autor: Denie
Bill ležel ve své posteli. Oči měl zavřené, ale věděl, že kdyby pootočil hlavou trochu doprava, našel by tam ležet i svého nejlepšího přítele. Po tom, co se stalo na školních záchodcích, ani jeden z nich nic neřekl, jen proti sobě stáli, dívali si navzájem ustrašeně do očí a čekali, až začne ten druhý. Nakonec byl Tom ten, kdo promluvil jako první, už jen proto, že Bill nemluvil a dredař nemohl čekat, že by právě teď začal. Tiše, třesoucím se hlasem nabídnul Billovi doprovod domů, který černovlasý chlapec s přikývnutím přijal. Šli vedle sebe celou cestu mlčky, sem tam si ukradli pár kradmých pohledů. Když dorazili před Billův dům, mladší z dvojice nechal dveře otevřené, zval tak svého přítele dál.
Od té doby leží mlčky na posteli, oba ztraceni ve vlastních myšlenkách.
Zatímco Tom přemýšlel o tom, co udělal, Bill přemýšlel o tom, co bude teď dál. Černovlásek měl o svých citech k druhému chlapci dávno jasno, i proto složil písničku, jakou složil. Ale bál se toho, co se stane teď, co s nimi bude. Nechtěl o Toma přijít jen proto, že se políbili.
S povzdechem se natáhnul pro tužku a papír, které měl uložené hned vedle postele, a napsal jednoduché, Proč?
Tom několikrát pohledem přelétl jediné slovo, nakonec si zhluboka povzdechl a zavřel oči. „Prostě jsem to v tu chvíli chtěl udělat.“ Pousmál se, když Billův ukazováček opět poklepal na papír, který si Tom odložil na břicho. „Já nevím proč, Bille, ale prostě jsem chtěl. Omlouvám se, jestli jsem udělal něco špatně, ale myslel jsem,… podle toho textu a…“ pokrčil rameny a vypustil nosem vzduch, který mu v plicích přebýval. Ani nemusel otevírat oči, aby si dokázal představit protočení Billových panenek, když mu zpod ruky vytrhnul papír, na který začal opět psát.
Tomovi se na rtech usadil příjemný úsměv, když si o pár chvilek později četl Billova slova. Neudělal jsi nic špatně, jen jsem zmatený. Mám tě rád, Tome, nechci tě ztratit. Pro nic!
Odložil papír stranou a do dlaně uchopil jednu Billovu, konejšivě jej palcem hladil po hřbetu ruky. „Neztratíš mě, nemám to v plánu. Vážně nevím, co se stalo, ale od doby, co znám tebe, je všechno jiný, víš? Prostě…“ pokrčil rameny a nervózně se pousmál. „Doteď jsem si myslel, že mě zajímají jenom holky v krátkých sukních, ale od doby, co jsem poznal tebe, jsem se ani za jednou neotočil. Žádná mi nepřišla dost dobrá, neměla žádné kouzlo. Zato ty,“ přestal mluvit, když mu Bill s jemným úsměvem přiložil ukazováček na rty. S šibalským úsměvem mu na něj Tom vtisknul polibek.
Chvíli jen oba mlčeli, dívali se jeden druhému do očí a na rtech jim hrál mírný úsměv. Zase byli ztraceni ve vlastních myšlenkách, tentokrát však oba mysleli na to samé, na chuť rtů toho druhého. Na to, jak by ji rádi ochutnali znovu, víc, mnohem víc.
„Můžu něco zkusit?“ zašeptal Tom. Možná nebyl ten statečnější, ale byl ten, který mohl vlastní myšlenky vyjádřit nahlas. Bill jen přikývnul a podle Tomova vzoru se usadil na kolenou, nohy složil pod sebe a dlaně zapřel o matraci vedle sebe. Napjatě očekával, co jeho dredatý kamarád zkusí. S ním by zkusil všechno. Věřil mu.
Když Tomova dlaň zlehka přejela přes jeho líčko a uvěznila pak jeho tvář v jemném objetí, Bill zavřel oči a nepatrně pootevřel rty. Čekal, co se stane. „Dívej se na mě,“ zašeptal Tom a ve chvíli, kdy se jejich čokoládové duhovky střetly v pohledu, přitiskl Tom své rty k těm Billovým. Zlehka se o ně otíral, byly to nepatrné, šimravé doteky, a přesto to díky jejich spojenému pohledu bylo o to intenzivnější.
Vydrželi to jen pár vteřin, nakonec se jejich víčka s lehkým chvěním zavřela a oba se do polibku položili daleko víc. Z nevinného doteku dvou rtů se stal vášnivý polibek nabitý neuvěřitelnou energií. Ani jeden nevěděli, co se děje, proč se to děje, a přesto se tomu s naprostou oddaností poddávali. Věděli jen, že to, co dělají, dělat chtějí. Že to je to, po čem od první chvíle oba podvědomě toužili a teď, po pár týdnech, se toho konečně dočkali. Teď si to nehodlali nechat proklouznout mezi prsty.
Jednou rukou proklouznul za Billův týl a jemně si jej přitáhl blíže k sobě. Jejich kolena do sebe zapadla jako dva kousky skládačky a oba chlapci se zoufale tiskli jeden k druhému, vášnivě líbajíce rty svého partnera. Nemohli přestat, prudce oddechovali nosem do tváře toho druhého, a přesto se nedokázali jeden od druhého odtrhnout. Báli se, že pokud teď přestanou, všechno zmizí. Bude to, jako by se nic nikdy nestalo.
