autor: Denie
Jeho noci nebyly nijak osvěžující, spánek mu nepřinášel úlevu, která by jej nabila energií do nového dne. Naopak se Bill pondělního dne ráno cítil daleko vyčerpanější než kdy v posledních dnech. Většinu nočních hodin jen probděl, přemýšlel o nespravedlnosti světa, o své minulosti, o noci, kdy jej Marcus málem připravil o život. Nejednou smáčel polštář slanými slzami, a když jej ráno matka přišla vzbudit do školy, měl hluboké, tmavé kruhy pod očima a tvář bledou, skoro až prošedlou. Vypadal mizerně, a stejně tak se i cítil.
Cestou do školy byl černovlásek rád, že nemusí mluvit. Celý víkend strávil zavřený ve svém pokoji, Tom byl mimo město společně s otcem, a tak neměl důvod vylézat ze své postele. Přemýšlel, vzpomínal, pokoušel se v sobě překonat psychický blok, ale bez přítomnosti jistého dredatého kluka ho nic nebavilo, nic pro něj nemělo smysl. Stejně tak, jako ještě před pár týdny stál celý Billův svět na Alexovi, teď potřeboval Toma pro to, aby se dokázal radovat ze života, aby měl vůbec chuť vylézat zpod své vyhřáté peřiny. Jen proto se dnes donutil k tomu do školy vyrazit, zase uvidí Toma.
Ve chvíli, kdy vešel do přeplněné třídy, a v jedné z lavic uviděl podřimovat dredatou osobu, hned mu bylo lépe a na rtech se mu usadil úsměv. Automaticky se rozešel k Tomovi a usadil se na místě vedle něj přesně tak, jak se dohodli. Chtěli sedět spolu, být pořád spolu. Poklepal mu na rameno, a když na něj ospalé čokoládové duhovky zaměřily svou pozornost, věnoval jejich majiteli milý, nervózní úsměv. Pořád si nebyl jistý tím, co se po jejich pátečních polibcích bude dít dál.
Tomovy rty se zvlnily do úsměvu, ale nepozdravil tak, jak měl ve zvyku. Naopak zvedl ukazováček do vzduchu a naznačil tak Billovi, ať počká. Na co, to černovlasý chlapec zjistil o pár vteřin později, když se špičkou jazyka skousnutou mezi rty začal Tom soustředěně štelovat prsty do pozdravu ve znakové řeči. Strávil skoro celý víkend učením se jednotlivých znaků a písmen, otec z něj div nezešedivěl, ale Tom udělal pokroky a chtěl se s nimi hned pochlubit jediné osobě, pro kterou tohle všechno podstupoval.
V první chvíli Bill jen šokovaně zíral na dredařovy dlouhé prsty, snažil se pochytit zmatené znaky, které chlapec ještě stále pletl, ale to, co cítil uvnitř, by nikdy nedokázal popsat. Srdce mu divoce tlouklo, dech měl zrychlený a něco uvnitř jeho hrudi se roztahovalo, rozpínalo a hrozilo, že jej to roztrhá na kousky tím zvláštním pocitem radosti.
Tom se kvůli němu opravdu naučil znakovou řeč. Zmateně a s chybami, ale naučil se to pro něj.
„Whoa!“ vyjeknul dredatý kluk, když měl najednou náruč plnou svého černovlasého přítele. Hlasitě se rozesmál a se stejnou vervou jej objímal zpět. Měl radost, že se mu povedlo udělat Billa alespoň na chvíli šťastným. „Učil jsem se pro tebe,“ zašeptal mu Tom tiše do ucha těsně před tím, než se od sebe kousek poodtáhli. V ten moment jim bylo oběma jedno, že jejich dvojice přitahuje pozornost všech ve třídě, pro ně existovali jen oni dva a jejich chvilka štěstí. Oba v sobě pociťovali silnou touhu políbit rty toho druhého, ale i ve své vlastní kouzelné bublině štěstí si uvědomovali, že to právě teď nemohou. Proto se alespoň ještě jednou objali.
