, ať odejde a už se nikdy nevrací (jeho srdce by vždy zůstalo s ním); ale byl si jistý, že to Tom nikdy neudělá. Usnul, spokojený se svými myšlenkami; usnul jen napůl, protože byl sám (nemohl usnout úplně, když u něj nebyl Tom).
Když se Tom vrátil, žvýkal sendvič s Nutellou, jen stál ve dveřích a díval se, jak Bill leží na zádech a oddychuje nosem. Rychle dojedl a vklouzl do postele, usmál se, když se k němu Bill okamžitě přitulil a vydechl mu horce na krk.
„Chyběls mi,“ zašeptal Bill. „Voníš jako lískový oříšek.“
„Měl jsem sendvič s Nutellou,“ odpověděl Tom a Bill se mu usmál do krku.
„Pak voníš jako sendvič s Nutellou,“ opravil se Bill a Tom přikývl. „Jsi teď čistoskvoucí?“
„Zajisté.“
„Je vždycky hezké jít do postele celý čistý. Koupele nebo sprchy mě vždycky uspávají. Možná proto jsem tak šíleně unavený.“
„Možná.“
„Ale teď jsi tady… tak můžu spát.“
Tom si dal ruku pod polštář a pod Billovu hlavu a oba rychle usnuli. Tom nebyl tak unavený, ale Bill byl tak hebký a teplý, že bylo nemožné neusnout. Bylo to, jako by Bill byl léčbou pro nespavost; občas. Většinu času byl Bill důvodem pro ni; s tím, jak hlasitý a ukecaný byl. Tom miloval každý jeho kousek.
Někdy v noci se Bill probudil a nemohl si pomoci, musel se Toma zeptat, jestli je také vzhůru. Nebyl; ale to zeptání ho probudilo.
„Omlouvám se,“ našpulil Bill rty, ale Tom se jen nosem zasmál.
„Neomlouvej. Děje se něco?“
„Dělám si starosti.“
„O Gustava?“ zeptal se Tom se zazíváním, zamrkal do tmy a snažil se na Billa soustředit.
„Ne… o tebe.“
„O mě?“
„Jo… potřebuješ mě ještě?“
„Potřebuji tě každým dnem víc a víc, Bille.“
„Já jen… vidím, jak statečný teď jsi a jak vyhráváš nad svým OCD, a vím, že jsem jedním z důvodů, proč se stáváš tak silným-„
„Tím jediným důvodem.“
„Ale… tak si dělám starosti, že když se přes to úplně přeneseš, že mě možná už nebudeš potřebovat a odloučíš se ode mě…“
„Bille…“ vydechl Tom. „Každým dnem jsem k tobě víc a víc připoutaný. Nemiluji tě, protože mi pomáháš, i když tě miluji, ale miluji tě jen kvůli tobě; ne protože mě léčíš.“
„Takže když se přes to úplně přeneseš, tak si mě stejně necháš?“
„Chci si tě nechat navždycky…“
„Dobře. Dobrou noc, Tomi.“
„Dobrou, lásko.“
Bill zavřel oči a rychle se znovu vydal do svého snového světa. Tom byl vzhůru o trochu déle, cítil se podivně provinile. Nechtěl, aby Bill někdy zpochybňoval jeho city k němu; jestli něco, tak si Tom byl jistý, že v momentě, kdy by Bill odešel (jestli se to někdy stane) spadl by ihned zpátky do svých starých zvyklostí. Obzvlášť když uvážil, co se dělo s Gustavem.
Jestli se Bill ohledně jejich vztahu cítil nejistě, možná Tom musí udělat něco opravdu speciálního a pokusit se to napravit; jediné místo, kam se poslední dobou nebál jít, bylo domů nebo do obchodu. Předpokládal, že bude Billa muset vzít někam mimo Tiché Údolí; ukázat mu, jak moc pro něj znamená. Ale Tom neměl ponětí kam, nebo co dělat. Nikdy nic takového nedělal, ani nezvažoval, že by to dělal. Nechtěl zůstat vzhůru celou noc a přemýšlet o tom, ale jeho mysl měla jiné plány, a tak se tak stalo. Celou noc strávil v Billově náručí a plánoval něco hezkého pro svého přítele, aby mu dokázal, že se ho nehodlá vzdát.
Ráno se Tom šťastně probudil, protože se rozhodl, co pro Billa udělá. Nevěděl, co si Bill myslí o kempování nebo ježdění na lodích, ale možná, že si bude užívat, být s Tomem venku; Bill se zmínil, že miluje být venku na vzduchu.
