autor: Fabiana
S chladnou hlavou a nezúčastněně se poroučím v tomto posledním dílu nudné a zdlouhavé povídky. Jelikož přibývala extrémně nepravidelně, nebylo možné s ní „vydržet od začátku do konce“, ale nějaký náhlý popud mě stejně přiměl ji dopsat. A kdo ještě čte, tenhle sex si zaslouží. Tak si ho užijte. Konec vypadá trochu unáhleně, přiznávám. Nemrzí mě to.
Fabiana
Šel na to pomalu. Cítil jsem jeho prsty, jemně si se mnou hrál. Jeho doteky mi nebyly nepříjemné, to ani náhodou. A vydržel docela dlouho, jeden by řekl, že taková aktivita nemůže člověka doopravdy bavit.
Za chvíli mě zcela opustil strach a začalo se mi to opravdu líbit. I ten prst, na který mě Bill rádoby nenápadně „nabodl“. Má krásné prsty; štíhlé a dlouhé.
A zvenčí se najednou neozývaly žádné zvuky.
Ani Bill už nic neříkal, jen zrychleně dýchal a nepřestával se mě dotýkat. Takový výraz jsem na jeho tváři ještě nikdy neviděl, už to není ani ten maniak. Oči měl přivřené, až se zdálo, že na mě mžourá jen ze setrvačnosti; kdykoli je ale otevřel o něco víc, všiml jsem si jeho rozšířených zorniček. Pootevřenými rty nepravidelně vdechoval a vydechoval stále tentýž vzduch (protože při rychlosti, jakou dýchal, se vzduch kolem něj nemohl stihnout přemístit) a nevypadal, že si uvědomuje mou přítomnost. Jako by tu byl jen on a moje tělo, jako bych byl hadrová panenka. Nebo nafukovací panna. Dělalo mu radost se mě dotýkat, bříšky prstů mi přejížděl po břiše, až mě mrazilo, se stejným zaujetím mě líbal na krk.
Ztrácím kontrolu.
Obtočím kolem něj ruce a do zad mu zaryju nehty, pořád jsem tady; bolestně sykne, když povolím, pokračuje ve své hře.
Zakloním hlavu – lepší průchodnost horních cest dýchacích – žádný efekt. Lapám po dechu, jemné škrábání na stehnech mě zabíjí. Klečí mezi mými koleny a s mým penisem dělá věci, na které jsem se nikdy neodvažoval ani pomyslet. Unikne mi o něco hlasitější zvuk, jen jeden; další steny v sobě dusím, zní tak hloupě. Celým tělem mi proudí zvláštní vibrace, taky se nějak oteplilo, cítím na sobě pot. Svaly se stahují a uvolňují, jak se jim zachce, nic mi neumožňuje kontrolovat své tělo. Můžu jen vzdychat a držet oči pevně zavřené.
Bill se pokouší protlačit do mě další prst; ani dvěma to nebolí, jen tak zvláštně táhne. Pomalými pohyby mi zpracovává konečník, za chvíli hlouběji, nic příjemného, ale ani vyloženě nepříjemné.
„Můžu, Tome?“
Škubnu sebou, když mě osloví jménem, otevřu oči – dívá se na mě, vnímá mě. Nejsem nafukovací panna, jsem plnohodnotný člověk s nárokem na vlastní názor.
„Ano,“ vydechnu; z poloviny slova s příměsí zadržovaného vzduchu a třesoucího se hlasu.
Něžně roztahuje mé nohy o něco víc, trochu mě nadzvedá, už to přijde?
Mokro – otevřu oči, vážně mě líže. Nedokážu udržet ústa zavřená, dech nejde kontrolovat, steny tišit. Prsty drtím pokrývku. Ve výhledu na Billa mi trochu brání vlastní penis. Stojí jako svíčka. A hoří; ne plamenem, spíš jako při horečce.
