autor: Halie
Zlehka mi dosedl na klín. Začal jsem se bát o zdraví židle. Přece jen spolu nejsme nejlehčí. Jemně mě držel za krk, přejížděl mi palcem po kůži za uchem a něžně dobýval mé rty. Ruce sjížděly stále níž a níž, dokud nezakotvily poblíž mého rozkroku. Nedokázal jsem zůstat v klidu, moje tělo se vzepřelo vůli. Pevně jsem objal Toma kolem krku. Tiše se mi zasmál do ucha a rozepl zip riflí. Pomalu mi stáhl riflovinu z nohou a na chvíli se zarazil. Prošel kolem mě ke dveřím. Nechápavě jsem se za ním zadíval. To už je jako konec? Jo, dobře, Tomi, odejdi si a nechej mě tu bez riflí, že jo? Rezignovaně jsem přivřel oči a zase si sedolehl.
Cvaknul zámek ve dveřích. Otevřel jsem jedno oko. Tom stál naproti mně a usmíval se. V očích mu skákaly jiskřičky.
„Chtěl bych něco vyzkoušet,“ zamumlal a chytil mě za ruku, aby mi pomohl vyškrábat se na nohy. „Pojď,“ zašeptal mi u ucha a já se zachvěl, když mě jeho dech polechtal na boltci. Vedl mě maskérnou a dál za roh do malé koupelny. Zavřel za mnou dveře a ihned mě přitlačil ke zdi, kterou ještě nedávno skrývaly dveře. Zuřivě mi začal ze rtů krást polibky, jež jsem s narůstající netrpělivostí oplácel. Jednu ruku jsem mu instinktivně omotal kolem pasu, zatímco druhá se natáhla k zámku dveří, aby nám zajistila klid a jistotu před ostatními lidmi v budově. S cvaknutím zámku jsem už pevně objímal Tomovo tělíčko oběma rukama. Automaticky jsem mu zajel jednou rukou pod kalhoty, které měl už tak zatraceně nízko. Duchapřítomně ze mě stáhl oblíbené červené tričko a černé boxerky pro štěstí, které mi před nějakou dobou dala máma. Došlo mi, jaká je tu vůbec zima, když jsem necítil teplo Tomova těla a nebyl jsem chráněný žádným oblečením. Dřív bych se za takové situace asi hodně styděl, i když je Tom můj bratr, ale už jsem si zvykl.
Něžně mi položil ruku mezi lopatky a popošoupl mě směrem ke sprchovému koutu se slovy: „Abys mi tu nezmrznul…“ Neuvěřitelná úleva, když horká voda dopadla na mé prokřehlé tělo. Jen jsem stál a nechal si vodu padat na unavené tělo, dokud se mi k zádům nepřitiskl Tom, neopřel mi bradu o krk a neobmotal mi ruce kolem těla.
Nejsem nevinný a lhal bych, kdybych řekl, že neberu žádné drogy. Moje droga má v názvu tři slova a jednu předložku. Doufám, že je to výhrada patřící jen mně… Znáte ji? Jmenuje se „Sex s Tomem Kaulitzem“ a dokáže mě vynést do oblak, i když stojím nohama pevně na zemi. Dokáže změnit horkou vodu v led pálící na holé kůži, dokáže poplést moji hlavu, dokáže změnit šum vody v hudbu lichotící uším každého kritika… Dokáže mě přenést z obyčejné koupelny před brány nejtemnějších pekel, a přece mám pocit, že jsem se snad ocitl v ráji. Ne, nedokážu bez ní žít. Vždycky mě překvapí, pokaždé je jiná. Má miliony tváří a já neznám ani setinu z nich.
Lačně jsem lapal po dechu. Se skloněnou hlavou jsem sledoval jednu z mnoha kapek tečících Tomovi po holém břiše. Nehtem jsem přejel po cestičce, kterou zanechala, dřív, než stihla splynout s ostatními. V hlavě jsem měl zmatek, jako pokaždé po přísunu zbožňované drogy, a kapička vody byla jediné, na co jsem se chtěl a dokázal soustředit.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem a netušil, jestli tiché vyznání nesplynulo s horkou vodou…
Sledoval jsem Tomovo mírně se vzdouvající bříško, proto jsem nepostřehl vítězoslavný úsměv v jeho tváři. Chytil mě za zápěstí, aby si mé ruce přidržel dál od těla. Rychlým pohybem vypnul vodu a nechal mě ve sprše opřeného o studené kachlíky. Vylezl ven pro huňaté bílé ručníky, jeden si v rychlosti omotal kolem pasu a do druhého něžně zabalil mě. Jen tak, zabalení do ručníků a s poťouchlým smíchem, jsme se vrátili do hlavní části maskérny, kam se už nějakou dobu někdo hlasitě dobýval.
