On The Other Side 17.

Hlasitá hudba, bar plný lákavého pití, správně naladění lidé. Mezi tímhle bloudil Bill a hledat Toma. Měli už dávno po show, ale on ho prostě nemohl nikde najít. Bylo to unavující, proto nesl v ruce skleničku s drinkem. Neměl tušení, jak se to jmenovalo, bylo to dobré a všechno se po tom zdálo snadnější. Navíc… Když to nebyla jeho první sklenička. Neměl ani tušení, že Tom je tak hodně blízko od něj.

Tom posedával na nějaké židli u stolu, když ho to po nějaké době přestalo bavit, prostě vstal. Byli s Billem domluvení, že se tam sejdou, teda si myslel, že ano. Ale… Bill nikde. Dopil skleničku, co ležela před ním na stole, a vstal. Hodlal jít do pokoje a spát, byl unavený. Nejen díky jeho dnešnímu výkonu tady, ale taky díky Billovu výkonu, než sem přišli. Ušklíbl se nad tím, když si na to vzpomněl. Jisté bylo jedno… Opakovat se to dnes už nebude.

Šel houpavým krokem ke dveřím, které vedly do šaten. Myslel, že i tam teď může Bill být. Ale… Něco ho zastavilo.

„Tomi?“ zamrkala nadšeně dívka a okamžitě se na Toma natiskla. Než se Tom vzpamatoval, objímala ho dlouhovlasá blondýnka a nadšeně se k němu tiskla. Byl… až příliš zmatený na to, aby v té tmě, jen s neonovými světly, rozeznal, kdo že to je. Ale ten hlas…
„S-Stela?“ koktl překvapeně a snažil se od blondýnky odtáhnout. Bylo mezi nimi až moc těsno.
„Chyběl si mi,“ vydechla a políbila ho jemně na tvář. Tom polkl a kousnul se do rtu. Nebyl si tak úplně jistý tím, co myslela tím… Chyběl si mi. Rozešel se s ní, nebo ne?

„Nechyběl,“ ušklíbl se, a konečně od sebe blondýnku odstrčil. Nechápavě zamrkala.
„Ano, chyběl. Omluvila jsem se… Přísahala jsem, že už to neudělám, protože…tě miluju,“ klesla při posledních slovech hlasem a modrýma očima se zadívala do Tomových. Nebyl si jistý, co na něj zkouší, ani pocit nostalgie při pohledu na ni ho o ničem nepřesvědčil. Aspoň to nechtěl připustit sám sobě.

„Já… už mám někoho nového,“ vydechl Tom, když se k němu zase blondýnka naléhavě natiskla. Nechal se. Netušil, jestli je to pocitem bezmoci, který vůči í cítil, nebo tím, že mu to možná bylo i příjemné, navíc se… najednou necítil tak šíleně zmateně, jako když se na něj vrhla.
„Já to vím,“ vydechla posmutněle a sklopila pohled. Tom cítil úzko. Bylo mu jí upřímně líto, nevěděl proč, ale toužil ji právě obejmout. Pořádně. Zakroutil nad tím hlavou. Tohle nesmí.

„Omlouvám se, ale… Považoval jsem to za úplný konec.“ Omlouvám se? Omlouváš se jí za to, že tě podvedla? Ubožáku… Pomyslel si sám nad sebou.
„Chtěla jsem… To všechno spravit. Celou dobu jsem doufala… To je jedno,“ zlomil se jí hlas a odvrátila pohled úplně jinam. Tomovi jako by se zrychlilo srdce, cítil ho skoro v krku, když viděl, že se jí lesknou oči od slz. Zachvěl se. Vzal ji za bradu a zvedl jí k sobě pohled. Netušil, co dělat. Kdyby to byl Bill, políbil by ho. Ale… I když… Nebo i kdyby chtěl, nemohl to udělat u Stely. Mohl to kdokoliv vidět. Už teď cítil něčí pohledy. Takový ten nepříjemný pocit mezi lopatkami, když na vás někdo kouká.

„Můžu?“ šeptla prosebně a pohladila Toma po rtech. Znovu se zachvěl, donutila ho přivřít jedním dotekem oči. Měl strach, ale zároveň to byl chtíč, co ho lákalo k jejím rtům. Tak… moc. Brala to jako souhlas. Tiše vydechl, když se její rty něžně přitiskly na ty jeho. Bylo to jako Deja Vu, když cítil v ústech sladkou chuť známého lesku na rty, nebo chuť jejích rtů. Když se její paže omotaly okolo jeho krku, natiskl se na ni a automaticky ji vzal za boky. Pohnul pomalu proti ní rty, tiše mu zasténala do rtů.

Mezitím, co Tom přicházel na chuť Steliným rtům, Bill vypil dalších pár drinků. Ptal se všech, jestli neviděli jeho Toma, ale většina mu ani jediné slovo nerozuměla, jak se mu motal jazyk. V ten moment ještě netušil, jak rychle vystřízliví.

Za dalších pár minut hledání nadšeně zatleskal, když si všiml zlatých dredů, jak se přes ně míhají barevná světla. Ale když přišel blíž, zarazil se. Proč okolo jeho Toma jsou omotané nějaké dívčí ruce? Zalapal po dechu a nechápavě zamrkal. Nechápal, proč by tohle Tom dělal. Ne, to určitě Tom není… Přemlouval se v duchu, ale nedokázal ukecat sám sebe. Nasucho polkl, nahrnuly se mu do očí slzy. Potichu vzlykl a udělal pár kroků, aby se k Tomovi dostal. Strčil do něj, že se Tom polekaně od Stely odtrhl. V šoku se díval do Billových vlhkých očí.

„Kreténe!“ zasyčel skrz vzlyk Bill a vrazil Tomovi facku. „Ubožáku!“ dal mu i z druhé strany.

Tom byl jako v šoku. Ani se nepohnul. Chtělo se mu křičet o pomoc, ale jako by ze sebe nemohl dostat ani hlásku. Nebránil se několika Billovým fackám, zasloužil si je přece. Zamrkal, když se Billova ruka střetla s jeho tváří tak, že zabalancoval.

„Víš co? Skončili jsme, jasný? Já už… Už nikdy s tebou nebudu ani spolupracovat. Nechci o tobě ani slyšet. Věřil jsem celou dobu tomu, že tohle… bys ty nikdy neudělal,“ zavzlykal Billa a otřel si oči. Věnoval Tomovi další facku a odběhl pryč z klubu.

To, co řekl, myslel vážně, i když si přál, aby za ním Tom doběhl a věnoval mu pozornost, jak to mělo být, nic takového se nedělo. Když si ve svém hotelovém pokoji balil věci, nikdo nezaklepal na dveře, nikdo si ho ani nevšiml.

S uplakanýma rozmazanýma očima pod slunečními brýlemi, kvůli kterým po tmě skoro neviděl, běžel i se sbalenými věcmi na vlakové nádraží. Hodlal jet domů…