Otře se o mě, teď už to přijde – pomalu, zvolna. Tohle bolí, zatínám zuby. Proniká hloub, je to tak neznámý pocit. Do očí se mi derou slzy, nechci brečet, nebudu. Kurva, to bolí! Víc než zlomená ruka…
Hladí mě po břiše, asi se mě snaží uklidnit, nepomáhá to. Pomalinku část penisu vytáhne a vrací se zpět, je jako nůž. Bolestné steny se krotí hůř než slastné, svíčka už není tak pevná. Chopí se mého penisu, přetahuje předkožku – když se ve mně nehýbe, není to až tak zlé. Slzy mi stékají po spáncích, nemůžu je zastavit. Vylepšuje to. Obnovené vzrušení se mísí s bolestí, palcem dráždí žalud, zase nemůžu popadnout dech. Přirazí, bolest skoro nevnímám. Nasadí pomalé tempo, rukou si se mnou hraje, sténám, po tváři mi stéká pot. Vnitřnosti se kroutí, tančí a hoří, jako bych měl každou chvíli explodovat. V hlavě mi hučí, do toho se mísí Billovy steny, užívá si celou situaci ještě víc než já. Zrychluje, už mě nic nebolí, přešlo to nějak rychle. Natáhnu ruce, ale nedokážu ho zachytit; nakloní se sám, líbá mě na krk, nehty mu rozryji záda – už mu to nevadí. Sténá mi do ucha, dělám totéž, ústa mám plná slin, nestačím je polykat, trochu mi steče po tváři. Krátký pohled do očí, je v obličeji úplně rudý – jsem asi taky. Mhouřím oči. Proč jsem tohle nevyzkoušel už někdy dřív?
Políbí mě, proplétáme jazyky, jeho dech se mísí s mým. Prsty mě hladí na bocích, naskakuje mi husí kůže, otřásám se, zároveň mě spaluje nesnesitelný žár. Jiskry před očima, omamné pocity vrcholí v explozivní dokonalosti, nemůžu mlčet. Slast poleví, Bill nepřestává přirážet. Udělal jsem se tak brzy. Rozpatlává mi to po břiše.
Hladím ho po zádech, zní tak sexy. Nohy omotám kolem jeho stehen ve snaze být mu co nejblíže, podvědomě stahuju svaly, abych mu poskytl víc.
Cizí hlasy – co to kurva je?
Tlak je pryč, Billovo tělo mizí, vyrván z náručí. Prudce se posadím, břišní svaly pracují, ale bolí, jsou namožené z neovladatelných kontrakcí. Proč?
Zmítá se v náruči posledního člověka, kterého bych tu teď chtěl vidět.
Panicky křičí, jako raněné zvíře. Obklopí ho, snaží se ho umlčet.
„Měli jste přijít až po sexu!“ ječí; jak rád by dokončil, co začal.
„Tohle není žádná zasraná americká telenovela!“
Rány, pak ticho. Nedokážu sedět. Popadnou mě, vlečou pryč. Nedostanu šaty. Nahý, potřísněný spermatem, vyděšený. Bill, vzrušení dosud patrné, krev z nosu, pulsující monokl.
Usazeni v autě mlčíme.
Jeden voják je tu s námi, hlídá nás. Nemá proč, jsme v železné kleci. Míříme zpět do záhuby.
Někdo z kabiny s ním mluví, hlídač je zády – Bill si mě přitáhne, přitiskne své rty na mé, polibek – jazykem mi cosi strká do pusy. Přijímám.
„Žádné líbání, buzeranti zasraný!“ uhodí Billa, odtáhne ho pryč. Mě nebije nikdo. Myslí si, že nás dostali.
Chci umřít. Byl jsem dobrý člověk? Měl jsem sex.
Usměju se na Billa, opětuje, ač má rozbitou tvář. Jsme dost daleko. Nikam nás nedovezou. Čas na poslední slova?
„Miluju tě,“ řeknu. Jen ať to všichni vědí.
„Miluju tě,“ oplácí Bill.
Dívám se na něj. Tak nádherný člověk si nezaslouží žít v pekle. Tak křehký muž by neměl být vojákem. Ačkoli tenhle muž vůbec křehký není. A možná právě proto jím být nemá. V tomhle světě není místo pro pocity. Není příležitost, není povoleno cokoli žádat. A Bill něco žádal. Dostalo se mu odplaty. Loajalita slouží ke cti? Láska se nedá definovat. Smysl života je nejasný i v jeho poslední etapě. Umřít.
Rozkousnu jedovou kapsli a vše poctivě spolknu.
Dvacet minut, říkal? Je to jako jít spát. Je čas.
Tak teda dobrou…
KONEC
autor: Fabiana
betaread: Janule
Bééé-ééé! To už je konec? Já ještě nechci! No neá se nic dělat… Krásně napsaný!
