autor: Saline A.
„Když budeš chtít, můžeš na mě také něco nakreslit,“ usmál jsem se a slastně se prohnul v zádech, sotva jeho jazyk dorazil na mou hvězdičku.
„Koupím si barvy na tělo a pomaluju ti celé tělo!“ vášnivě mě políbil na rty.
„Od hlavy až k patě?“ zavrněl jsem a pomalu z něj svlékl tričko.
„Cokoliv si budeš přát, Billy,“ zářivě se usmál a čelem se opřel o to mé. „Nechceme nic uspěchat, že ne?“
„To rozhodně ne,“ dlaní jsem mu přejížděl po zádech.
„V tom případě toho nechme, nebo se neudržím,“ s tichým smíchem se natáhl pro své tričko.
„Fajn, alespoň mám příležitost převléknout se. V samém spěchu jsem na to úplně zapomněl,“ líně jsem se zvedl z postele a přešel k obrovské skříni. Když jsem se nahrbil, abych si mohl vytáhnout svetr, Chris obmotal ruce kolem mého pasu a na páteř mi vtiskával ty nejjemnější polibky.
„Neříkal jsi, že musíme přestat, jinak se neudržíš?“ usmál jsem se.
„Nemůžu za to – jsi tak dokonalý!“
„Nikdo není dokonalý, Chrisi,“ tiše jsem ho vyvedl ze snů do reality a spěšně se oblékl, jelikož na dveře začal někdo zuřivě bušit. „Co potřebuješ, Tome?“ povzdechl jsem si, když jsem otevřel dveře.
„Budeš jíst doma nebo ne? Abychom s Carrie věděli, kolik toho vařit.“
„Asi ne, chceme se jít někam projít, přijdu asi až večer, ale děkuju,“ pousmál jsem se, ale odpovědí mi bylo zamračené kývnutí a spěšný odchod. S nechápavým výrazem jsem zavřel dveře a vydal se k zrcadlu nalíčit.
***
Po tom, co jsme s Chrisem prošli celé město, dvakrát se najedli a já asi milionkrát skončil ve sněhu, už mi začínala být trochu zima, Chrisovi se chtělo spát, a navíc už se stmívalo, tak jsme se pomalu vydali k nám.
Bez zdlouhavého přemlouvání jsme okamžitě zapadli do postele, aniž bychom se namáhali alespoň svléct.
Když se ozvalo naléhavé klepání, okem jsem zkontroloval Chrise, který už slastně spal, a poté se s táhlým zasténáním zvedl z postele a odšoural se k těm zpropadeným dveřím, které mi prostě nemohly dát chvíli klidu!
„Hm?“ vystrčil jsem hlavu a opřel se o rám dveří.
„Ahoj, já… mohl bys prosím se mnou?“ zašeptal Tom a naléhavě na mě zíral. Neochotně jsem kývnul a nechal se odtáhnout do našeho pokoje.
Okamžitě jsem se probral, když mě přitiskl na zeď a dravě se přisál na mé rty. Nejdříve jsem si nedokázal dát dvě a dvě dohromady, ale sotva mi to došlo, jsem se od něj odstrčil a nechápavě na něj zíral. Nějak mi prostě nešlo do hlavy, co to dělá, a hlavně proč to dělá teď, když jsme to ukončili.
„Co to děláš?!“ neovladatelně jsem vykřikl a vážně byl vděčný, že nás kdysi napadlo udělat tu místnost zvukotěsnou, ale Tom nereagoval. Stál tam a zíral na mě pohledem, který mi jednoznačně sděloval, že se mě, alespoň pro dnešní noc, nevzdá.
Mé domněnky se ukázaly jako pravdivé, jelikož po několika minutách se na mě přitiskl a znovu mě začal vášnivě líbat. Nějakou dobu jsem se pokoušel bránit, ale když mi ruce stisknul u zdi a kolenem zamířil do mého rozkroku, tak, jak už to bývá, jsem s táhlým zasténáním jeho polibkům podlehl a ochotně se připojil.
„Chyběl jsi mi,“ zasténal mi do ucha, když ze mě stahoval kalhoty.
„Mlč,“ zaúpěl jsem a vyhoupl se mu do náručí, nohy jsem silně obmotal kolem jeho boků, aby konečně mohl udělat to, proč jsme tam vlastně byli.
Když do mě konečně proniknul, místností se rozlétlo několik přidušených výkřiků následovaných desítkami stenů.
***
Seděl jsem v rohu sprchového koutu, snažil se ze sebe smýt události poslední hodiny, abych se alespoň na chvíli necítil tak mizerně. Myslím, že nikdy dřív mi ani nevadilo, když jsem se s Tomem vyspal, a vzápětí se vracel do postele ke svým přítelkyním, ale teď, když se mi v posteli v blažené nevědomosti rozvaloval právě Chris, bylo mi neskutečně zle.
