autor: Rachel
Offence
Jeho pohled se odtrhl od monitoru počítače, vědomě tak na chvíli opustil svou práci. Pohodlně se usadil ve svém koženém, nanejvýš drahém křesle, a napil se z šálku teplé kávy, sáhnul po své milované droze, jíž mu jeho pootevřené pouzdérko, ležící spolu s prací na stole, vábivě nabízelo.
Zapálil a potáhl, slastně vydechl, když jej vůně i chuť stačily obklopit natolik, že přivřel víčka, patřičně si vychutnával tento okamžik. Jeho myšlenky se samy vrátily ke včerejšímu večeru.
Byl takový jako vždycky, přesně podle jeho představ. Navštívil jeden z mnoha svých oblíbených barů, decentně odmítl jednoho ze svých obdivovatelů a po skleničce brandy se s ním elegantně rozloučil. Nic víc, co by si mohl přát.
Jay patřil mezi nejbohatší lidi města a náležitě toho využíval. Stejně jako ti ostatní. Byl to jeden z tisíce mužů, kteří po něm toužili, a tohle byla jen jedna z tisíce nabídek, jež mu byla předložena.
Nikdy na žádnou z nich nepřistoupil. Jeho hrdost, ta podivná pýcha, jež se již dávno usídlila na jeho srdci, mu nedovolovaly na to jen pomyslet. Peníze pro něj v tomto směru nehrály žádnou roli, ztrácely cenu, jeho tělo se nedalo ocenit něčím tak chabým a prachobyčejným. On nebyl šukací děvka, již by si mohl každý zaplatit. Sám si mohl vybírat své milence, jen ukázat prstem, a oni mu leželi u nohou, stejně jako povrchní, snobští zbohatlíci z celého města.
Ten mladík jej již nezajímal, stejně jako nic, co s ním mělo jakoukoli souvislost, byť by to byl jen další nezávazný sex. On dostal, co chtěl, jejich krátký románek již dávno skončil, nehodlal na tom nikdy nic měnit. Ani za cenu výhružek, jimiž se jej zoufale snažil dostat do postele. Jeho postavení a výhružky pro něj nebyly ničím, nemohly jej zachránit ani mu polepšit.
On byl tím, kdo si tu směl stanovit pravidla. Věděl na něj až příliš, nemusel se starat o problémy, jež mu měly být způsobeny proto, že mu nedal. Byla to jeho karta, s níž mohl hrát.
Ta nejvyšší. Mohl ji kdykoli použít proti němu a snadno jej dostat až na samé dno. A on by mu snad měl dát přednost před svým milencem? Ne, na to ani jednou nepomyslel.
Jeho milenec. Jeho malý, nesmělý Tommy-boy. Co asi teď dělal? Jistě byl dole a snažil se, pilně pracoval tak jako každý den, čekal na každé jeho drobné přání.
Nic z toho, co o něm řekl Jayovi, nebyla lež. Oblíbil si jej za těch pár dní, to nepopíral. Byl poslušný a stále zdvořilý, ochotně plnil každý jeho rozkaz, každé z jeho přání. Uměl jej vzrušit svou mužností, svým bezchybným tělem, stejně tak dobře jej uměl i uspokojit. Strávil s ním dosud jen dvě chvíle v jeho luxusním domě, pokud nepočítal krátký orální sex u něj v kanceláři, dosud však na něm nenalezl nic, co by se mu nelíbilo. Byl perfektní a bezchybný, přesně podle jeho představ. Mladý a nezkušený, mohl jej toho naučit spoustu, udělat z něj sám sebe. Neexistovalo nic, co by mu v tom mohlo zabránit.
Včerejší večer jej k sobě nepozval, věc, jež mu podstrčil do jeho batohu, mu měla být náhradou. Gay porno, jež u něj mělo vyvolat vzrušení a přivodit slast, bylo jen jedním z jeho obsáhlé sbírky. Rád se díval při dlouhých večerech, když měl chuť dráždit se donekonečna. Teď už nemusel. Zdrojem jeho uspokojení byl někdo úplně jiný.
