autor: Janule
Tom si povzdychl a znovu se přetočil na posteli. Nevěděl, čím to je, ale nemohl usnout. Přitom se po dnešním náročném dni cítil vyčerpaný. Odpoledne navštívili spolu s Billem místní kadeřnici, a jak zpěvák slíbil, vzala Toma přednostně a upravila mu dredy tak, že se cítil o mnoho líp. Pak, když se šel Bill převlíct a upravit před obřadem zasvěcení, šel si chvilku zacvičit do místní posilovny. Byla perfektně vybavená, nejspíš i vzhledem k tomu, že místní muži neměli tolik prostoru k vybití energie, jako kdyby žili na povrchu. Byla tu sice na každém patře tělocvična, a dokonce se zde hrál fotbálek, ping-pong nebo basket, ale tělocvičny nebyly nafukovací, proto byla posilovna tak důležitá. Kult krásného těla byl vidět na každém kroku.
„Sakra,“ zanadával Tom a prudce se posadil na posteli. Byl naštvaný a už ho to nebavilo. Tma ho obklopovala naprosto dokonale, jen pod dveřmi z chodby prosvítal tenounký proužek světla, které na chodbách komplexu nikdy nezhasínalo. Odhodil peřinu a spustil nohy na studenou podlahu. Rozhodl se, že nemá cenu pokoušet se spát, musel něco dělat, jinak by se zbláznil. Popaměti sáhl na vypínač lampičky u postele a místností se rozlilo slabé světlo, sotva postačující na její osvětlení. Tom se natáhl pro kalhoty přehozené přes opěradlo křesla, vklouzl do nich a včerejšího trička, a rozhodl se, že se půjde projít. Co na tom, že byly dvě ráno, jak zjistil na nástěnných hodinách, tady dole je stejně jedno, jestli je na povrchu den nebo noc. Tady je pořád tma a současně stále světlo.
Jako by byl tažen magnetem, když obešel celé patro za naprostého okolního ticha, zastavil se u Billových dveří. Saki tu už nebyl, zřejmě hlídal svou hvězdu jen do chvíle, než usnula, pak si šel lehnout do vlastního apartmánu na druhé poschodí. Pokud by ho Bill nutně potřeboval, vždycky mohl zapípat na pager, ale bylo to spíš výjimečné. Tom chvilku přemýšlel, co bude dělat dál, když zaslechl zpoza dveří slabé zakašlání. Zarazil se, ačkoliv už měl skoro nakročeno vrátit se k sobě, a zcela neslušně přitiskl ucho na dveře. Chvíli bylo ticho, načež se ozvalo další pokašlávání. Bill nespal. Nebo kašlal ze spaní, to nebylo jisté. Tom chvilku váhal, ale pak se rozhodl, že to zkusí. Zlehka zaťukal na dveře, a doufal, že v okolním tichu, které narušovalo pouze hučení klimatizace, ho obyvatel apartmánu uslyší.
Bill se lekl, když v tichu svého pokoje, které narušoval jen pravidelný tikot hodin, uslyšel lehké zaklepání. Ztuhl a nastražil uši, jestli náhodou neměl halucinaci, ale když se klepání ozvalo za chvilku podruhé, prudce se na posteli posadil. Sice se nebál tmy nebo strašidel, ale ještě se mu nestalo, aby ve dvě hodiny ráno někdo klepal na jeho dveře.
„Bille,“ zaslechl tiché volání zpoza dveří a v tu chvíli se mu ulevilo. Poznal Tomův hlas a skoro až s radostí odhodil peřinu, vyskočil na nohy a málem přeletěl vzdálenost od postele ke dveřím, které s úlevným úsměvem odemkl a otevřel. Až v tu chvíli si uvědomil, že na sobě nemá nic než své spací boxerky a vytahané staré tričko, ale stejně už se s tím nedalo nic dělat, tak se to rozhodl neřešit.
