autor: Bubbly
Bill se na mě zamračil, ale svoje ruce z mých nevytrhl. Věděl jsem, že se na mě zlobí už jen naoko, protože byl rád, že jsem konečně doma. A už teď se na mě díval trochu mírněji než před chvílí, kdy na mě ječel, že o mě měl strach. Přejel jsem mu bříšky prstů po lícní kosti a nasadil jsem ten nejvíce provinilý výraz, abych si to u něho doopravdy vyžehlil. Bráška se na mě ještě chvíli díval jako kakabus, ale po dalších dvou vteřinách se pousmál a z gauče se mi pomalu svezl do klína. Obkročmo se na mě posadil, ruce mi omotal kolem krku a potichu zavrněl, když nosem přejel po linii mého krku. Tohle gesto jsem znal, a rozhodně neznamenalo vztek. Bill byl až příliš přítulný, než aby byl vzteklý.
„Nemysli si, že ti to takhle bude procházet pořád,“ špitl mi potichu do ucha, a pak se na mě zpříma podíval. „Tohle je výjimka.“
„Výjimka, protože už jsem ti tak moc chyběl, a ty ses zrovna neměl s kým mazlit? Proto jsi na mě čekal tak dlouho? Aby ses dočkal někoho, kdo si s tebou zaleze do postele a bude ti vrnět spokojeně do ucha?“ usmál jsem se pobaveně.
Bill zakroutil hlavou. „Ne na někoho. Na tebe,“ upozornil na tu drobnou maličkost a jemně se mi otřel o rty. Nebyl to polibek, jen letmý dotyk. Přitáhl jsem si ho na klíně ještě blíž k sobě a omotal mu paže kolem boků. Bill se usmál a opřel se čelem o to moje, pomalu přimhouřil oči a klidně dýchal, jako kdyby si jen užíval tu chvíli, kdy mě má tak nablízku.
Chvíli mezi námi bylo ticho, jediné, čemu se dalo naslouchat, byly naše dechy. Bill se mírně pohupoval dopředu a dozadu, jako když se snažil uspat malé dítě, ale nebyl jsem si jistý, jestli uspává mě nebo sebe. Možná nás oba. A pak najednou to ticho porušil jeho hlas.
„Budeš muset zase zítra večer odejít?“ zeptal se.
Přikývl jsem. „Dneska v noci budu doma, ale zítra mě čeká práce.“
Bill nakrčil obočí. „Ty tomu říkáš práce?“ naklonil udiveně hlavu.
Pokrčil jsem ramenem. „Pokud mi za to budou platit, tak jak jinak bys tomu chtěl říkat?“
„Něco, co smrdí průšvihem, Tome.“
Neměl jsem mu za zlé, že o tom takhle přemýšlí. Možná, že takhle jsem to bral i já, protože kdyby se o tom dozvěděl někdo zvenčí, myslím někdo mimo Jürgenovu partu, byl by to neuvěřitelný průšvih a vsadím se, že všichni, včetně mě, bychom si poseděli pěkných pár let v chládku. A tahle představa se mi dvakrát nelíbila, protože nechat Billa samotného, úplně samotného, pro mě bylo nemyslitelné. Pomalu jsem přimhouřil oči a kývnutím dal Billovi za pravdu, ale teď už bylo pozdě něco měnit. Nějaký čas to bude muset zůstat tak, jak to teď je.
Vzal jsem ho jemně za tváře a podíval se mu do obličeje.
