autor: Darkbeth
Zdravím 😀 Moc všem děkuju za komentáře a tentokrát k vám mám malou prosbu. Brzy se nám do děje zaplete ještě jeden muž 😀 (to neovlivníte xD) a jelikož mám dilema, kdo by to mohl být, tak vás žádám o pomoc. Zatím se rozhoduju mezi Andreasem a Georgem, ale uvítám i vaše jiné nápady. Potom tady mám utěšující zprávu pro ty, kterým je Billa líto. Nebojte, za chvíli už Bill nebude tolik trpět, bude spíš válčit sám se sebou, než se svým otcem. No, víc už prozrazovat nebudu a děkuju moc všem, kteří tuto povídku čtou, a doufám, že se aspoň trochu líbí. Tak si užijte další díl. Brzy se nám to totiž začne ještě víc zamotávat 😀
Ve škole se posadil do svojí lavice a ani nepočítal, kolikátá už je hodina. Byl přirozeně velmi chytrý a nadaný, ale poslední dobou se kvůli nedostatku spánku vůbec nedokázal soustředit, což se promítalo i na jeho známkách.
Do třídy právě přišel Tom Trümper a zahájil svoji přednášku o návykových látkách. Bill se nezúčastněně díval z okna a přemýšlel o tom, jaký má jeho život vůbec cenu. Jeho otec už mu ho dokonale nalajnoval. Úvahy přerušilo zvonění a Bill zjistil, že už je konec vyučování. Vydal se za
Trümperem do kabinetu.
„Dobrý den, nesu ten dotazník,“ řekl jen, dnes snad ještě prázdněji než obvykle. Dokonce jeho hlas trochu postrádal jeho obvyklou jistotu.
„Ahoj. Bezva, tak si sem sedni,“ usmál se Tom a ukázal na místo proti sobě. Tom byl také velmi pohledný. Táhlo mu už na dvacet osm let, ale stále si zanechával mladistvého ducha.
Vzal si od Billa desky a prolétl je očima. Věk sedmnáct, matka po smrti, homosexuální orientace a tak vysoké ambice? To, co vyčetl z dotazníku, by bohatě stačilo pro zhroucení teenagera. Ale Bill se zdál v pořádku. Ale jen zdál.
„Co myslíš, že způsobuje tu nespavost?“ zeptal se náhle Tom. Bill jen pokrčil rameny.
„Šikanují tě snad ve škole? Nebo ses nešťastně zamiloval?“ zeptal se mile Tom, ale silně pochyboval, že by Bill byl něčeho takového schopen.
„Nevím,“ řekl Bill a nepříjemně se ošil. „Nemůžeme tenhle rozhovor vynechat a nechat mi rovnou napsat ty prášky?“ rozčílil se trochu Bill.
„Ne, to opravdu nemůžeme,“ řekl přísně Tom. „Nechci, aby to znělo nějak špatně, ale můžeš si vyhrnout rukávy? Pochop, že musím zvážit všechny možnosti,“ uklidňoval ho Tom.
„Myslíte si, že jsem snad nějaká fetka nebo co?“ vyjel do nepříčetnosti Bill.
„Pokud nejsi, nemělo by ti dělat problém, udělat to, co po tobě žádám,“ argumentoval Tom a už to v něm taky trochu vřelo. Ten rozmazlený spratek ho rozčiloval. Věděl, že to dělá jen kvůli své hrdosti. Přistoupil k Billovi a chtěl mu vyhrnout rukávy sám, ale jakmile tak učinil, tak Bill vystrašeně vyskočil a utekl k protější zdi.
„Prosím, neubližujte mi,“ brečel Bill a sesunul se rozklepaný podél zdi.
„Shh… neboj se. Nic ti neudělám,“ zašeptal vyjeveně Tom a přistupoval k Billovi. S takovým přístupem se ještě nesetkal. Všiml se, že se Billovi vyhrnula košile a naskytl se mu výhled na modřiny kolem jeho boků a kyčlí. Zděšeně si k Billovi přiklekl.
„Bille, kdo ti to udělal?“ zeptal se Tom a ukázal na jeho tělo. Bill si stáhl košili a nedůvěřivě na něj zíral. Už se trochu uklidnil, ale pořád sebou mírně klepal.
„Nikdo,“ zapíral.
„Můžeš mi to říct. Neboj, nikdo se to nedozví, když nebudeš chtít. Máme zakázané cokoliv vynášet ven,“ ujistil ho Tom.
„M-můj otec, on…“ zašeptal Bill a nanovo se rozbrečel. Tom zděšeně zíral. V životě by ho nenapadlo, že by Bill byl zrovna obětí domácího násilí.
„Shh,“ uklidňoval ho Tom a přivinul si ho k sobě do náruče. Hladil ho jemně po zádech, až zjistil, že mu v náručí Bill usnul. Opatrně ho zvedl a odnesl k sobě do auta. Ten kluk se potřebuje vyspat. Odvezl ho k sobě domů, kde ho uložil do postele. Stáhl z něj kalhoty i košili a odložil je stranou. Snažil se po Billovi moc nepokukovat a ctít jeho soukromí, ale jeho oči ho neposlouchaly. Bill měl dokonalé tělo, které halily jen luxusní černé boxerky, a byl by ještě víc sexy, kdyby jeho tělo nepokrývaly ty modřiny, jež připomínaly Billovu nešťastnou životní situaci. Tom si šel do kuchyně uvařit čaj a unaveně se svalil do křesla. Lhal by, kdyby řekl, že mu ten mladý, okouzlující aristokrat nepopletl hlavu.
Nakonec se i Tomovy oči zavřely a probudily ho až ostré sluneční paprsky. Zavolal do školy, že dnes nepřijde, a omluvil i Billa. Stále spal a potřeboval se prospat víc. Tom zatím chystal snídani, když před sebou spatřil rozcuchaného Billa zahaleného v přikrývce a nejistě přešlapujícího v kuchyni. Bill neměl rád, když něco nebylo pod jeho kontrolou.
„Ehm… kde mám oblečení?“ zeptal se a nejistě těkal kolem.
„Promiň, složil jsem ti to vedle na skříňku. Včera jsi usnul a v těch hadrech by ses moc neprospal. Vzal jsem tě k sobě, aby ses mohl vyspat,“ usmál se Tom a pokynul hlavou směrem k ložnici.
„Oh, je ráno?“ zděsil se Bill.
„No jasně,“ usmál se Tom a dál pokračoval v mazání chleba.
Bill rychle utíkal do ložnice a spěšně se oblékl. Otevřel okno a jak nejrychleji dovedl, utekl z domu. Docela tuhle čtvrť znal, nebylo to daleko od jeho bydliště. Utíkal domů, kde už na něj čekal jeho otec.
„Kdes byl?“ štěkl na něj.
„Promiň, usnul jsem v autě,“ omlouval se Bill.
„Od čeho máš postel?“ křičel na něj James.
„Nemůžu v noci spát,“ postěžoval si Bill.
„Od čeho asi máme rodinného psychiatra,“ štěkl opět James.
No jo, jenže ten není tak pěkný jako Tom. Pomyslel si Bill, když se najednou zděsil. Opravdu si to myslí?
„No to je teď jedno. Odjíždím na týden, možná dýl, na služební cestu. A opovaž se někomu ceknout,“ vyhrožoval mu James opět a srazil ho na kolena. Rozepl si poklopec a přitáhl si chlapcovu hlavu k rozkroku. Bill už věděl, co má dělat. Připadalo mu to jako nekonečnost, když konečně ucítil onu horkou tekutinu ve svých ústech a věděl, že je po všem. Jeho otec ho jako vždy donutil všechno spolknout. Zapnul si poklopec a vzal si ze stolu kufírek.
„A nedělej tu bordel, ty malá děvko,“ křikl na něj ještě a nastoupil do limuzíny, která ho odvezla na letiště. Bill si zničeně sedl na zem a plakal. Zároveň byl ale šťastný, že teď bude mít aspoň chvíli klid. Řekl služebné, aby mu připravila oběd a zašel se osprchovat.
„Pane, promiňte, že obtěžuji, ale máte dole návštěvu,“ zaklepal na dveře sluha. Bill si s povzdechnutím obmotal ručník kolem boků a sešel po schodech do haly. Jeho oči se střetly se stejně čokoládovýma očima Toma Trümpera.
autor: Darkbeth
betaread: Janule
chudinka Billík:( ještě že ten blbec jede pryč, už by se nemusel vrace…těšim se na další díly je to nádherný:)
ouch, chudáčik Bill, dúfam že sa jeho otcovi na tej služobke niečo stane! 🙁 som zvedavá načo za ním Tom prišiel, a ten ďalší muž čo sa tam zapletie by mohol byť Georg
Tohle je super povídka. 🙂 moc se mi líbí ten nápad…je to boží !!! 🙂
Ano..taky si myslím,že ten další muž by mohl být GEORG
🙂
Jsem zvědavá,jak to bude dál pokračovat..
wow.tahle povídka je úžasná .to téma se mi líbí:D jsem ráda, že ten jeho otec odjel pryč.snad mu Tom pomůže-třeba se do sebe zamilují a Tom mu pomůže.ten další,kdo se do toho zaplete,by mohl být Andreas:DDDDD
Já bych naprvé chtěla říct, že jsem neuvěřitelně štěstná, že je zase novej dílek…..Tahle povídka mně skutečně nadchla úplně od prvního dílu …Za druhý asi to,že bych byla moc ráda kdyby ten kluk byl Georg, protože v poslední době se mi začíná ani né, že líbit ale jako já ho mám v povídkach mocky ráda…….a za třetí:Jsem ráda, že to Bill Tomovi řekl…doufám,že mu nějak pomúže….no a za čtvrtý a taky poslední NEUVĚŘITLNĚ SE TĚŠÍM NA DALŠÍ DÍL!!!!!!!
Krásny dielok, je mi Billa ľúto, so,m rada, že to Tomovy povedal, a že jeho otrc vypadol z domu. myslím si že mohol by tam byť aj George, ale mna aj napadlol, nekto uplne iny, niaky ten neznámi. :-D. Rychlo ďalej prosím.
andreas