„Tomi?“ usmál se na nočního narušitele a vtáhl ho za ruku dovnitř. Když zaklaply dveře, otočil klíčem, který měl jako jeden z mála povoleno používat i přes přísné požární předpisy, aby se mu v noci nic nestalo. Jako místní hvězda musel mít pocit bezpečí a ten mu jeho fans moc nedopřávaly. „Potřebuješ něco?“ zeptal se potichu Toma a současně ho táhl za sebou k posteli.
„Ne nic, jen nemůžu spát, tak jsem se šel projít,“ usmál se Tom Billovu nadšení a trochu zamžoural očima, když Bill rozsvítil orientační světýlko u postele. „Slyšel jsem tě kašlat, tak jsem si řekl, že bys možná bral společnost,“ zazubil se na Billa sedícího v tureckém sedu na posteli. On sám seděl na jejím kraji, ruce položené v klíně. „Nastydl jsi?“ zeptal se se zájmem, opět z nějakého záhadného důvodu, který ho nutil starat se o zpěvákovo zdraví.
„Ne, jen jsem dostal hlad a našel jsem jen sušenky,“ usmál se Bill. „Zaskočil mi drobek, a teď se ho pořád nemůžu zbavit,“ dodal, když viděl Tomův nechápavý výraz a ještě jednou si názorně odkašlal.
„Aha, já už se lekl,“ ulevilo se skutečně Tomovi, aniž by věděl proč. „Nemůžeš spát?“ následovala hned další starostlivá otázka, jako by toho nebylo dost. Sám sobě najednou připadal jako zpěvákova pečovatelka.
„Probudil mě hlad,“ vysvětlil Bill, „skoro celý den jsem nic nejedl, vzpomínáš?“ připomněl Tomovi svůj oběd, který zmizel v jeho žaludku. Tom jen provinile přikývl, ačkoliv k nějakému špatnému pocitu nemohl mít důvod. Bill mu přece svůj oběd sám nabídl, tak nechápal, proč by si měl připadat provinile. Sakra… bylo to fakt zvláštní.
Po chvilce rozpačitého mlčení se Tom váhavě zvedl. „Tak já… radši půjdu,“ zašeptal do ticha pokoje, ale v tu chvíli se kolem jeho ruky ovinula štíhlá dlaň, která jej stáhla zpět na postel. Nečekanost Billovy náhlé akce ovšem způsobila, že místo aby se vrátil zpět do původní polohy vsedě, skončil Tom vleže na posteli, pod zády Billovy tvrdé kostnaté nohy. Vyjekl trochu leknutím, když si uvědomil, že ta tenounká párátka, na která právě dopadl celou svou vahou, by mohl zlomit, ale když slyšel Billovo jemné chichotání, došlo mu, že se nejspíš nic nestalo.
„Promiň, já nechtěl,“ zaslechl Billovu omluvu, když se zvedal zpátky do sedu. „Nechoď ještě, prosím,“ hned na to zaškemral zpěvák, a když se mu Tom podíval do tváře, spatřil prosebný výraz opuštěného štěněte. Tomu se nedalo odolat. Jen pomalu přikývl a naznačil Billovi, aby se posunul, a on si tak mohl pohodlně lehnout vedle svého kolegy na postel. Netušil, proč ho tady Bill chce, ale připadalo mu to lepší, než se nudit ve své vlastní posteli. Mohli si alespoň popovídat.
~*~
„No vidíš, že to nebude tak strašný,“ mrknul Kat na Paula, který se zájmem sledoval jeho výklad, co všechno se na oddělení převýchovy dělá a co ho čeká v příštích dnech, měsících a snad i letech za práci. Vzhledem k tomu, že Kat byl vždycky na svou práci patřičně hrdý, dával svému učni jasně najevo, že i on stoupne na příčce společenského žebříčku, když bude jeho právoplatný zástupce a pravá ruka. Paulův pád nebude snad nakonec tak strmý, jak se zdálo, když mu v kanceláři šéfa oznámili, že půjde jako učeň do laboratoře. Tohle se přece jen rýsovalo jako daleko lepší post, než otravné mytí kádinek, krmení laboratorních myší, a hlavně uklízení po nich.
