Innocent BawdyHouse II 65.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel

Tom

Jsem v šoku. Ty jsi mi normálně nabídl sex za toleranci a oporu? Jsem z toho chvíli vedle a snažím se nějak zformovat tvoje slova a moje myšlenky. Když ještě dodáš, že můžeme začít, spadne mi brada. Víc stisknu tvoji ruku a pár vteřin si připravuju, co mám říct.

„Bille, ty… chceš začít? S čím?“ Trochu se zasměješ, nejspíš je ti k smíchu, jak jsem zmatený. „Myslíš jako, že se dneska večer spolu vyspíme? A já se za to začnu chovat jinak?“ Trochu se pousměju, ale nevím, jestli radostí nebo se jenom pokusím udělat nějaký usměvavý úšklebek. Nerozumím tomu, co jsi říkal. Ne, že by mi to vadilo, klidně bych na to skočil hned teď a tady. Koukáme na sebe oba vykuleně a vyruší nás až Amy, když si brkne snad přes půl restaurace a potom se tomu zasměje. Pořád se na sebe ale díváme a já jen čekám, co povíš.

Bill

Co jiného než sex by mohlo Toma napadnout. Zakroutím hlavou a přivřu oči. Musím se tomu smát. „Nepochopil jsi to.“ Možná, že kdyby Tom nepřemýšlel ptákem, ale mozkem, tak by to pochopil. Pousměju se na malou. „Myslel jsem to tak, že oba se budeme muset umírnit,“ povzdechnu si. „To znamená, že ty po mně nebudeš požadovat sex každý den dvakrát, já se zmírním psychicky a budu se snažit vycházet s tebou, aby ti ten sex nechyběl. Jestli i přesto budeš chtít chodit jinam, tak to asi nebudu úspěšný,“ sklopím hlavu. A jen tak sedím. Je to jasné. Tom se zase urazí. Nechápe to. Možná, že to ani nechce pochopit.
Nikdo nic neříká. Tak to prostě vzdá. Tom už tolikrát utekl a nic nechtěl řešit, že bych to taky mohl udělat. Jenomže u Toma je to výjimka. Když to udělám já, tak mi to bude vyčítat tak 5 let. Po chvíli vstanu a jdu k baru. Zaplatím to a vrátím se ke stolu. „Za chvíli musím do práce. Chceš si nechat malou, nebo ji mám zavést mámě?“

Tom

Mlčím a dívám se do svého talíře. Věděl jsem to. Nikdy ti na tom, co potřebuju já, nezáleželo. Nikdy jsi to nepochopil, nerozumíš mým potřebám. Ještě chvilku tak zírám, potom od sebe odstrčím talíř s tím nedojedeným jídlem, přešla mě totiž chuť. Podívám se ti do očí.

„Vezmu si ji, stejně k mámě pojedu. Můžeš si ji pak vyzvednout.“ Vstanu a vyndám ji ze sedánky a vezmu do náruče. Řekneš, že nás odvezeš autem. „Nemusíš se namáhat, zvládnu ten autobus i s malou.“ Šeptnu smutně a pomalu odcházím. Chtěl jsem tě původně na tu večeři pozvat, takže jsem to chtěl zaplatit, aby to bylo jako krásné povedené rande… ale tohle nebylo ani povedené, ani rande podle všeho, tak už je mi to jedno. Ještě se na tebe ve dveřích otočím. „Jo, měl jsem ti říct, že pozítří máme společné sezení u toho chlapa. Máme tam být ve tři odpoledne.“ Řeknu celkem hlasitě a pár lidí se na nás ohlédne, ale nezajímá mě to. Bez dalšího slovíčka odejdu ven, ignoruju, že se Amy po tobě natahuje. Protože jakmile vyjdeme ven, zalíbí se jí barevně pomalovaný autobus, který je k našemu štěstí zrovna ten, kterým potřebujeme jet. Neohlídnu se a nasednu do něj. Zaplatím a posadím se s malou na klíně na první sedadlo, aby měla výhled. Škoda, že jsi neměl u sebe kočárek nebo něco, ale teď už je to jedno. Za pár desítek minut už jsem i s malou doma a mamka je z ní jako vždy nadšená. Ptá se mě na tebe, ale nic jí neřeknu, nechám ji s Amy v obýváku a zavřu se u sebe v pokoji.

