A mess it grows 22.

Chycen v pavučině lží

Tom seděl v záchodové kabince, schovával se. Zbýval poslední týden školy a on se cítil mizerně. Hrozně mu chyběl Bill, cítil se sám a deprimovaný. Hodiny ve škole, které měli s Billem společné, byly nesnesitelné – ta ledová zeď, kterou Bill mezi ně postavil, v Tomovi zmrazila úplně všechno. Bill se na něj ani nepodíval. Ani jednou.

Tom to věděl, protože bez ostychu sledoval Billa hodiny přes celou třídu a doufal aspoň v krátký pohled. I kdyby to byl jen znechucený a nenávistný pohled, pořád to byl pohled.

A tak seděl na záchodech, odpočítával minuty, než den skončí. Ne že by se měl doma na co těšit, ale aspoň se nemusel mučit pohledem na Billa a tím, jak Bill předstírá, že vůbec neexistuje.

Ztuhnul, když slyšel, jak se dveře otevřely a dovnitř vstoupily dva páry kroků, povídaly si spolu. Jeden z těch hlasů znal až moc dobře.

„Přiznej to, Bille, chybí ti. Jsi troska.“ Řekl Gustav, sledoval Billa upravovat si svůj make-up.

„Je mi jedno, jestli mi chybí. Využil mě, Gustave!“ řekl ostře Bill, až sebou Tom škubnul. „Už pro mě nic neznamená.“

„Znamená pro tebe všechno, a to je důvod, proč to tak moc bolí.“ Řekl Gustav a opřel se o jedno z umyvadel.

Tom slyšel, jak si Bill vrčí pod vousy. „To už je jedno. Nic jsem pro něj neznamenal… Cíl byl jen ošukat mě, a ten selhal.“

„Kecy. Řekl ti, že tě miluje.“

Na chvíli bylo ticho a Tom věděl, že Bill právě věnuje Gustavovi jeden ze svých mrcha-pohledů.

„Je smůla, že jste vy dva spolu nevydrželi ještě o týden víc. Mohl jsi vyhrát!“ řekl Gustav s pokrčením ramen.

Bill znovu promluvil, ale tentokrát se v jeho hlase něco změnilo. Od vzteku a bolesti přešel k aroganci a pýše. „Co tím myslíš? Svou část sázky jsem vyhrál. Je konec školy a on se mnou až doteď chodil. Ani jsem se s ním nemusel rozejít! Čekám na svoje lístky, Gustíčku!“

Gustav ho zastavil. „Ale ne, ne Bille. Sázka byla, že s ním budeš chodit až do konce školy, a škola končí až příští týden. Myslím, že to znamená, žes prohrál, kámo.“

Bill se nevěřícně ušklíbl. „Ale no tak! Je to jen týden!“

„Sázka je sázka.“

Tom se napřímil, ztuhnul, něco neznámého mu proudilo v žilách. Pálilo to, bodalo, bolelo!

Těžce polknul, snažil se zbavit toho obrovského chuchvalce ve svém krku. Cítil, že se třese, a nevěděl proč. Velmi pomalu se zvedl na nohy, odemknul západku, otevřel dveře a vyšel z kabinky s pohledem k Billovi.

Billovy oči se rozšířily, nemohl popadnout dech, když v zrcadle uviděl Toma, jak se vynořuje z kabinky. Prudce se otočil, ústa dokořán.

Slyšel všechno. Bill byl chycen ve své vlastní pavučině lží a přetvářky.

„Dal jsi mi facku, protože jsi pro mě byl sázka…“ řekl Tom hlubokým hlasem, oči mu cestovaly od podlahy k Billovi se sklopeným pohledem. „A celou tu dobu jsem ani já nebyl nic jiného než tvoje sázka? Já jsem byl aspoň natolik slušný, abych se ti přiznal, protože jsem věděl, že to, co jsem udělal, bylo špatné. Nechtěl jsem už žádná další tajemství k člověku, do kterého jsem se zamiloval. A-a-a ty tu jen tak sedíš, předstíráš, jak moc jsi raněný, i když si plánoval to samé udělat mně? Jsi pokrytec a lhář, a jediný rozdíl mezi tebou a mnou je, že ty ses pro mě stal víc než sázkou. Očividně já jsem pro tebe nikdy nebyl víc, a já se kurevsky nemůžu dočkat, až se kurva dostanu pryč od lidí, jako jsi ty.“

Odmlčel se, došel ke dveřím a na chvíli se zastavil, než je otevřel. Ani se neobtěžoval podívat se na Billa. „Bože, já jsem ti kurva všechno řekl… Můj zkurvený otec, moje matka. Pustil jsem si tě blíž-“ Jeho hlas se zlomil a on musel rychle odejít, než by se objevily slzy.

Bill nehnutě stál, stále v šoku, že ho Tom slyšel. Bezmocně a ohromeně sledoval, jak se Tom otočil a odešel, zatímco nechal Tomova slova doznít. Konečně našel hlas, rozešel se ke dveřím, ještě když se dovíraly.