Bill věděl, že je čas povědět Tomovi o všem, co se v minulosti před sedmi lety stalo, a proč nemluví. Věděl, že teď to dokáže a zlatovlasý dredař tady pak bude, aby jej objal a utěšil.
***
Normálně trávila dvojice svá odpoledne u Billa v pokoji, ale tentokrát se černovláskovými rodiči nechali odvést k domu, který patřil Tomově babičce. Jeho rodiče hned po práci odjížděli na tři dny na menší výlet do Paříže, kde hodlali oslavit devatenácté výročí svatby, a někdo se musel starat o Tomovu nemocnou babičku. Když Billovi rodiče nebyli proti, oba se shodli na tom, že černovlásek zůstane přes noc a společně druhého rána vyrazí do školy.
„Jdi ke mně do pokoje, hm? Jsou to poslední dveře nalevo,“ pousmál se Tom, když se oba chlapci v chodbě zuli z bot, a ještě dodal, že pozdraví babičku a sežene jim něco na zub. Bill se jen usmál a podle Tomových instrukcí vyšel krátké schody do patra a zamířil k němu do pokoje. Když otevřel dveře, byl opravdu překvapený. Nevypadalo to tak, jak by si Tomův pokoj představoval. Vládnul tam až úzkostný pořádek, postel byla dokonale ustlaná, oblečení na židli úhledně poskládáno a pod oknem na svém místě ležel Tomův skateboard. Bill byl opravdu překvapený.
„Klidně si sedni,“ usmál se Tom, když pár minut po Billovi i on dorazil do svého pokoje. Černovlasý chlapec mu věnoval úsměv, a zatímco jeho kamarád vyskládal na malý noční stolek pár pytlů s brambůrky, nějaké čokoládové tyčinky a láhev s kolou, se usadil na dredařovu měkkou postel. Stále se rozhlížel kolem sebe, svým způsobem se mu Tomův pokoj líbil.
„Děje se něco?“ Dredař se usadil na postel vedle něj, jednu nohu nechal spuštěnou z postele, druhou si složil pod sebe. Nepatrně se pousmál a pohladil Billa po ruce, byl si jistý, že jeho kamaráda něco trápí, chtěl vědět co, pomoct mu.
Bill se nepatrně zavrtěl, a nakonec se jen pousmál. Přišel čas jít se vším ven.
S hlubokým povzdechem se natáhnul pro papír a tužku, které byly schované u něj v tašce, a začal psát Tomovi dlouhý sloh o tom, co se mu v životě stalo. Dredatý chlapec jej s lízátkem mezi rty mlčky pozoroval. Líbil se mu Billův soustředěný výraz, malá vráska mezi obočím. Ve chvíli, kdy však v jeho očích zahlédl první náznaky slzy, přesunul se na posteli za něj, paže omotal kolem jeho pasu a pevně jej objal. Tváří se opřel o jeho rameno a zavřel oči. Snažil se mu nějak dodat energii pro cokoliv, co se mu svými slovy černovlásek pokoušel sdělit. Věděl, že nic příjemného to nebude.
Když mu o pár dlouhých minut později předal Bill blok, schoulil se Tomovi v objetí a nechával se unášet příjemným teplem, které z Tomova těla vycházelo po celou dobu, kdy jeho přítel se zatajeným dechem četl slova, která ve spěchu, roztřesenou rukou napsal.
Teď se mezi nimi změní vše, tím si byl černovlasý Bill jistý.
***
Mlčky jej objímal, nechával Billa ztrácet se v jeho objetí a tiše spát, zatímco on sám přemýšlel nad vším, co si přečetl. Nemohl uvěřit tomu, že Billův starší sourozenec, o jehož existenci neměl ani tušení, mohl udělat něco tak… tak příšerného! Jak by někdo mohl chtít ublížit malému klukovi? A navíc tak rozkošnému, jakým Bill určitě byl?
Jen při pomyšlení na to, že tady vůbec černovlasý chlapec dnes nemusel být, se Tomovi svírala hruď a on podvědomě zesílil stisk kolem Billova těla. Nedovedl už si svůj život bez jeho přítomnosti představit, byl rád, že Alex tenkrát zasáhnul. Teď už chápal, proč jsou na sebe sourozenci tak vázáni, proč jeden druhého potřebují tak moc. Původně si myslel, že jejich poutu nerozumí jen proto, že sám je jedináček, ale teď věděl, že všechno kolem Billa je speciální, zvláštní, i jeho vztah k blonďatému Alexovi.
