No one is innocent II – I will love you forever 2.

autor: Catherine & Sch-Rei

Mh… Je noc. Velká tma, ale… k Tomovi bych došel snad i poslepu. Teď stojím před domem, kde… bydlí. Utřu si oči a nadechnu se. Nemůže být tak těžké zazvonit, ne? Povzdechnu si a zakroutím hlavou. Jen… doufám, že je nevzbudím. Natáhnu ruku ke zvonku, kde je ozdobným písmem napsáno Trümper. Usměju se na něj a párkrát zvonek stisknu. Čekám, jestli někdo přijde.

(Tom)

Slyším zvonek. Sedím s mamkou v obýváku u nějakýho filmu, moc to nevnímám. Mamka si povzdechne a začne se zvedat. Zastavím ji.

„To je dobrý, půjdu tam,“ řeknu potichu a pomalu se zvednu. Jdu pomalým krokem na chodbu. Nechápu, kdo co může takhle večer chtít. Ať si všichni zalezou někam… Domů do peřin, ne? Sáhnu po klice a stlačím ji. Zarazím se… Zamčeno? Jo, jasně. Máma vždycky zamyká přes noc, když táta doma není. Nechápu, proč to nedělá, i když je doma. Pokrčím jen nad tím rameny a odemknu klíčem, který už je v zámku.
„No jo, pořád,“ zabručím, když slyším znovu se rozezvonit zvonek. Konečně se mi podaří zámek otevřít. Otevřu pomalu dveře, ale… Zůstanu nehybně stát, když vidím osobu přede mnou. Bill? Zamrkám a natáhnu před sebe ruku. Sáhnu na něj. Ne, opravdu se mi to nezdá. První, kdo se probere z transu, je on. Pustí na zem tašku a přistoupí ke mně blíž. Obejme mě.
„Lásko…“ zašeptá mi do krku a zaboří tam hlavu. Začne… Plakat? Jo. Cítím, jak mi na krk kapou jeho slzy. Zalapám po dechu. Zbláznil jsem se? Mám halucinace? Třeba už mi z toho prostě… Přeskočilo. Jak to zjistím? Zamrkám a pevně Billa obejmu. Oh, sakra. Můžu ho obejmout. Vidím ho u sebe, mám tak kurva dobrý pocit po celém těle. Jo, mám tady Billa. Mého Billa.
„Ahh…“ vzlyknu a zavřu pevně oči.

„Miluju tě,“ řekne dvě prostá slova. Ale… Pro mě to jsou nejkrásnější slova, která od něj můžu slyšet.

„N-… Nezdáš se mi?“ zašeptám s tichým vzlykem. Musím se trošku pousmát.

„Ne. Jsem tu s tebou. Už napořád. Nezbavíš se mě. Nikdy. Ani kdybys chtěl,“ zasměje se a trošku se odtáhne. Otře si slzy a políbí mě procítěně na rty.
„Tome, kdo…?“ slyším za sebou mámin hlas, který se přibližuje. Ještě Billa pořádně obejmu, abych se doopravdy přesvědčil, že se mi to jenom nezdá. Pohladím ho po tváři a usměju se na něj. Kousek od něj odstoupím, otočím se na mámu s menším úsměvem. Oh, je to tak dlouhá doba, co jsem měl na rtech opravdový úsměv.

„Tome… To je Bill?“ zeptá se máma, spokojeně se usměje, když k nám dojde.
„Jsem tak strašně moc rád, že jsem už s tebou, lásko,“ šeptá Bill a líbá mě na tvář.
„Bill,“ šeptnu a přikývnu. Zvednu k ní naprosto šťastný pohled. Vidím, že se usmívá. Políbím ho dlouze na tvář. Máma se střídavě podívá ze mě, na Billa, a pak zase na mě. Myslím, že… chápu. Trošku se usměju, kousek od Billa odstoupím, postavím se jakoby vedle něj a přitáhnu si ho k sobě za bok. Je mi jasný, že mamka chce něco říct. Jinak… by to nebyla ona, kdyby ke všemu něco neměla. S úsměvem se postaví před Billa a jemně ho obejme.

„Bille, já… Jsem strašně ráda, že jsi zase tady. Víš, že si nám všem strašně moc chyběl. Samozřejmě nejvíc Tomovi,“ řekne a věnuje Billovi na čelo takovou tu její maminkovskou pusu, co vždycky dává mně. Za Billa se zaksichtím a zakroutím hlavou.
„Taky jste mi moc chyběli, všichni,“ vydechne vedle mě Bill smutně a zase mě obejme.
„Miluju tě, ani nevíš jak moc,“ zašeptá a otře se mi o rty. „Chyběly mi tvoje slova, polibky, doteky… Chyběl jsi mi ty.“

Pevně Billovi oplatím objetí.
„Už tě nikdy nepustím, nenechám tě nikdy odejít, lásko,“ zašeptám, pohladím ho po tváři a druhou rukou ho začnu hladit po zádech.
„Miluju tě,“ políbím ho. Máma se jen spokojeně s povzdechem usměje a zavře za Billem dveře. Zase je pečlivě zamkne.