Kempování nikdy nebylo něco, co by Tom dělal, ale nějak se mu zdálo jako výborný nápad, dělat to s Billem. Normálně by nápad být bez sprchy bylo něco, čeho by se bál, ale dokázal si, že dokáže být bez sprchy v době, kdy by ji normálně potřeboval, takže možná budou věci jiné; nebo se to Billovi nebude líbit?
I tak se ho zeptá. Tom věděl, že je Bill otevřený skoro všemu; a tak proč by tohle mělo být jinak? Myšlenka na Billa ve stanu, olepeného od horkého slunce, které na ně bude svítit, přinesla Tomovi motýlky do břicha; skoro jako by mu hořelo.
Bill se převalil na břicho, vystrčil zadek do vzduchu a ospale vydechl. Tom ho sledoval, snažil se nesmát. Líbilo se mu, dívat se, jak se Bill pomalu probouzí; to, jak se vrtí a tře o matraci, bylo prostě až moc roztomilé na to, aby se na to nedíval.
„Tomi,“ vydechl Bill tiše, zahrabal se do peřin a vrtěl se, dokud se mu nepodařilo dostat se zpátky k Tomovi do náruče.
Oba dva v tichosti leželi, Bill vydechoval nosem horký vzduch na Tomův krk; řasami ho lechtal na bradě. Dredáč miloval cítit Billa po ránu; tak bezbranného, tak hebkého, tak horkého. Nedokázal nepředstavovat si, jaké by to bylo, kdyby se společně probudili ve stanu v horkém ránu.
Byl skoro srpen a slunce bylo stále neuvěřitelně horké; byl to ten typ horka, který se vám dostane pod kůži a zaleze vám do kostí. Noci byly chladnější a Tom přemýšlel, jestli by ve stanu dokázal Billa udržet v dostatečném teple; představa, jak se k Billovi tulí, aby ho zahřál, byla až moc dobrá.
„Chci pro tebe udělat něco speciálního,“ zašeptal Tom.
„Oj?“ zamumlal ospalý černovlasý chlapec; oči mělo napůl otevřené, když se na svého přítele podíval.
„Jo… um, máš rád kempování?“
„Nikdy jsem nebyl. No, pokud nepočítáš spaní ve stanu na zahradě po celý týden, zatímco mají tvoji rodiče večírky, jako kempování…“ usmál se Bill a přikývl. „Mám rád kempování.“
„Chtěl bys se mnou jet kempovat? Můžeme si zajet loďkou na ostrov…“
„Nic jiného bych ani dělat nechtěl.“
Tom se sám pro sebe usmál. Snažil se nemyslet na to, jak Bill řekl, že ho jeho rodiče vykopli, aby žil ve stanu, a namísto toho myslel na to, kolik zážitků s Billem zažije.
Když konečně přestali být tak líní, Bill a Tom se setkali se Simone a Gordonem v kuchyni a zeptali se jich na kempování. Gordon řekl, že můžou vyndat z garáže starou loď a přepádlovat na ostrov, a Simone řekla, že někde ve sklepě vyhrabe stan. Když přišel dolů Andreas a udělal si hrnek kafe, Gordon mu řekl, že bude dva dny pracovat sám. Nevadilo mu to. Bill a Tom si zasloužili volno od všeho, co se dělo.
„Pojedeme zítra ráno,“ řekl Tom. „Zní to dobře?“
„Zní to perfektně,“ odpověděl Bill; zubil se zpoza svého červeného hrnku.
„Proč ty mě už nikam nebereš?“ zanaříkala Simone a Gordon se zasmál.
„Jsem starý a unavený,“ odpověděl Gordon.
„Tati… je ti čtyřicet dva,“ zazíval Andreas.
„Dost starý na to, abych byl unavený.“
„Jasně,“ zasmál se Andreas a Bill nastražil uši.
„Nemyslím si, že bys měl být unavený! Spontánní výlety, kempovat, dokud neumřu, to se mi líbí! Nikdy nechci zpomalit.“
„Nemohl bys, ani kdyby ses snažil,“ popíchl ho Andreas. „Jsi jako nadopovaný zajíček; prostě jen jdeš a jdeš!“
„A budu, dokud mě nadají pod zem! Ne, to je strašidelný… chci mít kremaci. Nechci, aby mi červi žrali tělo… je to moje tělo, ne jejich. Nechci být snězený. To je nechutný.“
„Můžeme nemluvit o smrti?“ usmál se Tom. „Nechci o tom přemýšlet…“
„Tak pojďme mluvit o něčem šťastném!“
„O čem?“ zeptal se Tom a podal Billovi talíř s melounem.
