autor: Gia
*** Tom***
Se zaujetím a možná taky trochu tupě jsem němě zíral před sebe. Pomalu jsem sundával sluchátka z uší a byl rád, že hudba nehrála natolik hlasitě, aby ji slyšel i Bill. Nechtěl jsem, aby věděl, že poslouchám… právě jeho.
Copak to už nikdy nepůjde vrátit? Opravdu jsme se oba uzamkli ve svém vlastním světě? Chtěl bych proniknout do toho jeho… ale zřejmě je příliš pozdě.
Vzpomněl jsem si na deník a bleskurychle ho zaklapl. Vstal jsem a před postel hodil pár podušek. „Tak pojď, posaď se. Já něco vyberu.“
Bill se pousmál a vydal se mým směrem. Když se přiblížil, ucítil jsem tu známou pronikavou vůni. Trochu se mi zamotala hlava, ale po chvíli jsem se vrátil zpátky do reality.
Bill se uvelebil u postele a hlavu si pohodlně opřel o její bok. Spokojeně přivřel oči a čekal. Zmateně jsem se začal přehrabovat ve své úctyhodné sbírce filmů, ale nějak jsem se na výběr nemohl soustředit. Prsty mě neposlouchaly a mírně se chvěly.
Popadl jsem první, co mi přišlo do ruky a urychleně jsem zapnul přehrávač. Uvelebil jsem se vedle Billa. Jaké bylo moje překvapení, když se spustil film… Zkrocená hora. Tak tohle jsem fakt neměl v úmyslu. Pravda byla taková, že u tohohle filmu jsme se poprvé políbili.
*** Bill ***
Nevěděl jsem, jak se chovat ani co říct. Cítil jsem se zvláštně. Tak nějak jako kdybych měl k dispozici stroj času a vrátil se o rok zpět. Zase byl vedle mě, stejný úsměv, stejná nervozita, stejné napětí ve vzduchu.
Byl jsem neskutečně rád, že můžu být u něj, i když už „jen“ jako bratr. A byl jsem si jistý, že to takhle zůstane už napořád. Měl bych Tomovi přát jeho lásku, měl bych si sám někoho najít. A měl bych zapomenout… měl bych se o to alespoň pokusit.
Z rozjímání mě vytrhla až známá znělka a já se s nevyřčenou otázkou v očích obrátil na Toma. Ten jen s klidem prohodil: „Promiň, netušil jsem, že tam bude zrovna tohle.“
Pohledem jsem ho ujistil, že mi to nijak nevadí, ale uvnitř jsem se neuvěřitelně třásl. Všechno se mi vybavovalo až do sebemenšího detailu. Moje ruce na jeho obličeji. Jeho roztěkané a ustrašené oči. Moje nesmělá, tichá otázka… Můžu? A Tomovo přikývnutí. Mysl i srdce mi zalily vzpomínky a já neskutečně trpěl… trpěl láskou.
Film teprve začínal, ale stejně jsem se nemohl soustředit. První polibek obou hrdinů mě rozhodil… víc než jsem to čekal. Já si ve stejné situaci znovu a znovu představoval sebe a Toma!
Zvedl jsem se a beze slova jsem odešel. Nedokázal bych se ovládnout, vím to. Jediné, co jsem stihl zaregistrovat, byl Tomův překvapený pohled.
Zavřel jsem se ve svém pokoji a ani jsem se neobtěžoval se svlékáním. Lehl jsem si do postele a založil ruce za hlavou. Po chvíli se ozvalo tiché zaklepání a já věděl, kdo stojí za dveřmi.
Vyzval jsem Toma, aby šel dál. Ten však otevřel a nervózně přešlapoval u dveří.
„Sorry, Bille, já nechtěl, aby se tě to nějak dotklo. Nepřemýšlel jsem… (ostatně jako nikdy, když jde o Billa!)… nebylo to nic úmyslného.“
Viděl jsem mu to na očích. Taky ho to vzalo… ať si namlouval cokoliv… vzpomněl si. Musel.
„Tome, nech to být, já myslím, že to nechtěl ani jeden z nás… byla to naše chyba. Tehdy… nemělo se to stát.“
Poslouchal jsem toho druhého Billa, který tady za mě řečnil naprosté kraviny, a nejradši bych mu střelil pár facek… ale měl pravdu. Musím se zbavit minulosti, jak já, tak Tom. Chci, aby to bylo jako dřív… prosím.
Tom pokýval hlavou, jako by nad něčím usilovně přemýšlel a dredy se mu zhouply sem a tam.
„Máš pravdu… Bille, omlouvám se… já jsem rád, že jsi to vzal takhle, a doufám, že už je mezi námi všechno dobré… a už napořád bude.“
Usmál jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Tak něžný a jemný.
„Dobrou noc, Bille.“ Zhasnul mi světlo a já broukl do tmy: „Dobrou, brácho (musím se na to zvyknout… že je jen brácha)…“
Slyšel jsem na chodbě jeho tiché a rozvážné kroky a po chvíli ticho. Otočil jsem se na bok a brzy usnul… zdálo se mi o Tomovi. Jak jinak…
** Tom***
Došel jsem k sobě do pokoje a pustil tlumenou hudbu. Zaposlouchal jsem se. Billův hlas se mi vždycky tolik líbil. Byl mnohem sametovější než ten můj. Víc sexy a tak „dětský“. Zaryje se vám pod kůži už navždy. Pomalu… ale jistě.
Pobrukoval jsem si známou melodii, když jsem si uvědomil, že jsem v tom spěchu nechal u Billa svoji mikinu. Zřejmě jsem ji přehodil přes opěradlo židle, když jsem nervozitou nevěděl co s rukama.