škoda že to už skončilo.. a že to malo taký smutný koniec :'( ale bolo to nádherné.. od začiatku až do konca 🙂
Néééé!!!!! Sakra PROČ???!!! To je tak hrozně smutný! Je to taková škoda, že už je konec a ještě tak depresivní!! Ale i tak musím moc poděkovat za překrásnou povídku, která měla úžasný děj i když jsem přeci jenom doufala, že bude happyend…
já ještě nechci koneeec..:(
Krásný a zajímavý konec, ale přesto ho musím rozdýchat. Abych jako ta, co všechno obrečí, nebulela jak želva… xDD 🙂
Bože…chce se mi brečet….aaaaaaaa…úžasné. 🙁 🙂
Ten konec byl naprosto úžasný… bylo to jako opravdové vyprávění. Tuhle povídku jsem si naprosto oblíbila, na autorčině blogu čekala na pokračování, ale dočkala jsem se jej tady. Nevadí.
uz.. konec?
achjo, mrzi me, ze to skoncilo takhle.. ale je to tak lepsi, pokud nechteli trpet.
ale vubec si to nezaslouzili..:(
jinak, nadherna povidka, mela jsem ji moc rada.
nádherný… opravdu krása… ale v životě nejsou happy-endy, takže to i takhle mělo skončit… děkuju
Děkuju moc za komentáře a za všechny ohlasy po ukončení i během psaní povídky. A jelikož mě vaše komentáře potěšily, možná bude malý… no, řekněme… něco jako dodatek ^^
Tak ten konec to bylo teda psycho. Fakt úžasný.
I když jsem doufala, že se z toho přece jen nějak dostanou, nakonec to dopadlo tak, jak to bylo určeno.
Byl to opravdu zajímavý příběh.
Tyjo..já nemám slov…na začátku týhle povídky jsem vůbec nečekala nic..absolutně nic …že je Bill ve vojákem už típádem vůbec…Na začátku to vypadalo,že to bude mít nádhernej konec,ale nakonec…och bože..Obdivuju,jak je to napsaný..vůbec jsem to vážně nečekala takovejhle zvrat v ději a závěr..úžasný..
Bill se prostě zamiloval a už s tim nešlo nic nedělat..pak jsem pochopila,proč Tomovi na tý ulici pod tou lampou v noci říkal,že to není správné,že toho musí nechat..všechno už chápu..
Je to tak šíleně smutný…oba se zamilovali a společně spolu umřeli..aspoň,že společně.. No a jsem ráda za to,že měli ještě sex…je to strašně dojemný..:´)
No jo no…LÁSKA…,kvůli který jsme schopný i umřít..
Nádherná povídka…řadí se k mým nejoblíbenějším. 🙂
(omlouvaám se za dlouhej koment 🙂 )
Keďže viem, že je tu alternatívny koniec, alebo by som to radšej nazvala pokračovanie, odvážila som sa túto poviedku čítať. Som rada, že pokračuje, lebo toto by ma zaručene rozplakalo. Nezaslúžia si po tom všetkom umrieť. Tom si ten sex ani poriadne nestihol užiť a Bill už vôbec nie. To bolo dosť surové takto to ukončiť. Poviedka začala nádherne, mám rada poviedky ktoré sú zo súčasnosti z normálneho prostredia. Trochu ma zamrzel ten skok k teroristom a vojsku. Myslela som si, že to bude o škole a o takých tých problémoch učiteľ a žiak. Takto je to na mňa príliš akčné, ale výborne napísané. Hlavne ďakujem za pokračovanie:)
Velmi se mi zamlouvá Tvuj styl psani, Fabiano, jsi pro me paní spisovatelka, ktera vládne jazykem a perem. Navic se mi libi, ze byl příběh vyprávěn převážně Tomovyma očima a již klasicky si cenim, ze alfou vztahu byl Bill a nebyl pritom žádným trasoritkou, ale TOPem. Jsem proto velmi rada, ze pres krkolomnou cestu se Ti preci jen podařilo “učitele” dokončit. Totalne jsem si totiz zamilovala Tebou nedopsany Legal, ktery bohuzel nemel tolik stesti a dopsan nebyl (a s největší pravdepodobnosti uz ani nebude 😢). Musim tedy rict, ze u Legalu od Tebe pocituju naopak veliky dluh ke vsem čtenářům, protoze neco tak skvělého melo byt vysvětleno a predevsim dokončeno!!! No nic, to jsem odbocila. Za me tedy velmi prijemna >>uplne jina povídka<<, i kdyz spatne konce nesnasim. A proto se hned vrham na ten alternativní, snad ten mi zanechá lepsi predstavu idylickeho happy endu 😊.