Za tu hodinku si na Katovy způsoby docela zvykl, takže už mu nepřipadal tak hrůzostrašný jako na začátku, a když se spolu několikrát dokonce i od srdce zasmáli, bylo jasné, že si vyjdou vstříc.
Pro Kata byl Paul jako studánka čisté vody. Mladý, sympatický kluk, který mu od prvního pohledu padl do oka, takže pro něj nebylo vůbec těžké být k němu vlídný a přestat ho strašit, když si uvědomil, že se mladý muž celý strachy klepe. Snažil se na svého učně i usmívat, ačkoliv na to poslední léta, kdy bylo jeho prací spíš na okolí pouštět hrůzu, nebyl vůbec zvyklý. Když se asi popáté přistihl při tom, že chlapce poplácal jemně po rameni, došlo mu, že teď se jeho život velmi rychle změní. Až teď si uvědomil, co přesně mu chybělo ke štěstí, a když Paula propustil a poslal ho spát, cítil se právě tak akorát unavený na to, udělat to samé. Poprvé po měsících usnul, jako když ho do vody hodí, s klidnou myslí a úsměvem na tváři, jak se těšil na další den.
~*~
„Bille?“ zeptal se do ticha pokoje Tom.
„Co?“ ozvalo se nejistě z druhé strany postele. Leželi vedle sebe na zádech, oba hypnotizovali nevysoký strop z dírkovaných bílých čtverců.
„Kolik ti vlastně je?“
„Bylo mi sedmnáct,“ zazněla tichá odpověď. „Ale nikdo přesně neví, kdy jsem se narodil, protože mě našli na ulici, tak mi podle genetických testů stanovili narozeniny na prvního srpna.“ Vysvětlil Bill, jak to ve společenství chodí. „Všichni, kdo sem přišli jako já, slaví narozeniny prvního v měsíci, je to takový zvyk.“
„Aha,“ zašeptal udiveně Tom, poprvé slyšel, že Bill není narozený zde, ale přišel zvenčí. „Tys byl bezdomovec?“ bylo první, co ho napadlo. Odvedle z postele se ozval tlumený smích.
„Ve dvou letech?“ zeptal se Bill, stále se smějíc, a otočil se čelem k Tomovi tak, že ležel na boku. „Ne, byl jsem prý opuštěné dítě, co se toulalo samo a hladové po ulici. Nikdy jsem nepochopil, jak je to možné, ale je nás tu takových víc. Lidi na povrchu jsou prý někdy divní, říkali nám ve škole. Nechápu, proč mají děti, když se pak o ně nestarají. Rozhodně jsem rád, že jsem tady, mám se tu daleko líp než tam,“ zvedl oči, aby naznačil směr, kterým se nacházel pro něj tak nevlídný svět. „A ty ses narodil kdy?“ zeptal se hned Toma, zatímco z boku sledoval jeho krásně pravidelný profil. Tom k němu otočil tvář a zkazil mu tak perfektní výhled, ale vynahradil mu ho svým krásným úsměvem.
„Je to zvláštní, ale jsem taky narozený prvního, jen o měsíc později, v září,“ odpověděl s úsměvem, ale už si nechal pro sebe skutečnost, že tuhle informaci se musel znovu učit, když prošel hypnózou u Kata. Dosud se nikomu nesvěřil, co zažil na pátém podlaží, a většina lidí kolem něj ani netušila, že tam vůbec byl. Měl v podvědomí zakódováno, že o této skutečnosti nemá mluvit. Kluci z kapely neměli tušení, co jejich nový kolega musel prožít, než se k nim dostal.