Nevzpomněl si na něj po zbytek večera, avšak teď… začínala na něj doléhat absence sexu z minulé noci, nepříjemně se usídlila v jeho rozkroku. Chyběl mu jeho plachý mladíček, jeho mužné, vypracované tělo, jeho tvrdý, vzrušený penis, který tak rád kouřil. Nechal by se jím ojet i na jeho pracovním stole, nezáleželo na tom, kdy a kde. Pokud chtěl, nepřikládal ničemu natolik zbytečnému velkou pozornost.
Nehodlal se spokojit s tím, že jej bude mít večer či hned, jakmile mu skončí práce. Byl to jeho podnik, patřil mu stejně jako on. Nikdo jej v ničem nemohl omezovat, směl mít všechno, co jen chtěl. Chtěl jej, okamžitě.
Jeho pohled se odpoutal od prázdného místa, stočil se k jednomu z mnoha šuplíků, tomu nejmenšímu ze všech. Otevřel jej, pohlédl na jeho bohatý obsah.
Jen několik desítek kondomů, nic víc a nic míň. Jeho prsty zalovily uvnitř a vzaly jeden růžový balíček, důkladně s ním zajely do jedné z jeho vysokých kozaček, pečlivě jej tak skryly před zrakem jeho i všech ostatních.
Vstal z křesla a típl nedopalek cigarety, volným krokem zamířil k východu ze své kanceláře.
*****
„Ahoj, Tome.“
Úsměvný, přátelský hlas přerušil na okamžik jeho práci, vědomě jej vybídnul k tomu, aby se otočil, spatřil právě přicházejícího muže.
„Ahoj, Georgu. Co to vezeš?“
Pousmál se a pozvedl obočí, jeho pohled se zaměřil na vozík, jenž tlačil před sebou. Nečekal by jej tu, uplynulo již několik dní od chvíle, kdy se viděli naposled.
„Jen nějaký materiál, abys měl s čím pracovat. Mimochodem, jak se ti tu daří? Dlouho jsme se neviděli,“ odvětil, popojel s vozíkem k regálu poblíž. Jeho odpověď byla rychlejší, než očekával.
„Všechno jde opravdu dobře. Jak se vede tobě?“ opáčil rychle, záměrně tak stočil řeč na muže opodál.
Měl svůj důvod, proč nechtěl mluvit o sobě. Důvod, jenž teď jistě seděl v teplém křesle tam nahoře nad ním, kouřil cigaretu a přemýšlel, kdy si jej opět pozve k sobě domů. Netušil, jak daleko je od skutečnosti. Byl blíž, mnohem blíž, než by jen mohl pomyslet.
„Tady to vcelku ujde. Kde vlastně bydlíš?“
„Úplně na kraji města, v tom nejmenším šedém domku, kousek od sídliště,“ odvětil a stále pozoroval mladíka před sebou, opíral se o svůj pracovní stůl. Viděl, jak se jeho ruce zastavily, zvedl k němu překvapený pohled jeho očí.
„Opravdu? Bydlím na tom sídlišti, ale nikdy jsem tě nezahlédl jít kolem. To bychom někdy mohli jít spolu domů, pokud skončíme ve stejnou dobu. Nebaví mě chodit sám takový kus. Tedy, pokud budeš chtít,“ opřel se o vozík, mohl vidět úsměv, jenž rozjasnil chlapcovu bledou tvář.
„Jistě, že ano. A máš pravdu, taky mě nebaví chodit sám do práce i z práce,“ usmál se na mladíka před sebou, již teď se mu jeho nápad zalíbil.
Netušil, že zde nejsou o samotě. Pár očí, jež je sledoval zpovzdálí, stačil zmizet dřív, než si ho kdokoli z nich mohl povšimnout.
*****
Jeho kroky, doprovázené klapotem vysokých podpatků, rychle a hlasitě přerušily ticho v celé dlouhé chodbě, vtrhly do jeho kanceláře bez jakéhokoli zastavení. Dveře se za ním s hlasitým prásknutím zavřely, nebylo to však nic, čemu by měla být věnována jeho pozornost.
Přistoupil ke stolu a automaticky z něj sebral další cigaretu a zapálil. Jeho prsty se třásly, jeho tělo bylo rozpálené a neklidné, tvář ještě chladnější a ledovější než obvykle.
Potáhl z cigarety, rychlými kroky začal přecházet celou místnost z jednoho jejího konce na druhý. V jeho mysli se vynořil obraz, před očima se mu stále jasněji rýsovalo to, co viděl před chvílí.