Začal jsem si s ním s tím, že nic neuspěcháme, přičemž hned druhý den ho podvedu se svým vlastním bratrem dvojčetem, a to ve vedlejším pokoji. Cítil jsem se jako největší kretén pod sluncem a zcela jistě jsem měl i právo na to, abych se tak cítil, protože jsem byl.
Bill Kaulitz, jedna z největších celebrit, je ten největší kretén pod sluncem. Dopracoval jsem to vážně daleko, jen co je pravda.
Vstal jsem, vypnul vodu, a aniž bych se nějak obtěžoval s utíráním, jsem si navlékl trenky a rychlým krokem vyšel do svého pokoje, ale hned mezi dveřmi jsem se zarazil a nebyl schopný udělat krok.
Chris ležel rozvalený v posteli s košilí rozepnutou a vypadal jako naprostý bůh.
S letmým úsměvem jsem ho opatrně vysvléknul jen do boxerek, aby se mu lépe spalo, a stulil se mu po boku.
Hladil jsem ho po břiše a milionkrát se mu omlouval za to, co se stalo, až dokud jsem neusnul.
Druhý den ráno mě vzbudilo ostré slunce, pronikající mezi žaluziemi, které jsem zapomněl zatáhnout, a podivuhodné prázdno, rozvalující se vedle mě.
Jediné, co jsem nahmatal, byl lístek od Christiana, že se moc omlouvá, ale musel na důležitou pracovní schůzku, nechtěl mě budit, protože jsem vypadal vážně sladce, a že zítra se mi určitě ozve.
S povzdechem jsem lístek položil na noční stolek a znovu se natáhl do peřin. Asi bylo dobře, že tam Chris nebyl, protože jsem byl v takovém rozpoložení, že bych byl schopný mu říct úplně VŠECHNO, což by mě a Toma přivedlo do pořádného srabu, a to nikdo z nás rozhodně nechtěl.
***
„Hodláš odsud někdy vylézt?“ rázně ke mně vkráčel Tom a pootevíral všechna okna.
„Ne,“ zabrblal jsem a hlavu zabořil mezi polštáře mnohem hlouběji.
„Co ti zase je?“ zaúpěl.
„ZIMA!“ prstem jsem neúprosně zamířil k oknům. „Stejně za všechno můžeš ty!“ odsekl jsem.
„Proč? A za co?“ nechápavě nakrčil obočí a sedl si na okraj mé postele.
„Kdybys mě včera v noci neošukal, neměl bych ty podělaný výčitky svědomí a tu mizernou náladu!“
„Neříkej, že se ti to nelíbilo!“ se smíchem mě pohladil po zadečku a krátce ho stiskl.
„Mám přítele!“ sekl jsem po něm očima.
„A já přítelkyni. A co? Nikdy ti to nevadilo!“
„Já vím. Ale teď se cítím vážně špatně.“
„Ono tě to přejde. Dnes vaříš oběd totiž ty!“ vesele vstal a odtančil do kuchyně. Vztekle jsem vstal a vydal se za ním.
Bylo mi úplně jedno, že Carrie mě uvidí polonahého, ostatně to nebylo poprvé ani naposledy, ale vážně mě štvalo pomyšlení na to, že budu jako kretén stát dvě hodiny za plotnou kvůli něčemu, co bude stejně během půl hodiny v háji.
Copak to má nějaký smysl? Nemůže se prostě něco objednat a nazdar? Ne, já musím otročit! Pche!
autor: Saline A.
betaread: Janule
Nádherná povídka….už se těším na další díl. 😀
to je dobrá povídka a docela i srandovní což mám ráda xDDDD honem další díl xD
To by mě zajímalo, co tady k sobě dvojčata vlastně cítí…
už se to rozjíždí. 🙂 pořád ale moc nedokážu pochopit ten jejich vztah. Tom akorát zatím využívá Billovy slabosti a Bill bude podléhat a podléhat.. Chris je mi sympatický, kdyby jen věděl, do čeho se to chudák připletl. no stejně mám pocit, že tam asi nijak dlouho už hrát roli nebude.
každopádně mě napadá milion dalších variant, jak by se mohl příběh vyvíjet, tak nemá cenu spekulovat a těším se, až autorka poodhalí trochu víc. 🙂
Otročiát stejně jako regulérně každej na tomhle světě, pokud se chce k obědu nebo k večeři teplý jídlo…samozřejmě nemluvím o rohlíku a párku a pod. :-p