Po několika dalších vteřinách se však pro nedostatek vzduchu musely jejich rty oddělit. A přesto oba zůstávali těsně přitisknutí jeden na druhého, jejich čela se o sebe opírala. „Zazpívej pro mě,“ vydechl Tom tiše a rty se otřel o špičku Billova nosu.
Ve chvíli, kdy jeho slova vyšla ven, celý jejich křehký okamžik byl pryč. Bill se prudce odtáhnul a otočil se k dredaři zády. Byla to krásná chvíle, proč ji musel Tom kazit svými slovy? Věděl přece, že Bill nemůže mluvit, nezpívá. Do očí se mu hrnuly slzy. Tomovy paže se prosmekly pod těmi jeho, objaly jej kolem pasu a dredař si položil hlavu na Billovo rameno.
„Vím, že to zvládneš. Věřím ti. Chtěl bych slyšet tvůj hlas, ať už na to budu muset čekat jakkoliv dlouho,“ mumlal mu do ucha a svým tichým hlasem způsoboval Billovi husí kůži po celém těle. Černovlasý kluk věděl, že Tom není jediný, kdo toužil po jeho hlase, ale zároveň si moc dobře uvědomoval, že jestli mu někdo dokáže pomoci, bude to možná právě Tom.
S tichým povzdechem se zapřel o Tomovu hruď a nechal se od něj objímat. Něco se bude muset změnit, tím si byl jistý.
***
„Bille, drahoušku, dáš si večeři?“ Jediné odpovědi, jaké se Simone dostalo, bylo zavrcení hlavou. Co Tom odpoledne odešel, Bill nevystrčil ze svého pokoje nos. Jeho matka se bála, že se kamarádi pohádali, ale při odchodu vypadal Tom stejně usměvavě jako vždy, nic špatného se tedy nemohlo stát. Možná měl Bill jen další ze svých nálad.
S povzdechem se tedy Billova rodička vzdálila a nechala syna opět o samotě. Ani Alexe k sobě toho odpoledne Bill nepustil, něco se opravdu dělo, tím si byla Simone jistá, ale v tu chvíli nemohla říct co. Mohla jen doufat, že se z toho Bill vyspí a ráno ji zase přivítá její sluníčko, kterým Bill od chvíle, co poznal Toma, byl.
Jakmile se za matkou zavřely dveře, s hlubokým nadechnutím se Bill vrátil zpět k tomu, čím se zabýval poslední dvě hodiny. Už dřív se snažil rozmluvit, pokoušel se ze sebe dostat jednotlivá slova, ale nikdy mu to nešlo, vždy to po chvíli vzdal. Ale teď nemohl. Tom na něj spoléhal, chtěl slyšet jeho hlas, chtěl jej slyšet zpívat. A Bill byl odhodlaný udělat cokoliv pro to, aby to Tomovi splnil. Ale ať se snažil sebevíc, ať se nutil sebevíc, z jeho hrdla nevyšel ani hlásek. Už byl zoufalý, do očí se mu draly slané kapky, ale on se nevzdával. Jednou mluvil, může přeci mluvit zase!
O pár minut později odhodil Bill prudce proti zdi poznámkový blok následovaný polštářem, plyšovým pejskem, se kterým dodnes spával, a iPodem, který nahmatal pod peřinou. Byl frustrovaný, chtěl mluvit, chtěl zpívat, chtěl říct Tomovi svými vlastními slovy, svým hlasem, co pro něj znamená, proč pro něj složil zrovna takovou písničku a co s ním udělaly Tomovy polibky. Ale zatím dokázal jen vydechovat vzduch, nic jiného. Chtěl víc, chtěl to hned!
Aniž by si to uvědomil, s tichým vzlykem, který se mu vydral ze rtů, se stočil pod peřinu, kde zůstal až do rána následujícího dne.
autor: Denie
betaread: Janule
Chudinka malej , snad se mu povede konečně promluvit , jinak moc pěknej díl jen tak dál ,žerů to :-*** ♥♥♥
On to dokázal!! konečně svoje hlasivky použil!… škoda že to neví…..
Len tak ďalej Billi! Ty to zmákneš! O chvíľu mu krásne zaspievať a on konečne bude počuť tvoje vzdychy pri…ehm 😀 😀 ja viem, už preháňam 😀 krásna kapitola krásnej poviedky 🙂 teším na pokračko 😉
To je tak krásné! Nevím, co víc napsat.
Oh, konečně alespoň vzlyk…:) Jen kdyby si to uvědomil..:)** Ale je to dobře..:) Krásnej dílek..;) Těším se na další..♥
Jsem ráda,že Bill se takhle moc kvúli Tomovi snaží,a jsem ráda,že Tom mu tak moc pomáha……Je skvělé,že už k sobě pomalu pěstuji vážnější vztah a doufám,že Bill už onedlouho bude rozprávat
o jo?já sem čekala že se schýlí no ehm,k tomu xD a že byl třeba jaksi v zápalu boje něco "vypustí" xDD
No snad se dočkám ale aspoň ten vzlyk to už je aspoň malý pokrok..
Nádherný díl 🙂
teda ne byl ale Bill,pardon nějak se mi to spletlo xD
jůůů..♥ tyjo, kéž by to vyšlo 🙂 už jen ten vzlyk! 🙂 sakra, tohle je tak napínavý! těším se na další ! ♥
Sakráá..já se nedočkám dalšího dílu…kežby tu byl denně alespon 3x nnovej díl.:D