Pousmál se a vtisknul Billovi polibek do vlasů.
S každým dalším okamžikem se jeho city pro černovlasého kluka ležícího mu v náručí prohlubovaly. Tom nikdy nebyl doopravdy zamilovaný. Měl pár dětských lásek, měl přítelkyni, se kterou se na staré škole vodili za ruce a sem tam si užívali intimní chvilky. Měl ji rád, ale nikdy pro něj opravdu nic neznamenala. Ty příjemné, šimravé pocity v oblasti podbřišku přišly až s Billem a Tom už si teď byl jistý, že pokud dostane možnost, do černovlasého přítele by se skutečně mohl zamilovat.
Prsty se probíral jemnými, černými vlasy, když najednou z Billova hrdla vyšlo tiché zamručení. Tom ztuhnul. Opravdu právě Bil vydal nějaký zvuk? Zmateně, soustředně pozoroval jeho tvář, očima byl přilepený k jeho nepatrně pootevřeným rtům, ale další zvuk ten první nenásledoval. Se smutným povzdechem si už Tom začínal myslet, že jeho mysl blázní a on slyší to, co si slyšet přeje, a přitom to neexistuje, když se tichý, vrnivý zvuk ozval znovu, tentokrát hlasitěji.
Když se Tom opět zadíval na tvář kluka ležícího v jeho náruči, mohl vidět nepatrný úsměv hrající si s jeho růžovými rty, zatímco se černovlásek se spokojeným vrněním tulil blíže a blíže k Tomovu tělu.
Na dredařových rtech se objevil šťastný úsměv a on jen stěží potlačoval nutkání začít radostí poskakovat všude okolo a výskat. Když může Bill spokojeností vrnět, může i mluvit, o tom byl Tom přesvědčený! Udělá všechno pro to, aby slyšel Billův hlas. Aby jeho nejmilejší osoba na světě překonala svůj strach a začal být opět tím, kým měl být po celý jeho život.
Z pouhé radosti Tom políbil Billovy rty a pevně jej sevřel ve svém objetí.
autor: Denie
betaread: Janule
nádhera
Dokonalý! To je naprosto dokonalý!
bože to je tak užasný!!
Ježiši to je tak krásný..♥ ak krsáně dokonalý… To jak jsou popsané ty situace… Jak se Tom k Billovi chová…:-* ♥ Prostě dokonalost.. ♥ Nechci aby tahle povídka někdy skončila..:/ I když vím, že se konec blhužel blíží…:( ♥ Mlj tu povídku a tenhle díl byl nádhernej..;))*
Nádherný! Dokonalý! Úžasný! Krásný! Páni! 😀 jsem do tý povídky normálně zamilovaná 😀 A jakože fakt! 🙂 je to dokonalý!! těším se na další díl!! ♥♥
Nemám slov.Nádhera…
nádherný!úžasná povídka:)
Nadherny :') jsem strasne rada ze se Tom kvuli Billovi tak snazi a oba dva delaji neuveritelny pokroky^^ je sladke ja se Tom uci tu znakovou rec:33 a to, ze se mu Bill konecne s minulosti sveril.. Nemam slov. Nadherny 🙂
úžasné!!!:) woow woow woow:))) chcem pokračko!!!!:))
NEmužu uvěřit tomu že tady tu povídku další tejden neuvidím..:/
to je tak nádherné!!!
Naprosto úžasný!
Krása!! Štěstím se uculuju, jak pitomec, fakt že jo 😀 Strašně se těším na pokračování!!
Krása… konečně Bill "veřejně promluvil" jsem ráda 🙂
Mám jen dvě slova: přestávám dýchat… Je to strašně hezký a moc se mi to líbí.. Alexe neřeším i takový psychicky narušený osoby se najdou a pokud to Tomiho s Billim sblížilo tolik, jak je to sblížilo, tak už mi to ani moc nevadí… xDDD