„Já jen chci, abychom se měli dobře, Bille. Nic víc, nic míň.“
Bill mi jemně stiskl zápěstí. „Copak se tam nemáme, když jsme spolu? Co chceš ještě měnit?“
„Dobře, tak chci, abychom se měli ještě líp, víš?“
„To nechápu. Nechybí nám v životě nic.“
Přitakal jsem. „V tom s tebou souhlasím, ale proč si nedovolit něco navíc?“
Bill na mě chvíli zamyšleně hleděl. „A co je lepší – dovolit si něco víc, nebo špatně skončit? Já nevím, v čem Jürgen jede, ale zřejmě to nebude žádná maličkost, když si dovolil přijít si pro tebe až sem. Něčeho se bál, možná, že se prořekneš o tom, co dělá a-„
„Bille,“ zarazil jsem ho rychle. „Prosím tě, nepřemýšlej o tom, nechci, abys do toho byl bůhvíjak zapletený. Mohlo by se něco stát, to uznávám, ale v tomhle případě s tím nesmíš mít nic společného, ano? Jde mi jen o to, abys byl v bezpečí.“
„Tak mi to vysvětli, pak to bude dobré,“ upřel na mě čokoládové oči.
Zakroutil jsem hlavou. „To je problém, Bille. Ty o tom nesmíš nic vědět, abych tě udržel mimo problémy, které by mě mohly potkat.“
Bill mě nechápavě pozoroval a kroutil hlavou. Zajímalo by mě, v čem se nemohl vyznat víc, jestli v mých nebo ve svých myšlenkách. Každopádně, nejspíš usoudil, že ze mě nic víc nedostane, protože jsem až příliš tvrdohlavý, a až příliš mi na něm záleží, než abych ho s sebou stáhl do téhle divné hry. Políbil jsem ho na špičku nosu a jemně zatahal za pár jeho havraních pramenů. Bill se zaculil a pak vstal z mého klína. Upřeně jsem ho sledoval.
„Už půjdu do postele. Půjdeš taky?“
Postavil jsem se. „Samozřejmě, jen se ještě osprchuju a přijdu za tebou.“
„Dobře,“ přikývnul a odešel z místnosti.
Následoval jsem ho pohledem, dokud nezmizel v ložnici, potom jsem se pomalým krokem vydal do koupelny. Bylo mi z toho všeho poměrně těžko u srdce. V životě jsem před Billem neměl tajemství a tohle, které mi teď zatěžovalo hlavu, bylo složité udržet. Bill nebyl žádný idiot, dřív nebo později mu to stejně dojde, a potom mě chraň bůh.
Rychle jsem se osprchoval, navlékl na sebe čisté spodní prádlo a šel do ložnice. Bráška ležel zachumlaný pod dekou, oči pevně zavřené, klidně oddychoval. Vypadal sladce a nevinně, když takhle spal. Bylo mi skoro až líto, že má za bratra mě.
Vlezl jsem si k němu co nejopatrněji, abych ho nevzbudil. Bill se jenom zavrtěl, zamlaskal ze spaní a pak pokračoval v ničím nerušeném snění. Já jsem ho ještě pár minut pozoroval, dokud mě spánek nepřemohl taky.
Ráno opět neslo příznaky Billovy podrážděné nálady. Čím víc jsem se mu snažil vysvětlit, že dneska v noci budu s ním a že o své práci nepípnu ani slovem, tím víc byl naštvaný, že už mě nebude mít doma každou noc. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, že ho nechám, až se vyvzteká a bude s ním rozumná řeč, jenomže když ho to nepřešlo skoro ani po dvou hodinách, musel jsem vyrukovat s přimlouváním se za sebe sama.
Bill seděl na gauči, na klíně měl časopis a vztekle otáčel stránky. V obličeji měl jasně viditelnou zlost. Zlobil se na mě, ačkoliv jsem s ním dneska měl být celý den a celou noc. A jestli bude takhle trucovat, tak to mám doopravdy za trest.
Posadil jsem se na křeslo vedle gauče a chvíli jsem ho pozoroval. Dělal, že je strašně zabraný do článků, které přelétával očima, ale já jsem věděl, že mě periferním viděním pozoruje, že sleduje každý pohyb mého těla. Trvalo to, ale nakonec jsem to nevydržel já a musel jsem na něho promluvit, protože strávit celý den mlčením se mi vážně nechtělo.
„Nemáš důvod být naštvaný,“ řekl jsem jen tak náhodou a napil jsem se z plechovky limonády.
Bill ke mně zvedl hlavu.
