autor: Little Muse & Majestrix
Aklimatizace
Bylo zvláštní být zpátky.
Bill Klášter navštívil od té doby, co ho jako malé dítě opustil, ale znovu tu žít bylo o hodně jiné. Skoro zapomněl na vyrovnanost, která se dala v modlitebním místě najít, a bylo tu tak útulno.
Zapomněl, že když ho jeho Vize netrápily, tak to tu miloval.
To že by tu už neměl dál být, ho děsilo, už se dál nebál, že by mohl o něco v životě přijít. Už měl, pro co byl předurčen, a teď byl čas se soustředit na jiné věci; potřeboval zde být. I když jeho víra nepotřebovala být znovu oživena, jeho oddanost a píle ano.
Zamračil se, když šel po tiché kamenné cestě z ranních modliteb do svého pokoje. Náhodné pomyšlení na Toma bylo nepotlačitelné.
Přišel ke svému pokoji a zastavil se, aby se usmál, když před ním prošlo několik studentů, než vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Pokoj byl rozptýleně vybaven, s tvrdě otesaným nábytkem a jednoduchým lněným povlečením na posteli. Opravdu rozdíl od Sídla Vave, a více spartánské než jeho ložnice v Sídle Madleemu.
Ale to malé množství věcí alespoň Billovi dovolovalo být sám se sebou, byla to šance přemýšlet, než ze sebe začne vyřezávat to, co se mu na sobě nelíbí.
Před jeho šatní skříní byla taška; Andreas mu nebyl schopen vybalit věci. Brzy bude uveden do bratrství; a tak se bude muset naučit žít život bez služebnictva.
Se smutným úsměvem vzal Bill tašku a položil ji na svou postel, otevřel ji a ucítil vůni Simoniných olejů. Dala mu polštářek s jeho vyšitým jménem. Usmál se a položil si ho na postel vedle svého druhého polštáře.
Všechno jeho oblečení bylo hezky poskládané, a on si vzpomněl na to, jak se loučili, než odjel.
„Určitě tě přijedeme navštívit,“ řekl Andreas a skládal mu opatrně oblečení.
„Já vím. Já také. Až budu moci. Jako mladý mnich budu mít spoustu práce, než dosáhnu staršího Mnicha, a budu si moct dělat, co chci.“
„Už jsi o tom přemýšlel, co?“ otočil se na něj zvědavě blonďák. „Já myslel, že se jen vzdáváš, když tam jdeš.“
„Má rozhodnutí mne tam vedou; kdo jsem, abych si stěžoval na nesení následků? Mám spoustu věcí, co se naučit, a Klášter mi pomůže, jak nebýt tak sobecký.“ Bill se díval, jak kamarádova ramena ztuhla, a pak se s dlouhým výdechem znovu uvolnil.
„Chtěl jsem tě tady na mé svatbě,“ zašeptal.
Bill se usmál, a zvedl se, aby se postavil vedle něj. „Samozřejmě, že tu budu. To bych za nic na světě nezmeškal!“ stiskl mu Bill ruku a vydechl. „Máš takové štěstí.“
Andreas přikývl a trochu se začervenal. „Jsem strašně nervózní, že udělám chybu. Nebo že nebudu takový manžel, jakého bude Michael potřebovat,“ přiznal se.
„Andreasi, jsi tak loajální přítel, a jsi chytrý. Nasloucháš a rozumíš mi. Když budeš dělat tyto věci s Michaelem, tak nikdy nebude chtít lepšího manžela.“
„Děkuji, Bille.“ Andreas se podíval na své ruce, nebyl si jistý, co dělat dál.
„Už nic nezbylo, můj příteli. Dobře jsi mi zabalil. Je čas jít.“ Než se Bill mohl pohnout, Andreas se otočil a pevně ho objal. Bill mu objetí oplatil, a vydechl mu na tvář. „Stále si můžeme povídat přes Infonexus.“
„Ale jen deset minut denně. Jsem si jistý, že budeš chtít mluvit s otcem během tohoto času.“
„Budu mu volat každý druhý den. Zbytek bude jen tvůj. Budeš mě muset informovat o přípravách na svatbu.“ Usmál se Bill, když šli k zahradám.
