No one is innocent II – I will love you forever 5.

autor: Catherine & Sch-Rei
(Bill)
Pozoruju Tomovo tělo a usmívám se. Hladím ho. Jsem strašně moc šťastný, když ho u sebe cítím jak zvenku, tak zevnitř. Ne, nechyběl mi sex. Chyběl mi Tom. Doufám, že… už nebudou v našem vztahu žádné problémy. Opravdu bych si to… nepřál. Zase se k Tomovi přitulím. Musíme si vynahradit všechno, když jsme nebyli spolu, ne? Hladím ho všude po těle a slíbávám mu z tváří pot. Je takhle strašně roztomilý. Ne. Tom je roztomilý pořád. Takový… malý medvídek.
„Děkuju,“ vydechnu mu na rty a přitáhnu peřinu. Přikryju nás. Hádám, že dneska budeme spát oba nazí. Ne že by mi to vadilo… Miluju Tomovo nahé tělo. Tom se na mě usměje a pohladí mě po tváři. Zaštrachá rukou pod polštářem a vyndá odtamtud papírové kapesníky. Začne si utírat břicho, kde jsem zanechal něco ze sebe.
„Bylo to úžasné, lásko,“ zašeptá a políbí mě na rty. Přikývnu a usměju se na něj. Hladím ho po boku.
„Jo, to bylo,“ zavrtám nos do jeho krku. „Zítra si musím nějak zařídit školu,“ vydechnu. Jo, to bude ještě něco… Zařizování školy, když nejsem plnoletý. Zajímalo by mě, jak to půjde.
„Všechno se vyřeší, neboj, zlato,“ zašeptá. „Domluvíme to s našima nějak, hm?“ Usměju se na Toma. Je… opravdu zlatý. Pohladím ho po tváři a políbím na čelo.
„Už jsem ti říkal, že tě miluju?“ hladí mě po tváři. Slyším znovu klepot. Jo… To byl nemalej trapas, když sem vešla Tomova máma. Ale… nevadí. Tom osobu vyzve. Víc nás přikryju.
„Už… můžu? Já se vám omlouvám. Myslela jsem, že se budete třeba jen… mazlit,“ řekne Daniela a zrudne. Tom k ní zvedne pohled a pousměje se, pak zase začne koukat na mě a hladit mě po rameni.
„To je fajn. Co jsi potřebovala, mami?“ optá se mile. Vypadá hodně spokojeně. Víc se k němu přitulím a taky se na ni usměju.
„Jen jsem vám chtěla říct, abyste šli brzo spát,“ usměje se Daniela. „Dobrou noc, kluci.“
„Dobrou,“ šeptne Tom k jeho mámě a pousměje se, zavře oči. Pořád mě hladí po rameni, po zádech. Spokojeně se usmívám. Je mi s Tomem… opravdu dobře. Opravdu hodně dobře. Tisknu se k němu víc a víc. Chci, aby byl blízko mně a já jemu. Hladím ho po břiše.

