Innocent BawdyHouse II 58.

Tom

Vzbudím se a ještě ani nestihnu otevřít oči, cítím nějakou krásnou vůni. Nejspíš nějaký dobrý oběd. Trochu se pousměju a otevřu oči, uvidím, jak Amy sedí na koberci a bouchá dvěma autíčky o sebe.

„Ne, zlatíčko! Auta jsou pěkně drahá věc, nesmíš je rozbít…“ Řeknu jí s úsměvem, když vstávám ze sedačky, ale hned si uvědomím, co jsem řekl, a znovu posmutním. Sednu si k ní na zem a vezmu do ruky jedno autíčko. Hned se po něm sápe, chce s nimi znovu mlátit o sebe, ale nedám jí ho, jen si ho prohlížím. Za chvilku zaslechnu svoje jméno.

„Dobré ráno…“ Odpovím ti a pořád se dívám, malá se zvedla na kolena a začne se po mně plazit. Něco žvatlá, no určitě chce, abych jí ho vrátil, tak jí ho nakonec opravdu dám.

„Krásně to tu voní…“ Šeptnu a vstanu, jdu za tebou do kuchyně. Když přijdu k tobě a uvidím tvůj starostlivý pohled, uvědomím si, že hlava mě už nebolí a celkem mi vyhládlo. Usměju se na tebe. „Sluší ti to…“ Zašeptám a obejmu tě zezadu. Zeptáš se mě, jak mi je. „Už se cítím dobře… myslím, že večer už můžu jít do práce. Teda jen pokud mi dáš trochu toho luxusního jídla, co tak voní.“ Zachichotám se a dám ti zezadu pusu na líčko, když tě přitom hladím po bocích.

„Děkuju, Bille.“ Šeptnu ještě a znovu ti dám pusu. Ptáš se za co, ale neodpovím. Otočím si tě k sobě a znovu tě políbím, tentokrát na tvoje rtíky.

Bill

Usměju se. Jsem moc rád, že je ti líp. Políbím tě, ale v momentě se otočím ke sporáku, zamíchám něčím. Vypnu to a otočím se zpátky k tobě.

„Nechci, abys tam chodil. Chci, aby sis odpočinul a neměl takovou práci. Nechci, abys dělal po nocích, a když už ano, tak rozhodně ne na benzínce.“ Koukám ti do očí. „Tome, prosím.“ Šeptnu a koukám na tebe s prosíkem ve tváři. „Seženeme ti jinou práci, lepší, která tě bude bavit, ano? Nájem neplatíme, na účtu taky nejsme v mínusu, tak co.“

Tom mlčí, ale já čekám, že něco řekne. Koukám mu stále do očí a on mně, oba uhneme, až když se Toma chytne malá za nohu a postaví se. Usměju se na ni. „Nemusíš se rozhodovat hned, já na tebe nechci nijak tlačit, tak jako tak, dneska do práce nepůjdeš. Musíš si ještě odpočinout a já tě určitě nepustím na 8hodinovou směnu na benzínku.“ Tom si vezme malou a pořád na mě tak kouká. Po chvíli mám všechno hotovo. Dám sobě a Tomovi na stůl a Amy dám trošku na misku. Musím jí to ale ochladit, pálí to. Dneska máme špagety, to zase bude naše malá celá špinavá.

Tom

Hladím Amy po zádech a jenom tě pozoruju.

„Nevadí mi ta práce. Já jen nemůžu za to, že každý můj zaměstnavatel je vždycky idiot. Tady s tím chlápkem vůbec nejsem v kontaktu, myslím, že je to dobrá práce. Teda celkem dobrá…“ Když položíš misku se špagetami do sedánky pro Amy, posadím ji tam a dám bryndák. Stejně to nepomůže, zase bude jako čuně, ale musí se naučit jíst sama. Chceš se taky posadit, ale zabráním ti v tom. Stoupnu si před tebe a obejmu tě, začnu ti přitom dávat polibky na krk a pod ucho. Neuhýbáš, ale ani nijak nereaguješ. „Potřebuju tě cítit u sebe…“ Šeptnu a tulím se k tobě, jako bys byl plyšový medvídek. „Chybí mi tvoje blízkost… tobě ne?“ Objímám tě a hladím po bocích a zádech, přestanu ale hned, když uslyším ránu. Otočím se a podívám se na tu spoušť. Amy hodila misku i s jídlem na zem a sama je už celá zapatlaná. Začne se na nás radostně usmívat a nějaké zbytky jídla jí ještě tečou z pusy.

