autor: Terý
Bill:
Z mého relaxování na lavičce v parku mě vytrhne smích, který slyším, i když mám zacpané uši sluchátky. Zmateně vyndám sluchátka a s pozvednutým obočím se otočím směrem, odkud vychází ten smích. Přijde mi, jako bych už ten smích znal. V dálce vidím osobu, která mi je trochu povědomá. Čekám, než se trochu přiblíží, a potom očima zaostřím na obličej té osoby. V tu chvíli se mi zatají dech. Denis. Kluk, kvůli kterému jsem nenáviděl základní školu. Kvůli němu mě všichni neměli rádi a kvůli němu mi ubližovali. Chci se zvednout a jít pryč, nechci, aby mě poznal, a už vůbec ne, aby na mě vůbec mluvil. Po dlouhý době zase cítím strach z nějaké osoby. Strach, že by mi mohl něco udělat. V okamžiku, kdy se zvednu a chci odejít, mě někdo chytne za ruku. Klid, Bille, dejchej. Nic ti neudělá, jen mu nepodlehni.
Pomalu a s kamennou tváří se otočím.
„Takže jsi to ty,“ vypustí Denis ze svých pořád stejně krásných úst. Vždycky byl krásný, ale jak bývá zvykem, tak takovýhle kluci jsou vždycky krásný a taky pořádný svině. Pozvednu obočí, chci něco říct, ale on pokračuje. „Tak dlouho jsem tě tu neviděl. Kde ses tu vzal?“ Co se stará? Dělá jako bychom byli někdy dřív velký přátelé, a přitom je to naopak.
Vůbec netuším, co mám odpovědět. Docela mě zaskočil. Třeba se změnil, ale tomu snad sám nevěřím. Takovýhle svině se nikdy nezmění. Chvíli na mě kouká a čeká na odpověď. Avšak když se mu jí po pár vteřinách nedostane, tak mi bolestivě stiskne ruku a zle se na mě podívá.
„Ty ses ještě za ty dva roky, cos tu nebyl, nenaučil mluvit nebo co?“ křikne na mě a odhodí mě směrem k lavičce, o kterou se udeřím do hlavy. Rád bych se bránil, ale strach mi to nedovolí. Strach z něho. Z toho, co mi udělal, když mi bylo 14 let. Ze všeho toho křiku a bolesti, kterou mi způsobil, za roky, co jsem tu bydlel. Nemám odvahu se mu postavit. Ať ji hledám sebevíc a snažím se ten strach překovat, nenajdu ji. Strach je silnější než já.
Přistoupí ke mně a vezme mě zezadu za vlasy. Nahlas polknu a dívám se mu přímo do očí. Jen se sviňácky usměje a chce se mnou zase hodit o zem, ale někdo mu zezadu chytí ruku a přetočí mu ji dozadu. V tu chvíli zaúpí bolestí a sevření mých vlasů povolí.
„Co děláš, ty kreténe!“ zakřičí a snaží se otočit. Jsem chvíli mimo z toho, co se tu teď dělo, ale když se vzpamatuju, vidím, jak Denis utíká pryč a křičí na mě, že se ještě uvidíme. Ke mně přistoupí nějaký kluk s dredy. Podívám se na něj, a koho nevidím. Toho kluka, který sedí vedle mě. Ale né. Nechci s ním mluvit. Řekl jsem, že bude lepší, když si sebe nebudeme všímat. Nasadím zase svůj výraz a znovu k němu vzhlédnu.
„Jsi v pořádku?“ položí mi otázku.
„Nemusel jsi mi pomáhat! Neprosil jsem se tě o to. Řekl jsem, že bude lepší, když si sebe nebudeme všímat! Tak nevím, co tu teď zkoušíš!“ řeknu rázným a zase tím svým tónem.
„No to snad ne. Já ti pomůžu, aby tě tu ten blb nezabil, a ty na mě takhle? Že já se vůbec snažil!“
„Nemusel jsi, tak zase můžeš jít!“
„Ok. Místo toho, abys mi řekl blbý „Děkuju“, tak na mě ještě držkuješ? Příště si pomoz sám,“ rychle se ode mě zvedne a odchází pryč.
„Radši se ke mně už nepřibližuj!“ zakřičím na něj a pomalu se zvednu. Asi jsem nemusel být hnusný. Snažil se mi pomoc. Ale když já mám takovou averzi proti němu. Prostě mi vadí. Vadí mi jeho přítomnost, jeho obličej, jeho vůně. Všechno, co se ho týká, a to ho znám chvilku.
Asi bych se mu měl jít omluvit. Ale houby. Nebudu se mu omlouvat. Kašlu na to, ještě bych klesnul, to tak. Ani mě nehne. Je to blbeček.
Tom:
Tady v tom městě se fakt člověk nikomu nezavděčí. Chtěl jsem mu sakra jenom pomoc. S tímhle klukem není dobrý si zahrávat. On je schopný opravdu všeho. A když jsem viděl, co mu dělá, tak jsem prostě musel zasáhnout. I když jsem věděl, jaký na mě byl, prostě jsem to takhle nemohl nechat. Vždyť by ho zabil. A možná i něco horšího. Říká se, že ten kluk před třemi lety znásilnil jednoho kluka, který se rok na to odtud odstěhoval. Copak chce dopadnout jako on? Tedy pokud to nejsou nějaké drby. Jestli si to lidi jen nevymysleli, dneska jsou schopní vymyslet si cokoli.