„Bezva, tak to můžeme osmnáctiny oslavit spolu,“ zaradoval se Bill, než mu došlo, že to není zrovna čas, na který by se měl těšit. Trochu zkalilo jeho nadšení, když si vybavil včerejší zasvěcení Gustava, a ještě horší bylo, když si na tomtéž pódiu, které radši ani očkem nezahlídl, představil Toma s nějakou čůzou. Jinak ani nemohl nazvat holku, která by sáhla na jeho Toma. Uvnitř něj to začínalo vřít a Tom si všiml, že Billův výraz se najednou změnil.
„Co je? Stalo se něco?“ zeptal se zpěváka, a otočil se také na bok, aby na něj lépe viděl. Přece jen, slabé světlo házelo spíše stíny, než aby dávalo jasný obraz tváře ležící vedle něho.
„Už se těšíš, že jo?“ vyprskl najednou Bill podrážděně, aniž by si stihl uvědomit, že něco takového opustilo jeho ústa. Neměl právo být na Toma naštvaný, protože obřad, kterého se tak obával, prozatím probíhal jen v jeho vlastní hlavě. Tom měl hlavní roli jen a jen díky němu.
„Cože?“ zeptal se nechápavě Tom, nějak nerozuměl tomu, na co se ho Bill ptal. „Na co jestli se těším? Na narozeniny?“
„Ne, na to porno představení,“ vysvětlil Bill a snažil se zatím zaplašit v hlavě obraz Toma, přirážejícího do klína nějaké místní děvky. Jiné jméno si podle něj ty nadšené zdejší super-ploditelky nezasloužily. Skoro se mu z té představy chtělo brečet, ale zároveň taky vzteky řvát. Musel se hodně krotit, aby to na něm nebylo poznat, a tak radši zavřel pevně oči a čekal, jak na to bude Tom reagovat.
„Jo tak, ty myslíš tohle…“ ozvalo se chápavě. Tom věděl, že je na horké půdě, ale nedalo mu to, a když na to Bill sám od sebe zavedl řeč, využil příležitosti. „Proč ty z toho máš takovej strach?“
„Nemám strach, jen je to prostě nechutný,“ odsekl Bill, a zároveň si v duchu nadával, že o tom vůbec začínal. Sakra… teď se bude Tom vyptávat a on si vůbec nebyl jistý, jestli před ním dokáže svoje tajemství udržet. Chvilku bylo hrobové ticho.
„Přede mnou si nemusíš hrát na hrdinu, vím, že něco není v pořádku,“ zašeptal Tom a mimoděk pohladil Billa po ruce položené mezi nimi na prostěradle. „Cítil jsem tvůj strach na plný pecky, přede mnou to neutajíš,“ dodal ještě, aniž by mu došlo, jak divně ta druhá věta musela Billovi znít.
„Cos cítil? Jaks mohl něco cítit?“ nadzvedl se Bill na lokti a zíral Tomovi do tváře, jak mu to tma dovolovala. „Nemůžeš cítit to, co já, to je nesmysl.“ Ujistil ještě jednou sám sebe a zase si lehl zpátky. „Jen prostě tenhle obřad nesnáším, přijde mi ponižující, sprostý a nechutný, nic víc.“
„Já sám nevím, jak je možné, že cítím to, co ty, ale je to tak. Fakt je to divné,“ povzdychl si Tom. „Jako bych byl s tebou nějak propojený nebo co, nerozumím tomu.“ O tom, že má neodolatelné nutkání Billa chránit, už radši mlčel, aby to nevyznělo nějak vtíravě. Zpěvák by si to mohl třeba vyložit jinak, kdo ví. „Nechci na tebe nějak tlačit, ale kdybys chtěl, můžeš se mi svěřit… teda pokud je s čím,“ dodal tiše a znovu vyhledal Billovu ruku mezi nimi. Tentokrát ji sevřel ve své a stiskl, jako by chtěl jejímu majiteli dodat odvahu a současně ho ujistit, že s ním bude v bezpečí, že jeho se bát nemusí. Lehký stisk na oplátku ho ujistil o tom, že byl pochopen.