„Proč bys chtěl poslouchat o mojí svatbě?“
„Protože jsi můj přítel, a chci pro tebe jen to nejlepší.“
Andreas přikývl, a všiml si Lorda Gordona. „Tak si promluvíme zase zítra?“
„Ano, zítra.“ Bill si vzal svou tašku a nakrčil ramena. „Děkuju, Andreasi, za všechno.“
„Bylo mi víc než potěšením.“
Bill zamrkal pryč slzy a podíval se z okna. Nebe bylo krásně modré, a odpolední vyučování začne už za pár hodin. Utřel si oči a zhluboka se nadechl.
Tohle bylo místo, kam patřil.
Prostě nebude myslet na krátký návrat do sídla Vave, který je od něj za týden žádán.
~*~
Občas Andreas nedokázal držet ruce pryč od svého sahvahda.
Dnes to bylo celkem snesitelné, až doteď. Držel Michaela za ruku na jejich krátké cestě do vzdálenější části pozemku Madleemu, klekl si před něj a rozbalil jejich jednoduchý oběd, rukama ho pak objal kolem pasu. Když cítil, jak se Michael zasmál, nebyl schopný odolat políbit ho na krk. A další neschopnost přišla, když Michael naklonil hlavu na stranu. A další, když trochu zasténal.
„Andy…“ řekl bez dechu, dotek zamilovanosti v hlase. Andreas by neměl flirtovat, když si slíbili, že nepřekročí hranici, dokud nedojde ke svatbě, ale věděl, kdy bylo v Michaelově hlase přesvědčení a kdy ne.
Jelikož takhle přemýšlel, skončil na trávě se svým sahvahdem pod sebou, vzdychal mu rozčarovaně do úst a něžně se o něj třel. Andreas si to s ním chtěl rozdat přímo tady, byla jen malá šance, že by je někdo mohl vidět, a tak se nedokázal zastavit od zajetí rukou pod Michaelovu róbu, přitiskl dlaň na jeho horkou kůži a přitáhl si ho blíž.
„Mmm,“ byla Michaelova jediná odpověď, a tak se Andreas vzrušil ještě víc.
Zajel jazykem hlouběji do Michaelových úst a rukou ho dál hladil, trochu zaváhal, když dojel až k jeho spodnímu prádlu, než zajel rukou pod ně, zasténal, když cítil hebkou kůži pod svými prsty.
Michael zalapal po dechu, přitiskl se mu k hrudníku a přirazil. „Andy…“
Michael zalapal po dechu, přitiskl se mu k hrudníku a přirazil. „Andy…“
Adresa znovu zabručel, byl přecitlivělý, opřel se čelem o Michaela a tiše oddechoval.
Věděl, že v Michaelově hlase není žádné přesvědčení.
„Omlouvám se,“ nosem se mu přitulil do tváře. „Já jen…“
„Já vím,“ zašeptal Michael, prsty projížděl Andreasovy vlasy.
„Vypadáš tak překrásně, že si jen sotva mohu pomoci,“ přiznal blonďák.