Bill

Jsem celou tu dobu v práci, ale moc se tomu nevěnuju. Nebo spíš tak, že to, co jsem myslel, že stihnu za dvě hodiny, jsem dělal čtyři a půl. Už mě všechno bolí a jsem hrozně vyčerpaný. Od té doby, co jsem odešel z bytu, jsem spal jen pár hodin. Některé noci jsem nespal ani minutu. Povzdechnu si, když si balím věci. Schůze nebyla nadlouho, a tak jsem mohl pracovat na svém. Návrhy byly dobré, ale museli jsme udělat nějaké předělávky.
Odcházím, když už není horko. Je pozdní odpoledne a já pomalu odjíždím z parkoviště směrem k mámě. Pousměju se, když dojedu, vystoupím a vidím v okně mámu s malou. Malá stojí v okně a ručičkama plácá do okna. I přes zavřené okno slyším, jak malá radostí zapiští. Vejdu, vyzuju se a hned si ji vezmu na ruce. Tulíme se a ona radostí rozhazuje ručičkama a mačká mě. Zeptám se na Toma a mamka mě pošle nahoru. Pomalu se k nim vydám, jenomže se mi udělá špatně. Ještě malou položím před schody na zem a sám se na ně zhroutím.

Tom

Když jsem viděl, jak přijíždí Billovo auto k domu, otevřel jsem si dveře od pokoje, abych slyšel, co bude Bill říkat. Chvilku se ozývalo jenom radostné pištění a nějaký smích. Musel jsem se trochu pousmát, líbí se mi smích malé Amy, a když je v kombinaci s Billovým a máminým, je to paráda pro moje uši. Když jsem uslyšel, že se Bill zeptal na mě, rychle jsem se zase schoval do pokoje a tiše jsem za sebou zavřel dveře, aby si nemysleli, že je poslouchám. I když jsem to ve skutečnosti opravdu dělal. Posadil jsem se na postel a čekal, až přijdeš. Ale delší dobu nikdo nešel, až jsem pak uslyšel, že Amy začala brečet a máma něco vykřikla. Rychle jsem vyběhl ven z pokoje a hrůzou se málem skácel k zemi, když jsem uviděl, jak ležíš na schodech a mamka s tebou začala s křikem třást. Než jsem seběhl dolů, už ses sám zvedal na nohy. Moje srdce bušilo jako o život, cítil jsem se, jako bych měl vybouchnout.

„Bille!“ Vykřiknu, když přiběhnu až k tobě a hned tě chytnu za pas. „Bille, co se stalo, co ti je??“ Říkám hodně hlasitě a rychle, trochu s tebou zatřesu. Nic neříkáš, jen vidím, jak malátně kolem sebe máváš rukama. Mamka tě hned za ty ruce popadne a pomáhá mi tě držet. „Mami, co se sakra stalo?!“ Křiknu. Možná to znělo naštvaně, ale mám takový strach, že se nějak nedokážu ovládat.

„Já… já nevím, Tome, on prostě spadl!“ Řekne matka o poznání tišeji a vidím, že jí začínají téct slzy.

„Jsem v pořádku…“ Šeptneš po chvilce. Hned se na tebe otočím a ty se díváš na mě. Máš kruhy pod očima a celý vypadáš unaveně.

„Bille, co se ti stalo? Mám zavolat sanitku, chceš jet do nemocnice?“ Chytnu tě pevněji.

„Ne, to ne… já jen… zamotala se mi hlava, to je v pořádku. Posledních pár dnů jsem toho moc nenaspal.“ Trochu se pousměješ.

„Pojď se posadit, Billy.“ Pomalu tě odvedu do obýváku, kde se posadíme, pořád tě držím za ruce a přitom hladím starostlivě po stehnu. „Mami, postarej se o malou.“ Když slyším, jak brečí u schodů, trhá mi to uši, ale mamka se o ni teď ještě chvíli postará.

„To je v pořádku, Tome. Musím jet domů, Amy musí spát.“

„Ne, Bille, nikam tě teď nepustím. Budete spát tady, oba.“ Podíváš se na mě nevěřícně, ale já neustoupím.

*

„Dobrou noc, Billy.“ Šeptnu, když sedím vedle tebe na posteli a skláním se nad tebou ve tvém pokoji. Dám ti lehounký polibek na rty a oba se pousmějeme. Amy je u mamky v ložnici, sama usnula, byla po dnešku vyčerpaná. Když je tam dneska máma sama, vzala si ji k sobě.

„Dobrou.“ Šeptneš mi na oplátku a já tě znovu políbím. Neodolám, opět, a začnu tě horoucněji líbat. Položím ruku na tvůj bok a celý se položím na postel. Ležím vedle tebe na boku a líbám tě, vydechuju zrychleně nosem. Trochu se nad tebe skloním a dál tě líbám, ty sám mě začneš rukou hladit po zádech.

betaread: Janule