Bill mlčel, jen si užíval teplo Tomovy dlaně, a snažil se k němu moc nepřibližovat, ačkoliv by ho nejradši popadl do náruče a líbal do bezvědomí. Jenže věděl, že stejně tak, jako se mu zatím nemůže svěřit se svou orientací, ani svou lásku k němu nesmí prozradit. Pokud by se vše odehrávalo někde jinde, kde platí jiná pravidla, nebylo by asi tak těžké riskovat, ale tady, kde byla homosexualita trestná, by mohl přijít o všechno, a to si prozatím nedovedl představit. Proto mlčel, jen vnímal Tomův pravidelný dech a byl šťastný, že může být tak blízko vedle něho. Za pár okamžiků se oběma unaveným chlapcům zavřely oči a oni se konečně po dlouhém dnu poddali uvolňujícímu spánku.
autor: Janule
betaread: Áďa
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
parádní díl. 🙂 bylo by takové roztomilé, kdyby se kluci sbližovali právě společnými nočními dýchánky. rozhodně jsem nadšená z Tomových bratrských pocitů, i když to bude spíš víc oddalovat jeho budoucí zamilovanost. 🙂 každopádně to vypadá, že bude brzy Tomi potřebovat taky ochranku…před Billem. 😀
těším se na další neděli. 😉 doufám, že tu bude dílek i o těch tvých prázdninách. 🙂
[1]: No to by nebylo spravedlivý 😀 Když žádný nový povídky, tak žádný. 😀 Ale dám ho hned v pondělí, to můžu, ne? 😀
Díky za koment, všichni odfrčeli na koupaliště nebo k moři a je tu mrtvo jak na cintoríně. 😀 J. :o)
Tomova starostlivoasť bola krásna.
oh, dalsí úžasný diel úžasnej poviedky 🙂 všetkú tvoju tvorbu hltám jedným dychom a rocnako to je aj s Genesis 🙂 Milujem, ako sa v Tomovi začína prebúdzať akási ochranitelská nálada voci Billovi 🙂 Celé je to strašne reálne, akoby som bola malá muška na stene toho komplexu a lietala za chalanmi a všetko to mala pod očkom 🙂 …. Proste radosť sa pozerať a najme čítať….
A to ich držanie za ruky 🙂 .. Také milé a nevinne gesto, ktoré premieňa celú tú hrozu v podzemí na niečo slnečné a príjemné 🙂 Proste úžasné 🙂
Rozkošný dílek =)) Usmívala jsme se celou dobu jak blbeček..Tom je tak milý a pozorný..krásné =) A Bill tak roztomilý =D Jen mě zarazili ty jeho narozeniny 1.srpna..ale za to bude moct asi nějaká hypnóza..co se týče Paula a Kata..tak spíš než Kat Paula změní Paul Kata ne? =D Že by se v něm probouzeli nějaké otcovské pudy? Možná je to ale jen zdání..no uvidíme =))
[5]: Říkala jsem si, že to možná někdo nepochopí, tak radši vysvětlím. Bill má narozeniny 1. srpna, protože když ho unesli, samozřejmě nevěděli, jak se jmenuje a kdy má skutečné narozeniny, tak mu podle geneticky odhadnutého stáří stanovili narozeniny nepřesně o jeden měsíc. Dělali to tak stejně se všemi unesenými dětmi, bylo by divné, kdyby se trefili zrovna do jeho opravdového data narození. :o) J.