„Šťastný… šťastný. Hmm, co je šťastné téma? Musíme si zase někdy spolu zahrát, to by mě dělalo šťastným. Naše hudba zní dohromady úžasně… co dál? Spánek je šťastné téma, a emoce, kterou právě teď cítím…“
„Nevyspal ses dobře?“
„Ne, vyspal jsem se moc dobře. Víte, když máte dlouhý, úžasný spánek a pak se probudíte a cítíte se, jako když umřete? To jsem já dneska…“
„Potřebuješ víc kafe,“ řekl Andreas a Bill přikývl. „Tady.“
Další kafe bylo vypito, jídlo snědeno, a nejzajímavější téma, o kterém se bavili, bylo, proč nechal Tom své krásné květiny umřít. Přidejte k tomu obvyklé rodinné popichovaní a bylo to typické ráno v Trumperovic rodině.
Den utíkal rychle, nejspíš proto, že Bill i Tom byli oba natěšení na kempování, které je v nadcházejícím dni čekalo. Tom stále myslel na to, jak nádherně bude Bill po ránu vypadat, a musel se schovávat za pultem, aby nikdo neviděl, co mu způsobovaly hormony v rozkroku.
Tom se vždycky cítil bláznivě za to, jak často ho Bill vzrušoval; stávalo se to až moc často. A nepomáhalo tomu to, že dnes Bill vypadal naprosto úžasně; vlasy měl hebké a rovné, dole trošku zvlněné, nebyl namalovaný a jeho brýle se snažily schovávat jeho monokl, a oblečení tak… normální.
Jak o tom přemýšlel, uvědomil si, že většina lidí shledává někoho pozoruhodně krásným ve dni, kdy se ten člověk co nejvíc vyšňořil, ale u něj to bylo naopak. Bill byl oblečený naprosto obyčejně proti tomu, jak se oblékal normálně, a jen trochu make-upu na zakrytí pupínků a lesk na rty s příchutí broskve, aby mu zvětšil rty, byl perfektní. Tom se cítil naprosto závratně, když ho mohl celý den sledovat.
„Měli bychom někdy hrát tady,“ poznamenal Bill. „Po tom, co tu vymalujeme a vyzdobíme to, měli bychom přinést tvé klávesy a mé čelo a hrát pro zákazníky. Vsadím se, že by to bylo hustý.“
„Nejspíš bych se styděl,“ řekl Tom tiše a strach z toho, že by měl hrát na veřejnosti, jeho hormony zastavil a on byl schopný vyjít zpoza pultu.
„Hmm, možná ne. Šlo ti to tak dobře poslední dobou,“ usmál se Bill a Tom se začervenal. „Vsadím se, že bys hrál tak překrásně, že by všichni v obchodě brečeli. Nádherné slzy, jako ve filmech… a žádné nudle a kruhy pod očima, to není hezké… nudle nejsou nikdy hezké.“
„Vsadím se, že ta tvoje by byla hezká,“ zamumlal Tom, než si uvědomil, jak divně to znělo.
„Je to rýma, Tome!“
„Ale je tvoje. Nemyslím si, že je nějaká část tebe ošklivá…“
„Uvědomuješ si, že na lidech je hodně nechutných částí?“ zasmál se Bill a Tom pokrčil rameny.
„To mě nezajímá. Jsi překrásný, a to je vše, co o tomhle mohu říct.“
„Paličáku.“
„Jsem jen upřímný.“
„Hloupý.“
„Ani náhodou.“
„Už jste skončili?“ zeptal se Andreas, když se vrátil ze své přestávky na cigaretu. „Bože, jsem tak rád, že byly dveře otevřené, a tak jsem mohl slyšet tvůj obdiv k Billově rýmě.“ Tom jen pokrčil rameny.
„No, já taky miluju Tomovu rýmu. Chci říct, nechtěl bych se jí dotknout nebo… s ní něco dělat, ale jestli bude mít rýmu, protože brečel slzy štěstí, pak si budu myslet, že je to hezké,“ zasmál se hlasitě Bill, než si povzdychl a upravil si brýle.
„Oba dva jste blázni,“ řekl Andreas a Tom pokrčil rameny, zatímco Bill divoce přikývl hlavou na souhlas.
„Tomi, jaké věci potřebujeme pro náš výlet? Nikdy jsem nedělal tradiční kempování,“ zasmál se. „Vezeme si hodně sušenek? Je ve stanu zima? Můžeš koupit… něco jako topení na baterky? Co když bude ráno velké horko? Oh, můžeme jít plavat? Potápět se bez plavek?!“
„Dýcháš vůbec?“ popíchl ho Andreas. Bill zavrtěl hlavou.