„Cože?“ zeptal se s obočím nadzdviženým.
„Říkal jsem, že nemáš důvod být naštvaný,“ zopakoval jsem ještě jednou.
On se jen ušklíbl a zase se zahleděl do časopisu.
Povzdechl jsem si. „Bille, o co ti zase jde?“
Bill chvíli dělal, že mě neslyšel, ale potom hodil časopisem na stůl a zkřížil ruce na hrudníku. „O co mi jde? O to, že dneska jsi náhodou doma, ale od zítřka na mě zase nebudeš mít čas, protože budeš dělat bůhvíco s bůhví kým.“
Tomuhle jsem se musel zasmát. „Ale ne, snad nežárlíš?“
„Žárlit?“ nadskočil. „Ale prosím tě, jde mi jen o to, že vidím, že o mě přestáváš mít zájem. Vsadím se, že, Jürgen a ta jeho parta si ráda zajde na partičku do nočního klubu plného polonahých slečen. A teď tě tam budu tahat s sebou, a ty budeš mít na každou noc o zábavu postaráno.“
„Moment,“ zarazil jsem ho. „Ty si myslíš, že mi jde o to, abych si to každou noc rozdal s jinou holkou? Bille, myslel jsem, že mi důvěřuješ víc.“
Bill pohodil rukama. „Co můžu dělat jiného, když mi ani nechceš říct, co děláš?“
„Nemůžu,“ stáhnul jsem obočí v provinilém gestu a posadil jsem se vedle něho.
„Kvůli tobě nemůžu.“
„Není mi deset a nebojím se strašidelných příběhů,“ odvětil.
Přikývl jsem. „Já vím, ale tohle není o strašidelných příbězích a o tom, čeho se bojíš. Mně jde jen o tvoje bezpečí, pro které víc udělat nemůžu. A co se týče těch holek…“
„Hele, nemusíš se mě dovolovat, jsi dospělý, dělej, co uznáš za vhodné,“ odvrátil hlavu.
Vzal jsem ho za bradu a donutil ho, aby se na mě podíval.
„Bille, nech mě alespoň domluvit,“ pokáral jsem ho měkce. „Co se týče těch holek, tak věř tomu, že bych se žádné ani nedotknul, protože tobě se žádná nevyrovná, rozumíš? Pro mě jsi jenom ty a nikdo jiný.“
„Říkáš to jen proto, abys mě uklidnil,“ zakňoural potichu a našpulil rty. Vypadal skoro uraženě a tak sladce zároveň.
„Myslím to vážně.“
„Vážně?“
„Vážně,“ zopakoval jsem.
Bill se na mě chvíli jen tak díval, a pak se usmál a přitulil se ke mně jako kotě.
„Ty víš, Tome, že ti věřím, jen si občas tebou nejsem jistý.“
„Bille, já jsem tvoje jediná jistota, věř tomu.“
Bill potichu vydechl a přejel mi rty po kůži na krku. Pak pomalu vystoupal po hraně mojí čelisti, dokud se nesetkal s mým ušním lalůčkem. Lehce ho vzal mezi zuby a skousl. Bylo až překvapivé, jak rychle se dokázala jeho nálada měnit. Bill občas byl jako aprílové počasí.
„Tak mi to dokaž,“ zavrněl mi potichu do ucha, čímž mě vybízel k něčemu, co se mi opravdu zamlouvalo. Bylo to jako hra, které jsem se chtěl účastnit. Povalil jsem ho na gauč na záda, vklouzl mu dlaněmi pod tričko a přitiskl se na jeho rty těmi svými tak silně, jako kdybych chtěl prostoupit do jeho těla. Po Billových polibcích se mi strašně stýskalo, a pokud jsem je měl v tuhle chvíli dostat s bonusem navíc, přijímám.
Bráška mi vpletl prsty do vlasů a jemně zatáhl, což bylo znamení, že nejsem jediný, kdo touží po něčem mnohem víc…
autor: Bubbly
betaread: Janule