„Tome! Počkej!“

Gustav ho popadl za paži. „Bille, nech ho jít. Potřebuje čas na rozmyšlení.“

Bill cítil horké slzy sjíždějící po své tváři, vinna uhodila tak silně, že se musel zapřít o umyvadlo. „B-b-bože, Gusti. On má pravdu…“

Gustav přešel za Billa, položil mu ruce na ramena, uklidňoval ho. „To je v pořádku, Bille. Je to v pohodě. Všechno bude zase dobré.“

***

Všechno bylo až moc daleko od „dobré“. Bill se cítil jako špína, Tom se cítil jako špína, Georg a Gustav se snažili vymyslet způsob, jak to mezi nimi urovnat, ale nevedlo to k ničemu.

Škola pro poslední ročníky konečně skočila a zbýval už jen týden do absolutoria. Teď už to bylo jen vyčkávání.

„Jak se má Bill?“ zeptal se Georg, kousl se do rtu a opatrně se blížil k tématu.

„Asi tak, jak se má Tom. Na hovno.“ Odpověděl Gustav.

Georg si nahlas povzdechl, opřel se zády o židli. „Tak, jak dáme ty dva znovu dohromady?“

Gustav se na chvíli odmlčel, přemýšlel. „Vážně nemám ponětí, ale očividně jeden druhého milují, jen jsou prostě tvrdohlaví. Blbečci.“

„To jsou. Chápu, že jsou ranění, ale je na čase to nějak spravit. Bože, všechno se netočí jen kolem nich! Oni nás snad trestají! Skupina a všechno!“

Gustav se posunul na židli, skousával si rty. „Jen přemýšlej. Možná bychom je mohli prostě zavřít do jedné místnosti, dokud si to všechno nevyříkají a nevyřeší.“

Georg mu věnoval pochybovačný pohled. „Lítaly by pěsti.“

„V tom případě sázím na Billa.“ řekl Gustav.

„Děláš si prdel? Tom je silnější! Máš vůbec ponětí, kolik svalů má to děcko z šukání lidí ve všech možných polohách po neuvěřitelně dlouhou dobu za tolik let?“ vykřikl Georg. Jeho oči se zúžily. „Jo, zrovna ty bys to měl vědět. Neohnul tě náhodou jednou Tom přes okraj postele?“

Gustav zrudnul. „Sklapni. Tom je možná krutě silný, ale Bill je rychlejší a má sílu v úderu. Divil by ses.“ Zastavil se a přemýšlel. „Sakra, oni se mnou vlastně vyjebali oba dva, ať už v jakémkoliv slova smyslu!“

Georg si odfrknul. „Se mnou ne!“

Gustav ho lehce praštil. „Ale no tak! Vážně můžeš říct, že na tebe Tom nikdy nic nezkusil? Nikdy?“ v jeho hlase byly pochyby.

„Oh jasně, že zkoušel, ale já jsem odmítnul.“ Pokrčil rameny Georg. „Tom umí být velmi naléhavý, když se opije, a snažil s mě ojet nespočetněkrát, ale je to můj nejlepší kámoš. Tím by se mohlo všechno posrat. A většinou si to potom ani nepamatuje. Každopádně, střízlivý si na mě nedovoluje… moc.“

„Chlape, tomu se teda říká sebeovládání. Stačilo, aby mi Tom řekl jedno jediné slovo, a měl mě obmotaného kolem prstu.“

„Jen musíš vědět, jak na to Tom chodí a že je prostě okouzlující. Řekl by a udělal cokoliv, aby se ti dostal do kalhot.“

Gustav si povzdechl a sklopil pohled. „Zřejmě. Jeho divadlo s Billem trvalo skoro šest měsíců. Myslíš, že Tom Billa opravdu miluje? Jakože doopravdy?“

Georg zamyšleně přikývl. „Nikdy předtím jsem ho neviděl tak…“ snažil se přijít na to správné slovo, „…tak poblázněného, šťastného, nebo že by tolik toužil s někým být. Bill ho vážně změnil. Pro mě to je dost těžké pochopit. Tom není ten typ, aby se „usadil“ s jedním člověkem.“

„Musíme ty dva dostat zpátky.“ Povzdechl si Gustav. „Rychle.“

„Budem na tom pracovat, kámo. Jen přemýšlej!“

„Pořád říkám, že nejlepší by bylo zavřít je v jedné místnosti, dokud si to spolu nevyřeší.“ Zamumlal Gustav a zakoulel očima.

Georg se zašklebil. „To bude naše poslední možnost! Prostě doufejme, že ta jejich žabomyší válka nebude trvat moc dlouho.“

Gustav přikývl na souhlas. „Dáme tomu ještě pár dní?“

Georg váhavě přikývl.

Tohle bude nejdelších pár dnů, co kdy zažili.

Tak… napínavé, co? Další díl tady bude v úterý, tak se stavte. Pa J. :o)