„Tak strašně moc tě miluju, lásko. Myslel jsem, že bez tebe umřu…“ šeptám mu pořád dokola do ucha. Poté ho na něj pokaždé políbím. Jo. Mám potřebu ho pořád nějak… laskat. Koukne mi do očí, zamrká. Pousměje se a políbí mě na rty.
„Já jsem… měl strach,“ šeptne a stydlivě si skousne spodní ret.
„Bez tebe. Že si tam… Že sis tam našel někoho lepšího,“ vydechne a pohladí mě po tváři. Zamrkám. Cože…? To si opravdu Tom myslel? Zakroutím hlavou. Jak bych si mohl najít někoho… jinýho?
„Ty… Ty jsi nejlepší. Nikdo jiný neexistuje. Kdyby… se mi nepodařilo utéct… pořád bych chodil s tebou. Podvědomě,“ vydechnu a kouknu do peřiny. Jo, jsem možná naivní… Ale opravdu by to tak bylo. Vydechne a přivine si mě pevně k sobě do náruče. Zavrtá nos do prohlubně mezi krkem a ramenem. Dál mě hladí po zádech, otře se nosem o moji kůži na krku.
„Chy-… Chyběl jsi mi,“ šeptne. Pohladím ho po tváři a víc se přitisknu.
„Ty mně víc,“ usměju se. Zamrká. Cítím, jak se jeho řasy otřou lehce o můj krk.
„Mmm… Víc to ani nejde,“ šeptne a začne se mi o krk třít rty. Ztěžka vydechnu. Nastavím mu krk víc.
„Víš, co je zajímavé…? Rodiče buď na toho cucáka nepřišli, nebo to nekomentovali…“ tiše se zasměju. Nebo se prostě jen nechtěli hádat, ne? Nevím. Ale… nevadí mi to. Akorát bych byl pro ně ještě víc nechutnej.
„To je dobře nebo špatně?“ šeptne tak trošku ironicky, usměje se. Po krku mě pohladí, jen mi na něj pokládá lehké letmé pusinky, nebo se o něj otře špičkou nosu.
„Mh… Dobře,“ přikývnu a zavřu oči. Padá na mě tak nějak… únava. „Máš zapnutý budík?“ zašeptám a pevně ho obejmu. Chci usínat v Tomově náručí a zase se tak probudit.
„Mhhm…“ broukne s malým přikývnutím na souhlas. „Mám,“ dodá tiše.
„Tak snad nezaspíme,“ zasměju se. Ne že by mi vadilo zaspat.
„Nebude se mi od tebe chtít vstát,“ zakňučí Tom a zasměje se.
„Přilepíme se k sobě, hm?“ zasměju se a pohladím ho.
„Jooo,“ zasměje se a líbne na čelo. „Nebudeš… se chtít jít podívat třeba za… nějakým známým nebo tak?“ šeptne Tom trošku… nejistě.
„Ne… Nikdo… tu není… takový. Ale rád bych se podíval za tou blonďatou kurvou,“ trošku zavrčím. Kvůli ní jsem byl bez Toma. Ona všechno zničila. Jo… Nenávidím ji ještě víc.
„Za Bonnie? Hm… Tu jsem dlouho neviděl, ale možná by tě Andreas rád viděl.“ Pohladím ho.
„Chci za ní. Něco jí dlužím,“ zašklebím se.
„Jenom nevyváděj kraviny, zlato. Ale… můžu se zeptat Andyho, co s ní je,“ pokrčí rameny.
„Neboj. Jen si s ní… promluvím… maximálně… ji nějak ztrapním,“ zasměju se. Taky se zasměje a pohladí mě po tváři.
„Dobře, dobře, jak myslíš.“
„Půjdeme spinkat?“
„Půjdeme,“ šeptne a líbne mě na tvář.
„Dobrou noc, lásko.“
„Dobrou, princi,“ usměju se a políbím ho na rty. Zavřu oči a začnu usínat.
***

(Tom)
Pomalu se myšlenkami začnu ze snů zase probouzet do reality. Povzdechnu si, když slyším hlasitý nepříjemný zvuk… budík? Otráveně zasténám a poslepu se natáhnu k nočnímu stolku u postele a budík vypnu. Konečně pootevřu oči a spokojeně se usměju, když vedle sebe vidím sladce spícího Billa. Takže… se mi to jednom nezdálo. Pohladím ho po tváři, kam ho políbím.
„Lásko?“ zašeptám mu do ucha, kam ho taky políbím. Začnu mu na tvář pokládat lehké polibky. Je to tak krásné probuzení, když vím, že celou noc byl Bill doopravdy u mě.
„Mh…“ zamručí nespokojeně ze spánku. Pousměju se.
„Zlatíčko, no tak,“ zašeptám a tentokrát ho políbím na rty. Mh, je tak… roztomilý? Jo.
„Chci ještě spát,“ zašeptá a letmo mi polibek oplatí. Zachumlá se víc do peřiny. Jenom brouknu a znovu ho na rty políbím. Nebylo by špatné ještě spát, ale… Povzdechnu si. Je to tak drastické něco tak krásného rušit ze spánku. Začne pomalu otevírat oči. Dá ruce nad sebe a bouchne mě nevědomky do nosu.
„Auumm,“ kuňknu a nakrčím nos. Rychle otočí hlavu do strany.
„Co se děje? Špatně ses vyspal?“
„Ne, vyspal jsem se… úžasně, jen…“ zakroutím hlavou.
„Nic, nic,“ vydechnu a pohladím ho po hlavě. Zívnu, palcem a ukazováčkem si začnu masírovat nos.
„Kam jsi strkal nos?“ zasměje se a pohladí mě po tváři.
„No, já nikam,“ zasměju se a ještě si nos trošku protřu. Ale stejně… Je to pěkný ráno. Usměju se na něj. „Zlato, jsi moc unavený?“ zašeptám.
„Jo, celkem jo. Ale… Dám si když tak kafe,“ usměje se na mě a pohladí mě zase po břiše.
„Fajn,“ vydechnu s úsměvem. Je to zvláštní, pořád se takhle usmívat. Celou dobu, co tady Bill nebyl… nikomu jsem úsměv nevěnoval, ani sám pro sebe. Byly to jenom slzy. Proto jsem si sem vylepil všechny fotky. Ze všeho jsem se potřeboval… prostě vybrečet, když jsem koukal na ty fotky, šlo to samo, ale pořád. Ne, nesmím myslet na pláč, ale na to, že jsem s Billem.