Poodešel ke stolu a típnul nedokouřenou cigaretu, jeho prsty však rychle sáhly po další. Potřeboval to, víc než kdy jindy.
Naslouchal pravidelnému klapotu svých podpatků, snažil se z mysli smazat vše, i to poslední. Jen jediné myšlence dovolil zůstat.
Byl přeci jen jeho. Ano, patřil jen jemu. A on si s ním mohl dělat cokoli, cokoli, co jen chtěl. Všechno, co jen si přál.
Zastavil se před velkým zrcadlem, malý úsměv se usídlil na jeho rtech, jakmile se podíval na ten bezchybný, dokonalý odraz v něm. Napadlo jej něco lepšího.
autor: Rachel
betaread: Janule
To, že Bill chce Toma na sex je jedna věc. Ostatně Tom na to přistoupil, takže…ale Bill chce evidentně ovládat a dirigovat celý jeho život. To se už Tom nesmí s nikým bavit? Je snad věc, aby ho Bill mohl považovat za svůj majetek? Teda Bille…
Ajajaj..že by už došlo na Toma který je na obrázku, a Bill ho připoutal řetězy u sebe doma a nikam ho nepouštěl? No..Bill má opravdu přemrštěné sebevědomí. Tom s ním bude spát ale snad se může bavit s kým chce..mám strach co Bill vymyslí..
Ale kdo má vydržet do další soboty? To je opravdu mučení 🙁 Jsem napnutá jak guma od trenek =D A stejně vím že jakmile si přečtu další díl bude to stejné..Rachel děkuji moc za tuto povídku =)
No to jsem zvědavá, co Bill v té své vychytralé hlavice opět vyprodukoval×DD to zase bude něco. A překvapilo mě, že ho tak rozrušil ten pohled na ně, vždyť si jenom povídali. No možná, když vezmu v úvahu, jestli zaslechl část, že by spolu mohli chodit domů a nebo ty úsměvy, ale to je snad fuk, dohodli se s Billem, že akrorát žádný z nich nebude spát s nikým jiným a o zbytku nebyla řeč takže×DD No jsem fakt zvědavá na příště, už název této kapitoly trochu napovídá. No bůh ví, co si vymyslel. Do další soboty to nevydržím, ty jedna mučitelko×DD
Bille, ty malá mrcho 😀 naprosto úžasná povídka :)))
ježiš né, nevěřím, že jsem to zhltla tak rychle. 🙁 co to zase ten hajzlík vymyslel? takhle mě napínat, už jsem se dneška nemohla skoro dočkat. 🙂 jsem na téhle povídce závislá, jako Bill na svých nikotinových tyčinkách. potřebuju dalšííí!
nemůžu si pomoct, ale to Tomovo sbližování s Georgem se mi moc nelíbí. vidím v tom jasnou konkurenci a Bill zřejmě taky. uvidíme, jak tahle trojka ještě dopadne. třeba fakt trojkou. :D:D
neuvěřitelně se těším na pokračování! 😉
Diky za dalsi zajimavy dil a omluva za nekomentovani dilu minuleho, nejak to nevyslo…
Narcista Bill je k nezaplaceni. On ma teda sebevedomi, ze by ho mohl na trhu prodavat. Ty vnitrni dialogy, ktere sam se sebou vedl,me teda fascninovaly a rozesmivaly zaroven;to, jake ma pokrytecke nazory vuci sobe a jinym… on se prece nebude zahazovat, nenecha se koupit, neni prece devka, zato si poridi, zaplati, objedna sam koho bude chtit. Ego jako Kilimandzaro. Ty jo.
Stejne bych rada, kdyby mu nekdo poradne placnul pres prsty a spadl mu ten jeho hrebinek, at se taky trosku souzi, zmetek jeden namyslenej. Je sice zmetek namyslenej, ale ja tu jeho postavu primo zboznuji, stejne jako nesmelyho, plachyho Toma.
Uz aby tady byla dalsi sobota.
Neuděláš z Billa psychopata? Žárlivá scéna to ano, ale s citem 🙂
Ajajaj, George to má asi zrátané. chudák. Bill je stále taká sviňa. Ale nádherne vzrušujúca 🙂