Když jsem znovu vešel do bratrova pokoje, Bill už spal. Neklidně se převaloval ze strany na stranu a něco si pobrukoval pod nosem.
Chtěl jsem popadnout mikinu a odejít, ale v tom se mi v hlavě vybavila vzpomínka z dětství. Pamatuji si, že mi máma říkávala, že když někdo chce, aby ten druhý mluvil ze spaní, musí…
Se smíchem jsem zapadl za dveře naší společné koupelny. Chvíli jsem ještě pochodoval kolem Billovy postele, ale nakonec jsem se k němu přece jen posadil.
Připadal jsem si zvláštně. Moc dobře jsem si uvědomoval, že tady nemám co pohledávat. Ať se mezi námi dělo cokoliv, ať jsme byli za dobře, nebo se hádali, vždy jsem ctil bratrovo soukromí. Až do dneška… ale vždyť spí, nikdy se to nedozví.
Nervózně jsem v dlani převaloval karamelové mýdlo Fa a docela nepříjemně se mi začínalo lepit mezi prsty. Opatrně jsem ho přistrčil Billovi pod nos.
Byl tak roztomilý. Nechutí krčil nos a párkrát se po mně dokonce ohnal, jako by kolem něj létaly otravné mouchy. Asi se mu tahle vůně nezamlouvala. Ale měl smůlu, nic jiného v koupelně nebylo. Párkrát se ještě převalil sem a tam a já si uvědomil, že mluví čím dál tím hlasitěji.
„Chtěl bych tě hrozně moc. Teď a tady, já už se nechci přetvařovat, prosím, ulehči mi to trochu. Polib mě, víš, jak to mám rád.“
Všiml jsem si, že Bill lehce našpulil rty. Byl jsem čím dál tím nervóznější a ani nevím proč. Určitě se mu zdá o jedné z těch koček z Pobřežní hlídky, co si nad nima vždycky honil, když byl mladší :o))
„Netrap mě a pohlaď mě, prosím… jednou jedinkrát.“
V hlavě mi burcoval Billův zastřený a vzrušený hlas a mě nenapadlo nic jiného, než ho konečky prstů jemně, téměř neznatelně pohladil po zápěstí. Celým tělem mi projela známá bodavá bolest.
„Ještě, nepřestávej… Tome, prosím.“
Úlekem jsem vyskočil na nohy a mýdlo se mi kamsi zakutálelo. Vystřelil jsem z bratrova pokoje a udýchaný jsem se zastavil až za dveřmi toho svého.
O… on věděl, že jsem vedle něj? Dělal si ze mě legraci? Nebo … nebo se mu snad zdálo, jak se my dva milujeme? V hlavě mi burcovalo tisíce zmatených myšlenek a pohledem jsem se zastavil na svém klínu. Byl jsem na doraz vzrušený. :o))
*********
Nechtělo se mi vylézt z postele ani za nic. Odpočinutý jsem byl sice dokonale, ale bál jsem se Billa. Poprvé za tu dlouhou dobu, jsem cítil nejistotu. Bál jsem se bratrových reakcí, bál jsem se, že mi vrazí pár facek.
Otočil jsem se obličejem do polštáře a začal se nepříčetně chechtat. Představa Billa, jak máchá těma svýma mini pěstičkama, mě dostala. :o)) Do dveří pokoje nakoukla Billova rozcuchaná hlava.
„Co je tady k smíchu? Slyšel jsem tě až v koupelně. Hele, brácha, nevíš kde máme mýdlo?“
Znovu jsem se dal do smíchu, až mi došel tolik potřebný kyslík a já se zakuckal.
„Sakra neřehni se pořád, slyšíš? Rád bych si umyl obličej.“
Pohlédl jsem do té jeho nevinné tvářičky zcela vážně a dramaticky jsem potřásl hlavou: „Chápu tvůj problém, ale prostě došlo.“
Bill chvíli nad něčím usilovně přemýšlel a bylo vidět, že mu to dělá starosti. Pomalu za sebou zavíral dveře a já postřehl jen jeho zadumané: „Zvláštní, vždyť včera večer tam ještě bylo.“
Posadil jsem se a doslova jsem si oddychl, že si Bill nic nepamatuje… a já? Nejradši bych na to taky hned zapomněl. Zase jsem ho měl v hlavě…
autor: Gia
betaread: flixo, Janule
Achbože vy dva tvrdohlaví blbci, když se milujete, tak co děláte.^^ Jsem zvědavá jak dlouho jim vydrží dělat, že jsou jenom bratři. Myslela jsem si, že by se u toho filmu znovu políbili, ale Bill to asi taky tušil, tak radši odešel :/. No uvidíme jak to bude dál :). Každopádně se moc těším :).
[1]:Souhlasím
Ten Tom je teda číslo, mna by to nenapadlo. ryhlo ďalej.
Tom je taková trubka až to není možný… ale musím se přiznat, že mě přepadl nehoráznej smích, když jsem si přečetla název toho filmu.. xDD
Zkrotená hora :DDDD videla som ju po prvý sex v stane 😀 dalej už nie
A trik s mydlom vyskúšam 😀 šup ďalej :), páči sa mi to .
pokaždý, když čtu tenhle díl, chtěla bych tu jejich fintu zkusit. 😀 máš s tím nějaký vlastní zkušenosti, Giuš? 😀 nebo je to jen kec? 😀 každopádně miluju jejich popichování. vždycky se fakt nařehním. 🙂 prodlužuješ mi život, děkuju. 😉
Omlouvám se, že komentuju až teď, ale povídku jsem začala číst až dnes..;)** Je moc hezká.. Ty dva dály mě opravdu oslovili..;)** Určitě budu číst dál..;) Jsem zvědavá, jak to bude dál..;)** Moc hezký příběh..;)
Taký to s tím mydle vyzkouším.