„Miluju tě víc jak včera,“ zasměje se vedle mě a políbí mě na tvář.
„To i víc jde?“ zasměju se a podepřu si hlavu loktem. Pohladím ho ve vlasech. Strašně se mi líbí, jak vypadá po ránu. Je tak… strašně krásný za jakékoliv situace. Usmívám se.
„Je to pořád víc a víc, i když to nejde,“ pokrčí rameny a sáhne pod peřinu. Vytáhnu ruku, na které má… sperma? Zasměje se.
„Lásko?“ Nakrčím nos a zamrkám. Zasměju se a zakroutím hlavou.
„Juj?“
„Máš mokré sny?“ šťouchne mě do břicha. Ale opatrně, aby mi neublížil. Poškrábu se na hlavě a pokrčím rameny. Já? Tohle… se mi už nějakou dobu nestalo.
„Stane se,“ zazubím se neviňoučce. Ale tak co? Obejme mě a políbí na krk.
„Nestačilo ti to v noci, nadrženče?“ zasměje se.
„Třeba ne,“ ušklíbnu se a pod peřinou ho pohladím po boku. Opře se do doteku a pohladí mě po tváři.
„Prasátko nadržený.“
„Ne, ne. Nejsem,“ zaprotestuju potichu a políbím ho na krk. Rukou sjedu z jeho boku na zadek. Já a nadržený? A to kde slyšel o takovém… hodném chlapci, jako já, hm?

„A proto máš ruku na mém zadku? Nebo tam odcapala sama?“ políbí mě na rty a pak je olízne.
„Mmm… když ty máš… úžasný zadeček,“ zašeptám a oplatím mu polibek. Jo, úžasný, krásný, pohodlný… Heh, vážně začínám přemýšlet trošku… tak. Otře se mi jím o ruku.
„Jo? Jaký je?“ olízne si rty.
„Krásný, perfektní, dokonalý, a…“ zašeptám a pohladím ho po vstupu a políbím a bradu. „Moc pohodlný.“ Zavrtí se a políbí mě na krk.
„Říkám, že jsi nadržené prasátko,“ vyplázne na mě jazyk.
„Nejsem,“ kuňknu a pohladím ho po zadečku. Políbím ho na rty.
„Jsem hodnej.“
„Hodné, nadržené prasátko,“ zasměje se a dá mi pusu.
„Nejsem,“ zakňučím a rukou vyjedu na jeho břicho. Začnu ho lechtat. Bill se svíjí a piští.
„Dooost,“ zasměje se a přitáhne si nohy k tělu.
„Ťuťuťu,“ zašklebím se a se smíchem toho nechám. Zadívám se na něj, usmívám se.
„Je mi s tebou tak dobře, v jedné posteli…“
„Mně je s tebou dobře kdekoliv,“ usměju se a pohladím ho po noze. Jo, úplně všude, jen… hlavně že jsem s ním. Bez něj to bylo doopravdy utrpení.
„Tak se k tobě přilepím, hm?“ usmívá se.
„Jo,“ přikývnu a usměju se. Dál ho hladím po noze. Nakloním se nad něj a položím pár polibků na jeho hrudník. Miluju se ho dotýkat rty, vlastně… Miluju se ho jakkoliv dotýkat.

autor: Catherine & Sch-Rei
betaread: Janule

One thought on “No one is innocent II – I will love you forever 5.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics