Rivalové 8.

Zdravím 🙂 Přináším další dílek, Cincina.

„No vidíš, Bille! Zlepšuješ se“ Usmál se Tom. Měl radost i za Billa.

„Jo? Dík!“ Křikl Bill a rozběhnul se k Tomovi. Nechtělo se mu řvát. Doběhl k Tomovi a předklonil se, protože se zadýchal. Nebyl zvyklý běhat, i přesto, že hrál fotbal.

„To tě ten běh tak zmohl?“ Smál se Tom.

„Heej! Nesměj se mi…“ urazil se Bill. Ale pak na Toma vyplázl jazyk a utíkal pryč.

„No počkej, až tě chytím!!“ Zakřičel Tom a rozběhl se za ním. Bill běžel, jak nejrychleji mohl, ale sport a on? To nejde dohromady. Takže je jasné, že ho Tom po chvíli doběhl. Skočil na něho a povalil ho na zem. Bill dostal záchvat smíchu.

„Čemu se směješ?“ Tom na něj nalehl a chytl mu ruce.

Bill se rozesmál ještě víc. Tom nevěděl, co si má myslet. Směje se Bill jemu? Nebo čemu, kurva? Bill brečel smíchy…

„Kurva, tak co je?“ Tom byl řádně vytočený.

Bill dostal hysterický záchvat smíchu. Ten se smál, že mu slzy tekly proudem a taky si trochu upustil do boxerek. Ale to Tom nezjistil.

„Seru na tebe.“ Tom vstal a šel pryč.

Bill se okamžitě přestal smát, usušil slzy a běžel za ním.

„Tome, Tome… No ták, Tomee!!“

Nakonec se Tom otočil, vrátil se k němu a povalil ho zase na zem.

„A teď tě znásilním.“ Tomovi vyhrožování moc nešlo, ale zkusil to.

Bill se začal smát.

„Kurva, neser mě!“

„Promiň… když ty děláš úplně vtipné grimasy. Nemůžu si pomoct.“ Bill to málem nedořekl, protože Tom ho políbil a nalehl na něho. Dobýval se do jeho úst a Bill spolupracoval.

„Bille, chci tě… hned teď a tady.“ Toma ovládla touha… začal Billovi stahovat tričko, ale Bill se bránil, protože nechtěl.

„Tome, nech toho! Já nechci!“

„Ale nedělej drahoty, Bille… co ti je?“

„Mně? Nemám chuť.“ Vstal a šel pryč. Tom se za ním rozběhl.

„Bille, neštvi mě! Co se děje?“

„Nic, ježiš! Nech mě!“

„OK.“

„Nazdar“ Bill šel domů. Měl toho dost. Neměl na Toma chuť, náladu, prostě nic. Pořád musel myslet na svého tátu. Nechápal se. Chtěl svést Jorga a chtěl, aby ho ošukal. Bylo to divný.

DOMA

„Čau Bille… jak bylo s Tomem?“

„Blbě…“

„Proč?“

„Ále… je mi blbý ti to říkat. Nechme to tak.“

„No dobře. Chceš jídlo?“

„Jasně, dám si. Už mám hlad.“ Bill se na Jorga usmál a on mu úsměv oplatil. Chvíli se na sebe koukali. Jorg měl černé krátké vlasy, krásné modré oči, ve kterých by se topil, dokonalou postavu… Na to, že Jorgovi bylo skoro čtyřicet, vypadal pořád skvěle.

Jorg se umál ještě víc. „Co tak na mě koukáš?“

„Ne, nic. Jenom jsem se zamyslel. Jé špagety! Ty miluju. Děkuju.“

„Nemáš zač.“ Jorg si sedl k Billovi ke stolu a začali jíst.

„Hmm… je to dobrý. Vaření ti jde…“ Bill na něho koukl. Dával si zrovna do pusy plnou vidličku špaget, a když si ji chtěl dát do pusy, špagety se odmotaly a spadly mu do klína. „Kurva…“ Bill ty špagety vrátil zpátky do talíře a Jorg vstal, přinesl ubrousek a začal mu rozkrok otírat. Samozřejmě tlačil, protože špagety byly s kečupem a Jorg to chtěl co nejlíp vyčistit. Bill zrudl. Bylo to příjemné… Jorg mu přejížděl po rozkroku ubrouskem a Bill začal nenápadně a nevědomky přirážet. Jenže Jorg si toho všiml.

„Tobě se to líbí, co?“ Jorg zvlnil svá ústa do úšklebku. Na Billa, který byl celý červený, byl krásný pohled. Ubrousek mu podal, aby se utřel sám.

„Tak a hotovo!“

„Jde se jíst.“ Jorg usedl ke stolu a znovu se pustil do jídla. Bill ho chvíli sledoval. Nechápal se. Přitahoval ho vlastní otec? Vždyť miluje Toma! Jo, miluje Toma a nelíbí se mu jeho táta! Musel si to nacpat do hlavy. Jenže mozek chce něco jiného a srdce taktéž.

„Mám něco na obličeji? Nebo proč na mě tak koukáš?“

„Ne nic… v pohodě.“ Bill radši začal jíst, protože na Jorgovy otázky nechtěl odpovídat.

Začínalo se stmívat. Venku foukal jemný vánek a ten se dostal všude. Takže i do kuchyně, kde seděli Bill s Jorgem. A zrovna, když se Jorg na Billa podíval a usmál se, větřík zafoukal a profoukával Billovi vlasy. Byl to krásný pohled. Jorg byl pyšný, že má tak krásnýho syna. Nikdy nedovolí, aby ho opustil, protože na to ho moc miloval…