Michael se usmál a začervenal. „Oba jsme souhlasili, že spolu nebudeme mít žádný fyzický kontakt, dokud nebudeme svoji. Smýšlíš teď snad jinak?“
Andreas se podíval na zrzka ve svém náručí a slabě se zasmál. „Nevěděl jsem, že to bude tak vzrušující, mít tě v náručí. Musím přiznat, jsi mnohem svůdnější, než jsem si předtím myslel.“
Michael zvedl hlavu a políbil ho na tvář. „Pojď, najíme se a popovídáme, když jsme sem kvůli tomu přišli.“ Vylezl zpod Andrease a posadil se na druhou stranu deky. „Ne tak daleko,“ ujistil svého sahvahda, „ale jen dost daleko na to, abychom se znovu nevzrušili.“
„Můj manžel bude stejně tak chytrý, jak je překrásný. Bohové se na mě opravdu musí dívat s úsměvem.“ Podal Andreas Michaelovi pohár se šťávou a vzal si jeden i pro sebe. „Na naši lásku, a ať jsme ještě silnější.“
Michael natáhl paži a vzal Andrease za ruku, skousl si ret a naklonil se, aby ho letmo políbil. „Říkej dál takové sladké věci, a začnu přemýšlet, proč nejsem ve tvém klíně, a proč tě nelíbám, dokud už mě nebolí rty,“ řekl tiše, „což by nebolely nikdy.“
„Teď mě škádlíš,“ zasmál se Andreas, naklonil se, aby si mohl také uloupit polibek. „Nezajímá mě to jídlo, co tady leží. Rozmačkal bych ho tak, jako bych to udělal s tebou.“
Michael se napil vody a ovíval se. „Ty… jez,“ řekl slabě, červenal se, a Andreas se zasmál.
~*~
Tom vzhlédl ke dveřím a zamračil se. „Dále,“ zavolal a pohrával si s něčím na své pracovní stanici. Slyšel žvatlání dítěte a zvedl pohled, když David vešel do pokoje s Erikem v náručí. „Dobré odpoledne, Davide. Je tu něco, co pro tebe mohu udělat?“ Tom následoval Davidův nejasně odsuzující pohled, který vedl k Ann Kathrin sedící na polštáři na schůdcích co vedly k jeho posteli. „Děje se něco?“
„Zvedni se, když vejde někdo vyšší hodnosti, než jsi ty, konkubíno,“ řekl David přísně, a Ann Kathrin zdráhavě opustila své místečko a poklonila se trochu. „Můžeš se vrátit ke své práci.“ Konkubína se začervenala a snažila se vypadat nenuceně, když se vrátila ke svému vyšívání. „Tome, přišel jsem se na tebe podívat. Tvůj otec a já si o tebe poslední dobou děláme starosti.“
„Proč si děláte starosti? Nepracuji snad? Nejdu ve svém životě dál?“ Tomův tón hlasu byl vyrovnaný a lehký. A to dělalo Davidovi starosti ještě víc.
„Tome, slyšel jsem, že jsi nebyl v komnatách konkubín už týdny. A že Ann Kathrin zůstává tady a nikde jinde.“
„Je to jednodušší,“ zamumlal Tom a pousmál se na Erika. „Tak proč bych neměl?“ zeptal se a stiskl něžně chodidlo dítěte.
„Protože je to nepatřičné.“
„Myslím, že mi je dovoleno trochu nepatřičnosti, nemyslíš?“ zeptal se Tom uštěpačně.
„Tohle je kluzký svah, můj synu. Slyšels o zneuctění Domu Qalu. Jejich potomek si chtěl vzít konkubínu.“
„Nejsem pitomec, Davide. A ani perverzák. Tenhle Dům má víc než jen následovníka, o co by si měl dělat starosti. Já jsem jen… Nevím, co právě teď dělám, a abych byl upřímný, je to pro mě uklidňující. Nejspíš jsem byl nucen se oženit příliš brzo.“
Obličej jeho meroda pod tímhle prohlášením zkysl. „O těchto věcech nebudeme mluvit. Tvůj otec se už takhle cítí provinile.“
„Pak ho popros, ať se cítí ještě dvakrát provinileji, a pak možná porozumí tomu, co cítím.“
„Tohle není spravedlivé.“
„Učím se, že věci skoro nikdy nejsou spravedlivé. Ještě něco?“
David našpulil rty a protočil oči. „Fajn; tvůj otec se o tomhle dozví.“
Tom se podíval zpátky na svého meroda a vydechl. „Ann Kathrin, můžeš jít zpátky do svého pokoje.“
„Ano, můj Pane.“ Zvedla se Ann Kathrin a poklonila se Tomovým a Davidovým směrem, pak odešla. Tom se díval Davidovi do očí, dokud nebyl schopen slyšet nadále Ann Kathrinin zvonek.