„Kluci?! Jste tam?!“ bušil někdo na dveře. Poznal jsem Gustavův nervózní hlas. Tom mu rychle přispěchal otevřít. Gustavova usměvavá tvář, zvýrazněná zvědavýma očima, nahlédla do místnosti. Líce mu zrůžověly při pohledu na bílé ručníky, které byly to jediné, co nás chránilo před úplnou nahotou.
„Z-za chvíli odjíždíme… Tam, no, na hotel,“ zakoktal se Gustav a zabodl pohled do podlahy. Zahihňal jsem se do dlaně jeho rozpakům. I Tom skrýval úsměv.
„Jo, tak my se oblíknem,“ vyprovodil ho rychle Tom, zavřel za ním dveře, když se Gustavova hlava vytratila, a otočil se ke mně. Brzy jsem s rudnoucí tváří sklopil zrak a začal jsem se shánět po oblečení. Nedokázal jsem jeho zkoumavý pohled dlouho snést. V rychlosti jsme na sebe naházeli první kousky oblečení, které nám přišlo pod ruku, a spěchali k autu, doposud zaparkovaném v zastřešeném parkovišti haly.
Před hotelem čekaly jen další davy fanoušků. Stejně nás neuvidí. Georg s Tomem hlasitě rozebírali, který z nich složil víc fanynek za dnešní koncert. Gustav, který se běžně zapojoval do rozhovorů a odporoval jejich názorům, dnes mlčel. Kdykoli si všimnul, že se na něj dívám, sklopil pohled nebo se zadíval ven ze zatemněného okénka.
Na hotelu čekala spousta lidí zodpovědných za naše momentální blaho. Všichni jsme se nedočkavě nahrnuli do kuchyně, kde už čekala milá, usměvavá, kolektivem oblíbená kuchařka Ingrid. Vedle ní seděla na kuchyňské lince s drzým úsměvem, pohupujícíma se nohama a nakousaným krajícem chleba naše maskérka Natálie. Zbystřila, když jsme se jako velká voda přiřítili do kuchyně. Pro každého měla nachystanou večeři, kterou rozdávala, ale já ji jen zakroucením hlavy odmítl. Neměl jsem na jídlo ani pomyšlení.
„Bille, měl byste něco sníst!“ vyhubovala mě Ingrid, ale každému bylo jasné, že to v žádném případě nemyslí nijak špatně. Jen chtěla, abychom se tu cítili dobře. Natálie se zašklebila a seskočila z linky. Položila Tomovi ruku na rameno a zamrkala na něj hustými řasami, kterými většinou třepetala mým směrem.
„Už zase držíš dietu, Bille? Ale s takovou se bráškovi nikdy nevyrovnáš,“ zapředla Natálie. Přejela Tomovi prstem přes hrudník, dokud nezasekla nehet o lem kalhot, který byl skutečně zatraceně nízko. On se jen otupěle usmíval a pevně k sobě tisknul její pas.
„Půjdu si lehnout,“ vyhrkl jsem. Schody k pokoji, který jsme měli s Tomem společný, jsem vybíhal po třech. Prudce jsem za sebou zabouchl dveře a mrzutě se svalil na postel…
autor: Halie
betaread: Janule
tú Billovu drogu by som celkom rada vyskúšala xD ale asi mi ho nepožičia xD a tú Natáliu by som na Mars vykopla vrr :-/ xD teším sa na ďalší diel 🙂
taky by se mi líbila ta droga.. nevíte, kde se to kupuje? xD
[1]: já bych si daleko radši založila drogu na něm než zkoušet tu jeho :D:D a nikdy nevíš, jestli se to povede nebo ne =P
[2]: tak to vážně netuším 😀 až to někde zjistím, určitě si to nenechám pro sebe =P 😀
Therese: To mi povídej..:D Taky bych brala takovou drogu..:D Jen ae s malou úpravou..:D Místo: "Sex s Tomem Kaulitzem.." "Sex s Billem Kaulitzem.." Jó, to by bylo nejlepší..:D
Moc hezkej dílek…;) Povídka se mi zatím líbí..;) Jsem zvědavá jak to bude dál..;)** Je to opravdu moc hezká povídka..;)
[4]: anoo tak tuhle úpravu té drogy bych brala taky :D:D a myslím že by se na tom dělala docela snadná závislost 😀
a děkuju moc za tu chválu ^^ jsem ráda, že se líbí =)