A mess it grows 23.

Neúspěšné pokusy a slavnostní rozloučení

„Na tenhle den jsme čekali tak strašně dlouho, Bille!“ řekl Gustav, když si nasazoval maturitní čepici.

Bill tiše přikývl, rozhlédl se po někom v sále – bylo jasné po kom, i když to neřekl nahlas.

Gustav si toho všiml, lehce se dotknul jeho ramene. „Hej. No tak, Bille, dnešek je náš šťastný den. Dnešek je první den zbytku našeho života.“

„Já vím.“ Řekl jemně Bill, věnoval Gustavovi slabý úsměv.

„Tak ho přestaň hledat.“ Pokáral ho jemně Gustav, než se na něj soucitně podíval a pohladil ho po rameni.

Bill se hluboce nadechl, nic neříkal.

Gustav se kousl do rtu, povzdechl si a zatahal Billa za paži. „Půjdeme se postavit do řady. Měli bychom se už připravit. Už je skoro čas.“ Ohlédl se za sebe skrz dav modro-bíle oblečených studentů. „Spíš se divím, kde je Georg.“

Bill pokrčil rameny, ještě jednou se otočil a rozhlédl po sále. „Nevím, Gusti. Nejspíš je někde s…“ jeho hlas se vytratil, nebyl schopný donutit se říct Tomovo jméno.

Gustav si nepohodlně odkašlal, pokračoval s protlačováním se davem, Billa táhl za sebou. „Kašli na to, Bille. Prostě se půjdeme postavit dopředu.“

***

„Tome, dostrkej svůj zadek sem dolů!“ zakřičel Georg do telefonu a kopnul do jeho domovních dveří.

Doteď mu Georg volal už podruhé, psal mu SMS a přišel k němu domů. Věděl, že je Tom doma, a co ho vytáčelo ještě víc, bylo to, že už teď šel pozdě na své vlastní absolutorium.

Nakonec se Georg naštval, otevřel si dveře sám a vešel dovnitř. Prošel kolem Tomova otce na gauči, úplně ho ignoroval, zamířil do patra a vrazil do dveří.

„Co to sakra děláš?! Vylez!“ vykřikl Georg, divoce kolem sebe házel rukama.

Tom seděl na okraji postele, jemně hrál na kytaru. Aniž by vzhlédl, povzdechl si, stále drnkal na struny. „Nejdu tam, Geo. A přestaň kurva křičet.“

Georg zamrkal, rozhlédl se po zabalených krabicích v jeho pokoji. „Co tím myslíš, že nejdeš?“

Tom se zhluboka nadechl, konečně se na Georga podíval. „Prostě jdi. Nenávidím to tady, a každého okolo. Proč bych měl chtít podstoupit tu blbou ceremonii? A kromě toho, musím dokončit balení všech těchhle krámů.“

Georg jednou přikývl, dobře věděl, že by neustál potkat tam Billa. „Mám se stavit později? Pomůžu ti.“

Tom mu věnoval malý úsměv. „Běž si absolvovat. Je zázrak, žes to dotáhl až sem!“

„Fajn, fajn.“ Zasmál se Georg. „Za chvíli jsem zpátky.“

Tom mu krátce zamával a pokračoval v hraní na kytaru, když Georg opouštěl jeho pokoj.

***

Gustav sledoval, jak se studenti řadí, ceremonie měla každou chvíli začít. Vydechl úlevou, když Georg vrazil do dveří.

Přiběhl ke Gustavovi, rudý v obličeji a rozcuchané vlasy, které se snažil zakrýt čepicí.

„On nepřijde, Gusti.“ Řekl Georg.

„No, takže je čas na náš plán!“ zamračil se Gustav, založil si ruce na prsou. „Co se kurva děje?“

„Promluvíme si potom! Už to nějak vyřešíme!“ slíbil Georg a odběhl, aby se zařadil.

Gustav naštvaně obrátil oči v sloup. „A co teď?“

***

Georg se vrátil, jak slíbil, prakticky vyletěl po schodech nahoru. Vpadl do Tomova pokoje. „Máme to!“ zařval a mával diplomy ve vzduchu.