„Proč dýchat, když můžu místo toho mluvit? Mám toho tolik co říct a dýchání by mě jen zdržovalo! Kdybych dýchal, pak bych možná přišel o možnost říct někomu něco hezkého, než mě opustí…“
„Budu se ujišťovat, že jsi řekl všechno, cos říct měl, jestli tě někdy budu opouštět,“ slíbil mu Tom velmi tiše, a Bill se červenal tím krásným odstínem růžové, který Tom tak miloval.
„Neopouštěj mě, ano?“
„Nikdy.“
Andreas už měl dost té scény před ním, a šel si ven zase zakouřit; zavřel za sebou dveře. Nebylo to tak, že by mu to vadilo, vlastně Andreas miloval, jak šíleně byl Tom zamilovaný, ale bylo to poněkud jiné; tak trochu zvláštní.
Zbytek dne strávili tím, že Tom házel na Billa svůdné pohledy, a Bill mu to oplácel provokativními výrazy. Byl to den, kdy se chtěli oba dva vzájemně dotýkat a cítit toho druhého, ale naneštěstí to muselo počkat. Možná to bylo kvůli tomu, co se stalo předešlé noci; ale oba byli extrémně doteků chtiví a popichovali jeden druhého, když se Andreas nedíval.
Tom se rozhodl, že jejich výlet bude zřejmě velice zajímavý, jestli to takhle bude pokračovat, začínal být velmi úzkostlivý. Dotýkat se Billa, bylo jako dotýkat se té nejúžasnější věci na světě; ceníte si každého kousku a zjišťujete, která část jeho těla ho nejvíce rozpaluje. Nějak, všechny věci, které dělal s Billem, mu nikdy nepřipadaly neřestné a riskantní. Vždycky se to zdálo správné, bylo to správné a mělo to v sobě všechnu krásu světa. Měl pocit, že byl ten jediný kluk na světě, který to takhle viděl (kromě Billa).
Ale možná to bylo tím, že se Tom vždycky tak bál toho, že se ho někdo bude dotýkat, nebo že se bude někoho dotýkat na intimních místech, že to pro něj bylo tak speciální. Bylo to jako vzdát se vašeho největšího strachu, protože víte, že ten, komu se oddáte, vás nikdy nezklame. Tom byl tak strašlivě zamilovaný, že si byl jistý, že to až hraničilo s podivností; ale jak by nemohl být? Bill nebyl jako nic, co svět kdy předtím viděl, a Tom nikdy nechtěl vidět svět, protože se nikdy nemohl rovnat jeho kráse nebo štěstí.
Každým dnem se Tom zamilovával víc, a Bill také.
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Opakujem sa, ale nadhera, krása, toto je úzasná poviedka. Bill Toma neuveriteľne zmenil. Billove rozmýšlanie o tom keby bol ryba, pričlo mi to zlaté a všetko. A ta noc a Bullove obavy, bolo to krásne a som rada, že sa Tom rozhodol Billovy ukázat ako to naozaj je. Jeho nápad s kempovaným je úžasný ja som zvedavá ako to bude vyzerať. Andy je zlatý si viem predstaviť ako sa ítil v tom obhode. úzasné krésne, skladám veľkú poklonu autorkám, a ďakujem za preklad.
Krása. Už se moc těším, až kluci pojedou kempovat. Já teď jedu taky, takže na ně budu myslet 😉 Už se nemůžu dočkat, až se vrátím, přijdu na blog a tady bude další díl této kouzelné povídky.
♥♥♥
Super
Á! konečně opět jsem na ní čekala a četla jí párkrát dokola a myslím že to kempování je super nápad,jen aby nepotkali nikdy a nikde Gustava,skvělá naprosto úžasná povídka! x))
Naprosto to miluju. Jak Billovu roztomilost – kterou nezapře, ani kdyby chtěl (jen to, jak se v noci vzbudil vystrašenej, že ho Tom nebude potřebovat) až po to, jak Toma vzrušuje!♥ Těším se na jejich kempování 😉
Jak romantické ^^ ♥
Děkuji za překlad ♥
Tohle bylo naprosto dokonalé!
Milujuty šílenosti, co Bill s Tomem provádí, je to tak roztomilé a přittom tak střelené.
To nad čím Bill někdy uvažuje, nebo jak rychle mluví, je fakt šílené. Každopádně jejich láska je pozoruhodná, vzájemně se doplňují a jsou tam jeden pro druhého.
Opravdu dobrý díl, který mě i trochu pobavil.
Samozřejmě překlad byl také dobrý 🙂
Já se nejvíc těším na jejich kempování, to mě asi úplně rozseká 😉 Je hezké, že to Tom pro Billa vymyslel jako důkaz toho, že pro něj hodně znamená, opravdu láskyplné ♥