Tohle mě úplně oddělalo. On je to opravdu kretén, ale že až takovej, to jsem si nemyslel. I po tom incidentu ve škole a potom, jak se hádat blbec s učitelkou, a po tom, jak do mě vrazil, jsem pořád doufal, že není jako ti ostatní, ale on je snad ještě horší. Ale přijde mi, jako by to byl jen nějaký převlek. Myslím, že vevnitř je něco, co je dobrého. Že není tak špatný, jen to dostat na povrch. Ale když se zamyslím, tak dneska nebyl tak hnusný. Přišel mi spíš vystrašený. Ani nadávky nepoužil. Zajímalo by mě, jak narazil na Denise. Nevím. Mám z toho hodně smíšené pocity. Ale jak vidím, tak se mnou se asi bavit normálně nehodlá. Jestli vůbec s někým.
——
Sedím v pokoji na posteli a čekám na Dannyho, než přijde. Nemusím mu chodit otevírat, má klíče. Už tu u nás skoro bydlí. Znám ho od malinka. Hodně lidí mi říká, že bych ho sem neměl pouštět, a už vůbec ne mu dávat klíče. Říká se o něm, že krade, ale já tomu nevěřím. A i kdyby. Nevěřím, že by nám tady něco ukrad. Vždyť je tu jako doma. Je tu častěji než doma, tak proč by proboha tady něco kradl. Líbí se mu tu. Aby taky ne, když tu má všechno zadarmo a to on rád.
Po chvíli slyším po schodech kroky. Asi už je tady. Během chvilky se rozrazí dveře a v nich stojí Danny a úsměvem na rtech. Podívám se na něj se zvednutým obočím
„Co tak koukáš?“
„Nevím, mám nějakou dobrou náladu,“ zazubí se.
„Copak se stalo? Že má tak neobvykle dobrou náladu? Máma konečně vypakovala toho jejího?“ napadá mě jedině tohle. Vždycky chtěl, aby se rozešli, protože toho jejího prostě neměl rád. A taky on neměl rád Dannyho. Proto byl u nás pořád. I když jsme často chodili spíše ven, protože tady jsem nerad zase já.
„No tak mamka konečně vyhodila toho jejího, takže je doma konečně klid. Nikdo se nerozvaluje na gauči, nikdo nenechává všude bordel, prostě všechno je jako dřív,“ zazubí se.
„Já si to myslel. Pojď, podíváme se na nějaký film,“ usměju se a pobídnu ho, aby se usadil, a pustím můj oblíbený film „Město andělů“.
Bill:
Nemám vůbec na nic náladu. Bojím se ho. Bojím se Denise. Nechci ho tu potkávat. Byl jsem tak rád, že ho tu nevídám, a teď ho potkám, a on udělá tohle. Kdyby si mě nevšímal, udělal by líp. Je to kretén. Nenávidím ho.
Přijdu „domů“ a praštím dveřma. Teta na mě vykoukne ze dveří.
„Volal táta, mám tě od něj pozdravovat. Prý se za tebou přijede podívat.“
„Táta mě vůbec nezajímá, ať zůstane tam, kde je. Já ho vidět nechci!“ On mě dá sem, a ještě si myslí, že ho tu rád uvidím, ne? To se šíleně plete.
„Dobře, já mu to vyřídím.“
Přikývnu a jdu nahoru do svého pokoje. Lehnu si na postel a během chvilky usnu. Jsem nějaký unavený a šíleně mě bolí hlava.
—–
„Vstávej!“ ozve se zpoza dveří. Otevřu oči, ale žádné světlo mě neoslepí jako vždy, když se probudím. Podívám se k oknu. Je ještě tma. Co teta může chtít v noci? Podivím se, ale zvednu se a jdu se podívat, co potřebuje. Nemám náladu být hnusný, ale tato nálada mě přejde, když otevřu dveře a vidím za nimi stát tátu.
autor: Terý
betaread: Janule
ježiiš jako vždy v tom nejlepšim! xDD néé!
jako ten Bill mě fakt štve ani dík nemohl říct já bychs nim už v životě nepromluvila ale je to hezká povídka 🙂
Ntak Bill maj rozum, a ďakujemsi naozaj mohol povedať. Aj keď myslím že za jeho správanímniečo je a nechce si to priznať,iba dúfam že Tom to nevzdá a dostane sa k Billovy,a ešte že Denis mu dá pokoj.
Bože , konečne je tu táto poviedka.. Ja ju tak milujem 😀 Ešte Ztroskotaných by sem mohli prihodiť 🙂
"Dobře, já mu to vyřídím." toto ma hrozne rozosmialo xD ale ten koniec sa mi moc nezdá, som zvedavá čo chce, nemám z toho práve najlepší pocit.. a ten Denis ma pekne štve :-/ a dúfam že Bill prestane byť taký hnusný k Tomovi, aj keď na druhej strane ho celkom aj chápem.. ale aspoň ďakujem povedať mohol
Holky moje… Děkuju vám za komentáře..:* Jsem strašně moc ráda, že se vám povídka líbí a že jí komentujete..;)**
honem dál..já to miluju čím dál tím víc ♥. Je to jedna s nelepších a nejsrandovnějších povídek 😀 P.S. Omlozuvám se že kometuju až dnes, ale mám práce nad hlavu a když mám večer volno sem totálně vyfluslá a raději zelezu do postele. No ted sem tady, tak musím ještě jednou napsat SUPER
[6]: Děkuju Stel..;) Tvůj komentík vždycky hrozně potěší..;)**
Ten Bill je snad magor… ale Denis ho znásilnil??? Co když Denis neni Billův tip??? ;D