Moc se mi líbí, jak se mezi nimi začíná klubat bratrské pouto, ta Tomova starostlivost o Billa je překrásná. On zatím neví, ale my víme 🙂 Bill jako zamilované třeštiprdlo je bezkonkurenční. Jen doufám, že z toho, že Tom nespal ve svém pokoji, nebudou nějaké komplikace. Ani bych se nedivila,kdyby měli v pokojích skryté kamery. Už tak je to tam jeden velký "big brother". Děkuji Janičko za úžasný díl, moc se těším na pokračování!
[7]: Sakryš, dneska si to tady komentuju převážně sama, ale co koment, to potřeba odpovědět 😀
Giuš, skrytý kamery má v pokoji pouze Tom, aby ho mohl Kat sledovat, ale jinak jinde nejsou. 🙂 To já nemůžu potřebovat, aby byly všude. 😀
[6]: Přiznám se že jsem tak blbá a vůbec mě to nenapadlo, děkuji za vysvětlení =D
[8]: Děkuji za vysvětlení, tak jen doufám, že při svých intimních toulkách se budou Tomovu pokoji vyhýbat, co největším obloukem! 🙂
mhhch sem ráda že se Tom zastavil přímo u Billových dveří … A je super vědět něco co nevědí ani oni dva .. myslím tím že jsou bráškové. Proto má Tomi takový ochranitelský sklony… Akorát sem zvědavá jak to dopadne .. Tom má pořád v pokoji ty kamerky nebo mu je už oddělali ? (Jak tam měl kar¨mery na sledování jestli "náprava" byla úspěšná.) achjo já pořád doufám že náprava nebyla úspěšná a že si Tomi na všechno vzpomene… Hlavně by mě zajímalo jestli Tom ví že má dvojče přeci jen mu byli 2 roky … Ale asi to ví, když to ví i Andreas :D.
[11]: 😀 To jsou pořád dotazy 😀 Kamery tam pořád má, Kat ho sleduje, ale jenom tam, naštěstí. Tom ví teď prdlačku, ale předtím samozřejmě věděl, že měl dvojče a že se jmenovalo Bill, takže pokud se mu vrátí paměť, bude jasno. 🙂
Díky za komenty, holky :-*
Ach jo….ja jsem z toho zoufala. Fakt na umreni. V kazdem dile se mi chce brecet, jak mi je Billa lito. Proste to nejde jinak. Jak on se chudak trapi. Je krasny, ze se Tom tak stara ale zaroven tim vlastne Billovi to zhorsuje. Ale i tak…jsem zvedava kdy se provali ze jsou dvojcata a kdy najde Bill odvahu to risknout. Mam z toho neustale zatajenej dech a cekam a cekam co prijde dalsi. Je to uzasny. Paul me ale stejne docela desi, cela ta spolecnost je proste hruzu nahanejici. Neustale se tam kazdej s kazdym sleduje, aby nahodu se neporusily pravidla…no je to fakt desny. A Billa asi neprestanu litovat do konce povidky. 🙁 Myslim ze po tomhle veledile, prijde proste muj konec a na Doris budete uz moct jen vzpominat :DDDD
[12]: prej dotazy 😀 hehe doufám že si Tomi vzpomene, když teď ví prdlačku – na to sem upe zapoměla že mu Kat vymaraz sofrware :D:D
Jsem zvedava, kdy to klukum opravdu zacne vse docvakavat. A jsem porad napnuta jako ksandy, co prijde driv, uvedomeni si, ze jsou sprizneni, ze jsou dvojcata, nebo ze k sobe citi neco vic?
Teda Bille, nanoc a susenky? Vzdyt si nadrobis do postele a na tom se potom tak blbe lezi. Stejne vzdy zasnu nad lidmi, co se v noci budej hlady a maji i tolik energie, aby si sli neco vzit. Ja tak maximalne napit:-)
Bože Janule 🙂 . Ja som úplne v zadku s prepáčením … neskutočné :O . Zhltla som 11 dielov naraz a som .. mimo ? Dosť mimo . Píšeš tak úúúúúúúúžasne a zároveň táto téma je tak ……neviem to ani pomenovať . Ale ten fakt o projekte Genesis je strašný ! Uplne nespravodlivý , hnusný , zvrátený , chorý projekt ! A stále ma to núti myslieť na Hitlera … . Mám zmiešané pocity . Nechcem si ani len pripustiť , že by sa také niečo mohlo stať , všetci tí ľudia bez nároku na slobodu …. božeee ved to je uplne strašné ! Ale aj tak neviem prestať čítať 🙂 .