„Nesnažím se ti říkat, jak máš žít. Jen si dělám starosti,“ řekl David tiše a trochu naklepal vrtící se dítě ve svém náručí.
„Můžeš přestat dělat si starosti. Budu v pořádku. Jsem Syn Vave; budu pokračovat.“ Tom se díval na svou obvodovou desku. „Teď bych rád pokračoval ve své práci.“
„Samozřejmě.“ David se ještě jednou podíval na svého syna, pak odešel. Tom si povzdychl a přejel si rukou po hlavě. Bylo ticho, a on se podíval na strop, aby ztlumil světla. Chtěl vlézt do postele a spát; ale tam na něj situace dopadala nejvíc. Bill u něj nebyl.
Tom si promnul oči a znovu naplno rozsvítil, pak se vrátil zpátky do práce.
~*~
„Jsi v pořádku?“ naléhal Terrence podíval se pobaveně na Billa vedle něj, když si všiml, že jejich chůze po kamenném chodníku ještě zpomalila. Bill vypadal zpola nemocný, ale zvedl pohled a usmál se na svého dávného přítele.
„Zvykl jsem si na jídlo v Tetrapoli,“ řekl mu, rukou si přejel po břiše.
Terrence se zasmál. „Pak musíš být posledních pár týdnů znepokojen.“
Bilův úsměv zmizel, Terrencův také a Bill pohledem sjel na druhou stranu, na krvácející barvy zapadajícího slunce. „Vskutku,“ řekl.
Terrence si ztěžka zatahal za šerpu. Bill měl jasné oči, stejně jako v dětství, ale od jeho návratu v nich byl určitý občasný záblesk melancholie. Věděl jen něco o tom, proč byl jeho přítel tady, a bylo to tak neobvyklé, že měl potřebu se zeptat.
„…Chybí ti tvůj manžel?“
Bill se na něj znovu otočil, usmál se neveselým blahosklonným úsměvem a očima se zadíval na chodidla. „Chybí mi spousta věcí.“
Byly časy, kdy si Terrence přál dostat se mu do myšlení a do věcí, které slyšel, ale neměl o nich žádné potvrzení, ale věděl, kdy být zticha.
„Jsem rád, že jsi zpátky,“ řekl namísto toho.
Bill se na něj za tohle opravdově usmál.
„Jsem… rád, že jsem zpátky,“ řekl, a namísto zaváhání, Terrence mu věřil.
Zastavili se před Billovým pokojem, byli stále trochu vzdáleni od Terrencových komnat, jež byly mezi pokoji jeho studentů, a Bill položil ruku na západku.
„Uvidíme se při ranních modlitbách,“ řekl mu Terrence, natáhl ruku, aby mu stiskl rameno.
Bill přikývl. „Hezký večer,“ řekl, zašel do pokoje a zavřel za sebou dveře.
Ticho Kláštera dělalo přemýšlení lehkým.
Povzdychl si a začal se převlékat do oblečení na spaní.
~*~
Silné ruce vedly jeho boky, pravidelně do Billa přirážel a on lapal po dechu, zakláněl hlavu a opíral se o rameno za ním. Rty se mu okamžitě přitiskly na odhalený krk, a jazyk laskal jeho kůži. Slyšel trhané dýchání a zamilovaný šepot. Bylo to tak dlouho, co se ho někdo takto dotýkal, a Bill zasténal, opřel se o něj a cítil, jak do něj penis zajíždí hlouběji.
Natáhl ruku dozadu a chytil svého milence za krk, prsty zajel do jeho dredů, které tam našel, a zatahal za ně, ztěžka dýchal. „Tomi…“ zasténal.
Postel narážela do zdi pokaždé, když do něj Tom přirazil, a Bill se té postele držel, dlouhými nehty ryl do dřeva, nechával pravidelný zvuk pomáhat mu držet svůj rytmus.
BUM. BUM. BUM.