„Sakra…“ Syknu a dívám se na to zase zuboženě. „Myslím, že žárlí…“ Šeptnu.

„Přilnula k tobě a vždy, když nejsi s ní a jsi se mnou, tak na sebe upoutává pozornost… nezdá se ti?“

Bill

„Mně ta práce vadí. Tys nikdy nechtěl dělat lepší práci?“ Koukám na tebe, zatímco sbírám zbytky jídla na zemi po Amy. Ta mě jen shora pozoruje. Nachystám jí to znova a krmím ji. Jinak by to dopadlo dost blbě. Koukám na tebe, ty jen pokrčíš rameny.

„Nechci, abys mi hledal práci ty. Zvládnu to sám,“ řekne Tom.

„To já přece vím, ale to není shánění práce, jen jsem ti řekl, že v jedné firmě hledají řidiče. To je to samé, kdybychom třeba sháněli pro malou nějakou hračku a naše máma ji někde viděla, tak nám o tom taky řekne. Já vím, je to trochu něco jiného, jen jsem to chtěl převést jinam. Jenže tys o tom snad ani nepřemýšlel. Myslel jsem, že by tě to mohlo zajímat a bavit tě.“

Tom

„Bille… kde mě přijmou jako řidiče, když jsem teď rozmlátil auto?“ Podívám se ti do očí smutně. „Já vím, že mi chceš pomoct… ale policajti to řeší, určitě to budu mít zapsané v nějakém rejstříku nebo v něčem… nikde mě jako řidiče určitě nevezmou.“ Sednu si ke stolu a začnu jíst svoji porci. „Ale zeptat se jich můžeš, jestli po tom tak toužíš.“ Trochu se zaxichtím a pozoruju tě, jak krmíš Amy. Jde ti to rozhodně líp než mně.

„Vážně si nemyslíš, že se malá chová divně?“ Nic neodpovíš. Dojím svoje jídlo, odnesu talíř do kuchyně.

„Asi si potřebuju zapálit…“ Šeptnu a podívám se na tebe. Ty zase nic. „Dej mi pět minut, pak se vrátím.“ Vezmu si jen dvě cigarety z krabičky, kterou mám v bundě na věšáku, popadnu zapalovač a seběhnu dolů. Venku si trochu provětrám myšlenky, ty cigarety vykouřím a vrátím se za tebou zpátky nahoru asi po deseti minutách. Amy už sedí zase na zemi s hračkami a ty jíš.

Bill

Když dojím, tak hodím nádobí do myčky a zapnu ji.

„Tome, tu práci ti zjišťovat nebudu. Koukni se, jak se chováš, ‚když po tom tak toužíš’… Chtěl jsem ti pomoct, ale ty mě od sebe odháníš. Nebudu se radši starat. A ty myslíš, že se Amy chová divně? A jak? Nechováš se trochu divně ty? Zapomněl si na naši dohodu? Nic to pro tebe neznamená? Jen tak mi oznámíš, že potřebuješ cigaretu a odejdeš. Ty se chováš divně. Jasně, že Amy žárlí, když jsem s ní od rána do večera doma. Je pořád se mnou.“ Koukáš na mě vykuleně. Určitě se zase naštveš, na to tě znám až moc dobře.

„Já vím, co přijde. Vyčteš mi, že na tobě pořád něco vidím, ale mohl by ses taky jednou kouknout na sebe. Snažím se ti nic nevyčítat, snažím se tě podržet při situacích, jako byla ta včera, ale přijde mi, že mě od sebe neustále odháníš a pak se divíš. Jednu chvíli se chováš takhle a najednou seš milý a chceš se tulit a mazlit. Líbí se mi to, jen nevím, co si mám o tom myslet. Já chci problémy řešit, teď už od nich nechci utíkat, i když moc dobře vím, že jsem to dělal, ale jak to může jít, když se urazíš a odejdeš?? Co si mám myslet, když tě uvidím potom s nějakou holkou a s cigaretou v puse. Já ti nesmírně věřím a pořád, i když si mi už tolikrát lhal. Mohl by sis na to aspoň na chvíli zavzpomínat.“ Povzdechnu si. Malá začne natahovat. „Možná si myslíš, že mám malou Amy rád a že jí dávám přednost. Není to tak, jen by sis měl uvědomit, že ona se o sebe ještě nedokáže postarat, protože je to dítě, na rozdíl od tebe.“ Koukám na tebe. Jsem zvědav, jak zareaguješ, ale jsem taky připravený na to, co se může stát.