A hrozne mi chýbalo také to pochechtávanie sa 🙂 . Napríklad keď ten detektív jedol tlačenku :D:D:D strašne som sa smiala na tom . Ďakujem 🙂 a teraz neviem či zaspím , pretože je mi zle z toho unášania detí a zároveň chcem vedieť už rozuzlenie .. a je mi veľmi lúto Simone … obidve deti jej uniesli ! uplne hrozné …. strašne to prežívam , ja viem 😀
[16]: aspon nejsem sama na kterou to tak priserne pusobi :DD
Sakra, teď se mi smazal takovej dlouhej koment, to by se jeden po**al 😀 Tak znova… snad si to budu pamatovat, já stará skleróza.
[13]: Dori, já myslím, že to nakonec přežiješ v pohodě 😀 kdybys mě jako autorku znala, tak bys věděla, že já prostě nemám koule na to psát špatný konce. Píšu spíš dramatický pohádky, nebo v tomhle případě trošku horor, no 🙂 To prostředí je sice depresivní, ale Bill nic jinýho nezná, tudíž mu to nepřijde. To máš jako rybičky v akvárku, taky nikdy nebyly v moři, tak nevědí, o co přicházejí. Naopak, on se toho nahoře bojí. A to, že je Bill zamilovanej? To je přece úžasný. 🙂 Je to sice trápení, ale krásný. To přežiješ, stejně jako oni. 🙂
[15]: Chudák hubenej vystresovanej hladovej Bill, a ty bys mu nedopřála ani tu ubohou sušenku, ty jedna modrozlenko, jen kvůli nějakým drobkům 😀 90% chlapů takový prkotiny vůbec neřeší 😀 a vzhledem k tomu, že já jsem napůl chlap, tak mě vůbec nenapadlo nějaký drobky řešit… tady je vidět, jak si tam každej vsune to svoje 😀
Ale jinak… teď jsem u 18.dílu, a prozatím kluci nic netuší, a ještě nějakej čas tušit nebudou, co se týče svýho bratrství. 🙂 Je to běh na delší trať, tak nasaď tretry a vydrž. 😉
[16]: Vítám tě, Dzesi :-), jsem ráda, že tě vidím pod svým rasistickým hororem 😀 "Také niečo" se děje podle mě pořád, jen v trochu jiných formách, ale v zásadě je to podobné. S Hitlerem to samozřejmě paralelu trochu má, už jen proto, že starý Garry byl vlastně nacista, ale tady je to trochu otočené, místo potírání těch "nevhodných", se tu rozmnožují ti "vhodní", a likvidace nevhodných je ponechána na matičce zemi. 🙂
Do každé sekty bez výjimky, lidi vstupují dobrovolně, to je jejich princip. Co je tam pak už drží, jestli totální ztráta soudnosti nebo majetku, nebo vyhorožování apokalypsou, to už je různé, ale většina sekt je založená na dobrovolnosti.
Bill je tam vlastně taky dobrovolně, ačkoliv ho unesli, i když spíš kvůli tomu, že nic jiného nezná, a nahoru by se bál. Myslím, že kdyby tam teď vtrhla policie v čele s mastnorukým hromotlukem Karlem :-D, členové sekty by se bránili zuby nehty, aby je nechali dole. To jen nám, kteří na to koukáme zvenčí, to připadá šílený, ale kdyby ses ty jako mimozešťan dívala shora na naši civilizaci, taky by sis nejspíš ťukala na čelo a říkala si, co za magory to tady žije… 😀 Všechno je relativní.