Bill se zachvěl, přejel si dlaní přes obličej a zabručel, když se peřina otřela o jeho bolestivou erekci, se kterou se probudil. Byla stále celkem tma, a i když ranní modlitby začínaly brzo, Bill se cítil stále až moc unaven na to, aby někam šel.
„U všech Bohů,“ povzdychl si, doufal, že se jeho klín uklidní.
Pokaždé se mu zdálo o Tomovi, od té doby, co ho opustil.
Bude muset poprosit Bohy o lepší vedení, až bude opravdu čas na modlitbu.
BUM. BUM. BUM.
Bill se zarazil, posadil se a podíval se na masivní dřevěné dveře, mračil se. Zvuk nepřestával a on tiše zanadával, natáhl se pro župan, který ležel u jeho pracovní stanice a oblékl ho na sebe, když se postavil; usykl, když zjistil, že mu stále stojí. Pak přešel přes malý pokoj, dal si své dlouhé vlasy z obličeje a otevřel dveře.
Na druhé straně stál Morae, jeden z Klášterních Mravouků, byl to Billův starý učitel. Pokýval na Billa, vypadal vyčerpaně stejně tak, jak se cítil i on.
„Bille,“ řekl.
„Učiteli,“ odpověděl Bill, zavázal si svou róbu pevněji. „Stalo se něco?“
Morae přikývl. „Je tu Hlavní Léčitel, Císařův, žádá si tě vidět,“ informoval Billa.
Bill zamžoural. „Tak pozdě?“
Mravouk vydechl. „Říká, že je to naléhavé.“
Vzhledem k tomu, že LilKatie bude příští týden mimo, další díl čekejte až za dva týdny, J. :o)
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Super
Netrpělivě očekávám díl, ve kterém se dají dohromady, vždyť k sobě patří sakra… 🙁 Ten sen… ach :D♥
Celou dobu jsem doufala, že se Bill do kláštera ani nepodívá. Tolik jsem věřila, že mu Tom odpustí a budou zase spolu, ale s každým přibývajícím dílem se psychicky připravuji na to, že spolu už nejspíš nebudou. Tak mě, prosím, vyveďte z omylu tím, že spolu opět budou. Nemusí to být hned v příštím dílu, ale někdy určitě. Prosím.
Chybí si navzájem…já myslím, že už to nebude dlouho trvat 🙂
Hezkej díl..taky doufám,že se brzo daj zas dohromady:) těším se na další:-D
Ja som tiež dúfala že Bill dokláštora nepôjde, som zvedavá čo sa stalo že Billa chce vedieť liečiteľ, dúfam že sa Tomovy nič nestalo a tiež že si to Tom nakoniec rozmyslí.
How foolish to expect that just because one retreats to a monastery to cleanse his mind and soul that also his heart and desires would calm down too. Isn't it very often so that first after we lose someone/something in our lives we learn the true value of it? Bill is quite clearly learning that lesson now.
And for poor Tom… trying to drown in oblivion with his favorite concubine, overworking… it's not working either is it? So sad to see both of the boys so lost, so in pain….
Úžasná povídka, čtu to jedním dechem. Obdivuju překladatelku:-)
popravdě si myslím, že Klášter je vážně jediné místo, kam Bill patří. dokonce bych se dokázala i smířit s tím, kdyby to tak skončilo. však..bylo by to velice podobné "realitě". v běžném životě happyendů moc není. každopádně by to ulehčilo situaci všem. Tom by mohl snadnější zapomenout, Bill by se mohl věnovat tomu, čemu má. ale tahle povídka je řízená Bohy a ti mají s Billem ještě nějaké plány. 🙂
Toma je mi pořád tak moc líto 🙁 Nějak se toho nedokážu zbavit. Pokaždé, když si vzpomenu, co mu provedl jeho bývalý sahvadh a pak Bill..začínám si myslet, že je nějaký prokletý. Stále jsem nějak doufala, že mu Tom dokáže odpustit, ale teď jsem opravdu na pochybách. Na jednu stranu mi přijde, že Bill do kláštera patří, ale na tu druhou to takhle nechci..