Tom se usmál a opatrně obmotával páskou další krabici. „Pořád tomu nemůžu uvěřit.“ Zamumlal a potřásl hlavou.

Georg se zašklebil, spokojeně si povzdechl. „A teď můžeme začít žít zbytek našeho života.“ Řekl, posadil se na okraj postele a podíval se kolem. „Sakra, ty to s tím vypadnutím odsud myslíš vážně, co?“

Tom dal hromadu fotoalb do nové krabice. „Co mě tu drží? Našel jsem si na netu jeden byt. Jestli půjde všechno hladce, můžu se nastěhovat už během týdne. Maximálně do dvou týdnů.“

„Vážně se chystáš odjet, aniž by ses rozloučil s Billem?“ zeptal se tiše Georg.

Tomova hlava vystřelila nahoru, probodnul Georga pohledem. „Nepřipomínej mi ho.“ Řekl stroze.

Georg na chvíli zavřel oči, přemýšlel. „Tome, tohle je blbé. Vy dva jste do sebe očividně zamilovaní.“

Tomovy oči se zúžily. „Sklapni, Hagene.“ Pohrozil mu.

„Nebo co, Tome? Praštíš mě? Odejdeš a taky už se mnou nikdy nepromluvíš? Leda hovno. Ty víš, že mám pravdu.“ Řekl, stál si pevně za svým. „Miluješ ho, a on miluje tebe. Ranils ho, a on ranil tebe. Přijmi to a pouč se z toho. Bez toho druhého jste oba úplné nic…“ zakončil svůj projev.

„Už si skončil?“ zeptal se unaveně Tom, stále s kamenným obličejem.

„Už jsem ti řekl, že se v tomhle chováš jako debil?“

„Naznačils to.“

„Pak ano, skončil jsem.“ Řekl Georg a hodil po Tomovi ponožku.

Tom ji hodil zpátky. „Jsi zasraně otravný, víš to?“

„A proto mě tak miluješ!“

„Hluboce!“

„Cokoliv, Tomi!“

Tom se usmál, vstal, otřel si špínu ze svých kalhot a šel ke skříni. Vytáhl krabici a podal ji Georgovi. „Každopádně, sázka je sázka. Tady. Vyhráls.“ Řekl smutně.

Georg otevřel vršek krabice a uvnitř uviděl Tomův X-box. „Tome…“ zaskuhral.

Tom pokrčil rameny. „Sázka je sázka a tys ji vyhrál.“

Georg si nemohl pomoct a usmál se. „Aspoň držíš slovo.“ Zamumlal a zase krabici zavřel.

Tom se zašklebil. „Buď rád, že jsem na tebe tak hodný… nějaká šance, že bych dostal sex ze soucitu?“ zažertoval.

Georg vybuchl smíchy. „Kolikrát tě ještě budu muset odmítnout. Tohle nedostaneš!“ ukázal na celou délku svého těla.

„Hej, nikdy se nevzdávám, dokud nedostanu to, co chci.“ protestoval Tom.

„Stále chceš Billa,“ konstatoval Georg, znovu se dotkl ožehavého tématu.

„Billa už nechci,“ řekl Tom a zkřížil si ruce na hrudníku.

Georg zakoulel očima.

Tom se na chvíli zamyslel. „Nechci už chtít Billa.“

„No, vždycky dostaneš to, co chceš.“ Citoval ho Georg a zamrkal. „Třeba se ti to splní.“

„V to samozřejmě doufám, protože tyhle pocity nesnáším.“

„Nemusel by ses tak cítit, kdybyste si aspoň promluvili,“ navrhl Georg.

„Už můžeš sklapnout, Geo,“ řekl Tom, oči se mu zúžily do čárky.

„Jen říkám, jen říkám.“ Mumlal a držel před sebou ruce v obraně. „Bože, netýkavko.“

Další díl očekávejte v pátek, pomalu se blížíme k závěru. J. :o)