„Já ven neuteču,“ zasměje se Bill a zakroutí hlavou. Přitulí se ke mně. Usměju se a políbím ho na krk. Tohle mi tak strašně moc chybělo… Někoho objímat, líbat na krk, někoho se dotýkat.

„Bille, a… nemáš hlad, nepotřebuješ něco?“ ptá se mamka a spokojeně se na nás usmívá. Bill zakroutí hlavou.
„Ne, děkuju,“ usměje se a zase se otočí pohledem ke mně. „Půjdeme… nahoru?“

„Můžeme,“ řeknu potichu a s úsměvem přikývnu. Natáhnu ruku k Billově tašce a vezmu ji do ruky. Druhou rukou s Billovou propletu prsty. Hladí mě palcem po hřbetu ruky.
„Všechno… Všechno mi strašně moc chybělo. Ty dny bez tebe… Bylo to k nevydržení.“

Víc se k němu přitisknu. Vedu ho k sobě do pokoje. Kdyby on věděl, jak mně tohle všechno chybělo, jak… jsem se trápil. Pousměju se.
„Nedokážeš si ani představit, jak to chybělo mně,“ řeknu tiše. Zalezeme oba do mého… Teď zase našeho pokoje. Bill se dívá na zdi a překvapeně zamrká.

„Ty… Kde jsi vzal tolik fotek?“ všechno si prohlíží a usmívá se na ně.

„Jsou… Už trošku starší, ani nevím,“ pokrčím rameny a pousměju se. Je tady… nezvyklý pořádek. Jo, já tady doopravdy uklízel. Dokonce… začal jsem si stlát postel, heh. Na posteli leží Billovo… vlastně moje tričko, ale Bill ho používal na spaní, postel vážně ustlaná, po zdech fotky. Strhal jsem ty příšerné plakáty, co jsem tady měl… Bylo to, když jsem se potřeboval uklidnit.

„Pořád to tady ale vypadá moc krásně,“ usměje se a posadí se na postel. „Pojď prosím ke mně, lásko.“

Usměju se na něj a posadím se k němu. Billova přítomnost je teď taková… Je to jiné, než když jsem tady byl sám. Teď… Mám potřebu se usmívat. Když tady nebyl, tak… jsem neměl proč a pro koho. Teď?! Už mám. Bill se ke mně začne okamžitě tulit a líbat mě na krku. Rty mi po něm opatrně a něžně přejíždí, usmívá se u toho. Hladí mě po zádech a pomalu pokládá do postele. Spokojeně zavrním a zavřu oči. Začnu ho hladit ve vlasech. Jenom z jednoho doteku jeho rtů se chvěju. Oh, připadám si, jako by to bylo poprvé, co se mě rty dotýká na krku. Konečky prstů mu opatrně zajedu pod tričko.

„Miluju tě. Strašně moc,“ šeptá pořád dokola a všude mě hladí. Mapuje moji tvář svými rty. Pomalu se na mě pokládá. Začnu ho hladit po bocích pod tričkem oběma rukama. Och, sakra… je to takové… dotýkat se Billovy kůže.
„Taky tě… miluju, nevíš, jak strašně moc, lásko,“ zašeptám. Políbí mě konečně i na rty. Nosem mi přejede po tváři a zase jede opatrně níž. Svléká mi tričko. Celkem vzrušeně vydechnu. Kdo by nebyl? Je to Bill a… Je to tak dlouho. Tu dobu jsem nikoho jiného neměl. Andy se mě sice pokoušel odreagovat různýma holkama, ale… Ne, s nikým jsem nic neměl. Konečky prstů vyjedu zpod jeho trička a chytím ho za lem. Přetáhnu mu ho přes hlavu a položím vedle. Usměje se na mě a v klíně se mi posadí. Hladí mě opatrně po bocích a dívá se mi do očí. Taky se na něj spokojeně usměju a pohladím ho po tváři. Miluju, když se mě dotýká… Miluju, když se můžu dotýkat já jeho.

(Bill)

Jsem… Opravdu moc rád, že jsem zase zpátky u Toma. Jo. Takhle to má být. Já mám být u něj a on u mě. Všichni jsou takhle spokojeni. Teda… Až na moje rodiče. Ušklíbnu se. Zajímalo by mě, jestli už zjistili, že jsem utekl. Jo. Museli to zjistit… Třeba… Mě už hledají. Ne. Nechci na ně myslet. Ne teď, když jsem a můžu být s Tomem. Takhle to bude už napořád. Slyším, jak na stole zvoní Tomův mobil. Asi… Smska? Vytáhnu obočí a natáhnu se pro mobil. Kouknu na odesílatele. Cože?! Já? Vytáhnu obočí.

„Tome… Ta esemeska je z mého mobilu,“ ušklíbnu se a otevřu ji. Začnu číst. Jo. Je od mámy. Od koho jiného, že?