Holt tady všichni trpíte kvůli tomu, že si stará Janule vždycky musí vybrat to nejšílenější téma, aby byla originální, tak už to holt je 😀 Tak to se mnou vydržte, vždyť víte, že u mě je HE zaručen. 🙂
Díky díky a ještě jednou díky, že to čtete, ačkoliv vám to třeba způsobuje nevolnost, a ještě mi k tomu něco napíšete. Pac a pusu, J. :o)
[18]: no jo…ale nekteri z nas by se taky toho HE radi dozili vis :DDD A ne ze je rani mrtvice behem cteni 😀 Ale ne…snad vis ze to nemyslim zle. Prave naopak. A samozrejme Billova zamilovanost je krasna. Jen mi ho je proste lito pro to jak tezky to tam musi mit, kdyz je zamilovany…..do chlapce. A prave proto ze nic jineho nez tenhle svet nezna, je to pro nej vsechno dulezite. A on se tak vymyka. To je proste politovanihodny no
[18]:No ja fakt nevim, ale zkousela jsi uz nekdy spat v posteli plne susenkovych drobku? Ja teda jo a jednou stacilo, lekce pro cely zbytek zivota… princezna na hrasku hadra
S tema tretrama jsi to vystihla:-DDD Ja jsem teda odbornik spise pres ty kratsi trate, ale co se tyce fikce, tak cim napnutejsi a delsi, tryznivejsi build-up, tim lepsi:-)
OMG ja tak strašne chcem aby sa Bill Tomovi zveril 😀 ja tak strašne milujem priznania a na toto sa fakt teším 😀 Úplne som nedýchala keď sa Tom Billa začal vypytovať prečo sa toho zasvetenia tak bojí 😀 Milujem keď niekto vyzvedá ohľadom niečoho čo ten druhý nechce povedať 😀 neviem prečo ale úplne tieto situácie žerem. Neviem sa dočkať toho kedy Bill Tomovi všetko vyklopí :D… páčia sa mi tie Tomove pocity ohľadom Billa, ako sa oňho stará a má nutkanie ho chrániť :)… inač to ako Tom chytil Billa za ruku bolo úplne skvelé a ja by som sa na Billovom mieste asi zbláznila šťastím :D… milujem tento príbeh a fakt sa teším na ďalšiu časť 🙂 😀
Blbý společenství a ještě blbější ty jejich zákony, všechno to akorát komplikujou, a já ty komplikace tak nemám ráda, když se něčeho nemůžu dočkat. 🙂
Tak a prvá noc je za nami 🙂 som zvedavá ako to budú vysvetľovať a či si niekto všimne, že bol Tom u Billa. Ale je to nádherné 🙂 Ničitelia spermií. Už sa teším na to ako budú s nimi plytvať. Ozaj a masturbovanie nie je zakázané 😀 Nemusíš odpovedať tu bola to len rečnícka otázka, (je mi jasné, že nemajú zákaz), lebo asi nebudem kontrolovať všetky komentáre dozadu, len sa musím vypísať z pocitov aby sa mi nerozletela hlava.
Tak tenhle díl byl fakt krásný 🙂 Ani jsem nemohla uvěřit tomu, že Tom jde za Billem sám! 🙂 Jde vidět, že má Billa vážně rád a jak se pořád o něj stará a má strach. Úplně jsem se u toho rozplývala 🙂
Jenom je mi pořád líto Billa. Já na to musím pořád dokola myslet, jak to za rok nezvládne a do té doby se nám snad i utrápí 🙁
A jsem zvědavá, kdy kluci přijdou na to, že jsou dvojčata. Já teda doufám, že na to přijdou 😀 Ono to asi bude hroší, když si Tom nejspíš nic ze svého minulého žovota nepamatuje, ale on si prostě alespoň na něco musí! vzpomenout 🙂